Lancia Fulvia: Trůn bez nástupce

Psal se rok 2003, když se na autosalonu ve Frankfurtu objevilo na stánku značky Lancia kompaktní štíhlé kupé poměrně prostých, přesto však elegantních tvarů. Těm, kdo se o auta zajímají, byl ten tvar dokonce povědomý. Zvláštní silueta s téměř vodorovnými kapotami, krátkou kabinou a krátkým rozvorem je nezaměnitelná.

Lancia Fulvia, představená jako koncept ve Frankfurtu, totiž nebyla první Lancií toho jména. Vlastně to byl retro-koncept. O necelých čtyřicet let dříve, tenkrát ale na autosalonu ženevském, se představila jiná Lancia Fulvia. Ta původní. Kromě sedanu, přestaveného o dva roky dříve (1963), tu Lancia poprvé prezentovala i kupé. Právě tady se poprvé objevily ony později znovuzrozené tvary. Z velice sebevědomé cenovky bylo patrné, jak moc si Lancia od svého kupé slibuje. A co že jste to za své peníze mohli dostat? 

V dobách před downsizingem, kdy bylo všechno ještě krásné, sluncem zalité a benzínem nasáklé, vám Lancia nadělila tuto legendu s čtyřválcem 1,2 litru. Jednalo se o vidlicový čtyřválec a přes manuální čtyřstupňovou převodovku poháněl výhradně přední kola. Motor dával ze skromného objemu slušných 80 koní v šesti tisících otáčkách, kde kromě tohoto omračujícího výkonu produkoval i velmi hezký sportovní ryk. 

Hned následujícího roku však přišla bomba. Speciální verze se zvláštním označením, plaketkami a tím vším, co k tomu patří. Jmenovala se Fulvia HF. Kromě znáčků HF tu došlo k celé řadě úprav, z nichž bylo hned jasné, že to Lancia myslí smrtelně vážně a toto je skutečné sportovní náčiní. Kapoty i dveře byly nově vyrobené z lehkého hliníku. V bočních oknech se objevilo lehké plexisklo a těžké chromované nárazníky zmizely zcela bez náhrady. A pod kapotou se také děly věci! Nově tu byl vidlicový čtyřválec 1,2 litru. Ale nebojte, nebyl stejný, jako v základní verzi, konstruktéři z něj vydolovali dalších osm koňských sil navíc, takže teď již tu byl výkon omračujících 88 koní. 

Jak se to stalo, že se z osmdesátikoňového čtyřválcového kupé s pohonem předních kol stala taková legenda, že si i po padesáti letech zasloužilo své místo na stránkách Autíčkáře? Místo, na které i zvučnější značky musí potupně čekat v pořadníku? Ono to totiž bylo vážně tak dobré auto. Lidé z Lancie věděli, proč si mohou dovolit hnát ceny tak vysoko. Točivý motor v lehké karoserii s krátkým rozvorem byl ztělesněním nadšení a radosti. Všechno bylo přímočaré, nefiltrované a bezprostřední – stejně jako design samotného auta. A začalo se závodit.

Motor se zvětšil na 1,3 litru a výkon překročil hranici 100 koní. Už to nebyla obyčejná Fulvia HF, už to byla Fulvia Rally HF. Italské mistrovství rally vyhrála Fulvia mezi lety 1965 a 1973 pokaždé. A dařilo se i v mezinárodním měřítku. V roce 1966 přišlo první absolutní vítězství, to při Korsické rally. Lancia najala Harry Källströma, čímž bylo dílo dokonalé. Italské sporťák s jezdcem se severským jménem za volantem je kombinace, jaká jen těžko hledá přemožitele. A tak se Harry Källström stává mistrem Evropy 1969. Je to první z řady velkých triumfů, které Lancii v tomto sportu čekají. 

