CAT 730: Autíčkář mezi obry

Autíčkář jako respektované motoristické médium nejen že pořádá své okruhové dny (když to zrovna vyjde) a účastní se akcí pro odbornou novinářskou veřejnost (jenom těch s chlebíčkama), ale dokonce sám podniká výpady za zajímavými tématy. Když nám napsali z Zeppelinu, jestli si nechceme prohlédnout něco z jejich portfolia, rádi jsme po takové nabídce skočili. Méně znalé čtenáře nebudu napínat, o vzducholodě nejde. Společnost Zeppelin CZ na našem trhu prodává, servisuje a financuje stroje značky Caterpillar, známé i zkráceně jako CAT. To už zní povědomě, že? Jde hlavně o bagry, nakladače a dumpery. To jsou takové ty náklaďáky, co jezdí po dolech, mají kola větší než osobní automobil a jsou žluté. No a právě šestice velkých, žlutých a úplně nových strojů na nás čekala na pobočce v Ostravě.

Zaparkovat vedle náklaďáku, který svým objemem zabírá více místa než váš byt, už docela zapůsobí. V řadě vedle sebe stálo šest strojů typu Cat 730. Hrubým popisem jde o třínápravové důlní tahače s hydraulickým systémem zatáčení, ale tyhle hračky mají svojí konstrukcí do běžných náklaďáků daleko. Začněme hnacím ústrojím, které ještě se světem silničních vozidel něco společného má. Srdcem prozatím spícího behemota je řadový šestiválec o objemu 12,5 l. Tento motor lze nalézt v celé řadě výrobků CAT a objednat si jej můžete i pro takové to domácí kutilství jako samostatnou jednotku. Pod kapotou sklápěče podává výkon 375 koní a při 1200 ot/min poskytuje krouticí moment 2 141 Nm (SAE J1995). Tedy na klice a bez příslušenství, ono toho je po cestě od setrvačníku k zvířenému prachu pod koly ještě docela dost. Evropská unie nikdy nespí a její konejšivý a vševědoucí pohled nalezl i nebohé důlní stroje. A tak na palubě najdeme turbodmychadla (ano balast emisních opatření postihl i dvanáctilitrové šestiválce), přímé vstřiky, řízený katalyzátor, filtr pevných částic a konečně vstřikování močoviny.

Krouticí moment na kola přenáší šesti-rychlostní automatická převodovka s hydroměničem. Zní to skoro jako normální skříň do auta, že? Až na to že průměr příruby má přes půl metru. Ačkoliv jde o pořádný blok oceli, převodovka je vybavena špičkovou elektronikou, která udržuje měnič uzamknutý, tedy přenáší výkon napřímo na hnané nápravy a prokluz ponechává pouze pro vyrovnání otáček. Pohonná soustava je dále doplněna hydraulickým retardérem, který funguje jako odlehčovací (nesprávně motorová) brzda. Vlastně princip pohonu je podobný tomu, co lze najít v nejtěžších armádních tahačích. Co se však zásadně liší, je obsluha takového stroje.

Jestliže jste někdy zavítali na palubu Pragy V3s, KamAZu 4310 nebo REO M35A1, pak se vám jistě vybaví minové pole čudlíků, páček, kontrolek, ciferníků a tlačítek. Všechny tyhle ovládací prvky uzamykají diferenciály, připojují nápravy, mění tlak v pneumatikách a sledují teploty a tlaky provozních kapalin a vzduchotlakých brzd. Popravdě vyznat se v tom všem vyžaduje hodiny strávené nad příručkami a trochu toho technického cítění, aby člověk například nerozlouskl diferenciál řazením uzávěry za jízdy. No, a ačkoliv všechny tyhle záludné funkce Caterpillar má, přesto je pracoviště řidiče překvapivě čisté. Páčky jsou dvě a to obvyklé pod volantem, po pravé ruce čeká futuristicky tvarovaný volič převodovky a…

