Ford Transit 2.0 EcoBlue automat: Když nechcete jet nadvakrát

Ford Transit pro mě spoustu let znamenal synonymum dodávky. V mém okolí se v devadesátých letech dokonce používalo slovo Transit jako souhrnné označení dodávky. Všechny ty Ducata, jépětky, eltéčka…to byly prostě Transity. Klasický “Smiley”, jak se v Británii přezdívalo faceliftové verzi druhé generace, měl zkrátka neotřesitelnou pověst skvěle postavené dodávky a důkazem její zaslouženosti budiž fakt, že jich spousta brázdí silnice dodnes, ačkoli jim již táhne na veteránský věk.

S jedním takovým bílým vozem z roku 1994 jsem najezdil (i za volantem, ačkoli jsem tehdy ještě oficiálně nesměl) poměrně dost kilometrů. Byla to nejdelší verze s nízkým stropem, dvojmontáží vzadu, devíti místy a navíc i velkým kufrem. Měl najeto pravděpodobně k milionu kilometrů, ale těžko říct, protože počítadlo nefungovalo. V podlaze byly prorezlé díry, kterými šlo sledovat silnici pod autem a atmosferický diesel čoudil a jel spíše rozvážně, ale za to pořád a na cokoli, co bylo mastné a hořelo. Používali jsme ho ve skautském oddíle, po rozmáčených loukách tábořišť tahal tuny podsadových stanů, denně vozil jídlo a i když se to oficiálně nesmí, měli jsme vyzkoušeno, že s trochou nadšení pojme tento bílý autobus s oficiálně devíti místy k sezení celý sedmačtyřicetičlenný skautský oddíl.

Transit jezdil spolehlivě mnoho let, ale pak se mu jednou při nakládání sudů s vodou propadla podlaha. Tak si ho (oficiálně na díly) koupila banda zedníků, podlahu nahradila plátem lístkového ocelového plechu a čas od času jsem ho potkával naložený až po střechu cementem se zapřaženým vozíkem ještě několik roků. Je to už skoro patnáct let, ale vůbec bych se nedivil, kdyby jezdil dodnes. Nebylo to sice nejrychlejší ani nejluxusnější auto, ale odvedlo opravdu obrovský kus práce. 

Takže když jsem na jaře usedl za volant osobního Tournea se zajímavým benzinelektrickým pohonným ústrojím, trochu mi ta skvělá využitelnost starého Transita chyběla. Jako rodinná dodávka se “malý Transit” sice hodí dobře, ale legendární přepravní kapacitu předchůdce jsem si nevzykoušel. Až do minulého týdne, kdy jsem si na Ořechu převzal modrý Transit Combi M1. Nejdelší rozvor a druhá nejdelší karoserie. To vypadá slibně. 

Pravidelní čtenáři Autíčkáře si asi stihli všimnout, že  mám docela rád autobusy. A ačkoli jsem si za volant jednoho z nich na chvíli sedl, bylo to jen pár nesmělých koleček po uzavřeném areálu. A moc mě to bavilo. Dlouhá velká prosklená dodávka je tak to autobusu nejbližší přibližovadlo, které mohu v rámci legality řídit. V tomhle případě jsem dostal na hraní verzi s automatem, silným dieselem, který nemá problém rozpohybovat tuhle krabici ke sto šedesátce a pár příplatkovými položkami. A ač to možná na motoristickém serveru působí trochu jako provokace, musím říct, že jsem se celý týden náramně bavil a za volant malého autobusu se vždy těšil. Jezdí totiž lehce, díry a retardéry polykají vysokoprofilové pneumatiky a tlumiče s vysokým zdvihem a z vyvýšené pozice lze krásně přehlédnout všechno to okolní hemžení. Do centra Prahy jde o ideální auto.

