Ať se nám to líbí, nebo ne, v naší malé zemičce uprostřed Evropy patří Trabant k významným hrdinům automobilových dějin. Tak významným, že k němu jen málokdo zůstává lhostejný. Na jedné straně najdete tábor plný despektu a opovržení, na straně druhé skupinu opájející se nostalgií a láskou. Osobně si dovolím zůstat stranou této dichotomie a dívat se na Trabant s čirým objevitelským zájmem. Jistě, ze srovnání se soudobou západní produkcí vychází Trabi jako tragikomický pokus o civilizaci, jenže nesmím zapomenout na fakt, že pro tisíce lidí představoval jedinou možnost vysněné osobní mobility a mnozí z nich na něj nedali dopustit. Odsoudit ho jako ostudný krám je tedy příliš zjednodušující pohled. A to mi nesedí.
Přestože patřím ke generaci, která prdlající zázraky východoněmeckého inženýrství zažila ještě v plné aktivitě, vlastnictví Trabantu naši širší rodinu minulo. Mé zkušenosti tedy zahrnují jen občasné cesty na zadní sedačce ve společnosti mé první lásky – bylo nám šest a jeho maminka nás vozila do výtvarného kroužku – či přihlížení horečné snaze téže maminky narvat do kufru toho legračního autíčka Tomíkovu hokejovou výbavu.
Jistě pochopíte, že z titulu svého povolání cítím svou trabantí nepolíbenost jako dlouhodobý dluh, a když se objevila možnost zažít všechny ty barvité historky někdejších majitelů na vlastní kůži, nekonalo se žádné dlouhé zvažování. Projedu se Trabantem!
Seznamte se s Bonifácem
Světle modrý Trabant 601 limousine mi laskavě zapůjčili manželé Kotkovi, kteří spolupracují s pražským Trabant Muzeem Motol a na webu Trabantem.cz nabízejí také zážitkové jízdy hned s několika typy Trabantů. „Testovací“ kousek jménem Bonifác (do sbírky přibyl 14. května – na Bonifáce) z roku 1989 je osazen vzduchem chlazeným dvoutaktním dvouválcem o objemu 594 kubických centimetrů, má výkon 26 koní a čtyřstupňovou převodovku.
V počátcích výroby, tedy v polovině šedesátých let, šlo vlastně o vcelku moderní automobil se samonosnou karoserií a koncepcí „všechno vpředu. Po třiceti letech, během nichž proběhlo jen pár úprav, z dnešního pohledu spíš kosmetických, už to samozřejmě velká sláva nebyla, přestože Bonifác představuje vrcholně vybavený kousek se sportovním volantem, polstrovaným stropem, lepšími sedačkami a střešním oknem.
Na úvod dostávám krátké školení. Sytič je nutné použít jen při prvním studeném startu, pak už ho potřebovat nebudu. V kufru mám pro jistotu kanystr s palivem, neboť do dvoutaktu nelze lít jen tak něco, nýbrž jen gurmánskou směs benzinu a oleje, zodpovědnou za charakterictický modrý dým vycházející z výfuku. Řadicí páka pod volantem má poměrně přesné dráhy, jen je nutné si je zapamatovat, pedály jsou zase vyosené doprava, ale i na to si člověk zvykne. Světla svítí, stěrače stírají, páčka blinkru se nevrací a žádné zbytečné posilovače nenarušují ryzí prožitek z řízení. Můžu vyrazit.
V provozu za exota, ale milého
První kilometry v pražském frmolu jsou pro mě krušné. Jestli něco opravdu nesnáším, jsou to řidiči, kteří zdržují provoz. S šestadvaceti koníky pod kapotou mi není nic platné, že celý povoz váží jen něco přes 600 kilo, a „brzda“ se okamžitě stává mým druhým jménem. Jenomže sedím v Trabantu. Nic jiného se ode mne neočekává a za celý den jsem se nesetkala s jedinou podrážděnou reakcí v podobě troubení, blikání či horečného předjíždění na nepřehledném úseku. Okolní řidiči mne častují maximálně zvědavými pohledy, občas dokonce zdviženým palcem. Asi body za odvahu… Jakou odvahu museli mít motoristé před čtyřiceti lety, když se laminátovým výdobytkem socialistického inženýrství vydávali na Šíravu, na Rujánu či dokonce do Jugoslávie?
