Historie a vývoj značky Infiniti

Původně jsem měl v plánu stručně sdělit, jak tato pro nás málo známá značka vznikla. Nakonec se mi to zas nějak zvrtlo a je z toho čtení na několik stran se spoustou čísel. Tak si připravíme kafíčko nebo čajíček a jdeme na to.

V roce 1985 se v Nissanu rozhodli, že by chtěli bojovat i v nejvyšším segmentu. Jak to ale udělat, když značka Nissan prodává sice úspěšná, ale spíše levná auta? Nejdříve bylo vybráno zaměření – konkurovat luxusním automobilům především na severoamerickém trhu. Hlavně se mělo jednat o značky Mercedes, BMW a Cadillac.

Když byl vybrán segment trhu, na který chce Nissan mířit, byla zřízena pracovní skupina. Analyzovala jednotlivé konkurenční vozy evropských a amerických značek, které ale měly výhodu v tom, že už jsou dobře zavedené. Nissan tedy vymyslel odvážnou strategii – navrhl celou koncepci velkolepých luxusních vozů, u nichž by se luxus netýkal jen samotného automobilu, ale kompletního procesu nákupu a vlastnictví. Je tady velká podobnost se značkami Acura (založena 1986) a Lexus (založen 1989), ale o těch třeba někdy jindy.

Nissan při návrhu přizval i přední společnosti, které neměly nic společného s automobilovým průmyslem, třeba FedEx (přední světová společnost v oblasti dopravy a informací), Four Seasons (známý řetězec luxusních hotelů) nebo Nordstrom (síť obchodních domů vyšší třídy). Výsledkem spolupráce pak je vytvoření celé nové značky. Vše mělo být jinak, třeba předváděcí centra měla více připomínat luxusní hotely, ale myslelo se i na takové drobnosti, jako je vzhled vizitek nebo obaly náhradních dílů a originálního příslušenství k vozu.

Nová společnost je oficiálně zakládána v roce 1987, dostává název Infiniti a nové logo. To má symbolizovat nekonečnou (anglicky infinity) cestu do dáli za horizont (šipka v logu). Proč není na konci názvu tvrdé y jako v anglickém slově? Tečka u měkkého i prý lépe ukazuje na bod v nekonečnu, proto jsou v názvu hned čtyři. Druhý význam je prý znázornění hory Fuji.

První vůz, který značka představuje a tím zároveň vstupuje na americký trh je osmého listopadu 1989 sedan Q45 (v Japonsku jako Nissan President). Mělo se jednat o přímého konkurenta pro Mercedes třídy S, BMW řady 7, Jaguar XJ a Cadillac Fleetwood – dostává osmiválec s 207 kW, řízení všech čtyř kol i systém aktivního odpružení (u verze Q45t). Ještě ve stejném roce se stíhá představit také kupé M30 (Nissan Leopard druhé generace), později také ve verzi kabriolet. Ten zůstal ve výrobě 3 roky a moc úspěšný nebyl. Problém byla nedostatečná dynamika – byl použit šestiválec do V s výkonem 121 kW a čtyřstupňovou automatickou převodovkou. To bylo na hmotnost vozu přes 1500 kg zkrátka málo. Kabriolet s dodatečnými výztuhami na tom byl ještě hůře. Přitom výchozí Leopard mohl mít i přeplňovanou verzi s 180 kW a manuální převodovku. Většina zákazníků nakonec dala přednost přímému konkurentovi – Lexusu SC, který přišel na trh v roce 1991 a nabízel o dost modernější vzhled i silnější čtyřlitrový osmiválec.

Pouze s modelem v nejvyšší třídě a sportovním kupé se ale vysoké prodeje dělají špatně. Již v roce 1990 tak přichází Infiniti G20 odvozený od kompaktního a evropsky zaměřeného Nissanu Primera P10. Ten pak na pár let drží svými prodeji značku při životě. V roce 1992 přichází sedan Infiniti J30, který se řadí mezi G20 (Primera) a Q45 (President). Postavený je zas na základech Nissanu Leopard. Leopard se totiž ve třetí generaci mění z kupé na sedan a za svůj název dostává ještě dovětek J Ferie (jour férié, ve francouzštině výraz pro prázdniny). Infiniti je s J30 připravený konkurovat především dalším dvěma japonským automobilům – Lexusu GS a Acura Legend. J30 ale velkého úspěchu také nedosáhlo. Problémem byl jeho zaoblený design, který omezoval i prostornost pro posádku. Často mu byli vytýkány především zadní partie – výrazně klesající a zaoblené víko kufru. Proto J30 v roce 1995 doplňuje podobně velký, ale tradičněji pojatý sedan I30. U nás je známý jako Nissan Maxima QX, v Asii Nissan Cefiro a Jižní Korea mu říká Renault Samsung SM5.

V roce 1996 ještě přichází jeden důležitý model – QX4. Jedná se o přeznačený Nissan Parhfinder a Infiniti tak se svými konkurenty zakládá dnes tak oblíbenou skupinu luxusních prémiových SUV střední třídy. Konkurenty jsou Acura SLX a Lexus LX450.

Takhle Infiniti končilo devadesátá léta minulého století a kráčelo do nového milénia. Značka často vede v průzkumech spokojenosti svých zákazníků a získává za to i řadu ocenění. Bohužel prodeje zůstávají stále poměrně nízké, okolo 75 000 vozů ročně. Prakticky všichni důležití konkurenti jsou na tom (většinou výrazně) lépe a značka je na pokraji zániku.

