Můj druhý rok s Autíčkářem a mé nejlepší řidičské zážitky tohoto roku

Jsou tomu již dva roky, co zde na Autíčkáři působím. Minulý rok jsem vybíral deset těch nejlepších aut, se kterými jsem se v tom roce mohl svézt, a že to nebylo úplně snadné je vybrat. Ani letos by nebylo jednoduché vybrat těch nejlepších pět, natož deset aut, a tak budu letos bilancovat trochu jinak – vybral jsem mých osm nejoblíbenějších zážitků s auty za letošní rok, které si budu vždy pamatovat, plus jeden ještě z minulého roku. Stejně jako minulý rok, ani letos nebudu mít favority a půjdeme hezky chronologicky, tak jak čas plynul.

Sněhová kalamita s Mercedes-AMG C43

Začátek prosince bývá pro mě poněkud náročnější. Minulý rok jsem si ho však poněkud zlepšil s Mercedesem-AMG C43. Hned první den testu totiž začala sněhová kalamita, která trvala celý týden a já jí patřičně využil. S céčkem jsem najezdil lehce přes tisíc kilometrů, povětšinou s vypnutou stabilizací a patřičně rozevlátě, jak se tak při takové kalamitě patří, a ani jednou nezůstal ve škarpě! 

Céčko bylo prostě super. Akorát tak výkonné, skvěle nastavená čtyřkolka, hromada technologických vymožností a možných nastavení, to vše v akorát tak velkém balení. Navíc ani příliš nežralo, nebo už mám růžové brýle. Zkrátka a dobře – užil jsem si ten týden hodně.

Hraní si na rednecka s Volkswagenem Amarok

Vždycky mě přitahovaly americké full-size pickupy. Jejich velikost, velké motory a naprostá zbytečnost v našich podmínkách mi zkrátka imponuje. Když se v kalendáři tedy objevila naše evropská náhražka za tyto trucky, rád jsem se k němu napsal a následně s ním strávil pár dní.

Amarok sice možná není už moc Volkswagen, ale vůbec to nevadí. I takto “malý” pickup je na Prahu velký až až, přesto jsem v něm měl za volantem pocit, jako kdyby neznal žádnou překážku. Jo, naprosto bych ho ve svém denním životě nevyužil, a ano, jízda není tak na obláčku, jak by velikost auta naznačovala – je to prostě pracant. Ale je to auto, které má charisma a naprosto předčilo má očekávání, jak moc mě bude takový pickup bavit. 

Koupil jsem investiční youngtimer a za pár týdnů ho vytahoval ze škarpy

Jak jste si už u nás určitě všimli, Jarda rád testuje staré zajímavé vozy, zejména od pánů z Oldtimer Factory v Třebíči. Poprvé, když měl testovat jejich vůz, dorazil jsem do Třebíče také, abych mohl obdivovat právě onen Dodge Charger – a také celou sbírku. V rohu na pozemku se však krčil takový použitější Renault Twingo ještě na okresních značkách, a tak jsem ze srandy prohlásil, že “jo, ten Charger je pěknej, no, ale tááámhle to Twingo!”, načež jsem dostal nabídku, kterou nelze odmítnout.

Twingo mělo najeto pouze šedesát tisíc kilometrů a bylo po prvním majiteli. Mělo své chybičky, nebylo dokonalé, ale zamiloval jsem se do něj takovým nesmyslným způsobem, že jsem jej tedy pořídil pod záminkou, že se na něm přítelkyně aspoň pořádně rozjezdí a že bude její. Twingo je totiž naprosto boží – variabilní sedačky, prostorný interiér na kompaktním půdorysu, nemá žádné blbosti navíc (a dobře, tento kousek neměl ani rádio) a ještě k tomu na něj všechno stojí jen pár korun.

No, moc s ním jezdit nechtěla, až jednou vyrazila na oběd k babičce a skončila ve škarpě s pomláceným bokem a prasklým chladičem vody. Po několika výpravách k Twingu jsem tedy chladič dovezl a s kamarádem jsme se jej pokusili namontovat, ale poslali mi špatný typ na starší motor. Nakonec mi došla trpělivost a Twingo jsem prodal za pár peněz dál, ke kamarádovi, který s ním jezdí dodnes. Ale pořád ve mně hlodá myšlenka, že bych si pořídil další a nové, už elektrické, Twingo vyhlížím s nadšením.

Vyrazil jsem do Holandska za tulipány s Tatraplanem Ioniqem 6 

Pro nový Ioniq 6 jsem měl slabost už od představení. Patřím mezi ty, kterým se neokoukané tvary tohoto elektrického sedanu skutečně líbí, jen zbývalo zjistit, jak vlastně jezdí. Naplánoval jsem si tedy výlet do Holandska, kde zrovna probíhala výstava tulipánů v Keukenhofu. I když počasí příliš nepřálo a skoro celou dobu pršelo, nadšení ze šestky to možná akorát prohloubilo. 

