Moderní nesmysly, které mi pijí krev

Jestli v dnešním článku čekáte lamentování nad jízdními asistenty, dotykovými displeji a tím, že si nemůžete koupit nepřímovstřikové motory, jste tu špatně. Patřím už mezi generaci, která je tak nějak ochotna akceptovat pokrok a tak mi tyto věci nevadí, ba dokonce je považuji za veskrze praktické a příjemné pro užívání. Ale to neznamená, že v moderních vozech nenajdu řadu jiných záležitostí, které mi přijdou přinejmenším hodné zdvižení obočí. Zatímco totiž dotyková obrazovka nebo asistent jízdy v pruzích vycházejí z nějaké reálné potřeby, která konvenuje kupujícím (například vyhnout se nekonečnému lesu tlačítek, nebo ušetřit náklady, případně uchránit uživatele automobilů jež nekoukají na cestu ovládajíc onen dotykový displej), to co si tu dneska ukážeme se nemůže hodit snad nikomu. Když na tyhle blbosti koukám, napadají mě hned dvě hlášky z Pelíšků. Ta první je obligátní “A komu tim prospějete?” otce Šebka a ta druhá pak upřímné “Teda to muselo dát šílenou práci a přiitom taková blbost co?” paní Stašové.

“Skryté” kliky

Pamatujete si, jak byly kolem roku 2004 populární “neviditelná ramínka” šatů a spodního prádla? Taková ta igelitová věc, co vytvořila na rameni lesklý zářez a byla všechno, jen ne nenápadná. Tak tohle je to samé akorát na autě. Je to nepraktické a že by to vypadalo nějak esteticky uspokojivě… Zaslechl jsem i argumet, že je to prý kvůli aerodynamice, ale nevěřím tomu, že výše zobrazená věc uspoří za celou životnost auta byť jen o litr více, než řešení, která používají například nová BMW (na obrázku ZDE), 

Speciální kategorií zla jsou pak skryté kliky v sociální verzi, jak je má například Tesla model 3, nebo Hyundai Ioniq 5. Ty se totiž nevysouvají automaticky při odemčení, ale je nutné je manuálně vyklopit. Jasně, časem si na to asi jde udělat “grif”, ale nezkušení nebo malorucí pak končí s otevíráním “obouruč”. Co bylo špatného na klice, která zároveň sloužila jako praktické a dobře uchopitelné držadlo ovladatelné jen jednou končetinou, to opravdu nevím. A to vůbec nemluvím o zábavě, která nastane, když tahle schovaná paráda zamrzne. 

Kamery místo bočních zrcátek

Definice overengineeringu v praxi. Vezmete věc, co funguje skvěle a místo ní namontujete řešení, které je o dost horší, za to dražší a složitější a ještě k tomu se mnohem hůře používá. I tady se argumentuje aerodynamikou a je pravda, že oproti miniaturní prohlubni na dveřích mají dvě čnějící plácačky asi na odpor vzduchu reálný vliv. Jenže cena za futuristické čočky na tyčce kombinované s dvojicí obrazovek je zkrátka příliš vysoká. A nemluvím jen o penězích. Největším prohřeškem je zásadní zhoršení uživatelského komfortu. 

Jednak jsou displeje zobrazující výstup většinou dost “utopené” mimo zorné pole. Dále jsou vesměs menší, než plocha zrcátek. Lidské oko na ně navíc musí vcelku zásadně přeostřit – jsou totiž blíže a obraz displeje není tak plastický, jako odraz v zrcátku. No a to vůbec nejhorší je nemožnost změny výřezu, který zobrazují, pouhým posunutím hlavy. Mimoděk to děláme v autě všichni. Stačí se trošičku naklonit a hnedle v zrcátku vidíte, jestli náhodou se neschovává nějaké auto v mrtvém úhlu, stačí se vytáhnout a vidíte hranu obrubníku při podélném parkování. Tohle displeje neumí, můžete hýbat hlavou jak chcete, obraz v nich je vůči poloze koukatele vždy pevný. 

Předplatné a zamčené služby

Koupíte si auto nabité technologiemi. Kilometry kabeláže, čidla, všechna potřebná elektronika, dedikovaná tlačítka. Chcete-li si ale danou vymoženost dopřát, musíte zaplatit. Ne jednou, ale každý měsíc, kdy by se vám toho kterého luxusu zachtělo. Chápu snahu automobilek vydělat si nějaké peníze, ale zkušenosti z již bezmála desetiletí v IT mi jasně ukazují, že tohle bude průšvih z mnoha různých důvodů. Nechám teď stranou morální aspekt věci a případnou naštvanost, ta je sice oprávněná, ale ryze emocionální. Jsou tu ale i velmi praktické důvody, proč je tohle fakt blbý nápad. 

