reklama
načítám data...

Problém s parkováním? V 50. letech našli řešení – páté kolo

Být ‚páté kolo u vozu‘ většinou neznamená nic dobrého. Toto konkrétní kolo by však i dneska využil nejeden řidič, který se snaží podélně zaparkovat auto větších rozměrů.

zobrazit celou galeriiHistorie: Problém s parkováním? V 50. letech našli řešení – páté kolo

Padesátá léta byla pro Ameriku zlatým věkem. Prosperující poválečná ekonomika byla na vzestupu a spolu s ní vzkvétal i automobilový průmysl. Byla to doba, kdy americká auta rostla do všech směrů, zatímco meziročně nabývala na stále větších ploutvích a okrasných prvcích. Netrvalo tedy dlouho a začal se vyskytovat palčivý problém s parkováním. Ne snad, že by v USA nebylo dost parkovacích míst, nicméně řekněme, že ne každý americký řidič té doby byl obeznámen s magií zvanou „podélné parkování“.

A přesně v tu chvíli vycítil svou příležitost jistý Brooks Walker, vlastnící od roku 1932 naprosto unikátní patent na parkovací systém, který díky napříč umístěnému pátému kolu pohyboval zádí auta ze strany na stranu.

Až do roku 1951 žil celý systém pouze na papíře, nicméně potom byl konečně implementován v několika různých podobách do minimálně čtyř prototypů. Jednalo se o vskutku pozoruhodný vynález. V kufru auta, případně až za zadním nárazníkem, nachází se na kyvném rameni páté kolo, které lze v případě potřeby použít i jako rezervu. Jakmile však dojde na podélné parkování do těsného místa, je aktivována hydraulická pumpa, která přes řádně velkou pístnici stlačí kolo k silnici natolik, že zvedne zadní nápravu ze země.

reklama

Jakmile jsou zadní kola ve vzduchu, přichází na řadu další perla, a sice pohon onoho kola. Zde se provedení u různých prototypů drobně liší. Zatímco některé měly kolo poháněné řetězem a otáčky si braly z kardanu či poloosy, některé využívaly jednoduchého dřevěného kola, které se opíralo o pravou zadní pneumatiku a pomocí řemene pohánělo páté kolo. Výsledkem je, že v závislosti na zařazené rychlosti, otáčelo se kolo na jednu nebo na druhou stranu. Když se zařadila rychlost pro jízdu vpřed, pohybovala se záď vozu proti směru hodinových ručiček. Při zařazené zpátečce se potom vůz otáčel naopak po směru. Vzhledem k tomu, že bylo kolo poháněno od zadních kol, šel jeho pohyb zastavit stlačením brzdy.

Parkování s tímto systémem a jeho jednoduchým ovládáním by zvládla i naprostá zelenina. Stačilo vůz „zapíchnout“ přídí do parkovacího místa, pomocí tlačítka nebo páky vzadu vysunout kolo a přivézt zadek auta k obrubníku. Jednoduché jako facka a přece tolik komplikované…

Právě sofistikovaný mechanismus je tím důvodem, proč se parkovací asistent minulosti nikdy neuchytil. Dokonce i Cadillac z padesátých let, do jehož kufru se běžně vešly dvě mrtvoly, byl po montáži Walkerova systému naprosto zaskládán kolem na kyvném ramenu a k němu náležícím příslušenstvím. O něco lepší to bylo u prototypů, které měly páté kolo umístěné mezi kufrem a nárazníkem, ale i tady se jednalo o poměrně zásadní zásah do auta, kvůli kterému musela spousta věcí „uhnout“.

I přes rozměrové problémy bylo ovšem v plánu vyrobit něco jako univerzální sadu, která se podle vydání magazínu Life z roku 1952 měla prodávat za přibližně 175 dolarů. To je přibližně 1620 dolarů (36 tisíc korun) v dnešních penězích po připočtení inflace. Po několika autosalonech, které Brooks Walker se svým vynálezem absolvoval v roce 1953, byla ale snaha o komerční prodej definitivně zastavena.

Celkem se tedy systém s trefným názvem „Park Car“ ocitl jen na několika prototypech. Pravděpodobně vůbec první byl Cadillac z roku 1951, viděný na oficiálním videu a v prospektech. Následoval druhý a jediný dochovaný Packard Cavalier z roku 1953, který se nachází v soukromé sbírce. Ten podle všeho jezdí a systém na něm po repasi hydrauliky stále funguje. Dále měly vzniknout ještě prototypy Fordu a Oldsmobilu, ovšem informace o nich jsou již nedohledatelné.

