Mazda 3 1.8 Skyactiv-D116: Designový jazyk bez kompromisů

Pod ruku se nám dostala nová Mazda 3. Není to poprvé, co u nás můžete nový model Mazdy vidět. Opět jsem byl totiž předběhnut kolegou Danem, který porovnal novou trojku s její předchůdkyní. Pokud si chcete přečíst něco o tom, jak se změnila nová verze od předchůdkyně, budu vás muset nasměrovat na Danův článek. Zde se nic takového nedočtete. Cítil bych vinu za plýtvání písmenky.

Pamatujete si, jak vypadal koncept nové Mazdy 3? Já si to pamatuji velmi dobře. Mezi dnešními auty se už podobná designová odvážnost nenosí. Tedy nosí ale jen pokud se jedná o koncept (pozn. Kéž by se toho drželo i BMW s ledvinkami). Když pak hotové auto vyjíždí z linky, jeho ostré hrany jsou zaoblenější, designové výstřelky umírněnější a všechno působí tak nějak civilněji.

Obdobné je to vlastně i s oblečení a s módními přehlídkami. Na molu není nouze o nesmyslné módní výstřelky, které by šly těžko označit za korporátní dresscode. Ale jsou i výjimky potvrzující pravidlo. Jedním z nich jsou koncepty Mazdy, které jsou v sériovém stavu prakticky totožné s okázalými koncepty.

Samozřejmě, že jisté úpravy nastanou vždy, ale velmi dobře si pamatuji nehasnoucí diskuze nad C-sloupkem konceptu Mazdy 3. „Vždyť se s tím nebude dát zaparkovat“ ozývalo se ze všech stran, ale opak je pravdou. Můžu vám říct, že s Mazdou se dá díky parkovací kameře zaparkovat stejně jako s každým jiným autem. Můžeme to označit za šalamounské řešení, ale ruku na srdce, kdo se dnes do kamery při couvání nepodívá? Možná jen lidé, kteří ji na svém autě nemají. A navíc, ten sloupek vypadá skvěle. A nejen ten.

Co se vám vybaví při pohledu na linky Mazdy 3? Zkuste se na chvíli zamyslet a sepište si na papír pár věcí, které vám tvarově připomínají jednotlivé části karoserie. U mě to jsou tato slova: Jaguar E-Type, orel, Shootingbrake a cestovní kapsle.

Proč Jaguar E-Type? Při prvním setkání s Mazdou se mi okamžitě vybavil odkaz na legendární Jaguar z minulého století. Dlouhá příď a useknutá, zakulacená zadní partie. Jenomže Mazda, na rozdíl od Jaguaru, jenom klame tělem. Může se zdát, že se pod kapotou ukrývá minimálně řadový šestiválec, ale není tomu tak. Po otevření kapoty se v hlubinách motorového prostoru objeví naftový čtyřválec. Tak snad příště, Mazdo!

Proč orel? Možná si teď klepete na čelo a ptáte se sami sebe jaké auto nebo automobilka se jmenovala Orel. V tuhle chvíli jsem si to nezjišťoval, avšak mám podezření, že se v komentářích objeví jistý znalec všeho a obviní mě z neznalosti legendární automobilky z Klingonské říše s názvem Orel. Omlouvám se, mé znalosti nesahají tak daleko. Abych se vrátil k tomu, proč mi Mazda připomíná orla, je to jednoduché. Protože její přední světla vypadají jako bystré oko orla.

Proč Shootingbrake? Věřím, že termín ‚Shootingbrake‘ zde není potřeba vysvětlovat. Ale přeci jen, může se nám sem zatoulat i neznalý čtenář. Při označení vozu za Shootingbrake hovoříme ve zkratce o karoserii, která vypadá jako Coupé, ale víko kufru se vyklápí vcelku i se sklem. Při troše představivosti vypadá nová trojka dost podobně.

Proč kapsle? Vzpomněl jsem si na mé mládi, když jsem probíral stohy komunistický vydání časopisu ABC. Byl to populárně naučný časopis, který se hemžil futuristickými malůvkami dopravních prostředků z budoucnosti. Kdyby byla na některé z nich i nová trojka, vůbec by mě to nepřekvapilo. Ke kapsli se ale vážně ještě jedna věc, kterou je interiér. Jeden z mých redakčních kolegů si stěžoval na stísněnost a tmavost interiéru. Podle jeho slov si uvnitř auta připadal, jako by byl zavřený v nějaké cestovní kapsli. A já s ním souhlasím. Jenže já jsem si tento pocit do sytosti užíval.

Po zabouchnutí dveří si připadáte jako v potemnělé místnosti. Vše kolem vás je tvořeno z kombinace černé barvy a chromu. Na palubní desce a na dosedacích plochách vašich končetin je velmi příjemná a měkčená kožená vrstva. Tvrdých plastů se dočkáme až pod úrovní volantu. Pro auto této kategorie nic nestandardního. U mnoha moderních aut mám problém s palubní deskou, která se na slunci nepříjemně odráží v čelním skle. Nic takového u Mazdy nečekejte. Kožená vrstva na palubní desce odrazy na skle bezpečně odstranila.

Asi nemá potřebu psát a říkat to, co je již napsáno a řečeno všude jinde. Proto bych interiér shrnul dvěma slovy, která jsou ‚opravdu promyšlený‘. Každé tlačítko je na svém místě jako doma a po hodině jízdy v autě víte, kde máte co hledat. Pocit nadšení jsem zažíval hlavně z ovládání proudění vzduchu. Tlačítka jsou schovaná v malinkém kastlíku a podobají se klaviatuře klavíru. Prostě ztělesnění minimalismu. Co si budeme povídat, ovládání klimatizace je v mnoha autech vyřešeno naprosto ohyzdně, ale zde je potřeba smeknout. A tak tedy smekám.

