Ford Bronco Outer Banks: Angličák v životní velikosti

Ford, který jako logo používá místo modrého oválu koníka. Silný benzínový motor, který roztáčí primárně zadní kola. Povedený retro vzhled a jméno s kultovním přesahem, ale Mustang to není, co je to? No přece Bronco, další povedená reinkarnace legendárního modelu. Ford před pár týdny oznámil, že oficiálně dostane určitý počet kusů z Ameriky, kde se nové Bronco stalo okamžitě hitem, i do Evropy, přičemž se tak stane někdy před koncem letošního roku. Pokud se vám však nechce čekat, můžete využít služeb některých prodejců a nechat si auto přivézt na objednávku. Například Ford AMB v tomto poslouží více než dobře, a jemuž též děkujeme za zápůjčku tohoto neobyčejného vozu. Možná si říkáte, proč zrovna já dostal na starost tento offroad, když mě obvykle zajímají spíš trochu jiné vozy. Musím přiznat, že čím jsem starší, tím více mě offroady lákají, třeba právě i na úkor nějakých sporťáků. Asi nějaký vývoj nebo tak něco. Nicméně Bronco tento trend, který na sobě už nějakou chvilku pozoruji, jen a jen potvrdilo. Už dlouho jsem se tak královsky nepobavil, jako právě volantem Bronca. A hned vám zkusím přiblížit proč.

Nejdřív si však pojďme udělat stručný výlet do historie. První generace tohoto offroadu se datuje do poloviny šedesátých let. Tehdy se nabízela ve třech provedeních jako třídvéřový offroad, dvoudvéřový pick-up a bezdvéřový roadster, nebo něco na ten způsob. Prodeje se docela dařily a tak první Bronco zůstalo ve výrobním programu více než celou dekádu. Druhá generace se objevila až koncem 70. let a byla úplně jiná. Lehce roztomilý vzhled předchůdce vystřídaly hrany a drsnější výraz. Pod kapotu se nastěhovaly objemné osmiválce, přičemž karoserie zůstala pouze třídveřová, základ poskytnul pick-up F-100. Další generace přišla v půlce 80. let a ve výrobě vydržela už jen zhruba pět let. Poslední generace se dostala na trh v roce 1992 a vydržela pro relativně malý zájem zákazníků je do roku 1996. Od té doby, dlouhých 25 let, bylo ticho po pěšině. Než se v roce 2021 objevil model, na který se právě díváte.

Nové Bronco umně využívá retro designu a zcela nepokrytě oslavuje design vůbec první generace Bronca. Světě div se, funguje to naprosto parádně. Mně osobně se tento velký offroad opravdu líbí. Kombinuje v sobě prvky jisté roztomilosti a zároveň mu nechybí ani to správné drsňáctví, které se tak nějak podvědomě očekáváme od schopného offroadu. Design Bronca na mě prostě funguje a podle pohledů okolí rozhodně nejsem sám. Navzdory nevýrazné barvě je velké Bronco doslova magnetem na pohledy. A prakticky zcela výlučně mužů. Už dlouho se mi nestalo, že by nějaké auto budilo takovou pozornost, tím spíše u chlapů, bylo to až vtipné. Když jsem se ptal ženy, co si o tomto vzhledu myslí, trochu mě překvapila odpověď, že ji to přijde moc vulgární, což je termín, který bych osobně vůbec nečekal, že v souvislosti s Broncem může padnout. Nicméně to možná vysvětluje, proč vyvolávalo auto mnohem větší zájem u mužského pokolení. Na Broncu je navíc skvělé, že existuje opravdu mnoho možností, jak si upravit vzhled dle svého. Nepřeberné množství všemožných edic, mezi kterými se snad nemůže orientovat ani produktový manažer značky a nekonečné možnosti barevných provedení, umožní vytvořit opravdu svébytné auto. Osobně bych preferoval nějakou veselejší barvu, čtyřdveřovou kastli a zcela bez pochyb pevnou střechu. Možností je opravdu mnoho. Pokud na to máte náladu (a správné počasí), nemusíte se omezovat ani takovými přízemnostmi, jako jsou dveře. Prostě je sundáte (včetně střechy) a vyrobíte si přerostlou plážovou buginu. Roztomilé.

