Hot Wheels Unleashed: Hrajeme si s autíčky

Angličáky Hot Wheels jsou moje slabina. Ne snad, že bych je nějak zapáleně sbíral, ale kdykoli někde v obchoďáku potkám přehrabovací koš plný autíček v blistru za pár desetikorun, strávím u něj dlouhé minuty a odcházím zpravidla chudší o nějakou tu stokorunu. Utěšuji se tím, že je to relativně levná zábava a že si přece čas od času musím udělat radost.

Když se minulý rok objevila na Steamu hra Hot Wheels Unleashed, měl jsem pocit, že ji musím mít. Tento pocit mi vydržel přesně do doby, než jsem viděl její velmi sebevědomou cenovku. Padesát euro za základní hru, případně devadesát za sběratelskou verzi, navíc s vidinou dalších tučně ohodnocených DLC a season passů mi přišlo přeci jen trochu přehnané. Pořád je to jen arkádové závodění s angličáky, žádný “tříáčkový” revoluční titul, na který se léta čekalo.

Hru jsem tedy tak nějak vytěsnil a tiše na ní zapomněl. Uplynulo pár měsíců, prvotní hype opadl a přišly, jak to tak v herním světě bývá, slevy. Méně než polovina původní ceny už mi přišla adekvátní, recenze navíc slibovaly celkem příjemnou oddechovou závodní arkádu plnou vtipných detailů a klasických angličáků, z nichž některé mám dokonce vystavené doma nad počítačovým stolem. Potěšily mě i střízlivé hardwarové nároky – počítač už jsem asi pět let neupgradoval, i tak si ale s poměrně archivní herní sestavou (GTX980, i5 6600k, 16GB RAM) zahraju pořád bez problému na maximální detaily se stabilními 60fps.

Moje první minuty ve hře byly trochu rozpačité. Hot Wheels Unleashed totiž nabízí poměrně dost různých možností a není úplně jasné, co je co a k čemu co slouží. Nepomáhá tomu ani ovládání menu, které je zcela evidentně ušito na míru konzolím. Pravý analog emulují klávesy IKJL, levý klasický čtyřhmat WSAD. Triggery zastupují levý a pravý shift a ctrl. stejné nastavení je defaultní i ve hře, na klasické schéma šipek jako v Trackmanii se dá ale ovládání přenastavit v menu.

Kromě klasického ovládání směru je tu k dispozici ještě nitro a ruční brzda, s jejíž pomocí je možné iniciovat drift. V neposlední řadě je také možné auto ovládat v letu (WSAD), což je na některých tratích takřka nezbytné. Není to tedy tak úplně jednoruční záležitost, na druhou stranu se není potřeba obávat nějaké přehnané složitosti. Pořád je to praštěná arkáda s angličáky a ne propracovaný závodní simulátor, nebo tvrdě kompetitivní záležitost typu Trackmanie.

Samotné závody mi okamžitě připomněly legendární Micro Machines. Zápolí se tu v pokojíčku, ve škole, skateparku, nebo na staveništi. Závody zuří mezi nábytkem a poházenými předměty každodenní potřeby, občas silnici nahradí šikovně umístěná roura, pravítko, nebo rádio, za mantinel poslouží tužka a místo rampy stačí kus kartonu. Mezi tím vším se vinou klasické oranžové a modré Hot Wheels dráhy doplněné o různé nástrahy. Proskakujete hadí hlavou, uhýbáte tyranosaurovi chrlícímu oheň, všechno je velmi barevné, rychlé a přesně takové, jaké by to mělo u Hot Wheels být.

Kromě drcení šipky vpřed a zatáčení je vám k dispozici ještě nitro, které krátkodobě zrychlí váš angličák a také ruční brzda, která snadno v kombinaci se směrovými šipkami uvede vůz v drift, kterým se příhodně zároveň dobíjí ono nitro. Fyzikální model je samozřejmě trochu přehnaný, ale vlastně není – tohle jsou přeci několikagramová autíčka, co plastovými kolečky drandí po plastové dráze. Takže skutečnost, že jezdí bokem jak praštěná dává docela smysl. A navíc je to fakt zábava.

Co se týče obtížnosti, je hra typický zástupce kategorie “Easy to play, hard to master”. Na nejlehčí ze tří obtížností si ji užijí i děti, na “hard” naopak neodpustí žádné zaváhání. Tak to mám rád. Pro začátek a na osvojení ovládání je vhodné si alespoň zčásti projít propracovanou kampaň nazvanou “City Rumble”, její projití zabere asi 15-20 hodin herního času. Odehrává se na interaktivní mapě, takovém tom “jezdícím koberci”, kde se nachází několik desítek závodů, časovek a také několik “soubojů z bossy”. Tratě jsou pestré, nijak zvlášť repetitivní, za vítězství navíc dostanete zajímavé ceny, ať už to jsou nová autíčka, materiál na vylepšení těch stávajících, nebo herní měna sloužící k dalšímu rozšiřování vozového parku.