Ačkoliv šramot okolo „Park Caru“ koncem padesátých let utichl, vývoj pokračoval za zavřenými dveřmi až do sedmdesátých let, než zcela ustal. Žádné masové výroby ani slávy se tedy revoluční počin nikdy nedočkal a vzhledem ke svojí komplikovanosti se asi ani dočkat neměl. My tady v Autíčkáři nicméně fandíme všem divným počinům z historie automobilismu, takže za nás palec nahoru minimálně za snahu.

reklama


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

Pa
Patas
12. srpna 2017, 15:38
0

Tak kdyby hydraulická byla zadní náprava a ta se zvedla, nemuselo by brát to páté kolo tolik místa, né? Každopádně by to na komplikovanosti jen přidalo =D Tákže hurá zatáčet všemi koly a páté kolo je i nadále "pátým kolem u vozu"!

reagovat
PepaSFI
12. srpna 2017, 19:51
0

no a když se někdo s takovým vehementem vecpal do mezery kam by jinak neměl šanci, tak z něj určitě všichni kolem měli náramnou radost.

reagovat
Tomáš Trýska
13. srpna 2017, 09:16
1

Při troše šikovnosti jde zaparkovat i do místa o 10 cm delšího, než je samotné auto, takže bych v tom moc velký rozdíl oproti běžnému parkování na sídlišti každou noc neviděl.

Petr 'Krab' Jeřábek
13. srpna 2017, 08:10
0

To je pěkný :) Někde jsem tohle už viděl, v nějaké staré knížce o autech. To video je bezvadný.
Nějak se to holt neujalo, to páté kolo u vozu..Možná by se ale něco podobnýho ( asi by museli být 2 v každém rohu) hodilo pro návěsy náklaďáků.

reagovat
Tomáš Trýska
13. srpna 2017, 09:19
0

Dneska by to šlo hravě realizovat nějakým kosodélníkovým ramenem s malými kolečky na koncích a maličkým modelářským motorkem s převodovkou. Bylo by to stabilnější a nepotřebovalo by to rezervu (ta by mohla klidně bydlet tam, kam ji ve fabrice umístili).

reagovat
PepaSFI
13. srpna 2017, 09:43
0

vlastně by to ani pohon nemuselo mít, pokud by to nebyl nějak moc nakloněný povrch, utáhly by to přední kola. Stačil by jen takový vestavěný hever s kolečkama. Elektronika by zabrzdila jedno kolo a to druhé by to přes diferenciál pohnulo. Ale dnes už začínají být celkem běžný automatiky co s tím zaparkujou i bez koleček. Ale já si stejně myslím že parkování by mělo být základem v autoškole. Jet rovně po dálnici umí každej debil ale zaparkovat, to už je problém.

Tomáš Trýska
14. srpna 2017, 16:34
0

Hehe, tahle varianta mě vůbec nenapadla, jen by to bylo docela těžko ovladatelný, neb by se to kolo točilo dvojnásobnou rychlostí.

PepaSFI
14. srpna 2017, 19:18
0

dnes by to uřídila elektronika. Takhle nějak musí fungovat to co je na tom videu tady dole. Ty přední kola poháněný nejsou takže to může fungovat jedině se zabrzděním jednoho zadního kola.

Tomáš Trýska
15. srpna 2017, 18:35
0

koukni na to video pořádně, zadní se točí proti sobě :-D

PepaSFI
16. srpna 2017, 14:41
0

fakt jo, točí. Takže to musí mít v nápravě nějaký překvaltování na obracení otáček. Trochu komplikovaný. Stačilo by jen mít dělenou ruční brzdu, jedno kolo zatáhnout. Sice by to trošku nevycházelo geometricky na oblouk těch předních ale to by nemělo vadit.

gramo
14. srpna 2017, 11:07
1

A tady ještě jedno starší řešení:

reagovat
Ev
Evlo
14. srpna 2017, 17:43
0

Tak kdyz narazim naraznikem do narazniku, tak to prece nevadi, od toho na tech autech jsou, takze +5cm na kazdou stranu je hned.

reagovat


reklama

Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Jeep Wrangler  1994
Jeep Wrangler

1994 rok výroby
125 koní výkon
2 500 ccm objem

Ford Ranger V6 1993
Ford Ranger V6

1993 rok výroby
107 koní výkon
3 000 ccm objem

Lincoln Continental  1996
Lincoln Continental

1996 rok výroby
260 koní výkon
4 599 ccm objem

Chevrolet Camaro FULL RS!!! 2012
Chevrolet Camaro FULL RS!!!

2012 rok výroby
328 koní výkon
3 600 ccm objem

Hyundai i30 Hyundai I30 1.4 i Trikolor LPG 2013
Hyundai i30 Hyundai I30 1.4 i Trikolor LPG

2013 rok výroby
99 koní výkon
1 396 ccm objem