Osobně považuju automatickou převodovku v dodávce za naprosto základní potřebu. Proč v krabici na kolech, která slouží výhradně k práci, kvedlat manuálem? Automat udržuje motor v ideálních otáčkách, při rozjezdu se spoustou nákladu tu netrpí spojka a při manévrování v zácpě a úzkých uličkách ulehčí řidiči práci. Jediným argumentem by snad mmohla být spotřeba, ale i při poměrně těžké noze se tenhle velký Transit v klidu spokojil s porcí nafty pod deseti litry na sto. Přesto, když se podívám do inzerce ojetin nebo skladovek, jsou dodávky s automatem spíše výjimkou. Velká škoda.

Kromě automatické převodovky tu řidiči pomáhá ještě adaptivní tempomat a aktivní držení v pruzích, které usnadňují dálniční přesuny a dokonce došlo i na systém automatického parkování, který malý autobus precizně nasměruje do podélných (stačí místo o 40 cm delší, než samotný Transit) i kolmých stání. To je u takhle velkého auta opravdu k nezaplacení. 

I přes příplatkovou výbavu ale Transit nekráčí cestou Tournea a nehraje si na trochu větší osobák. Pořád to je čistokrevná dodávka. Je tu docela rámus, v interiéru je dost odhalených plechů a ještě více tvrdých plastů a podlahu kryje gumová krytina (vlastně byl Transit historicky první testovačka, kterou jsem před vrácením nevysával, ale vytíral mopem). Snad jedinou výtku bych měl k modulu nezávislého topení a klimatizace, který se nachází u zadních dveří a mírně zužuje prostor pro nakládání. Ale to je spíše detail. 

Největší kouzlo velké dodávky spočívá (nepřekvapivě) v jejím obřím vnitřním prostoru. Protože jsem se před dvěma týdny přestěhoval z Prahy na venkov, využil jsem přepravní prostor několikrát. Dva kubíky palivového dřeva, nespočet zahradního nářadí, stůl a židle, necelé čtyři metráky jablek, o pár hodin později dvě stě šedesát litrů moštu…to je jen zlomek z věcí, které Transit bez problému přepravil bez toho, abych musel vyndávat zadní lavice. Ten luxusní přebytek prostoru, který vůz skýtal, je opravdu silně návyková věc a ačkoli jsem Forda vrátil už v pondělí, pořád se mi po něm intenzivně stýská.

A tím se vlastně dostávám zpátky ke starému Transitu z úvodu. Tenhle jeho mnohem mladší nástupce je totiž principem velmi podobné a stejně skvělé auto. Odveze všechno, co si zamanete, táhne spolehlivě a nevyžaduje nijak zvlášť náročnou údržbu. Navíc ale už přidává i nějaký ten komfort a mnohem přesvědčivější jízdní dynamiku. Není to osobní dodávka pro rodinu, ale opravdu ryzí pracovní nástroj. Ale moc dobře postavený pracovní nástroj, který svým majitelům usnadní každodenní povinnosti. 

Co se týče dodávek, drží si Transit stále pozici etalonu ve své třídě. Dlouho jsem si myslel, že v téhle kategorii nemá nekorunovaný král Sprinter žádnou reálnou konkurenci, ale po minulém týdnu měním názor a pro velkou dodávku bych v případě potřeby vyrazil do Fordu. Oproti Mercedesu mi přijde tak nějak uživatelsky milejší a promyšlenější.

Verdikt

Velký Transit je přesně takový, jak jsem si ho představoval. Dobře postavená dodávka s velkou užitnou hodnotou, která se ale zároveň dobře řídí a dokáže být velmi rychlá. Jako rodinné auto se moc nehodí, ale pro řemeslníky, kurýry a další pracanty to je skvělý a promyšlený kolega. 

Technické údaje

Motor: řadový vznětový přeplňovaný čtyřválec 2,0 litru
Výkon: 170 koní

Točivý moment: 405 Nm 

Převodovka: šestistupňová automatická
Maximální rychlost: 160 km/h (ano) 
Průměrná spotřeba (udávaná): 7,6 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 9,6 l/100 km
Základní cena s DPH (Transit VAN): 798 304,- Kč