Ptejte se: Neokoukaný sportovní sedan střední třídy

Dobrý den do redakce,

nejprve bych vám chtěl poděkovat za to, jaký Autíčkář děláte. Musím říct, že na českém internetu mě baví jen máloco tolik jako váš magazín. A teď k důvodu, proč píšu.

Už delší dobu si pohrávám s myšlenkou pořídit si nové auto. Mám totiž tak trochu iracionální slabost pro klasické sedany a liftbacky. Takové ty štíhlé, elegantní vozy střední třídy, které nejen dobře vypadají, ale zároveň umí nabídnout i radost z řízení. Čím dál víc ale mám pocit, že tahle automobilová kategorie pomalu mizí. Trh zaplavují SUV a do budoucna nejspíš ještě elektromobily, které z principu nikdy nebudou mít tu lehkost a proporce klasického sedanu. O to víc mám chuť splnit si sen a pořídit si takového pomyslného „posledního válečníka“ této éry.

Nehledám vyloženě sportovní auto na okruh. Chci hlavně dobře jezdící sedan nebo liftback, který bude mít kvalitní podvozek, přesné řízení a dostatek výkonu, aby mě za volantem bavil. Čas od času se rád svezu svižněji a na dálnici mám rád pocit výkonové rezervy, takže bych se rád pohyboval někde okolo 250 koní a více. Zároveň ale nechci dělat kompromisy v moderní výbavě. Očekávám kvalitní světlomety, bezproblémovou konektivitu s telefonem, moderní infotainment a obecně auto, které nebude působit zastarale. Proto bych se rád držel vozů maximálně kolem pěti let stáří. Rozpočet mám přibližně 750 tisíc korun a ideálně bych chtěl co nejzachovalejší kus.

A teď přichází možná ta nejtěžší podmínka. Chci něco originálního. Auto, které nebude stát na každém druhém parkovišti a které nepotkám několikrát cestou do práce. Z tohoto důvodu bych rovnou vyřadil všechny obvyklé kandidáty typu Škoda Superb, Volkswagen Passat, BMW řady 3, Audi A4 nebo Mercedes-Benz třídy C. Jistě jsou to výborná auta, ale hledám něco výjimečnějšího, co mě bude těšit nejen jízdními vlastnostmi, ale i svou originalitou. Napadá vás nějaký model, který by všechny tyto požadavky dokázal splnit?

Předem děkuji za všechny tipy.

Petr

Ahoj Petře,

děkujeme za skvělý dotaz. Musím přiznat, že se mi na něj odpovídá o poznání snáz než na většinu ostatních, protože tvé automobilové uvažování je mi až nebezpečně blízké. Touhu po klasickém sedanu nebo liftbacku střední třídy naprosto chápu. Po autě se štíhlou siluetou, nízkým těžištěm, kvalitním podvozkem a pořádným motorem. Po autě, které nevzniklo jen proto, aby dobře vypadalo před obchodním centrem, ale především proto, aby dělalo radost za volantem.

A upřímně? Kdybych dnes vybíral auto pro sebe s podobným rozpočtem, hledal bych dost možná nejspíš něco velmi podobného. Máš pravdu i v tom, že tahle automobilová kategorie pomalu mizí. Sedany střední třídy jsou dnes tak trochu ohroženým druhem. Trh ovládla SUV a crossovery a výrobci se logicky přizpůsobují tomu, co zákazníci kupují. Vyhlídky do budoucna proto nejsou příliš optimistické a obávám se, že za deset let už budou podobná auta spíše raritou než běžnou součástí nabídky. Na druhou stranu ještě není pozdě. Pořád existuje několik opravdu skvělých modelů, které splňují přesně to, co od auta očekáváš. Jsou dostatečně moderní, mají výborné jízdní vlastnosti, výkonu na rozdávání a zároveň nejsou natolik rozšířené, aby ses za nimi na parkovišti přestal ohlížet.