Jediným prvkem bezpečnosti jsou zde samonavíjecí pásy, jinak si ve skromné sedačce za volantem připadám stejně naze jako na motorce, která navíc odmítá akcelerovat i důrazně brzdit. Spartánské podmínky v kabině dávají vzpomenout (nebo v případě později narozených představit si) na dobu raného automobilismu, kdy byla účelem osobního vozu skutečně jen doprava z místa A na místo B bez ohledu na komfort a kvalitu života. Benefity jsou lapidární a zřejmé – sedíte na sedačce, neprší na vás a do cíle se nakonec dostanete přece jen o něco rychleji, než kdybyste jeli na kole nebo šli pěšky. Plus je zde samozřejmě ložná kapacita, která mnohým československým kutilům umožnila převážet celé domácnosti, stavební materiál, zemědělskou úrodu a kdovíco dalšího.
Na silničkách kolem Karlštejna
Na dálnici si s Trabantem netroufám a rozhodně to není jen proto, že vytrvale prší a lehoučké auto bez jakékoli stabilizace či ABS pekelně klouže. Jako hlavní překážku vnímám rychlost, neboť dostane-li se ručička tachometru nad sedmdesátku, vachrlaté seskupení součástek dává celou svou bytostí najevo nespokojenost. Zdržovala bych i kamiony, a kdyby nedejbože přišlo stoupání, pojel by mě i žebřiňák tažený koňmi. Uvažuju, k čemu jsou vozu hned čtyři rychlostní stupně, když od nějaké třicítky výš už jedete pouze na čtyřku.
Klikaté silničky v okolí Karlštejna jsou rozhodně příjemnějším prostředím pro klidné hopsání krajinou, na jaké je Trabi stavěný. Zde pouze lituji řidiče, kteří mě dojeli v prudkém kopci a teď si užívají stinné stránky mých retro radovánek – ploužení se čtyřicítkou a vdechování modravých zplodin brblajícího dvoutaktu. Když se to vezme kolem a kolem, není ta ekologie zas tak zbytečná věc. Kdyby měly při současném množství aut na silnicích všechny emise jako tenhle brouček, dávno bychom se tu všichni zadusili. Radary ve všech vesnicích mi ukazují veselého smajlíka (s dodržováním rychlostních limitů si skutečně hlavu lámat nemusím) a cesta příjemně ubíhá.
Řízení mám během hodinky už celkem v ruce. Důležité je pamatovat na to, aby člověk příliš nespěchal na řazení, jinak se od převodovky ozve hlasitý protest. Naopak příjemné momenty přináší volnoběžka na čtvrtém rychlostním stupni, která při táhlém klesání způsobí, že auto úplně ztichne a ladně plachtí krajinou. Do zatáček je pak třeba pečlivě volit stopu, abyste svou rozevlátostí nevyděsili k smrti účastníka provozu, vynořivšího se za apexem.
Viděn moderní optikou je Trabant vlastně velmi petrolheadské auto. Jeho ovládání vyžaduje celého člověka a jeho stoprocentní pozornost. Žádné zevlování po krajině, holenkové, žádné poslouchání podcastů či výběru radiového diskžokeje. Je třeba naslouchat vozu a jeho potřebám. Rychlost si musíte zatraceně zasloužit a jízda na limitu je přítomna v podstatě neustále. Když jsem dorazila na parkoviště karlštejnského golfového hřiště, musela jsem zastavit nejen kvůli obdivování panoramat, ale hlavně kvůli chvilce ticha a odpočinku…
Skoro tři miliony
Poslední Trabant vyjel z brány fabriky ve Zwickau 25. července roku 1990. Za dvě a půl desetiletí výroby jich vznikly téměř tři miliony. Je to neskutečné číslo, které začne dávat smysl, když si uvědomíte, že obyvatelé NDR si žádné jiné auto vlastně oficiálně koupit nemohli. V Československu zase Trabi držel titul vozu nejlevnějšího, přestože s přihlédnutím k tehdejším platům zas tak levný nebyl.
Když cestou zpět stojím na semaforech a při volnoběhu se natřásám jako kostka ledu v šejkru, představuju si ty tisíce lidí, pro které znamenalo tohle po všech stránkách neuvěřitelné auto splněný sen. Jednoduchý dopravník s minimálními náklady na údržbu, nijak zvlášť spolehlivý, ale opravitelný kladivem na chodníku před panelákem. Vlastně docela chápu tu obsesi početných obdivovatelů – lidský mozek má obdivuhodnou schopnost mazat škaredé zážitky a uchovávat jen ty milé.
