Prodej aut je zabiják snů, aneb co bude v roce 2020

Dnes volně navážu na blogy o prodávání aut a práci kolem aut obecně. Více, méně je to téma, které se nepřímo dotýká každého, kdo má auto. Těch co mají auta jako koníčka ještě o něco více. Spousta zážitků je totiž univerzální ať vás auta živí nebo ne. Je to práce s lidmi a lidé jsou tvární do té míry, do jaké jim to umožňuje jejich intelekt a životní zkušenosti. Velká většina lidí prostě auto kupovat neumí a neví si příliš rady. Protože tuto činnost dělá párkrát za život. Bohužel si myslí opak. Protože co je na tom, tak si koupím auto. U nových aut je to vlastně dneska docela snadné a na případnou koupi se jde připravit na internetu. K prodejci tedy ti chytřejší dorazí vybaveni alespoň základní představou, co že to vlastně chtějí kupovat. U ojetin je situace jiná. Většina kupujících si myslí, že ví. Realita je bohužel naprosto odlišná. A úplně nejhorší jsou ti, co mají takzvaně načteno. Mají prostě pocit, že už vědí všechno a samozřejmě na všech autech univerzálně je tahle věc špatně. Protože to psali na Rennlistu. A co se stalo 90% lidí, se zákonitě musí dít všem. Kupující, kteří mají informace, jsou v pořádku, jen nesmí chybět soudnost. Nákup vozu má být diskuse a svátek. K tomu co opravdu chcete, se musíte dobrat, ať už kupujete auto za padesát tisíc korun, nebo euro. Bohužel v Čechách je kultura nákupu vozu opentlena arogancí a podvody z devadesátých let. Tato praxe se táhne byznysem jako pověstná červená nit a je delší jak zlatý řetěz na krku tehdejších prodejců na libeňáku. Část kupujících zejména těch co nakupují v delších intervalech má tedy pocit, že jsou ohroženi. Rozuměj, oni dopředu vědí, že je všichni chtějí okrást a podvést. Tak přistupují k nákupu jako k nutnému zlu.

Rychle to táto, vyřiď.  Ať už jsme pryč. Kafe nechceme rychle a rychle. Ano úvěr v pořádku. Nevadí, přeplatíme to 100x ale dobře. Podpis střídá podpis. On si s námi moc povídá to je nějaká levá určitě. Historie auta nás zajímá zejména na oko. Modla je přece něco jako CEBIA. A tak se určité bazary prostě přizpůsobili a rozparcelovali své prodejny na prodej pro všechny a něco co se pravděpodobně jmenuje “Exlusive“. Nebo něco tak podobně. Přitom ve skutečnosti ta luxusní varianta je v některých zemích Evropy skutečný standart. Ano opravdu když vynechám zapadlé díry prodávající ten nejhorší mainstream. Tak ve Švýcarsku můžete pořídit ojetinu, na kterou drží záruku některá ze soukromých servisních sítí. Skutečnou a férovou záruku například na převodovku a motor, nebo alespoň na nájezd určitých kilometrů. Velmi často se dovíte naprostou a skutečnou pravdu. Možná také proto, že opravdu ani jeden domácí zákazník nečeká, že to Quattroporte za super peníze bude nejlepší kus trhu. Vidíte zase ta soudnost? Pokud vybírám auto, na cenovém dně daného modelu nemůžu očekávat luxusní stav nového vozu. Nakonec v KFC taky nečekám gurmánský zážitek o několika chodech od šéfkuchaře ve vysoké čepici. Ne Český zákazník chce klasicky za málo ty nejlepší služby. Což se logicky vcelku vylučuje. Neříkám, že je v pořádku podvádět a fixlovat. Ovšem například problém se stáčením tachometrů je vskutku důsledkem naivity zákaznictva. Kdy auto co mělo najeto na přístrojích přes 150,000 km.  Vlastně bylo neprodejné, i kdyby v něm byl nový motor a vyměněné vše. Protože to má moc najeto.

Tato choroba se samozřejmě ve velkém týkala například hojně dovážených oktávek. Jenže my jsme se setkávali i s opačným problémem. Proč má ta 911 najeto tak málo? To mi chcete jako tvrdit, že tahle Carrera z roku 1999 má najeto jen 60,000 kilometrů? Ano tak to zřejmě nebylo auto pro každý den. Podezřelé že to auto nemá za dvacet let provozu třeba 200,000 km. Auto se kupuje, aby jezdilo, to dá rozum. Z toho plyne, že zavděčit se všem opravdu nejde. Já osobně jsem rád, že za posledních deset let se mé zaměření posunulo trochu jinam. A náš dnešní zákazník má většinou zcela jiné problémy, než kolik to najelo a jestli první servis nebude dražší jak celé auto. Sice je to spojeno s dalšími mnou již dříve popsanými stereotypy a výkyvy, kterým se nelze vyhnout, ale je to vlastně snadnější. Člověk na první pohled ví co asi čekat. Nejde o jména ani věk. Stačí znát typologii a hned víte, jak bude obchod probíhat. Naštěstí klasická devadesátková mafiánská klika už stárne a po rychlých vozech už tolik neprahne. Nešvar nevkusných teplákovek, řetězů a prstenů včetně igelitek plných peněz je tudíž za námi. Přichází mladá fresh generace v super drahých teniskách případně v uniformně hipstera. Igelitka peněz je pro ně sprosté slovo a místo levné whiskey pijí speciální cappuccino. Ovšem gesta a pohnutky zůstala. Nakonec v Praze jsou to zejména Češi a často děti těch otců zakladatelů v teplákovkách. Tímto se omlouvám všem sportovcům. U vás to je jiná vy jste na to museli vydřít sami. Každopádně galantně neumí jednat nikdo. Kolik generací je třeba na vymícení zažitých vzorců chování? Auto obecně je dnes, čím dále dostupnější což je samozřejmě v pořádku. Bohužel i ta výjimečná auta jsou dnes dostupná i lidem, kteří by na ně ještě před dvaceti lety těžko dosáhli. Určitě to není cenou aut. Je to velmi snadnou dostupností finančních produktů. Proto, není třeba igelitku mít, stačí vytvořit hezký obrat a tvářit se mile s nějakou akontací. Což znamená opět více lidí, kteří mají sice virtuální peníze, ale morálně jsou někde v bahně. Nicméně prodávat se musí, jen to vypovídá něco o dané společnosti. A rozhodně neplatí čím dražší auto tím lepší člověk, jak by si mohli někteří někdy myslet. Ne M4 opravdu, nestačí k tomu, aby tě holky chtěli a kluci chtěli být jako ty. Chce to trochu víc.

