Ford Bronco Badlands: Kůň pro ty, kterým je Mustang moc malý

Ještě v padesátých letech platila terénní auta stále za pracovní nástroje a jejich využití pro běžné ježdění, nebo dokonce zábavu, bylo výsadou několika podivínů. S ekonomickým rozmachem let šedesátých se ale z Jeepu CJ (civilian Jeep, později Wragler) stal drsňácký módní doplněk. Nečekaně oblíbeným se tehdy stal také International Harvester Scout, automobil vyvinutý primárně pro využití na farmách. Ve Fordu si brzy uvědomili obchodní potenciál takových vozů a v roce 1966 představili první generaci modelu Bronco. Ten v sobě šikovně kombinoval slušné terénní schopnosti a v porovnání s konkurencí nevídaný komfort pro posádku a řidiče. 

O nehynoucí slávu se ale hranatému Fordu postarala až událost z roku 1994 Honička s O.J. Simpsonem se stala jedním z nejikoničtějších momentů americké mediální historie. Dne 17. června ujížděl Simpson ve svém bílém Fordu Bronco, zatímco ho sledovalo nespočet policejních vozidel. Tato pomalá honička, která byla živě vysílána televizními stanicemi po celé zemi, přikovala k obrazovkám miliony diváků a z Fordu udělala nečekanou hlavní hvězdu přenosu. Pokud jste tyto klasické záběry nikdy neviděli, pak vězte, že nešlo o dramatické rychlé pronásledování, ale o vcelku klidnou jízdu, kdy Simpson seděl na zadním sedadle, zatímco jeho přítel Al Cowlings řídil. Tato událost nejenže nesmazatelně zapsala bílé Bronco do historie, ale také podle některých pramenů přispěla k ukončení výroby tohoto modelu z důvodu zhoršení mediálního obrazu vozu. Inu – může to být jistě pravda, ale také na tom mohla hrát roli skutečnost, že v devadesátkách už o vcelku zastaralý automobil nebyl moc velký zájem, který se ještě snížil s masivním nástupem různě velkých fordích SUV. 

Za Broncem se tak zavřely vody historie. Sem tam se objevily zprávy o jeho velkolepém návratu, ale nakonec to trvalo před čtvrt století. Model představený v roce 2020 ale dokazuje, že na dobré věci se vyplatí počkat. Nové Bronco šikovně pracuje s designem první generace, pokud se tedy krabici s dvojicí kulatých světel vepředu a čtveřicí kol vespod dá vůbec říkat design. Utilitární minimalismus je ale dneska v kurzu, takže to nakonec vyšlo parádně. Přední maska s výrazným světelným podpisem šikovně zkombinovaným s označením modelu, pěkně provedené vystouplé horní hrany blatníků a jejich napojení na kapotu se sice trochu samoúčelným, ale rozhodně originálním držákem na GoPro i téměř rovné a velice svisle usazené čelní sklo jsou stylové a povedly se na jedničku.

Vlastně mám jen jednu výtku a to k vystouplým „fender flares“ – nástavcům lemů. Samozřejmě chápu, že jsou tu proto, že kola jsou v rámci co nejstabilnější konstrukce co nejdál od sebe a eliminovaly tak riziko převrácení, ale stejně jako u nejbližšího konkurenta, Jeepu Wrangler, ani tady se mi plastové nástavce moc nelíbí a kazí jinak pěkný profil celého auta. Vlastně si myslím, že by spodní části vozu celkově prospěla určitá lehká vzhledová „deoffroadizace“, ačkoli chápu, že taková myšlenka je u nekompromisního stroje do terénu velice kacířská.