Ioniq 6 totiž skvěle jezdí, dá se s ním i trochu zábavně poklouzat a zároveň je to naprosto skvělé auto na dlouhé cesty. Má pohodlné sedačky, příjemný interiér a ještě k tomu má rozumný dojezd a nabíjí se skutečně rychle, že časové omezení na takové cestě je zanedbatelné. Tohle bych si doma dokázal představit…

Offroad s Broncem bez střechy a dveří

Druhé Bronco na test uzurpoval náš redakční milovník Fordů, Kubajs. I když už Kuba dávno v Praze nebydlí, rád se za ním občas zajedu podívat, a tím spíše, když má něco zajímavého k testu. Nutno podotknout, že offroad nebyl nikdy úplně má krevní skupina, ale poté, co jsme ho s Jeníkem Machačů a redakčním kamarádem Chrochtou plně odstrojili, naprosto jsem mu propadl. 

Nic totiž nebrání vašemu okolí a přírodě přímému kontaktu s posádkou. Ano, bez střechy už je jízda tak jako tak zážitek, ale když ještě k tomu sundáte i dveře, je to úplně jiný zážitek. Navíc můžete spolucestující zlobit jízdou kalužemi a bahnem! A to nemluvím ani o tom, jak bláznivě pak Bronco vypadá…

S GR Yarisem jsem jel po stopách Rallye Monte Carlo 

Na první výlet s automobilkou jistě také nezapomenu, když jsem se podíval do Katalánska se  Škodou Kodiaq, vyjel na Montserrat a ještě se svezl jako spolujezdec ve  Škodě Trekka v terénu poměrně ostrým tempem. Jenže když Toyota uspořádá jízdy s novým GR Yarisem na okruhu u Lyonu a jízdách po okreskách, na kterých se jezdí Rallye Monte Carlo, snadno to přebije ledacos. 

I když jsme se málem do Lyonu ani nedostali a přiletěli s několikahodinovým zpožděním a naspali jen pár hodin, akcemi nabitý celý den mě zkrátka neuvěřitelně pohltil. A ty okresky! Krásné technické cesty v horách, kdy pomalu ani nechcete jet rychle, abyste se mohli kochat, spolu se skvěle nastaveným autem mi vykouzlí úsměv na tváři vždy, když si na ten den vzpomenu. Na výborném okruhu jsme se zase mohli svézt v ostrém tempu a vyzkoušet, kde je limit – a nebudu lhát, nebýt instruktora vedle mě, asi bych s půjčeným neznámým autem tak ostře nejel. Snad se mi již brzy zase poštěstí si tento řidičský klenot půjčit i na našich okreskách…

Poprvé jsem se svezl na velkém okruhu se Sigmou WR 

Když se David po svém testu Sigmy ozval, že má pozvánku od automobilky na trackday v Brně a ať dojedu, že se svezeme, nemohl jsem říci ne. Měl jsem sice docela strach z neznámého, navíc už plnohodného, okruhu, který neznám a není úplně jednoduchý, ale natěšený jsem se tedy onoho dne vydal na cestu do metropole třetího světa Brna. Sice nám úplně nevyšly dva plnohodnotné stinty, ale s Davidem jsme se prostřídali a oba jsme si ježdění užili naplno. 

Měl jsem obavy, že Sigma bude díky své koncepci trochu kousat, ale inženýři jí naladili naprosto předvídatelně, že si s ní zvládne hrát i jelito jako jsem já. Navíc na trackdayi byly ostatní účastníci hlavně firmy na zážitkové jízdy, takže jsem měl i trochu radost, když jsem předjížděl Ferrari nebo 911 GT3 – ač to nebylo úplně díky mým řidičských schopnostem. 

Okreskový zážitkový výlet s Ioniqem 5N a Giulií QV 

Během testu Ioniqu 5N jsem se domluvil s kamarádem, že za ním dorazím, aby mi ukázal jeho oblíbené okresky v Krušných horách. Měl jsem trochu strach, že jeho Giulii se čtyřlístkem a pánovi na zběsilé Ducati nebudu stačit, ale nové eNko se ho drželo zuby nehty. Navíc jsme oba tankovali/nabíjeli v podstatě na stejno, oba jsme během výletu vyždímali nádrž/baterku do nuly. Ale to je vedlejší, důležitější jsou ty okresky!

Mají to tam na severu krásné. Skvělá příroda, přehledné točité pasáže i rychlejší úseky se musí zalíbit snad každému nadšenci do řízení. Třešničkou na dortu už pak bylo jen na závěr zapůjčení Giulie a vyzkoušení si, proč jí nadšenci do italských vozů tak zbožňují. Rychlé řízení, podmanivý motor a boží podvozek zkrátka oslní každého. Navíc ani nejsou čtyřlístky tak drahé…

I můj druhý rok byl tedy opět skvělý. Jaký řidičský zážitek si z letošního roku odnášíte vy? Pojďme debatovat v komentářích.