Obchod s auty je zabiják snů. A pro ta drahá auta to platí dvojnásob. Myslím, že každý kdo má podobnou zkušenost, mi to potvrdí. Jdete do toho s myšlenkou, že to bude skvělé. Budete přece moc usednout za volant těch nejlepších aut. Mluvit s hromadou báječných lidí, co řídí tyhle super káry. Do jisté míry je to pravda. Opravdu se sem tam svezete dokonce i s těmi lidmi se někdy bavíte. Až jednou pochopíte, že na tom reálně nic není. Prostě i to nejdražší super auto je pořád jen auto. V kostce stejné jako obyčejná felda. Má to volant, čtyři kola a nějak to vypadá. Výkony, čísla to je všechno parádní pro to něco prodat. Plíživou realitou se stává to, že 600 koní v autě nejde využít jinde, než na uzavřené trati. Hlučné výfuky v pěší zóně v noci spíše obtěžují. A nakonec ani ta světlá výška pár centimetrů nad zemí není úplně příjemná. Když kvůli tomu třikrát měníte trasu. Jasně u moderních aut jde všechno a dojet jde nakonec všude. A pár nadšenců vždycky dokáže, že i s nějakým tím supersportem jde jezdit třeba denně v Londýně. Samozřejmě neříkám, že výkon nedává smysl ale nekonečný závod v tom kdo rychleji a dále mě unavuje. Dokonce to přestávám vnímat. Mám své favority, které nabízím, i když vím, že dávno nejsou nejrychlejší. Automobilové sny se sice mají plnit, ale dnes mě z dostupných aut neoslovuje téměř nic. Dostupných finančně protože ruku na srdce. Kdo si může dovolit auto za 65,000€? A to už zase není a o těch snech. To je o nesplnitelnosti.

A tak se dostanete do stavu vyrovnané automobilové mysli. Kdy nefandíte ničemu a nikomu. Nezávidíte v podstatě nic. Sednete téměř do čehokoliv bez nějakých velkých emocí. Obdivuju lidi, co dokážou zasvětit velkou část života jednomu vozu. Většinou takový ti pravý fanoušci sportovních aut. Takový, kteří museli dřít a obětovat se aby nakonec to Porsche v té garáži bylo. S takovými si vždy nejlépe popovídám. Tohle je totiž naprosto nejtěžší věc. Věrnost a ochota věnovat se léta jednomu autu. Každou volnou chvilku věnovat ježdění s úsměvem na rtech. Spokojenost to je to co nám chybí nejčastěji a ta za peníze koupit nejde. Buď si to sedne či ne. Nevyřeší to ani neomezený budget ani největší výkon motoru. Při prodeji svého vozu nezapomeňte ocenit svůj stroj reálně dle skutečného stavu. A při nákupu auta přemýšlejte, ptejte se, ale nepodezírejte. Když jdete kupovat rohlíky, taky každý prohlížíte, jestli v něm není zapečený šváb? Já osobně tento rok zasvětím hledání své automobilové lásky, která mi dokáže nabídnout maximum. Radost za volantem, slušné náklady na provoz a bude to tak trochu univerzál.

Jasně s modelkou spodního prádla taky úplně nechcete lézt třeba po horách. Je žádoucí ale, aby občas vyzula podpatky a skočila třeba do tenisek. Ve světě aut taková děvčata existují. Jen je nějak neumím v poslední době najít, poznat. A to je úkol pro rok 2020. K nalezení zenové zahrady a klidu automobilové duše toho budu muset hodně projet a tak to snad přinese i několik zajímavých blogů.

Z minulých měsíců a dnes už i roku mám pořád rozepsáno pár zajímavých řádků o Jaguaru S-Type R který rozhodně není modelka a les mu nedělá dobře. Dále už se však budu věnovat ušlechtilejším věcem a zejména novějším. S potenciálem dělat radost i ve vzdálenější budoucnosti. Tak kupujte drahá auta a zůstaňte věrni nekorektnímu čtení o korektních autech.

A jak jednou napsal Adam. Nakonec se ukáže že Beastar je holka. A možná přijde i kouzelník….