Autoškoly dneška: Jde se i dobře svézt

Znal jsem člověka, který tvrdil, že jezdí autem od svých devíti let. Nejdřív žigulíkem, pak už ho to táhlo k jeho milovaným Mercedesům, ale co mě dostalo nejvíc: nikdy v životě nevyzkoušel autobus, který má své místo i na Autíčkáři. Alespoň to tak tvrdil, a to ve věku, kdy už neměl potřebu na nikoho frajeřit. Kdo ale nebyl takový „autopankáč“ nebo neměl tátu, který by ho nechal svézt opravdovým autem třeba někde na poli, ten si auto poprvé vyzkoušel až v autoškole. Takových je většina.

Já začínal ve Škodě Favorit, jednom z ranných kousků s hnědobéžovým interiérem asi pěti odstínů. Při zvednutí ruční brzdy z ní snad pokaždé odpadl zadní plastový kryt a v autě chrčela spousta různých plastových dílů. Zkoušky jsem absolvoval v tehdy nové modernizované verzi „fáčka“ s černým interiérem, která mi tehdy přišla jako ohromný pokrok. Vypadala mnohem lépe a navíc nevrzala. V některých autoškolách tehdy ještě dosluhovaly škodovky řady 742, klasické „stodvacítky“ nebo „stopětky“. A jsou tací, kteří tvrdí, že kdo v nich nezačínal, nenaučil se pořádně ovládat auto jako takové. Sladit otáčky motoru s převodem, nebrzdit v zatáčkách, udržet volant bez posilovače a další technikálie klasického řízení. O tom se tu již před pár lety psalo. Kdo se učil ještě dříve, musel se naučit řadit s meziplyny v autech s převodovkami bez synchronizace.

A dnes? Velkou změnou je už třeba fakt, že první zkušenosti s osobním autem mohou legálně získat již desetiletí při jízdách na polygonu. Doba se vůbec hodně posunula, řízení moderních aut nevyžaduje žádné větší schopnosti. Autoškolou úspěšně projde i člověk, který se o techniku vůbec nezajímá. Většina autoškol dnes používá auta malé nebo nižší střední třídy. Logicky, mají nižší pořizovací i provozní náklady a také servis. Typicky jsou to nějaké Fabie, Rapidy, Scaly, občas Octavie nebo Golfy či Focusy, někdy i nejmenší škodovky Citigo. Prostě auta v levnějších verzích, se slabšími motory a pohonem předních kol. Někdy jsou ojetá s naftovými motory, nejlacinější autoškoly používají ojetiny i třeba přes patnáct let staré. Asi nejlevnější cestou k řidičáku je oprýskaná Felicie, postarší Dacia nebo „řidičský skvost“ Renault Thalia.

Jen o provozních nákladech auta to zdaleka není. Na cenu autoškoly má velký vliv povinné ručení, které může být u auta sloužícího v autoškole až dvacetkrát dražší než u soukromě používaných aut. To protože počítá nejen s častějším rizikem zavinění nehody, ale zahrnuje také možnost zranění či nedej bože usmrcení žáka při jízdě nebo praktické závěrečné zkoušce. To znamená denní odškodné žáka, odškodnění pobytu v nemocnici, trvalých následků nebo smrti. S pojišťovnou ho uzavírá autoškola. Po nástupu Covid-19 jsou náklady ještě vyšší. Dezinfikuje se, v učebnách přibyly ozonové čističky vzduchu.

V autoškole se adepti naučí s jedním druhem auta a s jinými pak mohou mít problém, třeba když si budou zvykat na diesel. K tomu jim pak mohou posloužit kondiční jízdy s jiným typem automobilu. Jenže konkurence je velká a možností mnohem více. Děvčata či chlapci, jež se panicky bojí hned třech pedálů a ještě k tomu řadící páky, si mohou připlatit za automatickou převodovku, většinou tak tisícovku či dvě za celý kurs. Pokud by si ale později chtěli udělat rozšíření na manuál, připlatí si podruhé, a to obvykle čtyři tisíce. Některé autoškoly nabízejí docela logický mix, začátek kursu v autě s automatem a pozdější přechod na manuální převodovku.