Až zas budete někdy přemýšlet, čím obohatit svůj rodinný program, jeďte se projet Trabantem. Vašim potomkům – a vlastně i vám – neuškodí uvědomit si, jak obrovský kus cesty osobní vozy za posledních pár desetiletí urazily. A lepší srovnávací subjekt, než je právě Trabi, těžko najdete. Tohle by měl zažít každý, koho aspoň trochu zajímají auta.
Cítím se velmi obohacena a trabantí dluh mám konečně splacený. Pořád jich však zbývá víc než dost. Nemáte náhodou někdo na půjčení Škodu 1203?
02. června 2024, 08:26
2
Tech ctyriadvacet let od ukonceni vyroby v prvni vete bude asi preklep, ne?
02. června 2024, 10:41
1
"...obyvatelé NDR si žádné jiné auto vlastně oficiálně koupit nemohli..."
V NDR se nedal koupit Wartburg?
Navíc mám pocit, že se tam dlouhodobě dovážely Lady, Škody a Dacie. Z NSR omezené množství (podobně nárazově jako k nám třeba Daewoo Racer) Golfů, Peugeotů 309 neba Mazdy 323.
Pak tam byly dovozy přes Genex, ale to už úplně volný prodej nebyl.
02. června 2024, 10:42
0
...to měla být reakce na článek, ne na tebe.
02. června 2024, 18:30
0
https://www.retromania.sk/cs/letopocet-1960-1969/motorizmus-socializmus
https://retro.instory.cz/4067-automobily-ktere-za-socialismu-brazdily-ceskoslovenske-silnice-vzpomenete-si-nekdy.html
Pořadníky, no....oficiálně na dlouhé roky a ne pro každého...neoficiálně se s pořadníky dalo slušně šmelit...v NDR to asi bylo ještě hoší, než u nás.
V 80. letech už to bylo lepší, tedy lepší hlavně v tom smyslu, že to bylo na kratší dobu. Ale žádná moc jednoduše a cenově dostupná záležitost...jestli se dobře pamatuji, tak taková Lada, nebo pak už Favorit koncem 80.let stály přes 70 tisíc. Před tím Š105/120 podle typu a druhu přes 50 tis. a k těm 70 tis., nebo i přes, myslím, šplhala verze Garde/Rapid.
02. června 2024, 19:21
5
Si pamatuju, že když k nám domů přišla 120 L, tak cenovka v základu byla okolo 63 t. a s příplatkem za opěrky hlavy to skočilo na 71. 12 % cena celého auta za opěrky hlavy. Po téhle době se mi (narozdíl od některých) fakt nestýská.
02. června 2024, 23:00
1
Honza123: Samozřejmě máš pravdu a já si jdu zopakovat počty.
02. června 2024, 10:52
3
Měl jsem dva, dávno před tím než přišly do módy a vzpomínám na ně rád. Výkonu to moc nemá ale je to o způsobu zacházení. Platí totéž co pro malé italy, jsou jen dva stavy- volnoběh a plný plyn. Na nějaký šolíchání se nehraje. Pokud to má v pořádku tlumiče, jede to jak motokára. Kdysi, po ostudném výsledku Mercedesu A v losím testu, to zkoušeli s Trabim a on tu kličku zvládal. Agilita toho dvoutaktu je pozoruhodná, v nižších rychlostech je to vehementní zábava, přes 80 už to dost slábne ale dá se s tím žít. Já s oblibou trápil majitele "nových", tehdy už letitých škodovek 105/120, když jsem je předjížděl do kopce se značným přebytkem rychlosti. Ikdyž tam to spíš než o výkonu, bylo o typickém přístupu k ovládání vozidla. Pokud jde o výbavu, vlastně tomu tehdy nic zásadního nechybělo, spíš naopak. Ke kterému tehdejšímu autu jste si mohli objednat nezávislé topení? Kufr byl poměrně velký, jen v tom two door sedanu, který byl možná spíš coupé a němci mu kdovíproč říkali limousina, poněkud překáželo rezervní kolo a malý vstupní otvor. Takže ta zmíněná hokejová výbava nejspíš šla nacpat dovnitř ale už ne vytáhnout ven. A kombík, značený jako Universal, protože stál na základu dvoudveřového menšího vozu, by se asi měl nazývat shootingbrake.