Když to vezmeme pěkně podle abecedy, první auto, které mě napadá, je naprosto jednoznačně Alfa Romeo Giulia. Není žádným tajemstvím, že ji máme v redakci opravdu rádi. A vlastně nejsme sami, Giulia si za roky získala respekt velké části automobilových novinářů. Ne proto, že by byla bezchybná, ale proto, že se Alfě Romeo po dlouhé době podařilo postavit sedan, který se řídí přesně tak, jak od sportovně laděného sedanu očekáváš. Má klasickou koncepci s motorem podélně vpředu a primárně poháněnou zadní nápravou, což je dnes už téměř ohrožený druh. Ve tvém případě bych se zaměřil na silnější dvoulitrový benzin o výkonu 280 koní, který je standardně spojen s osmistupňovým automatem ZF a pohonem všech kol Q4.

A víš co? Té Giulii ten pohon všech kol vlastně vůbec neškodí. Pořád působí lehce, ochotně zatáčí a umí být nečekaně hravá. Především ale nabízí něco, co dnes většina konkurence ztratila a to charakter. Design snad ani není potřeba rozebírat. Podle mého názoru je to dodnes jeden z nejhezčích sedanů své třídy. Má nádherné proporce, dlouhou kapotu, krátké převisy a přesně tu štíhlou sportovní siluetu, o které píšeš ve svém dotazu. Už při prvním pohledu má člověk pocit, že tohle auto bylo postavené především pro radost z řízení.

Jedinou drobnou výhradu bych měl k samotnému motoru. Ne že by byl pomalý, 280 koní rozhodně umí s autem slušně zacvičit. Spíš jeho projev není tak charismatický, jak by člověk od italského sportovního sedanu možná čekal. Výkon přichází velmi civilizovaně a kultivovaně, takže subjektivně může působit méně dramaticky, než napovídají technické údaje. Pokud jde o spolehlivost, vyplatí se zaměřit na novější kusy. U prvních ročníků se objevilo několik dětských nemocí, které Alfa v průběhu výroby postupně odstranila. Ideální bude hledat vůz po modernizaci, případně zhruba od modelového roku 2021, což navíc krásně zapadá do tvého požadavku na stáří do pěti let. Za mě je tedy Giulia naprosto jednoznačně jedním z hlavních favoritů. Pokud hledáš moderní, výkonný a zároveň neokoukaný sedan, rozhodně bych ji měl na seznamu opravdu nahoře.

Dalším autem, které bych měl na tvém seznamu opravdu vysoko, je Jaguar XE. Jestli je Alfa Romeo Giulia takový italský elegán se sportovní duší, pak je Jaguar XE britský aristokrat. Je to auto, které na sebe zbytečně neupozorňuje, ale znalci velmi dobře vědí, na co se právě dívají. A přesně splňuje jednu z tvých hlavních podmínek, rozhodně ho nebudeš potkávat na každém rohu. Prodejní čísla XE totiž nikdy nebyla oslnivá a vlastně jsou jedním z důvodů, proč se Jaguar nakonec rozhodl k radikální proměně celé značky. To ale nic nemění na tom, že XE je dodnes výborný řidičský sedan. Nabízí skvěle naladěný podvozek, přesné řízení a celkově působí velmi lehce a přirozeně. Je to přesně ten typ auta, do kterého se budeš těšit pokaždé, když vezmeš do ruky klíček.

Samozřejmě není bez kompromisů. Největším z nich je vnitřní prostor. Pokud pravidelně vozíš čtyři dospělé nebo potřebuješ opravdu prostorné zadní sedačky, nebude to ideální volba. Jestli ale hledáš auto hlavně pro sebe a případně spolujezdce, nejspíš tě to trápit nebude. Ve tvém rozpočtu už bez větších problémů seženeš modernizované vozy s dvoulitrovým přeplňovaným benzinem o výkonu 300 koní (šestiválec vypadl z nabídky v roce 2019). Dynamiky mají na rozdávání a motor navíc působí živěji, než by člověk od čtyřválce čekal. K dispozici bývá jak pohon zadních kol, tak čtyřkolka, přičemž na trhu ojetin bude pravděpodobně častější právě verze AWD.