Ani slovo kritiky si ale nezaslouží interiér. Není tedy tajemstvím, že zrovna já platím v redakci za fordího nadšence, nicméně způsob, jakým se u modrého oválu ryzí účelnost snoubí se stylovostí se líbil snad každému, kdo si auto během testovacího týdne prohlédl. Najdete tu prakticky všechnu myslitelnou výbavu, snad až na masážní sedačky. Asistenční systémy jsou taktéž přítomny, fungují vcelku dobře a jak je u Fordu dobrým zvykem, lze je vypnout jedním dlouhým podržením tlačítka LIM na volantu. Systém Ford Sync je také pořád stejný, takže sice nijak neuchvátí možnostmi vzhledové individualizace (může být modrý, nebo modro-bílý), ale funguje svižně a je členěný logicky a přehledně. 

Kromě toho je tu ale spousta tlačítek, nechybí manuální panel klimatizace, ovládání čtyřkolky, uzávěrek a všech důležitých systémů zvládnete i v rukavicích. Potěší také šestice masivních přepínačů před vnitřním zpětným zrcátkem, které nemají žádný účel – jsou tu proto, abyste si na ně mohli připojit přídavná světla, naviják a další systémy a nepotřebovali kvůli tomu bastlit do auta různé aftermarket panýlky.

Zaujala mě také důsledná voděodolnost vozu – tlačítka jsou veskrze buď krytá souvislou vrstvou gumy, nebo skrytá pod různými převidy, displeje chrání předsazené stříšky, výdechy ventilace jsou striktně svislé, nebo s negativním sklonem. Je to proto, že Bronco si můžete vcelku snadno odstrojit a postavit z něj něco jako Baja speciál. 

Dveře, střechu a zadní obložení zvládnete s trochou cviku sundat zhruba za patnáct, dvacet minut. Obnáší to asi čytřiadvacet šroubů, které povolíte malou gola sadou zabalenou v kufru Bronca, všechno je to celkem intuitivní, jen na sundání zadní „canopy“ – budky nad zavazadelníkem – budete pravděpodobně potřebovat pomoc druhého člověka. Teoreticky by to asi šlo i v jednom, ale bál bych se, že si zbytečně omlátím auto. Po této proceduře vám následně zbude vůz velice větrný a zábavný. Jen je pak třeba počítat s tím, dovnitř vlivem turbulencí létá prach a případně i nějaké to bahno. Technicky vzato byste s takto upraveným vozem také neměli jezdit po veřejné silnici, legislativa u nás vyžaduje přítomnost alespoň nějakých dveří. To se dá ale případně řešit příslušenstvím přímo od Fordu – jednoduchými trubkovými brankami.

V terénu pak pravděpodobně dříve dojde vám pud sebezáchovy, než Broncu schopnosti. Zdolávat rozličné nerovnosti a bahnité pasti tady navíc zvládne i úplné kopyto. K dispozici máte množství přednastavených profilů, které se přepínají kolečkem s poetickým názvem GOAT (goes over any terrain), ve všech případech nad vámi bdí elektronika, která vás většinou nenechá udělat žádnou velkou pitomost, nenastavíte-li si předem, že o její pomoc nestojíte. Uzávěrky a odpojení stabilizátoru se ovládá tlačítky nad displejem infotainmentu a obojí je plně elektronické a jištěné hlídacími pomocníčky. To je praktické, protože vás Bronco nenechá si na tvrdém povrchu rozlousknout diferenciály, jste-li ale rozmlsaní z offroadových speciálů s pneumaticky ovládanými uzávěrkami, bude na vás Bronco dost pomalé. Pro představu – soubor pokynů „přeřaď z 2H na 4L a zavři mezinápravovou uzávěrku procesoval Ford asi dvacet vteřin a po tu dobu mi nedovolil se rozjet. To může být trochu zrádné v situacích, kdy se auto sune bahnitým svahem špatným směrem. 

