Škoda Trekka: Praotec dnešních SUV, co vlastně není Škoda

V šedesátých letech na Novém Zélandu vznikla potřeba levného pracovního vozu, který bude schopný jízdy nejen po bezchybných silnicích, ale i v lehkém terénu. Samozřejmě v nabídce trhu nechyběl legendární Land Rover, ale kvůli vysokým clům na dovoz smontovaných aut (až 60%) nešlo o levnou srandu a pro běžného řemeslníka byla řada aut zkrátka nedostupná. Možností, jak vysoká cla aspoň trochu snížit, bylo dopravit auto v rozloženém stavu a na Novém Zélandu jej znovu smontovat, ale i tak byl dovoz auta většinou drahý.

Jedním z vozů, který se na Nový Zéland takto dovážel rozložený a následně montoval, byla Škoda Octavia. Od roku 1961 ji dovážela společnost Motor Industries International z Otahuhu, předměstí Aucklandu. Zde začíná zajímavý příběh. Čirou náhodou se jednoho dne povedlo jednu z neprodaných Octavií při převozu přetočit na střechu a při následné kontrole, zda se nedá aspoň něco z rozbitého vozu použít, inženýři zjistili, že ačkoliv je karoserie na odpis, šasi vozu zůstalo netknuté. 

A v tu chvíli vznikla myšlenka na výrobu vlastního auta založeného na podvozku Octavie, ale s unikátní karoserií. Pokud by totiž při výrobě vozu zajistili, že minimálně osmdesát procent auta bude domácího původu a při prodeji se alespoň papírově bude tvářit jako zemědělský stroj, na vůz se nebudou vztahovat žádné tarify a cla a celková prodejní cena vozu tak může zůstat přijatelná i pro normálního člověka. 

V roce 1965 tak z Československa odletěl pomoci s vývojem a rozběhem výroby na Novém Zélandu bývalý vedoucí vývoje karoserií Josef Velebný, který ve spolupráci s tamním designérem Georgem Taylorem navrhnul karoserii pro vznikající Trekku. Podvozek se od Octavie lišil hlavně zkráceným rozvorem o 224 mm, jinak byl vůz standardně vybaven nezávislým zavěšením všech kol jako u osobáku.

Trekka díky základu v Octavii nebyla nikdy vybavena pohonem všech kol. Standardní otevřený diferenciál na zadní nápravě ale nebyl v horších adhezních podmínkách to pravé ořechové a tak inženýři vymysleli originální systém dvojité ruční brzdy. V případě prokluzu stačilo zatáhnout ruční brzdu na hrabajícím kole a Trekka se rozjela. K sériovému použití tohoto systému však nikdy (naštěstí?) nedošlo, neboť v rukou nezkušeného řidiče by pravděpodobně nemusel výsledek znamenat vždy úspěch. Za příplatek však bylo možné vůz vybavit jednoduchým samosvorným diferenciálem pro zlepšení jízdních vlastností v terénu. 

Trekka využívala standardní OHV čtyřválec z Octavie o objemu 1221 cm3 s výkonem 47 koní spojený se čtyřstupňovou synchronizovanou převodovkou, samozřejmě manuální. Kratší převody z Octavie Combi se hodily zejména v terénu, Trekka tak sice dosahuje rychlosti až 110 km/h, ale jak říká sám majitel vozu, 90 km/h je maximální cestovní rychlost. 

Jednoduchá karoserie, inspirovaná Land Roverem, je vyrobená pouze z jednoduše ohýbaných plechů, díky čemuž pro výrobu nebylo potřeba tolik investovat do drahých strojů. Říká se, že každá Trekka je unikát, zejména kvůli širokým možnostem individualizace nástaveb – samozřejmostí byl pick-up, provedení s plátěnou nebo pevnou plastovou střechou či plážová otevřená verze. 

