Lev se vrací na trůn!

Nový Peugeot 508 je skutečně zajímavé auto. Zatímco německá konkurence staví stále relativně konvenční vozy a až následně z nich připravují rozpláclé verze, kterým se říká ‘čtyřdveřové kupé’, Peugeot s novou 508 přeskočil fázi nudného sedanu a dynamickou sexy siluetu nabízí už v základní výbavě. Výsledný liftback se nebojím popsat jako skutečně pohledné auto.

A dobré zprávy pokračují i uvnitř, i tady je všechno velmi hezké a francouzsky stylové. Pokud by to auto i dobře jezdilo, zrodil by se mi tu nový oblíbený model střední třídy. A ano, Peugeot 508 se mi líbí i jízdně, podvozek je relativně pohodlný a zároveň jistý. Zkrátka nový Peugeot se povedl. Proč takové triviální zjištění vypouštím do světa formou článku? Protože to vůbec není samozřejmost. Ba právě naopak, je to velké překvapení.

Minulá generace Peugeotu 508 mezi mé oblíbence nepatřila. Vlastně jsem ji neměl rád vůbec. Svým vzhledem mě i přes množství blyštivých cingrlátek neoslnila, mnoho věcí na tom autě působilo nedotaženě nebo jako kdyby je tam někdo přidělal až dodatečně. Přesto mi minulá generace tohoto Peugeotu nepřipravila velké zklamání, má očekávání nebyla totiž nebyla velká. Ten vůz sice ve výrobním programu nahrazoval hned dvě modelové řady, jednalo se však o Peugeoty 407 a 607. Laťka nebyla nastavena zrovna vysoko.

A to mě přivádí k samotnému jádru problému – co se to stalo s Peugeotem? Partička moderátorů pořadu TopGear věnovala této problematice celou jednu epizodu a dle jejich názoru se Peugeot takto zkrátka rozhodl. Po období, kdy vyráběl extrémně spolehlivá auta či později velmi řidičsky atraktivní auta se prý firemní strategie změnila a novou politikou Peugeotu se stala výroba špatných aut. A Peugeot v tom prý byl vážně dobrý. Jako v případě většiny takových prohlášení Jeremyho Clarksona se tu potýkáme se značnou mírou nadsázky a britského humoru, trocha pravdy se v tom však přece skrývá.

Faktem je, že po modelech 205 a 405 se začala tvář automobilky měnit. Z aut, která v reklamě projíždí ohněm, se stala auta zoufale nudná. Maličký model 206 ještě chvíli statečně držel prapor starého Peugeotu, dokud nebyl i on nahrazen tou nejnudnější nákupní taškou, jakou spatřilo světlo světa. Zatímco se Volkswagen rozhodl změnit svůj osud a navzdory nejnudnějšímu jménu automobilky, které zkrátka nelze ničím překonat, začal vyrábět Passaty zajmavější, dynamičtější a líbivější, Peugeot stavěl ta nejobyčejnější, nejméně nápadita a nejnudnější auta ze všech.

Kdyby to bylo tak, že lépe to zkrátka neumí, dalo by se to chápat a snad i omluvit. Jenže stačí se podívat o kousek zpět. Když jsem byl malý kluk, můj soused si pořídil zbrusu nový Peugeot 405. Jeho hranatá karoserie působila moderně, jednoduše a elegantně. Později jsem sám zjistil, že tahle auta se vážně povedla a že řídit je je skutečně radost. Vznikly i verze Mi16 a T16 s fantastickým bodykitem a v případě T16 i s výkonem téměř 200 koní a skvěle navrženým pohonem všech kol. A i 205 si rychle vydobyla slávu díky nepřekonatelné 205 GTi. A potom tu bylo kupé. Narozdíl od nástupce, modelu 406, se Peugeot 405 nikdy jako kupé neprodával, ale kupé přesto existovalo. Byl to závodní speciál 405 Turbo 16. Motor uprostřed, stálý pohon všech kol, řízení všech kol. Tahle bestie navazovala na splašený hatchback 205 Turbo 16 postavený pro legendární skupinu B. A nutno říci, že navazovala úspěšně. 2x vyhrál Peugeot 405 Turbo 16 Rally Paříž – Dakar, vyhrál i nejslavnější závod do vrchu, slavný a nebezpečný Pikes Peak.

V další generaci na závodní úspěchy navázal již zmíněný Peugeot 206, ve verzi pro závody WRC se mu dařilo těžit z malých rozměrů a krátkého rozvoru (aby vůz vůbec splňoval pravidla o minimální délce, dostaly homologační speciály i závodní auta jiné nárazníky, které auto o nějaký ten centimetr natáhly). A to byl konec. Peugeot sice nezmizel ze scény motorsportu, jeho přerod ve výrobce nudných obyčejných a snadno zapomenutelných aut se však projevoval na všech frontách.

Ta tam byla doba nezničitelných naftových kombíků odolávající nehostinné africké realitě, pryč byly Peugeoty 405 s Julií Lescautovou za volantem, pronásledující vrahy a lumpy v seriálových honičkách. Symbolem Peugeotu se stal nudný hatchback na parkovišti před supermarketem.

Před časem se v naší redakci vystřídalo několik Peugeotů 308. Když jsem kolegovi Radkovi doručoval ten nejobyčejnější z nich, čekalo mě velké překvapení – Obyčený šedý naftový hatchback se choval přesně tak, jak bych si přál. Houpavý podvozek v kombinaci s vysokými pneumatikami skvěle filtroval městské překážky, vznětový motůrek měl odpich a celé to působilo hravě a velmi ovladatelně. Přesně tak ovladatelně a svižně, aby to mohlo pronásledovat padouchy po francouzském venkově.

Teď je tu nová 508. A s tou předchozí nemá společné vůbec nic. Je hezká, dynamická, nápaditá i kvalitní. A řídí se zas jako starý dobrý řidičský Peugeot. Přichází snad nová doba? Éra špatných aut je u konce? Nechci být přehnaně optimistický, ale skoro to vypadá, že Peugeot je konečně zpět.