Holčiny nebo chlapci z lépe zajištěných rodin mohou začít rovnou v „bezpečnějším“ SUV, které později budou používat, až jim je rodiče pořídí. Takže se ve vozových parcích autoškol objevují auta jako VW Tiguan nebo Toyota RAV-4, jejich chudší vrstevníci prahnoucí po autu s vyšším těžištěm se mohou spokojit s alternativou Dacia Duster. Působí tu také autoškoly pro ženy se ženskými instruktorkami, neomezenými jízdami na trenažéru, rozšířenou výukou křižovatek a nácvikem parkování dle potřeb klientek. A třeba Pežotkem jako instruktážním vozem. Ty se prý nemusejí bát, že jim nějaký instruktor nebude nadávat či na ně dokonce řvát, že řídí jako… ženské. V nabídce jsou také alternativní pohony. Hybridy jako Toyota C-HR, elektromobil Volkswagen e-Up nebo Volkswageny Passat a Touran na zemní plyn. Možností je dost, ostatně jak se tu již jednou řešilo, každému může v autoškole vyhovovat něco jiného.

Tady jsme ale na Autíčkáři. Čím se může učit začínající autíčkář? Možnosti tu jsou, i když ne takové jako třeba v Londýně, kde se zlatá mládež učí řídit v BMW i8 nebo dokonce Lamborghini Aventador. Asi nejsnadnější cestou k něčemu alespoň trochu zajímavějšímu je automat. V jedné pražské autoškole jej nabízejí za mírný příplatek 1000 Kč, zajímavější ale je, že řadí v silném šestiválcovém turbodieselu Mercedesu E 320 CDI generace W211 z počátku tisíciletí. Na výběr jsou také Mercedesy E 220 a benzínový šestiválec E 320, to je ovšem ještě starší generace, přezdívaná „masařka“. Tedy nic moc řidičského. Stejně jako Levnější, menší modely Audi velikostí do střední třídy, tedy A4. Zajímavější jsou už BMW 525d xDrive minulé generace s automatickou převodovkou nebo kupé řady 3, stejná autoškola nabízí pro kurs s tažením přívěsu také velký americký Dodge RAM 1500. Asi srdcaři… Nebo ho prostě jen využívají i jinak. Pro mě největší zajímavostí a vlastně i lákadlem je ale BMW 325e generace E30, které jedna „nehvizdsko-pražská“ autoškola běžně používá k výuce autoškoly s automatickou převodovkou. Podle jejího majitele, který o tomto autu mluví jako o své srdeční záležitosti, to v zimě může být legrace. Tento kurs v autu z nejspíš nejlepší éry značky BMW tu stojí necelých 14 tisíc korun, stejně jako skupina B v modernějším vozu s manuálem.

Kdo nechce automat, může v hlubinách českých autoškol najít Alfu Romeo 147 s benzínovým motorem 1,6, naftové BMW 118d nebo docela rychlý Golf GTD sedmé generace. Lákavě vypadá také autoškola v Subaru XV nebo Forester. Naopak masochisté bydlící na Ostravsku mohou získat první zkušenosti v jedné z francouzských slepých uliček vývoje automobilu zvané Peugeot 1007. Ano, je to ten ošklivý a těžký s elektricky posuvnými dveřmi.

Nyní konečně k autům, kvůli kterým jsem tenhle článek začal psát. Další autoškola láká řízením Nissanu 350 Z s třiapůllitrovým šestiválcem a výkonem 320 koní. Jízda má být v ceně kursu, stejně jako řízení terénního Hummeru H2. Webové stránky autoškoly ale už bohužel nezmiňují, že je to minulost. Pročpak asi? Nissany žáci rozflákali a Hummer umřel v terénu. Takže zbyly Seaty Ibiza, které sice jezdí dobře, ale… Zetka to nejsou.