To je vlastně vše. Ten velký červený čudlík raději nemačkejte, pokud někdo opravu hodně nekřičí (slyšeli jste někdy o tlačítku AZ-5?). Záludné ciferníky a nepopsané kontrolky totiž ustoupily modernímu dotykovému rozhraní. Skoro by se nabízelo říct ‚panelu infotainmentu‘. Ačkoliv palubní displej přímo překypuje funkcemi, ambientní osvětlení v něm nenajdete. Zato zjistíte, kdy je potřeba vypálit filtr pevných částic, a pokud se zrovna pohybujete v hořlavém či výbušném prostředí, můžete mu rozpálení přes 800° C zakázat. Mimo jiné lze vyčíst i jaký je boční náklon vozidla, to aby se při zvednutí korby a tím posunutí těžiště vůz nepřevrátil. Tedy on si to vlastně chytrý CAT pohlídá sám. Elektronika nedovolí neukázněné chování ani ohrožení posádky či stroje. Je to zkrátka pracovní nástroj, takže vám počítač vezme ovládání z ruky a zakáže vyklopit korbu, třeba pokud je motor příliš studený a nemůže hydraulickým pumpám podat dostatek výkonu. U řidičského vozu by přísná elektronika možná neprošla, zato u důlního tahače umožňuje majiteli po večerech klidně spát s vědomím, že jeho stroji nikdo neublíží ani kdyby měl od něj klíčky a spoustu odhodlání k tomu.

Od běžných náklaďáků se žlutý kolos liší hlavně ve dvou bodech. Zaprvé rozměry. Jasně, je to větší než pražský byt za 3 miliony, ale ono je to velké jaksi úplně všude! Začněme třeba pneumatikami. Ty jsou vyšší, než Vavrisova Miata. Nebo nápravy. Takové snopy oceli neuvidíte ani pod lokomotivou. Táhlo k otevření čela korby by po zabetonování mohlo chránit pařížské chodníky před rozjetými kamiony a pak je tu konečně středový kloub. Osa, kolem které se zlamuje celý automobil, musí pobrat veškeré hrubé zacházení a desítky tun nákladu, aniž by se vůz rozlomil vedví. Podle letmého pohledu na rozměry hydraulikou ovládaného ústrojí bych se tedy o životnost nebál. A zde se dostáváme k druhému bodu. Zatímco běžné nákladní vozy používají k usnadnění ovládání zatáčení, brzd a spojky tlakový vzduch, tenhle CAT má vše hydraulické. Kdo se s hydraulikou někdy setkal, jistě rád potvrdí, že má skutečnou sílu. Obyčejný píst na stahování střechy v mém kabrioletu neměl problém přepůlit hliníkový telefon zapomenutý v jeho útrobách a tahle bestie má písty silnější než moje paže. Na svých zádech umí odvézt 28 t, což je jen tak pro představu maximální povolená hmotnost kloubového autobusu nacpaného ve švech a to ho ještě ke všemu umí zvednout nad hlavu při sklápění korby.

Možná si říkáte „co je na tom, prostě stačí mít dost velký píst“ pak vězte, že hrubou silou mé překvapení teprve začalo. Kromě již zmíněné ochrany proti převrácení umí stroj i vyhřívat korbu odkloněním výfukových plynů. To aby mu mokrý náklad v zimě nepřimrzl ke stěnám. Některé modely jsou vybaveny i tenzometry, které sledují hmotnost nákladu, což jednak pomáhá hlídat přetížení a zároveň usnadňuje sledovat tok přepravovaného materiálu.

Strávit odpoledne ve společnosti monumentálních strojů bylo báječné. S každým novým úhlem pohledu jsem objevoval další a další tuny ocele, dovedně poskládané tak, aby zbytečně nesnižovaly efektivitu provozu a zároveň s přehledem odolaly působení času, živlů a především dělníků. V programu byla původně i projížďka, jenže po vydatných deštích byl blízký lom uzavřený kvůli obavám ze sesunů bahna a tak si projížďku behemotem necháme na jindy. Navíc po té, co mě Zlokočka s Vavrisem nemohli odtrhnout od veterána mezi traktory/buldozery, krásně zrenovovaného Caterpillaru RD6 z roku 1935 (naftový motor se v něm startuje benzínovým dvouválcem!), došlo na slib, že se přeci jen ještě můžeme vrátit. Tak snad si o těchhle žlutých obrech a jednom nádherném veteránu zase někdy na Autíčkáři přečtete.