Co jsem zjistila na prezentaci nové Škody Kamiq

S esúvéčky si škodovka dávala načas. Dlouho nic, a pak najednou během tří let tři kousky. Před dvěma lety tu Vojta meditoval nad otázkou, zda  Karoq udělá z Čechů milovníky SUV, což mi dneska připadá jako hudba dávné minulosti. Češi samozřejmě nejsou jiní než zbytek Evropy, takže odpověď už známe a nezbývá nám, než se vyrovnat s realitou. V souvislosti s Kamiqem mě napadá trochu jiná otázka – totiž jestli budou Češi výměnou za trendovost a styl ochotni slevit ze svých proslulých nároků na praktičnost. To si povíme třeba zase za dva roky. 
Prezentace proběhla v severní Francii, mezi alsaskými vinicemi a vesničkami plnými hrázděných domků. Malebnost sama. Někteří z vás si určitě říkají, že za dva dny toho člověk na autu moc nevykouká a novinářské akce jsou jen drahé mejdany, které mají pisálky vytrhnout z každodenního stereotypu a omámit je dojmy, ale není to tak úplně pravda. Vytržení ze stereotypu a přitozeného prostředí dává člověku příležitost soustředit se, zamyslet a podívat na věci z nové perspektivy. O výsledky svého soustředěného mozkového myšlení – i když ne všechny asi budou objevné – se teď s vámi chci podělit. 

1. Kombík je mrtev, ať žije crossover

Vlastně jsme tu tušili už dávno, ale teď se k hromadným exekucím konečně připojila i Škoda. Takže je to definitivní. Kdysi oblíbené kombíky ze segmentu B patří historii. Nehezké, ale praktické vozy jako Peugeot 207 SW, Seat Ibiza ST nebo VW Polo combi v tichosti vyklidily pole, na němž se nyní prohánějí rovněž nijak krásné, ale zato méně praktické crossovery 2008, Arona nebo T-Cross. Jako relikt zaniklé kategorie zůstává na trhu už jen Renault Clio Grandtour – ani s ním se však pro budoucí generaci nepočítá. Prodloužená Fabia, etalon racionálního dostupného rodinného vozu, zkrátka není dost free, cool a in. Osobně za béčkové kombíky slzu neuroním, nikdy mi k srdci nepřirostly. Co mi naopak smutné připadá, je úbytek diverzity. Jenže nedělejme si iluze – u výroby aut nikdy nešlo o to, nabídnout kdovíjak široký výběr, prim hrála vždycky čísla. Předtím jsme malé kombíky kupovali, teď už je nechceme, konec zvonec.

Ještě jednu podnětnou myšlenku si v tomto odstavci odložím. Podíváte-li se na některé malé crossovery, třeba právě Kamiq, možná mi dáte za pravdu, že jejich proporce se poslední dobou posunují zajímavým směrem. Jsou nižší, delší, štíhlejší… Dejme jim pár let, a možná se opět dočkáme kombíků. 

2. Češi budou kupovat škodovky. Jakékoliv

Jsme národ zapřisáhlých patriotů. Chceme škodovky. Ano, hustá servisní síť je dobrý argument, přesto si myslím, že nejde o hlavní důvod, proč je kupujeme. Jsou zkrátka naše, produkt zlatých českých ručiček. V tomhle jsme nemlich stejní jako Francouzi, z jejichž nepochopitelné lásky k Renaultům, Peugeotům a Citroenům si rádi utahujeme. 

Prodej Škody Kamiq bude oficiálně zahájen 4. září. V době prezentace u nás automobilka registrovala 1600 objednávek. Do konce srpna se počítá se dvěma tisíci objednávek na auto, v němž dost možná nikdo z kupců neseděl. Kamiq sice přichází do rybníčků malých crossoverů v době, kdy je tu už celkem narváno, o svůj díl se ale bát nemusí. Nemám nejmenší pochybnosti, že během následujících let pokoří nejeden prodejní rekord a ve své třídě se probije na špici, než stačíte říct “lepší-než-T-Cross”. Pozdní příchod může dokonce znamenat i jisté výhody. Škodovka už například věděla, že pohon 4x4 u tohoto typu auta v zásadě nikdo nechce, takže se nemusela obtěžovat s vývojem nadbytečné konstrukce. 

