Jak mě Mercedes-Benz G 350d nepřipravil o iluze

Vždycky když se někde mluví o motorových ‚hrdinech z plakátů‘, cítím se trochu v rozpacích. Všechny ty emkové bavoráky, výhružné muscle-cary, japonci s obřími spoilery, to mě v dětství fakt nebralo. Zato si vzpomínám, jak jsem coby pachole školou povinné okukovala v sousedství stříbrný Geländewagen. Už tehdy na mě působil trochu retro a nedařilo se mi ho časově zařadit, ale připadal mi cool jako nic jiného. Proto jsem sama v šoku z toho, že mi právě tohle auto až do minulého týdne unikalo. Jo, je to tak – nikdy dřív jsem v Géčku neseděla. Zároveň jsem se nikdy netajila se svými sympatiemi k němu, pročež měl každý druhý pocestný potřebu mě ujistit, jaký je to krám a že po silnici se v něm rozhodně jezdit nedá, aniž by se člověku pomíchaly tělesné součástky.  Postupem času jsem se tedy ocitla ve schizofrenním postavení – mám se shánět po testovací jízdě, obohatit se zkušeností a přijít o veškeré iluze, nebo raději ponechat dětským snům nevinnost a nikdy se nedozvědět, jak to vlastně je?

Zvědavost nakonec samozřejmě zvítězila. S klíčem v ruce se blížím k vozu v kouzelném odstínu Designo Desert Sand. Umíte si představit ten nervák? Teď se ukáže! 

Nebudu vás napínat – dnešní článek skončí happyendem. A i když mě už několik dobrodinců ubezpečilo, že mám velkou kliku, že jsem se neprojela předchozí generací, můj svět je stále v rovnováze.  

Ale vezměme to popořádku.

Za 40 let se skoro nezměnilo…

Postavte si vedle sebe úplně první a aktuální vydání, a uvidíte sami. Kulatá světla,tykadla blinkrů, jednoduchý žebrovaný gril, svislé čelní sklo, tvar lodního kontejneru a vodorovné přímky na karoserii, které jako by tu zbyly z fáze projektování. Přesně tohle si zákazník žádá. Evoluce géčka – ať už zamýšlená, či náhodná – představuje malý zázrak, který na trhu nemá obdoby. Statusový symbol se z původně vojenského a užitkového auta stal už na začátku 90. let, kdy se cílení rozdělilo do dvou větví - pracovní a luxusní. Luxusní géčko sice zvenčí vypadalo víceméně stejně, uvnitř ale neustále docházelo k posunům zaměřeným na toho nejnáročnějšího zákazníka (tuhle šanci Defender v kritickou chvíli prošvihnul). Rostly motory, maximálka, počty válců i převodových stupňů, přibývalo prvků výbavy. Konstantou zůstával stálý pohon 4x4, uzávěrky všech tří diferenciálů a hlavně žebřinový rám se dvěma tuhými nápravami. A najednou jsme se ocitli v situaci, kdy bylo zákazníkům úplně šumafuk, jak ta věc jezdí na silnici, a byli ochotni za ni platit nepochopitelné sumy. 

Největší revoluci v dějinách Géčka přináší právě aktuální generace. O kolikátou generaci vlastně jde, je složité určit, a samotná automobilka se místo čísel uchyluje k označení ‚nová třída G‘. V současném vydání se poprvé objevuje hned několik pro Géčko netradičních řešení. V první řadě je to přechod z tuhé přední nápravy na nezávislé zavěšení se dvěma lichoběžníky. Zadní náprava sice zůstala pevná, k rámu je ale nově na každé straně uchycena čtyřmi rameny a doplněna panhardskou tyčí laděnou u AMG. Úplně nový je vlastně i rozšířený nosný rám, materiály karoserie, diferenciály… a tak můžu pokračovat. Když s výčtem skončím, zjistíme, že z minulé generace tu zůstalo jen pár detailů, jako jsou kliky či panty od dveří. Auto se ale pořád vyrábí z větší části ručně a na sestavení jednoho kousku padne přibližně 100 člověko-hodin. To není zrovna málo.

…ale jezdí (prý) mnohem líp

Vzhledem ke své nezkušenosti, k níž jsem se přiznala už v úvodu článku, nemůžu jízdní vlastnosti nového Géčka porovnat s předchůdcem. Co ale samozřejmě můžu, je podělit se s vámi o své poznatky ze soužití s aktuální generací. Ještě jsem nejela se ‚žebřiňákem‘, který by byl takhle pohodlný.  O předchozí generaci zlí jazykové tvrdili, že se v ní dá zažít autentický pocit z offroadování, i když se jede po silnici. Tak to už rozhodně není pravda. Přestože k obláčkovitosti Range Roveru má Géčko daleko, v komfortu si nezadá s kdejakým běžným SUV. Občas ze zadní části samozřejmě ucítíte náznak neklidu a náprava se na některých typech nerovností podrážděně zavrtí, ale ne dost na to, aby to ohrozilo celkovou hladinu pohodlí na palubě. Rozverná zadní náprava vám spíš jen tak mimochodem občas připomene, v čem sedíte, stejně jako svištění větru v dálničních rychlostech nebo výhled jako na rozhledně. 

