Mustang GT (2020) - jaký je V8 s manuálem?

Těšil jsem se na zápůjčku několik dnů a byl jsem děsně zvědavej na to jaký to bude řídit takhle nový (2020) a silný auto (450 koní) s šestistupňovým manuálem. Jsem totiž zvyklej na starší pekáče a z výkonnějších aut co jsem řídil, tak to byl skoro vždy automat, snad až na WRX STI minulej rok.

Takže nejdřív otvírám dveře a co nevidím, svítí mi u nohou projekce loga Mustanga! A v prahu dveří je nápis Mustang podsvícenej fialově. Trochu zvláštní, ale neřešil jsem zda je ta barva konfigurovatelná. V interiéru touto barvou bylo podsvíceno dalších pár drobností, jako cupholdery. Nasednu a nastavuju sedačku a nemám problém si najít pohodlnou pozici za volantem, který se dá posouvat snad po všech osách. Potom dle instrukcí radiomapy ( ;-) ) sešlapávám spojku, aby se aktivovalo tlačítko, které mi umožní probudit k životu toho pětilitrovýho Kojota, což je přezdívka tohoto osmicového vidliválce. Rozhodně je pohodlný nemuset pořád štrachat pro klíč, ale s manuálem na mě tahle procedura prostě působí divně. Takovej střet světů. No, pak ještě navolit sportovní režim, během čehož se slyšitelně otevře klapka výfuku, který tím okamžikem začne dělat kravál, což… me gusta.

Byl jsem varován, že na spojku je potřeba si trochu zvykat a to by nemohla bejt větší pravda. Spojkovej pedál má zbytečně dlouhou dráhu, což v kombinaci se záběrem spojky až poměrně vysoko vyústilo v to, že jsem se občas rozjížděl jak střevo. Speciálně po přesednutí zpátky do mýho auta jsem se utvrdil v dojmu, že pedály lze řešit fakt o dost líp. Ale co, dá se na to zvyknout a furt lepší než kdyby pacholek řadil automaticky!

Motor si samozřejmě zaslouží odstavec hned zkraje. Skrz výfuky s otevřenou klapkou zní bublavě, rozčíleně a prostě dobře. V nízkých otáčkách je schopen udržovat i vysoké rychlosti, ale bacha, je to furt točivá atmosféra a ta schopnost se sebrat a vystřelit v nízkém spektru otáček prostě není ani u takhle velkýho motoru, aspoň ne když má rozhýbat 1700 kilovou holomajznu. Takže zařazená trojka, 1500 otáček a dupnu na plyn: pomalu se to začne sbírat a ještě kousek za třema tisícema si říkám, že to rozhodně nepůsobí jako 450koňová potvora. To se mění v dalších sekundách – kolem pěti tisíc už je Kraken plně vypuštěn a zrychlení (a řev – motoru, i posádky) je solidní. Což je v pořádku, protože motor točí až do krásných 7500 otáček. A prima taky je, že v tomto bodě má i výkonovou špičku, takže má smysl si pro ni tam dozadu dojít. Jenže tady nastává trochu problém.

Ta potvora jede na trojku pomalu dvě kila. A co je horší, nedává tu rychlost moc najevo – míra odhlučnění mě až zaskočila, navíc se v tom sedí docela vysoko a ve výsledku jsem měl prostě v padesáti pocit, že stojím a zas naopak ve vyšší rychlosti mě stabilita a trakce utvrzovaly v tom, že pohybovat se takhle rychle není problém. Tohle má za následek dva problémy. První je, že zábava většinou začíná až v nelegálních rychlostech. Druhej je, že to dává celkem snadno zapomenout, že tuhle stodolu bude potřeba před zatáčkou přibrzdit. A ne že by to brzdilo blbě, ale… není těžký se dostat do situace, kdy se hodí odvětrávání sedaček.

Řízení mám rád trochu tužší, ne moc, ale zas ne moderní přeposilovanou hrůzu. V Mustangu jsem si mohl vybrat ze tří možností a ta sportovní sice posilovač trochu zkrotila, ale kolem prostředka to bylo furt měkký a ve výsledku to na mě působilo nepřirozeně a vrátil jsem to do normálu. Stejně to řízení není moc komunikativní, tak ať se to aspoň chová konzistentně.

Řazení? Jsem rád, že jsem si projel manuál, i když už jste četli moji výtku ke spojce. Kromě toho se kvalty 1-4 řadí celkem dobře, 5-6 mi přišly trochu kostrbatý a nebyl jsem si vždycky stopro jistej, že tam zapadnou jak mají, i když se tak vždycky stalo. Překvapily mě automatické meziplyny při podřazování, které bych býval milerád sázel sám, ale proč ne - fungovalo to dobře a k charakteru auta (GT) to celkem sedí. Určitě to více či méně invazivním způsobem půjde vypnout.

Podvozek mě docela mile překvapil a na devatenáctkách se jelo snesitelně i na rozbitých silnicích. S půjčeným autem jsem při sychravé neděli nemínil hledat limity na okreskách, ale určitě už není pravda, že umí jet jen rovně. Jen je potřeba myslet na tu hmotnost, která je u GT coupé v manuálu nějakých 1680 kg. I salámům o šířce 275 mm nakonec dojde trakce. To jsem si naštěstí vyzkoušel jen na rovině, kdy jsem měl spoustu místa a čekal jsem to a schválně jsem tam při rozjezdu napálil plnej knedlík a na moment mi to zatancovalo na dvojku i se zapnutym režimem pro sraby.