02. června 2024, 11:41
3
Měl jsem ho, a nedám na něj dopustit. Miloval jsem ho tím druhem lásky, jakým člověk miluje blbý dítě nebo šerednýho psa.
A ano, je to o návycích při řízení. Dvoutakt obecně má rád vyšší otáčky. Když se v těch vyšších otáčkách plyn jen lechtá, drží schopně i kilo. Když se zadupne a nechá roztočit, na semaforech je vždycky první. Respektive byl do nástupu elektromobilů.
02. června 2024, 14:19
0
Asi kousek v mizerném stavu, můj držel jak přibitý, nové pneu a tlumiče, podvozek bez vůlí, to je základ. Motorově to také takový žebrák nebyl, ten můj byl celkem živý a dál i 120, do kopce táhnul líp jak soudobé Škodovky.
Je to ale smutný doklad tehdejší doby, ukončením výroby 600 to mělo skončit celé, pak už to bylo jen smutné a odráželo to tehdejší dobu, že byl člověk rád i za tohle. I dneska se vyrábí úděsná vozítka, ale člověk má furt alespoň na výběr. Mít to dneska jako veterána mi nedává smysl, za ty prachy se dá koupit normální auto veterán.
Kámoš ho měl kdysi jako první auto, teď mu jeho žena koupila zážitkovou jízdu, celá rodinka se v tom svezla a už mají doma svého Trabanta, nešťastlivci.
02. června 2024, 18:56
-1
Počkej s těma prachama mi to vysvětli. Auto bez not na udělání je kolem 30. Za to opravdovýho veterána nemoupíš. Za kilopade zkpuší někteří prodat udělaný přihlášený kusy. Ani za to nekoupíš veterána. Už ani vrak na udělání.
Trabant je vstup do veteránismu v podstazě za drobný.
03. června 2024, 07:50
2
od 50 do 100 se dají sehnat slušné 120, Moskvič nebo Žigulíky. Do 150 se dá sehnat pěkná Volha, Brouk, BMW e30, runé Fordy, Simcy atd. Fakt nechápu proč by si někdo dneska měl koupit tráboše, pokud v tom není extrémní nostalgie. Já mám takhle doma Škodu 110L, kdyby to nebyla závodní a nebyla po dědovi, dávno bych jí prodal. Škodu 100 po druhém dědovi jsem prodal a jsem rád že je fuč.
Ale tak lidi jsou různí, ať si každý dělá co chce, jen tomu nerozumím.
03. června 2024, 21:37
1
120, Moskal, Lada, nebo Trabant, to jsou vyhlídky na kvalitní zážitky co si nemají moc co vyčítat. Z toho bych nakonec asi vzal toho Trabanta. Ale kolem kila půjde najít i rozumně rezatý W123, nějaké starší Fiaty v méně zadaných specifikacích, menší Opely, nebo Francouzi. A ve všem bude to svezení úplně někde jinde.
03. června 2024, 21:43
1
To v první větě samozřejmě jsou plečky, ale z těch všech je Lada nebo Fiat Polski 125p aspoň trochu auto. To bych se třeba s Trabošem srovnávat neodvážil.
12. června 2024, 08:41
-3
To si ovšem nerozumíme. Ty zmiňuješ stejny haldy h oje jako je trabant přitomjsi psal něvo o veteránu. Veterána famt za ty drobný nekoupíš. Veterán je pro mě auto vyrobeny zhruba tak do konce 2. světový.
12. června 2024, 09:06
2
Věkové kritérium pro veterána je 30(+) let. To, že jedinec tomu pojmu přikládá nějaký jiný význam podle vlastního uvážení, to je jeho věc. S tou výhradou, že tohle vymýšlení nových významů pro existující pojmy někdy poněkud znesnadňuje komunikaci.
To už by se spíš mohla nám všem vysmát FIVA, která má pojem "Veteran" vyhrazený pro označení historických vozidel vyrobených v letech tuším 1905-1918.
12. června 2024, 11:04
-3
Oki taksi za cenu trabanta kup felinu a budeš kámo drsnej veteránista. Zazáříš na 1000 mil Československých i na Loukotích a řemenech..... ovšem jako kašpárek ;-)
12. června 2024, 11:30
3
Proč bych to dělal? Nechci ani felinu, ani trabanta. Nechci být ani drsnej veteránista. Nechci jet 1000 mil, na víkend už mám jiné plány. Jenom konstatuji, že některé pojmy svůj význam mají a pozastavuji se nad tím, jestli má smysl jim hledat nějaký jiný.