Samozřejmě to totiž celé půjde obejít. Žádná DRM ochrana není neprolomitelná a myslím, že je otázka pár měsíců, kdy se objeví šikovné softwarové úpravy, které dokáží tu kterou funkci pokoutně odemknout zadarmo, nebo za drobný bakšiš šikovnému garážníkovi s notebookem. Už teď to umíme – dozapnout CarPlay v sociálněji vybavených Volkswagenech, zrušit nutnost držení volantu při semi-autonomním řízení v BMW, obejít omezovač ve Volvu… Zvládne to skoro každý kdo umí anglicky, má pár šikovných kabelových redukcí a čas a nervy sedět u googlu a zkoušet jednotlivé návody. Uniklá videa z vývojových dílen VAGu ukazují i zajímavější věci, jako třeba navýšení výkonu u elektromobilů jedním kliknutím. Všechno jde a všechno půjde, myslet si, že to mají automobilky zabezpečené tak dobře, aby se to nakonec nepovedlo je naivní.

Jenže je to v pohodě? Nechat někoho cizího vrtat se v elektronice auta, které má plyn, občas už i řízení a částěčně i brzdy tzv. “by wire” – plně závislé na elektronice je přinejmenším znepokojivé. Teda alespoň pro mě. Nemluvím o situacích, kdy se mladí tuneři pokusí o odblokovávání systémů doma. Jasně – kdo bude chtít, cestu si k tomu najde vždycky, ale takto cíleně hnát předraženým předplatným již jednou zaplacených funkcí své zákazníky do náruče pokoutných garážníků je podle mě krajně nezodpovědné. 

Velké klíčky a ovladače

Nevím, jestli jste si toho všimli, ale přijde mi, že za posledních tak deset, možná patnáct let, nám nepříjemně nakynuly klíče od aut. Fotka v náhledu s dotykovým polomobilem od BMW je samozřejmě extrém (a podle mě teda velmi pitomý extrém, protože “jupí, mám k autu něco, co dokáže dělat to samé, jako aplikace v telefonu, akorát hůř a navíc to stojí jako iPhone a je potřeba to co dva dny nabíjet” neřekl nikdy nikdo).  Ale vemte si třeba takové Renaulty. Dříve mívaly tenké kartičky, které ale časem nahradilo docela tlusté mýdlo. Nebo Volva – z praktických vyklápěcích klíčů se zaoblenými rohy se staly o dost větší neforemné kvádry. Snad jen Volkswagen se drží podobné velikosti už od dob čtyřkového Golfa.  Proč tomu tak je? Vždyť funkce se vesměs nemění, pořád tu máme pár tlačítek, baterku, vysílač a malou desku. A když některý z těch velkých klíčů vidíte rozebraný, ukazuje se, že je tam dost volného místa.

Možná je to proto, aby klíč nešlo tak snadno ztratit, možná je volné místo určeno jako “nárazníková zóna” při pádu. Nebo jsou velké klíče prostě cool, aby bylo už zdálky vidět, jaké kdo řídí auto. S nostalgií ale vzpomínám na subtilní “zavírák”, který měl táta k Citroënu XM, nebo na kombinaci decentního klíčku a malého čtyřtlačítkového ovladače, kterým se otevíraly devadesátkové Fordy. V kapsách není místa nazbyt a nevím, proč si ho zbytečně zabírat plastikovým “oblázkem” sloužícím dnes už ve většině případů jen k tomu, aby auto poznalo, že jste přišli poblíž a automaticky se odemknulo. Skoro by se mi chtělo napsat, že se těším na to, až klíč od auta nahradí mobil, ale protože využívám WiFi zámek na dveřích v práci a vím, jak často se zasekne, případně nefunguje jak má, případně ho zaruší nějaký neznámý signál, nebo se semele jiná nepříjemnost, myslím si, že tu s námi různě tvarované ovladače ještě nějaký pátek budou. Tak prosím, kdyby mohly být co nejmenší aby netlačily v kapsách.

A co štve na nových autech vás? Dejte své frustraci průchod v komentářích.