Řídil jsem kdysi starší verzi odvěkého konkurenta tohoto zdivočelého koně, a sice Camaro SS z roku 2010 a vzpomněl jsem si na něj v negativním smyslu pokaždé, když jsem se z Mustanga rozhlížel ven. Tady jsem s výškou skoro metr devadesát nekoukal ven jak předškolní dítě, kterýmu oči sahají sotva na úroveň okna a to cením. Kdybych chtěl řídit tank, tak si nepůjčím pony car. Kromě toho byla taky fajn přítomnost couvací kamery.

Zadní sedačky jsou tu spíš nouzové. Lidi menšího vzrůstu nebudou mít ani tak problém s místem na nohy, jako spíš s místem na hlavu, kterou divně tvarované sedačky nepohodlně směřují do zadního skla, o které se jebnou do hlavy při přejetí každé větší nerovnosti. Vepředu se mi sedělo dobře a měl jsem 5 čísel nad hlavou, chlazený záda, všecko dobrý, ale na to se nikdo neptal.

Líbil se mi tříramenný kulatý volant rozumného průměru. Sice na sobě měl víc tlačítek než je počet členů Kelly Family, ale nebylo těžké se v tom hlavním zorientovat – stejně jsem tak maximálně ovládal hudbu, která mimochodem taky hrála dobře. Pokud dobře googlím, tak je tam systém od B&O, takže ještě aby ne.

Občas když jsem se k někomu blížil rychleji, než se počítači líbilo, tak se mi displej mezi budíkama proměnil v diskokouli, že prej kdybych se náhodou nevyboural, tak ať mám aspoň epileptickej záchvat od “asistenta při nebezpečí kolize” nebo jak si to říkalo. Jednou se tohle stalo i z čista jasna, kdy jsem byl na silnici široko daleko sám, ale to byla výjimka. Jelikož mi to nezasáhlo do řízení ani nehrabalo na brzdu, tak jsem to neřešil. Asi to půjde vypnout a ve skutečnosti to bylo naladěné celkem rozumně, ne jak když jsem řídil firemní O3, tak proč ne.

V Mustangu jsem seděl s přítelkyní a za náma jel kámoš v BRZ se svojí holkou. Jeli jsme na výlet a kousíček jsme vzali po dálnici, ať si trochu zkusím co a jak ve vyšší rychlosti. Kamarád se rozhodl mě trochu poškádlit a ukázat mi, že nejsem zas tak rychlej, jak si myslím a pustil svýho dvoulitrovýho boxera do práce. Oba jsme se museli řehtat, když jsem podřadil na trojku a během pár sekund kolem něj proletěl jak kdyby byl stojící kužel.

Infotainment mi umožnil spárovat si mobil přes bluetooth a poslouchat hudbu, což šlo spolehlivě. Android Auto jsme nezkoušeli. Otravovalo mě, že se některá základní nastavení klimatizace musí patlat na obrazovce (teplota), ale to je celkem drobnost.

Kufr je docela velkej a při zneužití zadních sedaček se v tom dva lidi sbalej na libovolně dlouhou dovolenou.

Spotřeba? Měl jsem to v průměru za 16L s tím, že počítač ukazuje trochu míň než je realita. Kombinace dálnice, okresek (převážně) a obcí. Že jsem musel jet jak vepř? No ne asi.

Chci Mustanga? Ne tak úplně. Ale ne proto, že by měl nějaké zásadní nedostatky. Ve skutečnosti mi přijde jako fakt dobré auto. Jen prostě exceluje v něčem, co zatím nepotřebuju. Je rychlý, celkem pohodlný, i praktický. Dobře maskuje rychlost, takže nepůsobí moc rychle i když jede moc rychle. Nemůže úplně zamaskovat hmotnost, určitě ne v zatáčkách a na brzdách. Ne, že by se s ním nedaly provádět nepřístojnosti, jen je to ve specifikaci GT prostě “překvapivě” GT. A to v moderním podání prostě znamená, že bude i s takhle vysokým výkonem působit (na autíčkáře jako jsem já) uhlazeně, trochu měkce, lehce vypaseně a kapku moc blbuvzdorně. Vlastně mi to připomíná to jakým směrem se vyvíjej počítačový hry. Dřív člověk bez nápovědy půl hodiny hledal v Doomu klíč od dveří na půlmegový mapě, dneska má ekvivalentní hra padesát giga a ke všemu hráče dovede, že tam ani nemá nad čím přemýšlet. Ale to absolutně nedávám za vinu Mustíkovi, to je moje osobní preference. Největší smysl mi takový auto dává pro někoho, kdo žije v Německu, nafta je pro něj sprostý slovo a 2 litry jsou pro něj objem krabice džusu a ne motoru, může si to po dálnici štrůdlovat jak rychle chce (což jim asi taky brzo zatrhnou), má rád to divadlo k tomu a třeba rád pohodlně cestuje autem na delší vzdálenosti. Jelikož je to cenově relativně dostupný auto s výkonem, který nedávno měly jen supersporty, bohužel si ho často kupují spíš pozérský jelita, který s ním pak v lepším případě skončí ve škarpě, v tom horším v davu lidí. Mně se po přesednutí zpátky do MX-5 NC ulevilo, že už nemusím zvedat nohu až za krk, abych pustil spojku (i když teda jedním dechem musím férově dodat, že výkon najednou chyběl citelně) a že do zatáček můžu hbitě naletět, i když kvůli zásadně odlišnému vnímání rychlosti v obou autech ve výsledku asi nejsem o nic rychlejší (což je mi jedno). Takže jsem si užil další zápůjčku a naštěstí jsem si opět potvrdil, že to, co teď chci, už mám.