Nejlepší auto, které jsem našel, je ještě větší kalibr: osmiválcový Ford Mustang GT s manuální převodovkou a pohonem zadních kol. Ano, autoškola v novém Mustangu aktuálního vydání. Ne nějaké slabší verzi, aby to vypadalo dobře na fotkách a žáčci se mohli vytahovat, že „jezdí v Mustangu“, ale rovnou té nejlepší a nejryzejší. Absolvovat první kilometry osmiválcovým pětilitrem GT s manuální převodovkou a pohonem zadních kol, místo obvyklého slabého tříválce nebo čtyřválce ovládat 450 koní na zadní nápravě v jediném tuzemském Mustangu se šesti pedály. Normálně mají lektoři k dispozici pedál brzdy a spojky, tady byl i plyn, což není zas tak obvyklé. Vůbec se tomu nedivíme. Jenže, mám i špatnou zprávu… Autoškola s nejlepším autem je již minulostí. Ač její webové stránky ještě koncem letošního srpna fungovaly, ke konci roku loňského ukončila svoji činnost. Překvapivě ne kvůli věčným opravám rozbitého Mustangu, ale změnám mezi spoluvlastníky. Ještě větší škoda je, že tato autoškola nebyla nijak drahá. Za 30 jízd v Mustangu a 12 lekcí teorie dřívější šťastlivci zaplatili 14 580 korun a za necelých pětadvacet tisíc dostali navíc položky jako besedy s dopravním psychologem, lektorem bezpečné jízdy, zástupcem motorsportu. Učili se také moderní bezpečnostní systémy, infotainment, elektromobilitu, smart cities, měli členství v autoklubu, slevy na okruhové akce pro další zlepšení svých řidičských schopností či drobnosti jako vstupenky na výstavy aut nebo předplatné časopisu o autech. Zkrátka unikátní autoškola, snažící se své žáky rozvíjet i dále. Ale podle jejího školitele není vyloučeno, že svoji činnost zase za nějaký čas obnoví. Tak držíme palce…

První seznámení s autem v podobě pětilitrového Mustangu může znít jako šílenost, ale kdo se naučí ovládat již v autoškole silné auto, bude mnohem lépe připraven na to svoje. Hodně mladých si po absolvování autoškoly v malém líném vozítku pak splní sen a přesedne bez zkušeností rovnou do něčeho silného. Dnes jsou rychlá auta dostupnější než kdy dříve a jde to i na splátky.

Takže, takové jsou možnosti v naší malé zemi. Jak to vypadá ve světě? Podíval jsem se na Dubaj, město známé nejen zdejší vysokou životní úrovní, ale také tím, že místní policie používá auta jako Bugatti Veyron, Aston Martin One-77, Pagani Huayra, Porsche 918, Lamborghini Aventador, Ferrari FF, McLareny a různé další velmi rychlé i drahé stroje. Nebo třeba Mercedes třídy G, ovšem upravený u Brabusu. Čímpak jde jezdit v dubajské autoškole? Běžně nějakými japonskými sedany, ale nám jde o to nejzajímavější. Takže? Jedna ze zdejších autoškol nabízí „platinový řidičský kurs“, kde zaučí budoucí řidiče na autech, do kterých pak přesednou i ve svém budoucím soukromém životě. Na výběr mají z modelů Bentley Bentayga, Porsche Cayenne, Range Rover Sport nebo klasický Range ve výbavě Vogue, Mercedes G500, Tesla Model X nebo „sociálnějšího“ Nissanu Patrol. Zaplatí fixní taxy a je jedno, kolik absolvují jízd nebo testů, mohou jezdit, dokud nedostanou řidičskou licenci. Také si za to zaplatí asi šestinásobek ceny běžné autoškoly: 30 000 Dirhamů, v přepočtu necelých 180 tisíc korun. Je to ale logické. Naučí se v autech, ve kterých pak budou jezdit. Po absolvování autoškoly v nějaké obyčejné malé Toyotě si pak nebudou muset zvykat na své obrovské silné SUV. Jako bonus mohou svým známým říkat, že takovou „sockou“ nikdy nejeli.