Objem motoru byl ještě jednou navýšen, tentokrát již na plnotučných 1,6 litru, což stačilo u závodních speciálů na výkon 165 koní a maximální rychlost přes 210 km/h. Díky tomu se mistrem Evropy mohl v roce 1973 stát i Sandro Munari, přestože jeho jméno seversky vůbec nezní. Automobilka povzbuzená tímto úspěchem začala pracovat na příštím závodním speciálu, Lancii HF Stratos. A řada pokračovala dál k Lancii 037, Lancii Delta S4 a Lancii Delta HF Integrale, aby skončila jako nejúspěšnější značka světové rally vůbec. Tou je dodnes. 

Ale to už je zase jiný příběh, vraťme se zpět k Fulvii. Motory 1,6 V4 se pochopitelně objevily i v civilním provedení, čtyřstupňovou převodovku vystřídala moderní pětistupňová a v roce 1970 došlo i na omlazení designu karoserie. Vůz dostal menší přední světlomety a tak nějak pocitově dospěl. Zatímco sedan již vystřídala moderní Lancia Beta, Fulvia Coupé se ve výrobě udržela až do roku 1976, kdy se rozloučila speciální edicí Safari.

Když říkám, že existovaly dvě karosářské verze, není to tak úplně pravda. Ano, Lancia vyráběla Fulvii jen jako kupé nebo sedan, nebyla však jediná, kdo Fulvii vyráběl. Existovala totiž ještě Lancia Fulvia Sport zkonstruovaná i vyráběná v dílnách karosárny Zagato. Zagato se nespokojil s jednoduchým designem přísně tříprostorové karoserie Fulvie Coupé a rozhodl se pro vlastní verzi se splývavou zádí. Tu pro něj navrhl Ercole Spada. Aerodynamická moderní karoserie ukrývala techniku shodnou s tovární Fulvií, spolu s ní postupně i rostl výkon motoru. Zajímavostí bylo zadní výklopné okno, které bylo možné vyklopit o pár centimetrů a zlepšit tak proudění vzduchu kabinou. A vyklápělo se elektricky, žádná ruční práce!

Svou verzi Fulvie představilo i studio Ghia. Pod názvem Fulvia HF Competizione stvořilo žluté kupé ostrých hran a tvarů se zadním výsuvným spoilerem. A když už se mělo křídlo na zádi vysouvat, ať se vysouvá pořádně! V nejvyšší poloze se tak zároveň stávalo nejvyšším bodem auta. Velmi futuristické a velmi žluté auto však zůstalo jen ve fázi konceptu.

A konceptem bohužel skončila a kariéra znovuzrozené Fulvie Nuova z roku 2003, přestože auto bylo plně funkční a připravené pro výrobu. A to je obrovská škoda. Lancia tu totiž retro dotáhla k dokonalosti s úžasnou láskou k detailu. Tak především – stejně jako původní Fulvia, i ta nová spoléhala spíše než na brutální sílu na lehkost a chytrou konstrukci. Pod kapotou tak nebyla žádná monstrózní či přeplňovaná strojovna. Byl tu čtyřválec 1,8 litru známý třeba z modelu Lybra či Fiatu Coupé, kde tvořil základní motorizaci.

S šestnáctiventilovým rozvodem, proměnnou délkou sání a proměnným časováním ventilů VVT to tahle atmosférická ‘jednaosmička’ dotáhla na 140 koní. Nová Fulvia by se tak z nuly na sto rozjela během osmi vteřin. Svou zásluhu na tom měla i hmotnost, která ani v moderním autě s posilovači, airbagy, radiomapou a klimatizací nepřesáhla jednu tunu.

Uvnitř se designérům podařilo zakomponovat prvky tehdy běžné v Lanciích do sportovně laděné přístrojové desky. Celé dílo si udrželo ducha kompaktnosti a strohosti původního auta. A to ne jen pocitově či stylisticky. Narozdíl od prakticky všech ostatních retro-modelů, které nám automobilky za ta léta daly, Fulvia Nuova z roku 2003 byla dokonce ještě o pár milimentrů menší, než její předobraz. Přidejte pár vtipných detailů a jméno auta napsané na zádi překrásným starým fontem a snad pochopíte, proč by právě tahle Lancia byla mou volbou v případě, že by mi někdo nabídnul maličko změnit tok dějin a pustit do výroby jeden jediný koncept z celé historie automobilismu.