Cítím za potřebné věnovat část odstavce i infotainmentu. Označil bych ho za návrat ke kořenům, protože prstem nic nezmůžete. A to doslova. Celý systém se ovládá kruhovým ovladačem a pár tlačítky. Některým z vás to může připomínat iDrive od BMW, ale musím říct, že Mazda je ještě trochu dál. Na druhou stranu je pravda, že vyhledávání adresy pro navigaci je lepší provádět ve stavu, kdy se vozidlo nepohybuje. Krom tohoto neštěstí se ale systém nese v duchu jednoduchosti a snadné přístupnosti funkcí pouze podle hmatu.

Stačí zmáčknout jedno z ovládacích tlačítek kolem kolečka a okamžitě se přeneste do toho nebo onoho modulu. Tento úkon jde po velmi krátké době provádět takřka po slepu. A co víc? Mazda tímto krokem zásadně přispívá ke snížení spotřeby čistících prostředků na neustále umaštěné obrazovky ve Škodovkách a jiných Volkswagenech.

Dost bylo nesmyslů, asi už byste rádi věděli, jak jezdí sto šestnáct naftových koníků. Odpověď je prostá – jezdí dobře. Čekali jste něco jiného? Vždyť je to naftový motor jako každý jiný. Je dynamický, dobře se s ním startuje z křižovatky a v případě potřeby umí také svižně předjíždět. Ovšem pokud se v autě nachází čtyři pasažéři a relativně naplněný kufr není osmdesát pět kilowattů mnoho. Při dálniční rychlosti okolo sto třiceti až sto čtyřiceti kilometrů v hodině se motor cítí velmi spokojen. Spokojenost se rychle změní v trápení, když narazíte ve větší rychlosti na táhlé stoupání.

A nedej bože, kdybyste chtěli v kopci ještě předjíždět. V otáčkách, které se nachází za výkonovou špičkou, začne motoru docházet dech. Proto se druhým dechem znova zeptám na stejnou otázku, jako na začátku odstavce. Čekat divy od relativně slabého turbodieselového motoru, navíc zatíženého téměř nesplnitelnými ekologickými normami, by bylo bláhové. Takže pokud budete volit naftovou variantu, je potřeba s popsanými neduhy počítat. Krom toho má naftový motor na svědomí ještě jeden malý vroubek. Vyšší váha motoru vrhá na jinak skvělou konstrukci podvozku nepatrný, černý stín. Auto má tendenci být o něco více nedotáčivé než benzínová varianta. Ale čert to vem. Za čtyři a půl litru spotřeby to stojí, ne? 

V předchozím odstavci jsem naznačoval, že auto trpí mírnou nedotáčivostí. Ve výsledku se není čeho obávat. Ve městě ani při normálním cestování nic takového nepoznáte. Spíš cítím za potřebné se zaměřit na pohodlí, které je v rámci kategorie Mazdy na velmi dobré úrovni. U nové trojky proběhla v tichosti docela zásadní změna na konstrukci zadní nápravy. Víceprvkové zavěšení je dávno pryč a nový model je osazen nápravou s vlečnými rameny. Krok zpět, řekli byste si, ale ono to funguje dosti bravurně.

Je jedno, jestli jedete svižně po rozbité okresce nebo poskakujete po městských retardérech, zadní náprava nemá ani s jedním žádný větší problém. Nic na tom nezměnila ani osmnáctipalcová kola, na kterých bylo auto postaveno, spíše naopak. Řízení je přesné a nezdálo se být ani příliš znásilněno posilovačem řízení. Jedinou výtku k ovládání vozu bych měl snad k řazení převodových stupňů. Dráhy mohly být přesnější. Avšak to už pomalu zabíhám tam, kam jsem nechtěl.

Nová Mazda 3 se tváří jako malý sporťák. Vypadá tak zvenku a vypadá tak i zevnitř. Za volantem si připadáte skoro jako závodník v kokpitu speciálu pro 24h Le Mans. Lidové rčení „Za krásu se platí“ lze aplikovat nejen na lidi ale i na auta. Ostré a sportovní linky karoserie sebou nesou i nevyhnutelné problémy. Jedním z těch zásadnějších je znatelný nedostatek místa nad hlavou v zadní části. Pokud se na tvar karoserie podívat zezadu, připomíná písmeno A. Hned vám bude jasné, odkud nedostatek místa nad hlavou pramení. Je to díky sklonu karoserie. Podobně lze hovořit i o velikosti zavazadlového prostoru. Ne, opravdu není moc velký.

Z pohledu řidiče je hodnocení Mazdy 3 jednoznačné. Je to vlastně obyčejné auto, které se tak netváří, nevypadá a ani se tak na silnici nechová. Pokud se budeme dívat na auto z pohledu pasažéra, tak budeme bohužel muset trochu sklonit hlavu.

Technické údaje

Motor: vznětový čtyřválec 1 759 cm³
Výkon motoru: 116 koní (85 kW) v 4 000 ot./min
Točivý moment: 270 Nm v 1 600 – 2 600 ot./min
Převodovka: Manuální šestistupňová
Maximální rychlost: 194 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10,3 s
Objem zavazadlového prostoru: 330l 
Pohotovostní hmotnost: 1401 kg 
Průměrná spotřeba : 4,6 l/100 km 
Cena testovaného modelu: 629 300 Kč