Jungheinrich EKS412: Život na vysoké noze

Není tomu tak dávno, kdy jsem své pracovní dny trávil v rozličných zdravotnických zařízeních. V místě, kde většinu síťové infrastruktury naleznete pod lehkými stropními podhledy a k jejímu dosažení stačí malé hliníkové schůdky. Jenže časy se mění a tak mi do správy přibylo místo, kde je od podlahy ke stropu nějakých deset až dvanáct metrů. Velkosklad. 

Takový sklad v dnešní době už dávno není dřevěná bouda kdesi za nádražím, ale velká modulární stavba našlapaná technologiemi. Inteligentní zakladače, dálkově řízená mechanizace, která s přesností na deseitny milimetru ukládá palety do polic deset metrů nad zemí, automatické balící a dopravníkové systémy. Maximální optimalizace práce skladníků je zvláště v okolí Prahy, kde je dělníků málo a skladů spousta, velmi důležitá. 

Všechny tyhle chytré systémy jsou samozřejmě napojené na interní wi-fi, takže sklad musí být dokonale pokrytý. Což celkem slušně sabotují tuny železných konstrukcí policových systémů i široké stěny z naskladněného zboží. Jediným řešením je tak hustá síť přístupových bodů. Ale kam s nimi? Do betonové podlahy rozhodně ne, na stěny klidně, ale to funguje jen při krajích. Zbývá tedy strop. Ano, ten strop ve výšce dvanácti metrů. Jenže jak tam všechnu tu techniku dostat? A jak ji v těhle výškách udržovat? Na tohle už normální štafle nestačí… 

Čímž se oklikou dostáváme k dnes testovanému stroji a mému novému “služebáku”. Jungheinrich EKS 412 je vlastně taková normální skladová “ještěrka”, která dokáže zvednout náklad do výšky dvanácti a půl metru. Kromě poměrně krátkých vidlí se tu ale po vysoké teleskopické věži hýbe i kabina řidiče. A tady to, jak jistě tušíte, začíná být zajímavé. Zvláště pokud máte strach z výšek.

Až do minulého měsíce jsem byl kupříkladu přesvědčen, že mi výšky nevadí. Pak jsem ale převzal “klíčky” (ve skutečnosti čip) od téhle žlutošedé konstrukce na kolečkách a brzy se přesvědčil o tom, že to se mnou tak slavné není. Jezdit si výtahem nahoru a dolu je pohodička. Věž se sice malinko houpe, ale v nejvyšší poloze je to tak maximálně 5 cm na každou stranu. To ale platí jen v klidovém stavu.

EKSka totiž umí s vysunutou kabinou i jezdit. A v tu chvíli začíná zábava. Každá spára na podlaze, která zespoda vypadá úplně zanedbatelně, se na vrcholu změní v klidně dvaceticentimetrový výkyv. Výrobce sice garantuje, že se vozík nemůže překlopit (pokud nepřekročíte maximální zatížení), ale když si tak vlajete ze strany na stranu nad prázdnotou, je to divný pocit.

První metry tak probíhaly ve značně opatrném duchu. Ve vyšších polohách jsem byl ochoten pojíždět jen rychlostí srovnatelnou s pohybem tektonických desek a i tak jsem měl většinou smrt v očích. Jenže člověk je tvor přizpůsobivý a zvykne si na všechno. Dneska už mi nedělá problém to i s věží pod stropem “sypat” maximální rychlostí (v nejvyšší poloze je to dechberoucích 8 km/h) a už jsem si vyzkoušel i způsob, jakým v zatáčkách fungují vyrovnávací dorazy proti převrácení. Jen je třeba si dávat pozor, co se děje dole pod vozíkem. Tam totiž z balkonku není zrovna moc vidět.

No a jak to vlastně teda celé funguje? EKS 412 je samozřejmě elektrický stroj. Pohání ho stejnosměrný elektromotor o výkonu 6 kW napájený soustavou olověných trakčních baterií, které váží 929 kg. To ale zdaleka není nejtěžší prvek zařízení – tím jsou tu vyvažovací závaží. Celé vozidlo pak váží 3838 kg, čili na něj na pozemní komunikaci (a ano, teoreticky ho lze pořídit ve verzi s většími kolečky a SPZ, je pak otypován jako samohybný pracovní stroj) nestačí normální řidičák na osobní auto. Nosnost vozíku je 1200 kg, avšak se stoupající výškou a způsobem naložení klesá až ke třetině hodnoty. Baterie se nabíjejí uživatelsky připojením konektoru k nabíječce od výrobce. Standard Menekkes nebo Chademo byste tu hledali marně, je to specifická koncovka.