Trekka se dostala do sériové produkce v roce 1966 a prodávala se nejen na Novém Zélandu, ale i v Austrálii, Indonésii a několik kusů se dostalo i do Vietnamu a dalších zemí. Díky trochu nešťastné komunikaci a marketingu, který z Trekky dělal auto se schopnostmi Land Roveru za znatelně nižší cenu (až o 70%) však řada zákazníků byla nespokojená a ačkoliv se povedlo problémy s trakcí vyřešit i následnou instalací samosvorného diferenciálu, Trekky stále měly daleko k dokonalosti, trápily je problémy s korozí a nízkou doložností nákladem kvůli základu v běžném osobním vozu.

V roce 1973 skončila po sedmi letech výroba a celková produkce dosáhla 2500 – 3000 kusů. Dnes se dochovaly pouze vyšší desítky, navíc Nový Zéland úplně neumožňuje export těchto vzácných vozů, které jsou pro zemi historicky velmi významné. Pouze jednotky kusů se vyvezly do Evropy, z čehož u nás by mělo být až šest vozů – jeden v muzeu Škoda a jeden vlastní Jiří Valach, který veterány renovuje a zároveň s nimi i jezdí tak, jak se patří. 

Jak Trekka jezdí?

V rámci prvních jízd se Škodou Kodiaq jsem využil nabídky usednout na sedadlo spolujezdce vedle pana Valacha. Za volant jsem se ani omylem necpal, neboť vůz v takovém stavu a vzácnosti je takřka nenahraditelný a člověk nikdy neví, co se může přihodit. Naštěstí pan Valach ví, co dělá a s Trekkou jezdí jak se má – možná poslední Trekka, se kterou se majitel nebojí ani náročnějšího terénu. Na silnici auto působí pohodlně a nabízí slušné zrychlení, ale neztrácí se ani mimo ní.

Tato Trekka je totiž vybavena příplatkovým samosvorným diferenciálem, díky kterému nemá problém ani s bahnitější cestou. My jsme však měli suché podmínky, a tak jsem se mohl akorát podivovat, jak pohodlná jízda s Trekkou je, a to i na zadní lavici – vepředu nárazy pohltí měkoučká kožená sedačka, ale ani vzadu není jízda v terénu utrpení. Pouze díky absenci pásů člověk trochu po interiéru vozu cestuje, ale stačí se pořádně zapřít a nevypadnete. 

Vůz si dovezl pan Valach zhruba před devíti lety od rodiny původního majitele Ronalda Gregoryho a pouze lehce jej zrenovoval při zachování veškerých originálních prvků, kterými původní majitel dovylepšil svou Trekku. Ronald Gregory byl totiž lovec vačic a vůz používal sice na krátké cesty, za to intenzivně při své práci, a tak je vůz vybaven držáky na pušky, výklopným střešním oknem, přídavnými přístrojovými ukazateli, ale i otvíráku na lahve nebo zvýšeného sání a držáku na lopatu nebo rezervní kola. Jak sám Jiří Valach říká, motorové a podvozkové díly se shání díky základu v Octavii snadno, ale karosářské díly jsou v podstatě nesehnatelné. Bez šikovných zlatých ručiček tak nemáte šanci tento vůz udržet při životě.

Děkuji panu Valachovi za svezení a věřím, že se ještě uvidíme s dalšími vozy z jeho sbírky.

Technické údaje

Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 1221 cm3
Výkon: 34 kW při 4500 ot/min
Převodovka: čtyřstupňová manuální, synchronizovaná
Provozní hmotnost: 920-980 kg 
Maximální rychlost: 110 km/h

Zdroje:

https://www.skoda-storyboard.com/cs/historicke-vozy-cs/trekka-predchudce-suv-znacky-skoda/
https://www.skoda-storyboard.com/cs/tiskove-zpravy-archiv/skoda-na-miru-lokalnimu-trhu-trekka-1969/
https://www.motat.nz/collections-and-stories/stories/the-trekka-a-utility-vehicle-for-the-new-zealand-market/
https://classicdriver.co.nz/testing-a-trekka/
Todd Niall – The Trekka dynasty