Určitou nevýhodou může být servisní zázemí. Nevím, odkud jsi, ale autorizované i kvalitní nezávislé servisy zaměřené na Jaguar nejsou zdaleka tak rozšířené jako v případě německé konkurence. Není to nepřekonatelný problém, jen je dobré s tím při koupi počítat. Stejně tak bude zajímavé sledovat, jak se do budoucna vyvine dostupnost některých náhradních dílů. Jaguar dnes prochází zásadní proměnou a snaží se zcela změnit své postavení na trhu. Nemyslím si, že by to v dohledné době představovalo zásadní komplikaci, ale je to faktor, který stojí za zmínku. Pokud ale všechny tyto praktické úvahy na chvíli odložíme stranou a budeme hodnotit čistě to, jak auto jezdí a jaké emoce dokáže nabídnout, pak má Jaguar XE ode mě stejně silné doporučení jako Alfa Romeo Giulia.

S dalším tipem se od klasických sedanů trochu odchýlíme, ale myslím, že by byla škoda ho nezmínit. Řeč je o Kia Stinger. Stinger je vlastně takový automobilový úkaz. Korejská automobilka se rozhodla postavit velký sportovně laděný liftback s motorem vpředu, pohonem zadních kol (nebo všech kol), výborným podvozkem a designem, který ani po letech nezestárl. A povedlo se jí to možná lépe, než čekala ona sama. Pamatuji si svou první jízdu se Stingerem dodnes. Přiznávám, že jsem od něj neměl přehnaná očekávání. Říkal jsem si, že to bude spíš rychlé cestovní GT než skutečně zábavné řidičské auto. O to větší bylo moje překvapení. Stinger jezdí fantasticky.

Není to taková ta lehkonohá sportovní limuzína jako Giulia nebo Jaguar XE. Je větší, těžší a na silnici působí dospělejším dojmem. Jenže právě v tom spočívá jeho kouzlo. Dokáže svou hmotnost neuvěřitelně dobře maskovat a řidiče vtáhne do děje způsobem, který dnes už není úplně běžný. Připomíná starší sportovně laděná BMW z dob, kdy byla radost z řízení pro konstruktéry jednou z hlavních priorit. Obrovskou výhodou oproti předchozím dvěma kandidátům je nabídka motorů. Pokud se vejdeš do rozpočtu, rozhodně bych se zaměřil na vrcholnou verzi GT s přeplňovaným vidlicovým šestiválcem 3.3 T-GDI o výkonu 366 koní. Ten motor je fantastický. Má hutný zátah, krásný zvuk, obrovskou výkonovou rezervu a ke charakteru auta se dokonale hodí.

Navíc je Stinger i po letech poměrně vzácným zjevem. Na silnicích jich jezdí minimum, takže i z hlediska originality splňuje tvoje zadání téměř dokonale. Pokud bych měl vybírat auto hlavně srdcem, byl by Stinger jedním z nejvážnějších kandidátů. Nabízí výborné jízdní vlastnosti, charakterní šestiválec, moderní techniku i vzhled, který podle mě stárne opravdu velmi důstojně.

Abychom seznam trochu zpestřili a nezůstali jen u klasické koncepce s motorem podélně vpředu a pohonem zadních kol, přidal bych ještě jednoho velmi zajímavého kandidáta, Volvo S60 poslední generace. Ano, technicky jde o trochu jinou filozofii. Motor je uložený napříč, základem je pohon předních kol a u silnějších verzí samozřejmě nechybí ani čtyřkolka. Jenže nenech se tím odradit. Volvo odvedlo na podvozku opravdu skvělou práci. S60 není sportovní sedan v tom smyslu jako Giulia nebo Jaguar XE. Nesnaží se řidiče neustále provokovat k ostřejší jízdě. Místo toho nabízí mimořádně přirozený a vyvážený jízdní projev. Je to jedno z těch aut, která se kolem řidiče tak nějak příjemně uzavřou a během několika kilometrů získáš pocit, že se v něm cítíš úplně doma.