Je to svět plný kontrastů

Staré versus nové. To je protiklad, který člověka napadne na prvním místě. Starým teď samozřejmě nemyslím skutečně staré věci, ale retro prvky, které jsou tak retro, až mě párkrát napadlo, jestli to byl záměr (ovšemže byl…). Dveře se otevírají plastovou klikou s mačkacím zámečkem, žádné poklepání, pohlazení, či dokonce pouhé přiblížení s klíčem. Dveřní panty jsou vystrčené světu na odiv. A uvnitř pak najednou koukáte na obří displej přes celou palubku, startuje se tlačítkem (ten, koho napadlo umístit vypínání funkce start-stop hned vedle, by si zasloužil nobelovku, to jen na okraj) a sedí se v mimořádně komfortních křeslech. 

Asi nejpůsobivější kontrasty přinášejí zvuky, které v autě uslyšíte. Začíná to zavřením dveří, kovovým třesknutím, jako když prásknete starými vraty od garáže. Občas ho navíc musíte zopakovat, protože to chce fakt sílu. Stisknete tlačítko, a ozve se sametové hučení řadového šestiválce, které po klesnutí otáček na volnoběh téměř utichne. Chvilku po rozjetí vám u hlavy vypálí kalašnikov – to se právě zasunuly zámky ve dveřích. Sedačku si ale nastavíte elektricky s tichým vrněním. 

Co mě na celé věci fascinuje nejvíc, je fakt, že kontrasty nejsou ve sporu. Nebojují spolu, ale představují funkční mnohagenerační rodinu, v níž má každá generace svůj přínos a všechny se vzájemně respektují (zkuste se zasnít a takovou rodinu si na chvilku představit :). 

Podle mě je vnější design auta zářivým příkladem toho, jak se dá modernizovat podoba něčeho, co zakládá jednu ze svých největších hodnot na tradici a historické autenticitě – od celku až po nejmenší detail. 

Méně je více

Většina Géček, která se v současnosti prodají, má na zádi iniciálu AMG. To není žádné překvapení, odněkud se ta pozérská image vzít musela a svět raperů, fotbalistů a distributorů povzbuzujících látek je vděčným zásobovačem. Jenomže i náprav, válců a streetcreditu může být až příliš a ‚základní‘ verze je leckdy smysluplnější řešení. Dieselový šestiválec autu padne jako dobře střižený neoprén. Rozjíždí se důstojně, táhne, kdykoli se vám zachce, a téměř dvě a půl tuny hmoty mu nedělá problém. Zevnitř navíc téměř není slyšet, jen když zrovna stojíte na plynu, tak lehce zvedne hlas. A pokud ho zrovna netrápíte v terénu, spokojí se s deseti litry nafty, což je paráda. Ne že by vám až tak záleželo na tom, kolik utratíte za palivo, to dá rozum, ale trávit mládí u pumpy taky nechcete. Kromě toho brzy po rozjetí shledáte, že Géčko sice dokáže pouštět hrůzu jedna radost, rychlým autem však rozhodně není. Bez ohledu na to, kolik mu pod kapotu narvete koní. Karoserie s proporcemi menšího paneláku se do zatáček skládá dosti neochotně a horlivý řidič na sebe při první příležitosti přivolá armádu nespokojených trpaslíčků. Uměřený naftový motor mi tedy přijde naprosto optimální. Jenom drag race s hybridním Volvem holt nevyhrajete. 

Koneckonců, i designově se mi Géčko víc líbí bez všelijaké roztodivné bižuterie, s níž ho občas na silnicích potkávám. Pokaždé si říkám – proboha proč?? Tohle auto nepotřebuje okázalou parádu. I když výfuk nechrlí oheň, zvuk nedráždí seismografy a na kastli se neslétávají straky, nikdo vás nebude podezírat, že máte laciný a tuctový vůz. Jen kvůli tomu laku bych se možná plácla přes kapsu, to zas jo.

Verdikt

Objektivně asi neexistuje žádný důvod, proč si G-klasse koupit. Snad jen ten, že žádné jiné auto se nehodí stejně skvěle pro příjezd na červený koberec jako pro zombie-apokalypsu. V terénu je možná za hvězdu, ale pro jízdu na silnici, kde se bude vyskytovat 99 % času, najdete hromadu smysluplnějších aut a za citelně míň peněz. Jenže subjektivně – pokud máte v povaze jistou příchylnost k věcem vojenským, terénním či jinak bizarním - se jeho kouzlu prostě nedá odolat. Mercedes si za osobitost a 100 člověkohodin pochopitelně nechá patřičně zaplatit, ale takový je holt život. Upřímně doufám, že zákazníci, kteří k utracení tří milionů žádný objektivní důvod nepotřebují, v dohledné době nevymřou. A že G-klasse čeká další úspěšná čtyřicítka. 

Mimochodem, neznáte někoho, kdo by mě nechal projet starším Géčkem? Pořád mě zajímá, kolik pravdy na těch hejtech je…

Technické údaje:

Motor: přeplňovaný vznětový šestiválec 2 925 cm3
Výkon: 285 koní (210 kW) v 3 400 ot./min
Točivý moment: 600 Nm v 1 200 – 3 200  ot./min
Převodovka: devítistupňová automatická
Provozní hmotnost: 2 451 kg 
Maximální rychlost: 199 km/h
Akcelerace z 0 na 100 km/h:  7,4 s 
Průměrná kombinovaná spotřeba udávaná: 9,6 l/100 km
Spotřeba v testu: 10,5 l/100 km
Cena od (s danou motorizací):  2 847 130 Kč
Cena testovaného vozu: 3 237 383 Kč