Takhle v základu je to prostě offroad pro každého, velkou většinu polygonu by v něm s režimem „bláto a všecko automaticky“ projela pravděpodobně i vaše babička, protože takto nastavené Bronco vás nenechá zablokovat ani přehnaně protáčet kola, skrze kamery na přídi není těžké správně kormidlovat a je to trochu jako když hrajete na počítači nějakou arkádovou hru s offroady. Samozřejmě chcete-li, stačí zmáčknout knoflík a pomocníčci se stáhnou do pozadí a nechají vás s hrdostí zapadnout, jak už to konec konců má při offroadění být. A podobně jako nejbližší konkurent, Wrangler, i Bronco nabízí celou řadu aftermarket doplňků, které namontujete za odpoledne v garáži a z dokonalého univerzálu, jakým je tohle auto v sérii, můžete postavit nazvedaný nesmysl. Limitem jsou jen peníze a vkus. 

Já osobně bych ale Bronco nechal tak, jak je. Právě na rozdíl od toho zmíněného Wranglera funguje totiž skvěle i na silnici. Ačkoli má tvar krabice od bot a v testované verzi Badlands i trochu zubaté pneumatiky, řídí se jako normální SUV. Neplave, nedělá přehnaný kravál, neodskakuje, prostě jen drží a funguje. Během testovacího týdne jsem s ním jezdil běžně po dálnici a ačkoli se mi to skoro nechce přiznat, funguje tam o dost lépe, než rodinné silniční MPV Ford Expedition. A také méně žere. 

Což ovšem neznamená, že by Bronco jezdilo za pět. Pořád tu je přeplňovaná V6 se 335 koňmi, 560 newtonmetry a aerodynamikou cihly. Takže je třeba počítat se spotřebou mezi deseti a patnácti litry dle stylu jízdy a profilu trasy. Ale u Bronca platí to samé, co u jiného Forda s koněm, totiž Mustanga. Každý ten spálený litr paliva za to stojí. Teda alespoň u mě to platilo na sto procent. Bronco je skvělé v terénu, neomrzí se ale ani na silnici, kde je překvapivě rychlé a ačkoli v něm rozhodně nelze na okreskách precizně nahánět nějaké desetinky sekund, jeho humpolácký charakter mi dost připomíná starší muscle cars – nedostatek přesnosti je tu zkrátka kompenzován brutálním zátahem.

A když se dostatečně vyblbnete, přepnete „kozu“ (přepínač GOAT) do „comfortu“, naložíte rodinku a vyrazíte dvě stě kilometrů na návštěvu k babičce. A i v téhle roli Bronco exceluje. Je tu spousta místa, interiér je překvapivě variabilní, zadní dělená sedadla lze posouvat i polohovat a kufr v klidu schvátí i nerozložený velký kočárek. Pravda – dělené dveře do kufru potřebují pro otevření docela dost místa a proces jejich zavírání je potřeba si osvojit (jinak intuitivně zavřete nejprve spodek a následně vám překáží rezerva). Není to ale nic, na co by se nedalo zvyknout. 

Verdikt

Dan Borský se nedávno v jednom ze svých článků ptal na to, zda vůbec existuje jedno univerzální auto „na všechno“. Takové, které zastane práci rodinného dostavníku, pracovního nástroje i hračky pro volný čas. Já mám v této věci po týdnu s Broncem jasno. Ano, můžete namítnout, že pětimetrový offroad s obrovskými koly a velkou spotřebou je přeci na ježdění po silnici trochu zbytečný, ale to jsou přeci „emkové“ kombíky také. A pokud podobně jako já neshledáváte zábavu ve vysokých rychlostech, ale spíše v trochu vidláckých, ale charakterních autech, která se nezaleknou výletu po nezpevněných cestách, myslím, že by se vám tohle auto mohlo moc líbit. 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový šestiválec 2 2688 cm3
Nejvyšší výkon: 246 kW (335 k) při 5 250 ot./min
Nejvyšší točivý moment: 560 Nm při 3 100 ot./min
Pohotovostní hmotnost: 2026 – 2317 kg 
Maximální rychlost: 161 km/h (oficiálně, ale na německé dálnici to jelo víc, takže kdo ví…)
Zrychlení 0-100: 7,2 s 
Spotřeba dle výrobce (kombinovaná): 11,2 l/100 km
Spotřeba v testu: 12,6 l/100 km 
Základní cena verze Badlands: 1 954 900 Kč