3. Méně může být více. I když jde o válce

Čím víc do fungování auta zasahuje počítač, tím víc je fuk, co vlastně máte pod kapotou. Trochu přeháním, ale ne moc. Jeden a ten samý motor dokáže softwarové ladění prodat jako dvě úplně odlišné jednotky. A z menšího výkonu může vyčarovat pohon pocitově živější a příjemnější. 

Na prezentaci jsem se svezla s tříválcovým benzinovým motorem. Z více než dvacítky předváděcích aut mělo jen jedno jediné dieselovou šestnáctistovku a svádět o ni bitku s ostatními novináři se mi nechtělo, snad mi to laskavý čtenář promine. Na výběr tedy bylo ze dvou výkonových stupňů (95 a 115 koní), dvou druhů převodovek (manuál nebo DSG) a asi šesti barev (ty vidíte na fotkách). První volba padla na 115 koní, manuál a zelenou. Několik desítek kilometrů za volantem mi přineslo pár zajímavých poznatků. Tak za prvé, proplétat se klikatými silničkami uprostřed malebných alsaských vinic v crossoveru s litrovým motorem je velmi frustrující záležitost. Tím ale sporné dojmy končí. Tříváleček s nadšeným, ale neobtěžujícím zvukovým projevem se k autu vlastně docela hodí. Stačí si zvyknout, že musíte kvedlat jako o život a hnát otáčky spíš do pravé poloviny budíku (i lehce nad dvěma tisíci je motor úplně mrtvý). Kromě tédéíčka a benzinového jednolitru se bude Kamiq prodávat ještě s motorem 1.5 TSI. A nechci strašit dopředu, ale pokud bude jednapětka v Kamiqu otravná stejně jako ostatních koncernových vozech, s nimiž jsem zatím měla tu čest, ujišťuju vás, že tři válce jsou lepší než čtyři. Raději budu řadit každou vteřinu a točit motor do červeného pole, než bych se týrala otázkami, kam se podělo těch padesát koní, za které jsem zaplatila. 

4. Kamiq je dobrý malý crossover (pokud připustíte, že taková věc existuje)

Myslím teď na všechny své kamarády, známé a příbuzné, kteří si kupují auta jako dopravní prostředek. Kteří považují Wankel za sprosté slovo v angličtině a lambda sondu za ošemetné lékařské vyšetření. Prostě normální lidi s normálními koníčky. Těm všem můžu lehkonohého Kamzíka doporučit. Nemá žádné zásadní nedostatky, ale naopak několik zásadních předností. Kabina je na poměry malého crossoveru obrovská – čtyři dospělí nemají problém. Radiomapa bez problémů ustojí srovnání s mnohem dražšími modely – třeba virtuální kokpit, kde si celkem podrobně navolíte, co se vám kde bude zobrazovat, nemilosrdně šlape na paty audinám a méně urozený původ prozrazuje jen horším rozlišením displeje. Nebo dynamické blinkry – to je taková ta LED lištička, co se postupně rozsvěcuje. Materiály v kabině jsou na danou kategorii prvotřídní, stejně tak nabídka výbavy, do níž patří třeba vyhřívané sedačky vzadu, bezdrátová funkce Apple CarPlay, devítipalcový displej nebo adaptivní tempomat s funkcí stop&go.

Podvozku ani řízení nemám co vytknout. Jelikož fungovaly velmi dobře i v horských serpentinách, ve městě (kam je Kamiq určený) budou excelentní. Komfort sice nedosahuje obláčkových výšin, jde však o skvěle zvládnutý poměr mezi pohodlím a jistotou při zatáčení – ta je až překvapivá. Pomáhá tomu mimojiné systém XDS+ neboli ‚něco jako elektronický samosvor‘. Vidíte, jak se pokrok řítí kupředu? Před pár lety jsme se mohli potento, když XDS+ dostala Octavia RS, a dnes ho máte v městské nákupní tašce. Moc příjemná věc, jenom po ostré jízdě zatáčkami krapet smrdí od brzd.

Objektivně vzato je Kamiq dobré auto. Na první pohled možná nic moc zajímavého – jen další z mnoha malých crossoverů na trhu. V daném segmentu ale logická volba, a to i když nejste zapřisáhlý patriot.

5. Smradlavý sýr ve 250 g balení na palubu letadla nepropašujete, i kdybyste se rozkrájeli

Jasně, je to proti předpisům, ale komu ublíží kus sýra (bezpečně vakuově zabaleného, dlužno říct) během charterového letu? A co vás našňupne ještě víc – u odbavení vás ho už nenechají ani zkonzumovat. Tolik hodpodářské škody!