Velkou devizou je i samotný design. Poslední S60 je podle mě jedním z nejpovedenějších moderních Volv. Má atletické proporce, čisté linie a nestárnoucí eleganci. Nepůsobí prvoplánově sportovně, ale zároveň rozhodně není nudné. A i po několika letech na silnici stále dokáže zaujmout. Ve tvém rozpočtu se navíc bez větších problémů vejdou zajímavé benzinové verze T5 nebo T6, případně některé s trochou štěstí i plug-in hybridní varianty T8, pokud by tě tento typ pohonu lákal. Výkonu mají všechny dostatek a jako rychlé cestovní sedany fungují výborně.

Praktickou výhodou oproti předchozím kandidátům je také zázemí značky. Volvo má v Česku poměrně hustou servisní síť a obecně nebude problém ani s dostupností náhradních dílů nebo kvalitních specialistů. I samotná nabídka ojetin bývá podstatně širší než u Giulie nebo Jaguaru. Pokud tedy hledáš auto, které bude o něco klidnější, komfortnější a dospělejší, ale zároveň si zachová atraktivní vzhled a bude tě za volantem pořád bavit, pak bych Volvo S60 rozhodně nepřehlížel.

Posledním autem, které mě v souvislosti s tvým zadáním napadá, je Peugeot 508 PSE. Na první pohled možná trochu překvapivá volba, ale čím déle o ní přemýšlím, tím větší smysl mi dává. Už základní 508 poslední generace patří podle mě k nejhezším vozům své třídy. Peugeot se tady nebál upřednostnit design před maximální praktičností a výsledkem je opravdu štíhlý, nízký a velmi atleticky působící liftback, který si s ničím jiným na silnici nespleteš. Vrcholná verze Peugeot Sport Engineered (PSE) pak přidává i pořádnou porci výkonu. Pohonné ústrojí kombinuje přeplňovanou benzinovou šestnáctistovku se dvěma elektromotory, takže systémový výkon činí 360 koní a nechybí ani pohon všech kol.

Musím říct, že když jsem s PSE poprvé jezdil, byl jsem velmi příjemně překvapený. Byl to jeden z prvních plug-in hybridů, u kterého jsem měl pocit, že elektromotory nejsou jen prostředkem ke snížení papírových emisí. Tady skutečně dávají autu další rozměr. Fungují jako okamžitý výkonový booster a společně se spalovacím motorem vytvářejí velmi příjemně sladěný celek. Stejně dobře funguje i podvozek. PSE není okruhový speciál, ale na okreskách umí být překvapivě rychlé, jisté a zábavné. Má dostatek výkonu, velmi dobrou trakci a vzhled, který tentokrát skutečně odpovídá tomu, co auto umí na silnici předvést. Jedinou větší výhradou může být tradičně interiér Peugeotu. Koncepce i-Cockpit s malým volantem a přístroji nad ním prostě nesedne každému. Někomu vyhovuje dokonale, jiný si na ni nezvykne ani po týdnu. Proto bych rozhodně doporučil delší zkušební jízdu, abys věděl, do které skupiny patříš. Pokud ti ale ergonomie sedne, rozhodně bych Peugeot 508 PSE ze seznamu nevyřazoval. Je rychlý, výrazný, technicky zajímavý a hlavně dostatečně neokoukaný, aby splnil i tvůj požadavek na originalitu.

A to je za mě pro dnešek všechno. Kdybych měl z těchto aut vybírat čistě srdcem, nejspíš bych nejdéle přemýšlel mezi Alfou Romeo Giulia a Kiou Stinger. Rozum by mě možná posílal k Volvu S60 a Peugeot 508 PSE bych bral jako nejzajímavější technologickou alternativu. Ať už se ale rozhodneš jakkoliv, myslím, že s žádným z těchto aut neuděláš chybu.

Určitě nám pak dej vědět, co nakonec vyhrálo. Budeme držet palce, aby ti nový vůz dělal radost ještě dlouho poté, co budou sedany definitivně patřit mezi automobilové ohrožené druhy.