13. června 2024, 12:27
1
Martin_100 : kašpárek jsi ty a extrémista
Loukotě a 1000 mil je omezený stářím auta, že :-D
Nevidíš rozdíl mezi Trabantem a Žigulem, ok, zřejmě jsi slepej a nikdy jsi v tom nejel. Já srovnávám stejné období a cenu. V další větě jsem psal mladší auta za stejné peníze, protože tam dneska lidi směřují, nikdo nechce předválku a hlavně, na tu potřebuješ už tak 300t, což už je jiný level.
A to že tedy neuznáš nikoho jinýho, jen proto, že nemá 300t + na veterána, za veteránistu, to je dost bizardní pohled na věc. Rybář co nemá vybavení za 200t taky není rybář?
14. června 2024, 20:24
-3
Ty mě bavíš. Trabanta mam. Měl jsem jich 6 během svýho života. A jo je to stejnej hnuj jako žigul nebo škoda 120. Dmeska se takový sráče prodávají za ceny předválek před 10-15 lety. Nechápu proč. Chápu tu nostalgii ale nechápu ochotu platit za to takový prachy.
02. června 2024, 18:03
0
Pěkná zážitková reportáž, napsaná s vtipem a trochou té nadsázky, prostě a la Viola...:-))...
Také jsem se na začátku trochu vyděsil, ve které šílené části světa se Trabant vyráběl ještě v roce 2000, ale letopočet výroby posledního kousku to vysvětlil.
Jinak to s tím kladivem na chodníku docela sedí, tohle člověk opravil i tehdy, když to, co viděl po otevření kapoty, viděl v tu chvíli poprvé v životě...ono toho tam moc nebylo (mimochodem, fotečka motorového prostoru pro připomenutí by nebyla?)
...a ještě nedávný zážitek...jedu takhle mezi Táborem a Benešovem a nejednou...co to cítím, to je smrádek přesně, jak smrděly Trabanty...asi za pět minut jsem ho dojel..:-))... A to Wartburg smrděl ještě nějak více a hůře.
02. června 2024, 18:57
0
V roce 2000 už byla výroba trabantu 10 let pod kytkama
02. června 2024, 20:41
1
Jasně, ale na ten rok 2000 to holt omylem nasměroval hned první řádek a rozhřešení přišlo až v posledním odstavci. Hned v první reakci na to "přišel" už Honza123. Až se k tomu Viola dostane, tak tu matematiku určitě napraví..:-))..
03. června 2024, 17:28
8
to s tím opravováním kladivem na chodníku, to je takovej folklor ale ono to zas tak jednoduchý není. Musela se dělat spousta věcí co už se dnes nedělají a bylo potřeba mnohem víc věcí než to kladivo. Například dvě mazací pumpy, dva druhy maziva na řízení a hnací hřídele. Seřízení zapalování, bez nastavovacího přípravku a znalostí nemožné. Teda je fakt že ono to nějak běželo i totálně rozštelovaný. Výměna řemenu ventilátoru taky prima zábava. Kdo nečistil karburátor neví co je peklo. Klouzající volnoběžka, běžná závada, rozborka převodovky, vlastně stejný jak na kterýmkoliv jiným autě. A že se ten motor mohl kdykoliv, bez jakéhokoliv důvodu zadřít, že měl s tehdejším olejem životnost asi jako dnešní pneumatika, to už dnes nikdo nepochopí.Výbrus kladivem neuděláš.
03. června 2024, 18:55
0
...samozřejmě máš pravdu, to s tím kladiven je velká nadsázka a spíše něco jako dalo se to "i" poměrně dobře svépomocí opravit s normálním nářadím...nepsal jsem to úplně bez zkušenosti, byť pouze jedné. Jednou na táboře naše hlavaska přišla t ím, že Trabi zlobí a nejede. Já ( v tu dobu majitel Š110L, co jsem uměl docela slušně rozebrat na prvočinitele včetně toho karburátoru) s kámošem (jeho otec a strýc byli vlastníky Wartburga, takže blízko, šéfoval tedy opravě) jsme právě otevřeli tu kapotu, co bylo po ní jsme fakt viděli poprvé v životě, ale s využitím určité zkušenosti a mírné zručnosti jsme zkusili pár věcí, co nás zrovna napadly, sem tam s něčím zahýbali (zase trochu nasázka...) a...nastartovali. Dokonce jsme na důkaz, že to vydrží nejen nastartované, ale i to někam dojede, s tím absolvovali docela zábavnou zkušební jízdu. Poprvé jsem třeba zažil tu volnoběžku (překvapení...jééé, ono to nebrzdí motorem !...jéé, ono to vlastně vůbec moc nebrzdí, což asi bylo spíše stavem, než autem samotným). Po návratu jsme byli za mechaniky šamany a následovay úlevy ze služeb...:-)))...(což za nás museli odmakat ostatní, že ...).