Ovládání je velmi jednoduché a intuitivní. Nejprve je třeba zašlápnout  pojistku – to je takový jednopolohový pedál v pravé části podlahy. Tím se odemknou ovladací prvky na panelu před řidičem. Vlevo se nachází stylizovaný volant otáčející zadním kolečkem (ano, technicky vzato je to tříkolka), napravo sdružený ovladač pojezdu a vertikálních prvků a také klakson – velmi důležitý doplněk. Pak je tu ještě bezpečností kloboučkový vypínač (tahem zapni, stiskem vypni) a jednoduchý LCD displej zobrazující natočení kol, úroveň nabití baterie a rychostní stupeň (želva, nebo zajíc). 

Řízení je realizováno systémem drive by wire, volant je pouze jakýmsi virtuálním ovladačem. V koncové poloze natočení zadního kola s ním lze volně rotovat, avšak nic dalšího již nedělá. Podobné je to i s rychlostí otáčení – ta je definovaná softwarově a když byste chtěli zatáčet příliš rychle, vozík vás nenechá překročit mez, která by mohla vést k převrácení. Podobné je to i s rozjezdem. Ten je bez ohledu na (ne)šikovnost řidiče vždy plynulý a probíhá tak, aby se věž nerozhoupala více, než je nezbytně nutné. Stejně tak i zastavení vozidla je vždy  pozvolné. S tím se pojí další specifikum – stroj není vybaven brzdou. Zastavuje se jednoduše ubráním plynu. Zatížení stroje a působící síly v reálném čase vychodnocuje řídící jednotka a soustava vah, gyroskopů a senzorů, která může v případě nestandardního vstupu omezit rychlost, nebo vozík i úplně zastavit, případně nenechat řidiče například vysunout věž do vyšších poloh.

Oproti vozíkům s výsuvnou věží, které jsou ale ovládány z kabiny, jež zůstává na zemi (prostě taková ta normální ještěrka s věží), má EKS 412 několik specifik. Tím patrně nejotravnějším je skutečnost, že není vybaven sedátkem. Je to proto, že řidič by měl za jízdy kontrolovat prostor před kabinou, což by z vyšších poloh nebylo v sedě možné, je nutné se trochu vyklonit. Útěchou vám ale může být, že v základní výbavě máte k dispozici vlastní slaňovací sadu. Ta je tu pro případ poruchy mechanismu výsuvu. Na kabině jsou vyznačené kotvící body a jednoduchý návod pak ukazuje, jak se zachránit ze zaseknuté věže. V rámci školení výrobce jsem si tento proces vyzkoušel a musím říct, že je to docela adrenalinová zábava. 

Komfort ale jinak není nijak značný, z výbavy jmenujme snad jen molitanový polštářek v místech, kde si řidič může ve stoje opřít hýždě, dále pak jednoduchou schránku u zadního skla s naznačením cupholderu a možnost výškového nastavení ovladacích prvků.

Jako všechny současné stroje Jungheinrichu, i EKS 412 je stále připojen k internetu a sleduje celou škálu telemetrických údajů, které v reálném čase zapisuje do online rozhraní nazvaného ISM. Zde je možné zpětně dohledat veškerý provoz, aplikace reportuje nárazy, nestandardní úkony, přihlášené uživatele a velmi spolehlivě nabonzuje všechno, co se se strojem děje.  Konektivita je vskutku výborná, snad jedinou výtku bych měl k tomu, že konfigurace vozíku mimo online rozhraní je možná pouze pomocí speciální servisní jednotky výrobce, která se zapojuje do seriového portu a kterou bohužel nevlastním. Na druhou stranu to ale chápu. Ještě bych si tam pak ve slabé chvilce přidal na maximálce a pak to někde převrátil…

Verdikt:

Zpočátku může EKS 412 vzbuzovat nedůvěru, zvláště v situaci, kdy se deset metrů nad betonovou podlahou houpete v rozsahu půl metru tam a zpět, ale faktem je, že jde o výborně odladěný stroj, který je, pokud se držíte pokynů výrobce, opravdu bezpečný a umožňuje jednoduchou práci ve výškách bez strachu o život a potřeby využtí různých plošin, lešení a žebříků. Je vysoce mobilní, univerzální a propracovaný do posledního detailu tak, aby maximálně zjednodušil práci. A v tom, potvrzuji z vlastní zkušenosti, exceluje. 

Technické údaje

Motor: Synchronní elektromotor 
Výkon: 6 kW
Baterie: Trakční olověná 24V
Hmotnost stroje: 3838 kg 
Nosnost stroje: 430-1200 kg dle způsobu naložení.
Délka vidlí: 60 cm
Obsaditelnost: 1 osoba
Cena: Vypočítávána individuálně výrobcem dle objednávky, velmi ojeté kusy předchozího modelu EKS312 z roku 2009 se dají sehnat od 200 tisíc