Kvalita českých silnic už není, co bývala.

Vždycky se nám zdálo, že u sousedů je tráva zelenější, na stav našich silnic se tak nadává již od nepaměti. Nejsem bez viny, taky si v článku občas kopnu. Musím však říct, že minimálně u nás v Jihomoravském kraji poslední dobou pociťuji značné zlepšení. Nemohl jsem se tedy ubránit sepsání článku na výrazně pozitivní vlně. Jsem si jistý, že se najde pár čtenářů, kteří budou nesouhlasit, ale třeba je přesvědčím o opaku nebo… no, vlastně ještě uvidíme.

Místní silnice brázdím už pěkných pár let. Časem jsem poznal, že jejich stav se mění. Obvykle hlavně po zimě lze pocítit výmoly na místech, kde dříve nebyly. Jenže poslední dobou jsem se až na překvapivě mnoha místech setkal s opravou – respektive skutečně kvalitním, novým asfaltem. Nikoliv s pouhým zaflikováním posypaným štěrkem.

Pro první příklad stačí sáhnout do archivu mých videí z uplynulých testů. S Yamahou XSR jsem se ke konci sezóny v roce 2022 hezky svezl po jedné z přilehlých zapadlejších cest vedoucích do Brna. Sakra, s japonským tříválcem byla fakt sranda, asi bych měl zkusit novou R9. Ale zpět k tématu, v komentářích se mě tehdy dokonce někdo dotazoval, jestli nemám strach na „tak rozbité silnici”, a mně nebylo pořádně jasné, co má na mysli, protože v mých očích se stále jednalo o mírně nadprůměrný stav. Teď přetočme kalendář na konec sezóny 2023, kdy jsem se vydal na stejnou cestu s osmistovkou od CF. Sakra, moc dobrej naháč, asi budu muset vyzkoušet jejich novou tříválcovou 675, a hned se nabízí srovnávák na domácím písečku. K tématu, k tématu!

Silnice po opravě – od 3:15

Tohle je pouze jeden z mnoha úseků, který mám náhodou zdokumentován před i po, tak je krásně vidět rozdíl. V živé paměti mám ještě opravu stoupání z Adamova. Tehdy se v prvním kole opravila spodní polovina a pamatuji se na reportáž, v níž se iniciativní reportér vyptával, kdy se opraví také druhá polovina. Už přesně nevím, na koho dotaz směřoval, snad adamovského starostu, nicméně odpověď zněla rázně a jednoznačně: „V nedohlednu”. Uběhlo pár let, ticho po pěšině. Najednou bum, druhá půlka je hotová a máme komplet novou cestu. Dnes je radost se tudy projet. Jen mi přijde, že je zde najednou hustější provoz. Jak by pravil klasik: „Udělali silnici, ale začali po ní jezdit lidi…”

Dalším poměrně čerstvě opraveným úsekem je cesta okolo Masarykova okruhu (Žebětín-Ostrovačice), jejíž povrch byl již také kvalitativně slabší. Kopírovat a vložit předchozí slova o radosti i větším provozu. Zde je však na vině momentální situace s rozšiřováním dálnice, ale k tomu se ještě vrátíme. Namátkou jsem vybral pár příkladů, ale takových úseků je více a určitě nejen v mém okolí. Jistě se s námi podělíte v komentářích o mnoho dalších v různých koutech naší republiky. Okresky v okolí zkrátka zrají do krásy a autíčkařská radost se stupňuje.

Třešničkou na dortu je letošní otevření rozsáhlé rekonstrukce a rozšíření Žabovřeské ulice – místa, jež bylo po mnoho (desítek?) let místními označováno jako „špunt” a každý dobře věděl, že ve špičce se mu má vyhnout, pokud je to jen trochu možné. Sjíždí se zde totiž mnoho cest z mnoha směrů (D1, výpadovka na Svitavy, velký okruh) a donedávna se v jednom bodu musela veškerá doprava namačkat do jednoho pruhu, mezi řeku a skálu. Posunutí tramvajových kolejí do hloubi skal umožnilo rozšíření na dva pruhy (vau!) v obou směrech. Plynulost dopravy je nyní naprosto nesrovnatelná s předcházejícím stavem. Druhá nová část velkého okruhu překlenující Tomkovo náměstí je sice moc hezká, ale zde si ještě na skutečný přínos k plynulosti dopravy budeme muset počkat, až se zrealizuje další části stavby – tunel skrz Vinohrady.

Na závěr jsem si, podobně jako u testovaček, schoval naopak to, co se mi nelíbí. Opravené okresky, kde se můžou autíčkaři vesele prohánět, jsou sice skvělá zpráva, ale mám pocit, že ty složitější, zásadnější a páteřní stavby dopravní infrastruktury nám stále moc nejdou. Sice jsme se nedávno poplácali po ramenou, jak dobře jsme zvládli opravu celé D1, ale rozhodně by jí prospěl i třetí pruh a ten se měl udělat v rámci řečených oprav, protože teď na ni zase pár (desítek?) let nesáhneme. Alespoň v Brně jdeme příkladem a pustili jsme do toho, ale… Kolony se ve špičkách tvořily již dříve. ŘSD sice prohlásila, že po celou dobu stavby udrží dva pruhy v obou směrech, což je super, přesto jsou teď kolony na denním pořádku a spousta řidičů se jim, zcela logicky snaží vyhnout, což zase zatěžuje okolní silnice. Dokončení rozšiřování dálnice je naplánováno na rok 2030. Chápu, je tam spousta křížení, mostů, nekonečno dalších problémů, ale myslím, že bychom si všichni přáli, aby to šlo rychleji.

Ve výčtu toho, co nám příliš nevoní, asi nelze nezmínit slavnou – neexistující – dálnici D52 z Brna přes Mikulov na Vídeň. Rakušané už s přestřižením slavnostní pásky nečekají, šli domů. Jejich strana je hotová už roky. Mezitím u nás… O kousek výš jsem si stěžoval, že „dokončení v roce 2030 je v nedohlednu”, jenže v tomhle případě se bavíme o zahájení prací. V roce 2030. Možná. Uf, prostě D52 – meme už od roku 1996. Negativní dojmy zakončíme taktéž celorepublikově nechvalně proslulou I/43, tedy cestou na Svitavy alias “silnicí smrti”, která je roky naprosto přetížená. Další pruh by jí prospěl snad ještě více než D1.

Jaký je váš názor na aktuální stav našich silnic? Lepší? Horší? Je důvod oslavovat malá vítězství v podobě nových povrchu na pár okreskách? Nebo naopak bysme měli „mířit ke hvězdám” a nespokojit se s málem? Pojďme diskutovat.