Kůže versus eko-kůže. Jak je to doopravdy s honbou za udržitelností?

Alternativní materiály v interiérech moderních aut mě většinou baví. Už když v roce 2013 prezentovalo BMW i3 s kabinou vyrobenou z recyklovaných PET lahví a eukalyptového dřeva, připadalo mi to zajímavé, svěží a v zásadě hodné následování. Líbí se mi lněné obložení v novém Volvu EX30, oceňuji využití odpadních rybářských sítí, plastových oken nebo bezpečnostních pásů, fandím škodováckým experimentům s ananasovníkem i dřevu vytaženému z rašelinišť, s nímž koketuje prozměnu Bentley. Jen nad syntetickou kůží stále cítím jisté rozpaky… 

V testech se s její přítomností musím vypořádávat poměrně často. Nejednou jsem napsala, že je příjemná na dotek a od kůže skutečné byste ji nerozeznali. Jakkoli mi to nejde přes klávesnici, snažím se nelhat. Vývoj skutečně za poslední léta urazil dlouhou cestu a dnešní koženku je těžké identifikovat dokonce i podle vůně, který dříve bývala neklamným poznávacím znamením. Když je navíc vyrobená z odpadků, co by na ní mohlo být špatného? 

Možnost volby mi samozřejmě dává smysl. Nelibost vyvolává něco úplně jiného než materiál samotný, a to snaha halit ho do vznešených názvů a mileniálských floskulí velkolepých tak, že vlastní nadutostí až pukají. Když si do svého auta objednáte „cruelty-free“ interiér, hned jste lepším člověkem a můžete snáze zapomenout na fakt, že z uhlíkové stopy vaší večeře by po stlačení vznikl další Koh-i-Noor.

Jenže nalijme si čistého vína: umělá kůže je zkrátka umělá. Je to plast a vyrábí se ve fabrice z rozmanitých zdrojů, zdaleka ne jen z odpadu. Její tradice je krátká a výsledky zátěžových testů, rozuměj dlouholetého užívání, teprve začínáme získávat. A ne vždy jsou to výsledky uspokojivé.

Zajímavé jsou například reference zákazníků americké Tesly, o nichž psal v květnu tohoto roku magazín Autoevolution. Také Tesla jako průkopník elektromobility v průběhu let přešla na syntetické materiály, které jsou údajně oděruodolnější, voděodolnější, ekologičtější a taky trvanlivější. Akorát že vůbec, jak praví klasik (dkaz). Nespokojení majitelé si na internetových fórech stěžovali, že veganská kůže po letech užívání degraduje, odlupuje se z ní svrchní vrstva a na oblečení zůstávají nevypratelné stopy. I kdyby měli pravdu loajální Tesla-fans, kteří obratem obvinili dotyčné majitele z přílišného pocení a používání agresivních přípravků vlasového stylingu, na věci to nic nemění. Umělá kůže zkrátka neodolala náporu běžného, byť intenzivního užívání. Tenhle problém dálková aktualizace softwaru nevyřeší… 

Abych ale neostrakizovala jen pana Muska, který dlouhodobě nepatří k mým oblíbencům. K syntetické kůži, vznešeně nazývané veganská, se obracejí snad všechny automobilové značky včetně těch prémiových. Koženku většinou dostanete do všech vstupních modelů, u těch vyšších pak tvoří alespoň volitelnou položku. Nikdo dnes nechce vypadat lhostejný k utrpení milionů krav, chovaných pro svou kůži… Oh wait! 

Market Institute při World Wildlife Federation (WWF) vydal v roce 2022 prohlášení, že „kůže je výhradně vedlejším produktem masného a mlékárenského průmyslu.“

V roce 2021 se na celém světě spotřebovalo 71,5 milionů tun hovězího masa. Podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) Spojených národů je každoročně poraženo 331 milionů krav, čímž vznikne 2,18 miliardy krychlových metrů kůže, jejíž fyzikální vlastnosti a trvanlivost jsou prověřeny staletími. Pouhé slovní spojení „živočišný původ“ ji však odsuzuje k likvidaci nebo k použití v oblastech, které nejsou veřejnosti na očích. Podle dat společnosti One 4 Leather  končí 40 % kůže na skládkách a ze zbylých 60 % jde jen necelá pětina na využití v automobilovém průmyslu. Místo toho, abychom sáhli po kvalitním přírodním materiálu, startujeme fabriky a složitými výrobními procesy generujeme další tuny plastu, který v zájmu PR okořeníme stopovým množstvím zajímavých přírodních surovin. Nevědomý spotřebitel se raduje, jak chrání planetu, tvář byla zachována, všichni jsou spokojení. Jistě, One 4 Leather není žádná altruistická neziskovka, nýbrž skupina sdružující výrobce kůží pro automotive, přesto mi tady něco nesedí. 

Aby bylo jasno, fandím lidem, kteří bojují proti neetickému masakru zvířat. Chápu, když zvířecí useň zavrhne jedinec, který odmítá živočišnou výrobu obecně a nejí maso ani mléčné výrobky. Ale rozplývat se nad eko-kůží a v hospodě se ládovat řízkem?

Pojďme se podívat ještě na druhý argument  pro „veganskou“ alternativu (byť jí aktivisté zdaleka nevěnují tolik pozornosti jako nebohému skotu). Aby se surová kůže stala jemnou usní hýčkající naše pozadí v osobním automobilu, musí projít náročným procesem zpracování, který vypouští do vzduchu i půdy tuny škodlivin. Zde se jistě zrnko, možná i zrno pravdy skrývá. I kožedělný průmysl však v posledních desetiletích zaznamenal rychlý vývoj a doba, kdy se řadil k nejtoxičtějším odvětvím, patří minulosti. Organizace Leather Working Group, kontrolující dodržování přísných pravidel pro výrobu, sdružuje téměř 500 subjektů po celém světě. Dnešní automobilové koželužny fungují podle striktních předpisů a využívají nejmodernější technologie k výraznému snížení spotřeby vody a energie, což je oblast, která historicky čelila největší kritice. Posunuly se i používané chemikálie, v nichž mají stále větší podíl přírodní prostředky. A přestože prostoru pro zlepšení zůstává dost a dost, přímé srovnání dopadů při výrobě pravé a umělé kůže by jistě nejednoho překvapilo. 

Jaké závěry z toho všeho vyvodíte, už nechám na vás. Mně nadále nesmí přes práh koženkové kabelky ani boty a automobilkám, které v nabídce ponechají čalounění z pravé kůže, tiše držím pěsti. 

https://internationalleathermaker.com/

www.focuson.cz

https://www.leatherworkinggroup.com/

https://www.worldwildlife.org/

https://www.one4leather.com/