Začátek třetího tisíciletí se nese ve znamení zaměření se na sportovní vlastnosti, bezpečnostní systémy a také užší spojení Nissanu se skupinou Renault. Carlos Ghosn slibuje odtrhnout Infiniti trochu více od značky Nissan a produkovat originálnější modely. Rok 2002 přináší novou nejvyšší řadu Q45. Jako jeden z prvních vozů na světě používá „laserový autonomní tempomat“, dnes bychom řekli adaptivní tempomat a také ovládání hlasem. Tím je možné nastavovat klimatizaci, rádio a navigaci. Jenže úspěch (zase) nepřichází. Samotným autem to není, to získává řadu ocenění v prestižních časopisech, kde je chválena vysoká kvalita i výkony vozu. Problémem je ale nedostatek reklamy, a hlavně diskutabilní prestiž značky Infiniti. I proto se třeba v roce 2005 v celých spojených státech prodalo jen 1129 ks sedanu Q45. Značka tak přežívá stále především na prodejích sedanu G20, autě na základech Nissanu Primera (od roku 1998 verze P11).

V roce 2003 ale konečně nastává zlom. Přicházejí nově uvedené modely: G35 (nástupce G20/Primera) a FX35/45. Infiniti G35 je sedan a sportovní kupé přeznačené z Nissanu Skyline (až to budete hledat, je to generace V35) založené na platformě Nissan FM (na které jezdí třeba i 350Z) a s úplně nově pojatým designovým stylem. Auto si ihned po uvedení získává řadu příznivců a kupé si vyslouží i nominaci do North American Car of the Year. Vítězem se ale ten rok nakonec stává znovuvzkříšený Mini Cooper. G35 využívá vždy motor VQ35DE – takže známý tří a půl litrový šestiválec (třeba i z 350Z) naladěný na 194-222 kW. Záleží na roku výroby, typu karoserie a převodovce (pětistupňový automat nebo šestistupňový manuál). Obzvláště kupé se stalo opravdovým hitem a je často využíváno i k tuningu a závodům, včetně driftů. Později přichází varianta G35x, která přidává pohon všech kol – prý aby auto více konkurovalo BMW a Mercedesu s tímto pohonem.

Druhé úspěšné auto je crossover FX35/45, který je na stejných komponentech jako G35 (takže na Skyline/350Z) a je to auto vyvinuté speciálně pro americké zákazníky. Toto Infiniti jako první auto nevychází z žádného jiného auta, ale je to svébytný model. Infiniti FX45 navíc přidává silnější motor – 4,5 litrový V8. Zajímavostí je, že značka Infiniti není vůbec využívána v Japonsku. Samozřejmě je většina vyvinutých modelů v Japonsku prodávána, ale vždy v původních verzích s logy Nissanu. Výjimkou je právě FX, které u Nissanu ekvivalent nemá. Nový design a větší zaměření na sportovnost pomohli k vzestupu značky. V listopadu roku 2003 je Infiniti vyhlášeno jako společnost s největším meziročním růstem prodejů, když prodeje překonávají 100 000 automobilů (už v říjnu, takže do konce roku ještě víc, a to se FX přidalo až v druhé polovině roku).

Od tohoto bodu začíná pro Infiniti to dobré období. Nový design a technika přichází i do střední třídy v sedanu M35/45 a značka se vydává i mezi největší luxusní SUV s modelem QX56. Mířilo přímo na Lincoln Navigator, Cadillac Escalade a Lexus LX470.

Aktivity společnosti Infiniti byly v prvních letech soustředěny na oblast Severní Ameriky. Již v roce 1996 však začala její globální obchodní expanze vstupem do oblasti Blízkého východu. V roce 1997 následoval Tchaj-wan, v roce 2005 Jižní Korea, v roce 2006 Rusko, a pak Ukrajina a Čína. Rok 2008 je důležitý pro nás – Evropany. Infiniti začíná v Evropě oficiálně prodávat své faceliftované modely G37 a FX37 založené na novějším Skyline V36. Novinkou je pro Evropu instalovaný turbo dieselový motor V9X ve verzi FX30d, vyvinutý ve vlastní režii Renault-Nissan, který byl pak využit i třeba v Renaultu Laguna III a Latitude, Nissanu Navara a dalších. Maximem nabídky je FX50 s pětilitrovým osmiválcem. FX druhé generace je právě to auto, na které jsem znak Infiniti viděl poprvé. Svými tvary rozhodně poutalo pozornost v době uvedení, ale ani dnes se neokoukalo a stále vypadá velmi moderně a současně.

Značce se první desetiletí v novém tisíciletí dařilo, a tak v roce 2012 přesunuje své ústředí z korporátní budovy Nissan v Jokohamě do nově vybudovaného sídla v Hongkongu. Jenže jedna úspěšná generace automobilů nestačí a další roky prodeje stagnují a to je málo. Proto se v roce 2020 naopak Infiniti stěhuje zpět do Jokohamy. Zároveň v tomto roce oficiálně opouští Evropu (kromě Ruska a Ukrajiny) a další trhy (Jihoafrická republika, Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea, Vietnam atd).

Infiniti se zapojilo také do motorsportu. Nejdříve instalací vlastního motoru do formule v seriálu Indy Car a pak také vstupem do Formule 1, kdy je od roku 2011 jedním ze sponzorů stáje Red Bull Racing, která má samozřejmě blízko k celému koncernu Renault-Nissan. Když se Renault rozhodl v roce 2016 účastnit Formule 1 napřímo, Infiniti získává těsnější spolupráci a má na starosti vývoj systému ERS (Energy Recovery System). V roce 2019 také vstupuje nezávislý tým Laser Racing do šampionátu BTCC (British Touring Car Championship) a jezdec Ashley Sutton celý šampionát vyhrává se svým Infiniti Q50. Hodnocení týmů však ovládl tovární tým BMW.