03. června 2024, 09:17
0
To auto bylo docela dobré, jenom přišlo o 10 let později než mělo a o 10 let později než měla, skončila i jeho výroba. Již v 60tkách bylo jasné, že dvoutaktu zvoní hrana. No jo, ale NDR byla na tom ekonomicky opravdu špatně, vývoj nového motoru sice spustili, ale do prototypové fáze dopracovaný tříválec se do série u Trabanta nedostal. Dokonce prý existoval diesel!
03. června 2024, 18:40
0
Pokud to nebyl dvoutaktní diesel, pak by to beztak nebylo stylové.
03. června 2024, 21:44
3
Sedel som v tom len raz, aj to len ako spolujazdec, presadal som zmojej Alfy 156 a bolo to pocitovo ako presadnut z auta do krabice od topanok.
Ako fakt sa nikoho nechcem dotknut, urcite to je zaujimave riesenie ako z mala dosiahnut vela atd. ale.. pre mna to je fyzicky priklad toho ze komunizmus je proste rakovina. Na jednej strane hranic si stredna trieda kupovala e30 318i na druhe toto.
04. června 2024, 12:54
3
Střední třída v tomto smyslu za bolševika neexistovala. Papaláši měli Tatry a Volhy. Řezníci, kolotočáři a veksláci se vozili v Mercedesech. Umělci a pár šťastlivců, co dostalo valuty za zahraniční montáže, jezdili v dovezených Fiatech, Fordech, Simcách a Austinech z Tuzexu.
U nás ještě začátkem šedesátých let normální člověk dostal pozici v pořadníku a jaké auto na něj vyšlo, takové vzal, nebo ostrouhal. Ovšem střední třída to stejně nebyla. Střední třída si utrácí svoje peníze kde chce a za co chce, a tráví svůj čas jak chce. Tady byly jasně dané mantinely, za jejichž překročení se tvrdě platilo úlitbami a oportunismem - musel jsi patřit ke zmíněným papalášům, vekslákům, řezníkům nebo kolotočářům.
NDR, to byla kapitola sama pro sebe. Ale u nás se Trabant těšil (navzdory mnoha posměškům) obecné oblibě. Laciný, jednoduchý a snadno opravitelný, protože každý druhý otec rodiny byl zručný autokutil.
04. června 2024, 14:32
1
Jo to máš samozrejme pravdu, myslel som nejaký ekvivalent človeka strednej triedy v NDR, napr nejaký lekár, inžinier, stredoškolský učitel atd.. v NDR mal trabanta a bol rád ked mu stasi moc nedýchdala na chrbát, ten za zdí mal bavoráka.
A pri porovnanie trabanta s bežným povozom strednej triedy v amerike vyzerá ako intergalaktické stretnutie :)
07. června 2024, 12:37
0
Odrůstajíce plenám jsem v tom obdivoval filigránský mechanismus zámku, posléze prostornost zadní řady sedadel mezi západočeským a východoslovenským krajem ve 2 dospělých a 4 dětech až po analogii se Subaru Impreza co se kvality čalounění kufru týče...
Ale vážně, na tehdejší dobu "přebytku v DDR" to byla z prdu kulička a Wartburg pak něco jako Maybach...
13. června 2024, 13:32
1
Trabant, to není auto, to je kult :-D
Samozřejmě, nedostal by se k tomu, kdyby nebylo doby a lidí okolo, ale ona ta doba byla a ty lidi taky, takže potkáš Trabanta, který po dálnici povalí 140, najdeš jeho " smradlavý " motor ve vzduchu pod pár trubkama a kusem látky, další pak na jiných trubkách na plováku, kterak čeří vlny na jezeře. Jeho zvuk někomu možná přivodí Infarkt, výfuk jinému astmatický záchvat, ale není potřeba na něj házet špínu.
Jo, a jen tak pro rýpaly - nikdy jsem ho neměl a jen jednou jsem seděl za volantem , a to ještě na laně :-D