Uvnitř už to taková hitparáda, jako zvenku, úplně není. Tím spíš, když člověk zohlední cenovku. Plasty uvnitř jsou laciné, design nikterak nápaditý a celé to působí ne zcela útulně. Na druhou stranu asi chápu ten důvod, proč tomu tak je. Ford počítá s tím, že se vnitřek vozu asi často zašpiní, tím spíš, pokud budete jezdit bez střechy a dveří. Celý interiér je tak uzpůsoben tomu, aby jej šlo snadno otřít a vyčistit. V návaznosti na tento fakt nelze očekávat luxusní zpracování, či vybrané materiály. Dveře jsou tenké jak papír, aby s nimi šlo dobře manipulovat při sundavání. Kůže na sedačkách vás ani nepohladí, ani nevoní, za to však nemusíte mít strach, když se vám tam něco vyleje, prostě se to jen setře a žádný stres. Pochvalu si bez diskuzí zaslouží ergonomie. Na všechny důležité funkce máte fyzická tlačítka, která jsou zcela logicky rozmístěná při ruce tak, aby vás při jízdě nic nerozptylovalo, což je super. Vnitřní prostornost je zcela očekávatelná. Vzhledem k vnějším rozměrům nikterak nadstandardní, avšak rodinu tam poskládáte. Složitější je akorát přístup do kufru, je potřeba mít za sebou dostatek prostoru na plné otevření víka kufru, což například v reáliích pražského sídliště je utopie. Nicméně Bronco není úplně auto do sídlištní zástavby, takže to ve výsledku skutečným majitelům asi vadit nebude.

Pod kapotou Bronca naleznete jen pořádné motory. Žádná downsizovaná malorážka, žádný eko hybrid. Ne ne, tady máte na výběr mezi přeplňovaným čtyřválcem, co má 300 koní. Přeplňovaným šestiválcem, v jehož útrobách se nachází 335 koňských sil a vrcholný šestiválcový třílitr v modelu Raptor, který uhrane posádku 405 koňmi. My jsme měli k dispozici prostřední verzi s desetistupňovým automatem a bylo to skvělé. Přeplňovaná dvasedmička je přesně ten typ motoru, na který v Evropě jen stěží narazíme. A teď nemluvím o výkonu či počtu válců, velké motory tu zatím ještě stále máme. Mluvím však o samotném projevu této pohonné jednotky.

Řídící elektronika totiž tento šestiválec po většinu času nedusí, aby vyhovoval emisním normám. Převodovka nenutí motor, aby živořil někde u volnoběhu. Tady je všechno tak nějak správně, jak bylo zvykem dříve. To znamená, že i při běžné jízdě máte k dispozici rozumné otáčky, takže není problém rychle přidat v jakékoli situaci. Když sešlápnete plyn, řídící jednotka nepřepočítává jednotlivě gramy emisí, které si může dovolit vypustit. Prostě vám frkne všech 335 koní a 560 Nm na zadní kola a řidiči starej se. Pokud máte třeba vypnutou stabilizaci v danou chvíli, může to méně zkušenému řidiči vyvolat lehkou paniku, tomu zkušenějšímu to zase vykouzlí úsměv na rtech. Ano, skutečně není nejmenší problém jezdit bokem, když na to přijde, jen pozor, ať si při tom nezamotáte ruce do vánočky. Řízení je fakt dlouhé. Vidlicový šestiválec má prostě ten starosvětský milý projev, který máme rádi. Dokonce se nebojí dělat ani hluk. Temné hučení všech šesti hrnečků pokaždé, když trochu pobídnete pravý pedál, je skutečně návyková věc. Celková dynamika Bronca je až překvapivě dobrá. Není to žádný drobeček, váží přes dvě a čtvrt tuny, přesto zrychluje s až nečekanou ochotou snad v každém režimu. Vážně super. Každá mince má však dvě strany a platí to i zde. Ano, mluvím o spotřebě. Stejně jako nejsme už v Evropě zvyklí na takhle živelné projevy pohonné jednotky, nejsme zvyklí ani na její apetit. Počítadlo spotřeby se po týdnu zastavilo na hodnotě 14,7 l a to jsem se poslední dva dny snažil jezdit slušně. Když trochu blbnete, jste na 16 litrech. A neumím si moc představit, že se někomu bude dařit jezdit dlouhodobě pod 13 litrů. Levná sranda to není, s tím se musí počítat.