Právě odemykání dalších angličáků (v současné době jich je ve hře dost přes stovku a stále přibývají) je celkem zásadní motivací k vyhrávání. Kvůli široké nabídce autíček jsem se trochu bál, že budou v zásadě všechna jízdně stejná a lišit se budou jen vzhledem, ale opak je pravdou. Kromě čtyř základních paramerů (rychlost, zrychlení, ovládání, brzdy) se liší i fyzikáním modelem uvažujícím těžiště a rozvor, nebo třeba rychlostí převodu řízení. Vysoká auta se tak ráda převrací, dlouhý čumák se při skocích zabodává do trati a podobně.

Některá vozítka se na závodění vůbec nehodí, například autobus, nebo vůz ve tvaru hamburgeru s hranolkami. Hra ale tato těžko ovladatelná autíčka využívá v různých výzvách, která v kampani odemykají tzv. tajemství – speciální závody s lákavými cenami. Takže nakonec najezdíte pěkných pár koleček i s těmito bizarními angličáky. Je to docela legrace.

Autíčka ve své sbírce si navíc můžete vzhledově upravovat. K dispozici jsou stovky různých laků od ostatních hráčů, jsou opravdu propracované. Najdete tu tovární polepy závodních stájí, různé filmové a seriálové motivy, barvy odkazující na úplně jiné vozy (například Audi Quattro si lze “namaskovat” za Toyotu Corollu AE86) a v neposlední řadě si můžete autíčko libovolně pomalovat sami. Dá se u toho vykysnout celkem na dlouho a pokud si rádi hrajete, budete spokojení.

Kreativita ale nekončí u angličáků, můžete tu budovat i smělé závodní okruhy. Editor ale bohužel není moc intuitivní, je upraven pro ovládání gamepadem a nabízí opravdu hodně možností a díky tomu je stavba tratí dost zdlouhavá, složitá a mě osobně moc nebaví. Naštěstí se ale našlo dost hráčů, kteří si tuto dovednost osvojili a tak je ke stažení k dispozici mnoho set map, od poměrně jednoduchých až po prakticky nevyhratelné. Samostatnou kapitolu pak tvoří repliky skutečných závodních okruhů z celého světa převedené do světa Hot Wheels.

Zatím to zní dobře, ale má Hot Wheels Unleashed i nějaké větší chyby? Inu, jak se to vezme. Osobně mě na hře asi nejvíce mrzí skutečnost, že i přes vysokou cenu se hra na každém rohu snaží ještě nějaké to euro z hráčů vytáhnout. Na jednu stranu to moc nevadí – základní verze hry vystačí na dlouhé hodiny zábavy, s komunitními mapami a online multiplayerem se hodiny klidně změní v měsíce a komu by nestačilo ani to, může se přidat do kompetitivních skupin na Discordu a bojovat o rekordní časy na tratích, nebo hledat nové zkratky (těch je ve hře díky charakteru map opravdu hodně a některé sem schovali sami vývojáři). Na stranu druhou je ale těch míst, kde se ze mě ve hře někdo snaží vytáhnout dalších pár euro, trochu moc.

Samozřejmě lze jít cestou Season Passů, které za 30 eur otevírají kompletní placený obsah následujícího půl roku, na druhou stranu si nejsem jist, zda to za to úplně stojí, protože spousta obsahu je spíše balast (decentní vzhledové úpravy map apod.), než něco, co má reálnou hodnotu. Trochu rozumější jsou nové části mapy kampaně, které sebou za polovinu ceny nesou jednak unikátní autíčka a jednak i nové mapy. Zatím první “Batman expansion pack” mě ale úplně neohromil a k nákupu nepřesvědčil. Nechybí tu ani klasické “lootboxy”, krabičky s náhodným angličákem – občas obyčejným, občas velmi vzácným, které můžete vyhrávat v závodech, ale také nakupovat za skutečné peníze. Jako nejmenší DLC zlo hodnotím jednotlivá autíčka za jedno, dvě eura, která nemají nijak přemrštěné staty a udělají zkrátka radost jen unikátním vzhledem. Při příležitosti různých svátků pak Mattel naděluje nějaké angličáky i zadarmo, což je milé.

Verdikt

Hot Wheels Unleashed je bezpochyby velký reklamní a marketingový počin plný licencovaných produktů a poměrně sofistikovaných způsobů, jak z hráčské základny, jejíž nemalou část tvoří jistě i děti, vytáhnout další peníze. Je to sice trochu kontroverzní, ale rozhodně se nedá říct, že by to bylo na dnešním herním trhu něco neobvyklého, spíše naopak – tak se to zkrátka dělá. Jsem ale rád, že je tenhle stroj na peníze alespoň pořádně udělaný a samotná hra není jen bezduché pozadí pro drahé virtuální sběratelství, ale opravdu zábavná závodní oddechová arkádovka, kterých se v poslední době už moc nedělá. Jako odreagování, psychicky nenáročný oddych, nebo zábava k pivu s kamarády (hra podporuje splitscreen multiplayer!!!) funguje výborně a ačkoli bych za ní plnou cenu asi nedal, za zlevněnou poloviční sazbu, za níž se dá v současné době celkem snadno sehnat, už opravdu stojí.

PLUSY: