Opel Zafira-e: S dieslem na kraj světa, s elektřinou do Brna

Skoro přesně před rokem vám Jakub přinesl test elektrické dodávky Opel Zafira-e. I když s ní strávil pohodový týden (v pomalejším tempu než obvykle), smysl pro ni hledal jen těžko. Tak jsem se ho pokusil najít já.

Zafira je arabský výraz pro úspěch a pro Opel to opravdu úspěch byl. Celé 3 generace představoval Opel Zafira praktické MPV, které si zamilovaly statisíce rodin. S poslední generací se to ale mění. Opel už spadá pod křídla skupiny Stellantis a modelová nabídka se díky novému vlastníkovi musí trochu upravit. Zafira se tak stává pátou verzí dodávky, kterou na našich silnicích vídáme denně už pár let. Peugeot, Citroën, Fiat, Toyota nebo Opel? Stále jedno a to samé auto, ale přesto je tu jeden významný rozdíl, který dělí „toyotí“ verzi od těch ostatních. Jen Toyota vám totiž nabídne spalovací motor i u osobní verze. Ale k tomuto, diplomaticky řečeno, zajímavému rozhodnutí už jsme se vyjadřovali několikrát. Bohužel nám ale asi nezbývá nic jiného, než se s novou realitou smířit, a když nám tak výrobci nabízejí elektrické cestovní dodávky, pojďme s nimi cestovat.

Nejdříve tedy raději k tomu dobrému. Nevím proč, ale tuhle pětici dodávek jsem měl v hlavně do teď zafixovanou jako takový „lowcost“ mezi dodávkami. Proto mě první setkání s touto Zafirou-e s hromadou výbavy docela překvapilo. Pozitivně překvapilo. Tady to na první pohled nevypadá na něco, kde se muselo šetřit. Možná tomu nejvíce pomohla černá metalická barva (příplatková Perla Nera za 23.000 Kč), se kterou ladí zatmavení všech skel od B sloupku dozadu. Pěkná jsou i 17palcová kola a stříbrné prvky na masce. Nejvíce ale vzhledu pomáhá prodloužená karoserie (5,3 metrů), která vozu dodává tu správnou majestátnost. Většina těchto dodávek je totiž ve standardní délce, která má tak zvláštně useknutý zadek hned za zadními koly.

Druhým překvapením je interiér ve výbavě Elegance. Velmi pozitivní věcí jsou elektricky otevírané boční posuvné dveře na obou stranách. Dají se otevírat přes klíč, tlačítkem na přístrojové desce nebo ze zadních sedadel tlačítkem u dveří. To je tak neskutečně praktická věc pro všechny… Škoda že se elektricky neumí (alespoň zavírat) i dveře páté. Ty však umí vyklopit samostatně skleněné okno, což zas neumí ty boční. Prostě něco za něco. Příjemnému pobytu na palubě pomáhají kožená sedadla. Uspořádání interiéru 2+3+3 se dá, jak je u dodávek dobrým zvykem přeměnit na tisíce možných konfigurací, a tak si vybere snad úplně každý. Škoda jen, že isofix neumí i přední sedadlo spolujezdce. Děti tak výlety stráví vždy na zadních dvou řadách, kde půlku cesty spokojeně zírají na prosklené pruhy střechy. Jak málo občas stačí ke štěstí.

Pracoviště řidiče dodávku nezapře. Sedí se vzpřímeně vysoko a volant je postavený trochu víc naplacato. Obě přední sedadla jsou dokonce vybavena masážní funkcí. Sice jednoduchou, ale je tam. Škoda, že se ale v PSA neinspirovali u konkurence ohledně odkládacích prostorů. Ono jich tu není málo – schránka před spolujezdcem je dvojitá, malá schránka je nad řadící pákou (nebo spíš řadícím tlačítkem), dveře mají také po dvou kapsách a cupholder se po chvilce hledání také najde. Přesto tak nějak tápu, kam co dát. Do držáku na pití si většinou dávám drobáky na myčku a ovládání od garáže. Tady je jeho umístění tak nepraktické (na vrchu přístrojové desky), že tohle využití nepřipadá v úvahu. Když tam dám láhev, tak mi to zas vadí ve výhledu. Do středové malé přihrádky se přesně vejde peněženka s mobilem, jen tam při prudší jízdě ne vždy také zůstanou. Boční kapsy vypadají při otevřených dveřích prakticky, ale ta spodní je při jízdě úplně nedostupná a ta horní je uzounká a strašně dlouhá, že nevím co do ní. Interiér je poset velkou spoustou fyzických tlačítek, ale skoro všechna jsou zaslepená. Přitom je v této výbavě velké množství funkcí, jen se přesunuly do středového displeje. Ten je sice menší, ale funkční. Navigace naviguje, rádio přehrává, nastavení nastaví a řidič při ovládání nikde dlouho netápe. Zbylých sedm cestujících si také nemá moc na co stěžovat. Místa je díky prodloužené karoserii a posuvným řadám sedadel vždy dost. I při maximalizaci místa pro posádku se dozadu stále vejde nesložený kočárek. A možná i dva vedle sebe. Tohle kouzlo zkrátka nezvládnou ani ta největší MPV. Sklápění jednotlivých sedadel je jednoduché a intuitivní. Takhle to má být.

Pozitivních věcí nakonec není málo. Takto krásně vybavená verze nikde neudělá ostudu a žije se s ní hezky. Ale …

… tahle univerzální dodávka už nenabízí tak univerzální druhy pohonu jako dřív. Vlastně máte volbu jedinou. Pokud chcete osobní dodávku, dostanete ji pouze s elektromotorem, jednou ze dvou velikostí baterie a EL značkami. Ty jistě zpříjemní parkování ve městě, na rozdíl od prodloužené karoserie, ale s takto vyloženě cestovním autem se bude spíše cestovat. Obstojí i v této roli?

V naftové verzi bych v klidu křižoval celou Evropu, v té elektrické jsem se tedy rozhodnul dojet alespoň do Brna. Naplánoval jsem si prodloužený víkend v hlavním městě Moravy a věřil, že se tam z Českých Budějovic dostanu bez nutnosti tankování, tedy vlastně nabíjení. Už předešlý den, kdy jsem si auto přivážel z Prahy, mě přesvědčil, že jakákoli trasa přes dálnici představuje nerozumnou volbu, a kdy jsem vlastně naposledy navštívil Jindřichův Hradec, Telč, Třebíč nebo Náměšť nad Oslavou? Hádáte správně – zvolil jsem trasu, kde si budu moci prohléhnout malebnou krajinu jižní Moravy s množstvím krásných obcí. Škoda, že si snad každá z těch malinkých vesniček na trase nechala naistalovat u cedule obce i rychlostní radary. Ale tohle pomalejší tempo by mohlo Zafiře sedět. Takže zatnout zuby a jedem.

Oficiální dojezd 330 kilometrů je hezké číslo, a tak jsem věřil, že se těch 220 cestovních kilometrů nemusím strachovat. Jenže počasí se zkrátka rozhodlo, že bude proti mně a překvapilo sotva pár stupni nad nulou. Dlouhá dodávka se čtyřmi dospělými a dvěma malými dětmi, velkým čelním odporem a váhou skoro 2,2 tuny (bez posádky) si tak řekla o průměrných 30 kWh na sto kilometrů. Při velikosti baterie 75 kWh (ještě se nabízí menší 50 kWh baterie) to s dojezdem vypadá tak akorát, ale vidle mi do toho hází především ukazatel dojezdu. Oni jsou tu vlastně dva, akorát o sobě asi nevědí.

Prvním je číselný údaj v levém spodním rohu displeje mezi pěknými, barevnými budíky. Ten vám ale sytě modrou barvou zobrazuje spíše svůj pesimistický odhad. Pokud se vám toto nízké číslo nelíbí, můžete se obrátit na pozitivnější ukazatel druhý. Ten je tvořen klasickou ručičkou v místech, kde u užitkových verzí (ty mají klasický nafťák) je ukazatel teploty chladící kapaliny. Řekl bych, že ukazuje zbývající dojezd přesněji, ale tento nesoulad, kdy vám ručička ukazuje ještě půlku baterie, ale číslo jen třeba 78 kilometrů, může méně zkušeného řidiče elektroaut jako jsem já, zkrátka trochu vyvézt z míry. Ač bych asi do cílového místa nakonec dojel i s nějakou rozumnou rezervou – to znamená se zbývajícím dojezdem okolo třeba 30 kilometrů (ten zkušení elektromobilisté považují za fajn, ale uživatelé fosilních paliv ho na svých displejích většinou nikdy neviděli), nakonec jsem podlehl a v Třebíči jsem pro jistotu auto raději na 10 minut připojil na nabíječku. Moc mě to neomezilo, děti už stejně začaly naznačovat, že je dlouhé sezení nebaví. Přesto jsem tak nějak měl pocit prohry nad stojem. A já prohrávám nerad.

Nakonec jsem tedy dojel a můžu potvrdit, že to Brno fakt existuje. A nejen to, dokonce tam mají i množství nabíječek, takže jezdit tu pár dní elektromobilem nepředstavuje žádný problém. Ten tak nastává až při cestě zpátky, a protože mám rád výzvy, zadávám do navigace nabíječku v Jindřichově Hradci, která je od Špilberku vzdálená 135 km. Já mám dojezd 140 km, ale přece když dám topení na co nejmenší výkon a zvolím ještě o něco defenzivnější jízdu než cestou sem…

Po cestě klesá ručička poměrně konzistentně a dodává mi odvahu, že by to mohlo vyjít. Číselný ukazatel si naopak dělá co chce. V první části cesty rychle padá někam k 70 km dojezdu, což je o asi 20 méně, než potřebuji ujet, ale tam se pokles zastaví a dalších třeba 30 kilometrů se skoro nemění. Chvíle strachu, kdy přepínám na ECO a vypínám topení tak střídají chvíle pohody, kdy vracím normální režim a větrák dám alespoň na jednu čárku. Na režim SPORT jsem se přepnout ani neodvážil, i když by se výkon navíc rozhodně hodil. Budoucí majitele upozorňuji, že jakmile dojezd klesne pod 16 kilometrů, počítadlo se vypne a zůstanou zobrazené pouze dvě pomlčky. Naštěstí už mi tou dobou zbývá k nabíječce jen asi 5 kilometrů. Po napojení kabelu mi displej na nabíječce zobrazuje, že zbývalo ještě 6 % baterie, takže nějaká rezerva nakonec ještě byla a asi jsem mohl topit celou cestu, ale ta nejistota…

Závěr

Pár dní v Brně jsme nakonec přežili. Počasí nám tedy nepřálo, ale domorodci byli překvapivě milí lidé. Mám i povinné fotky s koněm a tím černým… to…  hodinami. S parkováním jsou tam mnohem menší problémy než v Praze, a tak se tu i s dlouhou dodávkou žilo hezky. Ale prý je to tam mimo velikonoční svátky horší.

Zafira je dobrý společník, který v pracovní i osobní verzi dělá přesně tu práci, kterou dělat má. Je prostorná, pohodlná a když si zaplatíte, tak i hezky vybavená. Jenže je taky pouze elektrická. Přijde mi to jako dobrá možnost. Jistě se najde pár lidí, pro které by to byla naprosto skvělá varianta – jako v každém testu elektrické dodávky tak zmiňme letištní nebo hotelové taxi, ale jistě se najdou další. A pokud vyloženě chcete elektrickou dodávku, je to za tu cenu vlastně dobrá nabídka, protože tam kde vybavená verze Zafiry-e končí, tak  EQV teprve začíná.

Jenže proč rovnou zaříznout i naftové verze? Proč je nenechat jako možnost? Tak nějak mám pocit, že tu PSA tlačí na pilu až moc. Na jízdy po republice bude stačit přinejhorším jedna mezizastávka a s tím se dá žít, ale cestovat někam dál… Co třeba lyžovačka v Alpách, co výlet do muzea Mercedesu ve Stuttgartu, co prodloužený víkend v termálních lázních v Budapešti nebo koupačka v Tropical Islands v Berlíně? Letní dovolenou na jihu Evropy raději nezmiňuji. Všude se jezdí po dálnicích, které budou bohužel znamenat ještě větší problémy s dojezdem, než jsem měl já při pohybu po pomalejších silnicích. Navíc motor, jediný, který PSA používá, o výkonu 100 kW je na tak velké auto už opravdu na hraně a s osmi dospělými osobami bych to zkoušet nechtěl. Už teď byly rozjezdy do kopce dost loudavé.

Já vám nevím. Rok 2035 je ještě daleko. Věřím, že do té doby udělá vývoj v bateriích i celkově elektromobilech velký skok a určitě už to tou dobou bude fajn. I dneska se s tím dá (ve specifických situacích i pohodlně) žít, ale proč naftu rušit už teď. Proč tak brzo?

Technické údaje

Motor: Elektromotor 
Výkon: 100 kW (136 koní)
Baterie: 75 kWh
Dojezd dle WTLP: 330 km
Zrychlení 0-100 km/h: 13,3 s 
Maximální rychlost: 130 km/h
Cena testovaného vozu: 1 968 990,- Kč