Samotná jízda je pak překvapivě solidní. Rámové offroady jsou svým jízdním projevem poměrně specifické, Bronco se však při běžném cestovaní chová vlastně docela standardně. Jasně, pořad cítíte, jak pod vámi celé auto pracuje, tím spíš, pokud se dostanete na nějakou horší a rozbitější cestu, ale celkově je komfort na velmi slušné úrovni tak, že to vlastně neobtěžuje ani zhýčkaného městského panáčka, jakým jsem já. Odpružení je nastavené naprosto ideálně a nejsem si jist, jestli jsem už měl tu čest, s pravověrným offroadem, který by se na silnici choval lépe. Za to velká pochvala. Body však Bronco ztrácí za hluk. Ten je totiž vskutku enormní. Do jisté míry za to může plátěná střecha (kolega Jeník jízdu v Broncu připodobnil k jízdě ve stanu). Na druhou stranu tu pořád jsou relativně tenké dveře a okna, které nedokážou zakrýt rámus od podvozku ani aerodynamický šum. Zpočátku jsem si říkal, proč je tu tak špatně hrající audio. Teprve později jsem pochopil, že dražší by bylo zbytečné. Většinu času jsem beztak jezdil bez něj. V dálničních rychlostech počítejte s tím, že si třeba nezavoláte před handsfree. Protistrana vás prostě neuslyší. To je prostě daň za zábavu a terénní schopnosti, kterými vás Bronco uhrane.

Co se schopností týče, chtěli jsme vám Bronco trochu přiblížit a popsat na terénním polygonu, ale bohužel nám nepřálo počasí. Podklad byl natolik rozmočený a rozbahněný, že jsme se ani vzdáleně nemohli přiblížit limitům vozu, neb to bylo to příliš na pneumatiky. Myslím, že se však dá konstatovat, že limity Bronca jsou tak daleko, že člověk s běžným pudem sebezáchovy se k nim nemá šanci dostat. Tohle je pravověrný offroad se vším všudy a pokud jej máte kde využít, jsem přesvědčený, že vás svými schopnostmi bude překvapovat den za dnem. Trochu si říkám, že inženýři Fordu vymysleli při pojmenování ovladače „G.O.A.T. Modes“ dvojsmyslnou slovní hříčku. Oficiálně to znamená Goes Over All Terrain. Já tam však za tím cítím ještě jiný význam této zkratky. Greatest Of All Time.

Verdikt

Před pár týdny mi někdo v diskuzi pod testem Defenderu 130 napsal, že je konkurentem právě velkého Bronca. No, jak bych to jen… Sorry, není. To je totiž úplně jiný sport. Defender je vcelku běžné až luxusní SUV, které je díky nějakým kouzlům, extrémně schopné mimo silnici. Bronco je naopak zrozeno pro život mimo silnice a jen díky nějakým kouzlům na té silnici vlastně není tak špatné a dá se s ním fungovat. Je to zcela rozdílný přístup k věci, který vytvořil odlišné vozy, byť zdánlivě podobné. Když jsem Bronco vracel, dlouho jsem přemýšlel, jak jej vlastně zhodnotit. A pak mi to došlo. Bronco je dokonalá hračka, angličák v životní velikosti. Celý týden jsem si náramně užil a bavil jsem se přímo královsky. Těšil jsem se na každou jízdu, na každé nastartování. Pokaždé jsem se za ním ohlédl, když jsem zastavil, protože mě baví ten vzhled. Baví mě i ten nadhled na silnici, který díky němu získáte. A samozřejmě mimo silnici je to král a my všichni jsme jen jeho stafáž. Opravdu krásný týden. Avšak navzdory vší té zábavě jsem byl vlastně do jisté míry rád, když jsem ho v pondělí vracel. Je to sice perfektní hračka, ale každý den bych tím asi jezdit nechtěl. Má to vysokou spotřebu, je v tom hrozný rámus, do kufru se soukáte jak had, instalace dětských sedaček vyžaduje velkou míru sebeovládání. Prostě všechny ty automatické drobnosti, které řešíte každý den, se tady ve výsledku sečtou a mohou vás trochu otravovat. Neříkám, že si nelze nezvyknout, to vůbec. Pro mnoho lidí to jistě nebude problém, ale já jsem na to asi moc rozmazlený. Nicméně si myslím, pokud si jednou budu chtít koupit hračku na hraní od Forda, která má mít koníka ve znaku, půjdu si právě pro Bronco. Bavilo mě totiž víc, než ten Mustang.

Za super fotky děkuji Radkovi Kukušovi, (IG: @radek_kukush)

A za zapůjčení super auta společnosti Ford AMB.

Technické údaje 

Motor: přeplňovaný zážehový šestiválec 2 694 cm3
Nejvyšší výkon: 246 kW (335 k) při 5 250 ot./min
Nejvyšší točivý moment: 560 Nm při 3 100 ot./min
Pohotovostní hmotnost: 2026 – 2317 kg 
Maximální rychlost:  kolik vám dovolí uši 
Zrychlení 0-100km/h:  asi tolik
Spotřeba dle výrobce (kombinovaná): 11,2 l/100 km
Spotřeba v testu: 14,7 l/100 km 
Základní cena dle oficiálního dovozu: 1 949 900 Kč (Outer Banks)
Cena testovaného kusu: 2 349 900 Kč