Hyundai Ioniq 6: Návrat ke kořenům

Označení Ioniq vídáme na vozech Hyundai již od roku 2016. Ze začátku to bylo jen jméno konkrétního modelu, nicméně v roce 2020 se z toho stala v podstatě samostatná divize. Z logiky věci se samozřejmě jedná o vozy elektrické. Původní Ioniq byl poměrně zajímavým pokusem o elektrifikaci a ukazoval vcelku netradiční způsob, jak uchopit elektromobilitu. Nejednalo se o žádné super výkonné elektrické SUV s gigantickou baterkou a třemi tunami na hrbu. Naopak, byl to relativně kompaktní liftback, jehož primárním posláním byla maximální možná efektivita. Na dnešní poměry malá baterka šla ruku v ruce s přijatelnou hmotností a vynikající aerodynamikou. Výsledkem byl automobil, jež sice nenaplňoval řidičské touhy, ale v rámci běžného život fungoval možná až překvapivě rozumně. Tím spíš, že se jednalo prakticky o takovou první vážnější elektrickou vlaštovku z dílen korejského výrobce. Hyundai před dvěma roky představil zbrusu nový model Ioniq s číselným označením 5, který stál na zcela nové elektrické platformě. Jistě tušíte, že se jedná o takový neobyčejný hatchback. Avšak nutno podotknout, že tak trochu zanevřel na původní hodnoty Ioniqu. Maximální efektivita už zde nehrála úplně hlavní roli. Ne, že by to auto nefungovalo dobře, to vůbec ne. Naopak, rychlé dobíjení, velmi slušné jízdní výkony i použitelný dojezd, to vše je v naprostém pořádku. Jen bylo vidět, že se poněkud odklonil od původní myšlenky trochu jinam. Bude nový modelu Ioniq, s číselným označením 6, znamenat návrat k větší provozní efektivitě? To jsme zjišťovali přímo za jeho volantem.

Po stránce designu je nový Ioniq 6 zcela svébytným vozem, který si jistě nespletete s ničím jiným. A to ani se svým menším sourozencem. Zatímco starší pětka láká na hranaté tvary a celkově připomíná auto, které jako kdyby vypadlo z osmdesátkového sci-fi filmu, šestka na to jde úplně jinak. Za prvé se jedná o velký sedan na pomezí vyšší střední třídy. Za druhé, hrany jsou mu cizí, tady hraje prim hladkost v každém směru. Nebývá to zvykem, že by dva modely ze stejného vrhu byla takto zcela odlišné a neměly snad žádný společný prvek, ale asi chápu tu myšlenku, že by to mělo oslovit zase docela jinou skupinu potenciálních zákazníků. Samotné hodnocení designu asi nechám na vás osobně, protože je natolik jiný, že si na něj stejně musí udělat názor každý sám. Jen si dovolím dvě takové malé poznámky.

Tou první je fakt, že Ioniq 6 trpí stejným syndromem, jako je starší brácha Ioniq 5. Ač se na fotografiích může zprvu zdát, že se jedná o vcelku kompaktní a vyvážené vozidlo, v reálu vám bude připadat, že je zhruba o číslo větší, než by měl být. I šestka je prostě taková překvapivě masivní, až jsem si tak říkal, že by takovému sedanu prospěla větší míra lehkosti a elegance. Na první pohled je poznat, že inspiraci designéři nabírali napříč všemi „čtyřdveřovými“ kupé, ale vůči nim Ioniqu 6 chybí ona elementární optická lehkost. Nevím, pravděpodobně je to zapříčiněno technickými možnostmi dané elektrické platformy (někam se ta baterka musí vejít, že?), ale je to trochu škoda, těšil jsem se na elegantní sedan a dostal trochu něco jiného. Druhou poznámku mám k návaznosti na původní koncept Prophecy. Ten totiž vypadal naprosto fantasticky. Ioniq 6 z něj přímo vychází, přebírá primární myšlenku celé té studie Prophecy, dokonce se dá říct, že využívá hlavních nosných prvků. Přesto výsledek je až překvapivě odlišný, což je trochu škoda. Já chápu, že převést koncept do reality nikdy zcela nelze, že prostě jsou omezení, přes která nejde vlak. Spíš mi jen přijde zajímavé, jak může být něco takto zdánlivě podobné a přitom docela jiné. Možná teď mé hodnocení designu vyznívá příliš negativně. Což by bylo zbytečně přísné. Nemohu říct, že by mi vzhled Ioniqu 6 vadil, nebo jsem jej nemohl překousnout, to vůbec. Zde bude problém v očekávání, kdy jsem doufal v elegantní sedan a dostal trochu něco jiného. Avšak to je dost možná jen můj osobní problém.

V interiéru se klade důraz na minimalismus. A to dokonce takový, že zde nenajdete ani logo automobilky na volantu. To je takový menší easter egg hádám. Na volantu totiž najdete čtyři tečky. Znalci morseovky jistě budou vědět, co to znamená. Zbytek interiéru se veze na takové té uklizené vlně jednoduchosti a to vůbec není špatný směr. Jasně, hlavním centrem jsou spojené displeje budíků a centrálního displeje multimediálního systému, ale to je víceméně jediné, co narušuje onu zmíněnou jednoduchost. Vystrčené uši na obou stranách přístrojové desky slouží jako zpětná zrcátka, respektive displeje, když si připlatíte za kamery. Kladně hodnotím zvýšený středový tunel, pod kterým vznikl velký odkládací prostor. Líbí se mi i příjemná pozice za volantem, která mi z nějakého důvodu přišla o mnoho lepší, než u koncernového příbuzného Kie EV6, byť sedačky by mohly nabídnout o chlup výraznější vedení těla. Na druhou stranu jsou vážně pohodlné a zdánlivě mi připomínají křesílka ze starší francouzských aut. Bezchybná je i vnitřní prostornost, která v podélném směru dotahuje ty největší vozy daného segmentu, na nohy je tam doslova královské místo. Lehce horší je to pak s místem na hlavu, což je daň za svažující se linii střechy. Mrzutost pak může způsobit pohled do kufru, který je na velikost auta vskutku podprůměrný. 400 litrů není úplně rodinná hodnota. Do očí bije především jeho mělkost. Malé plus pak Ioniq získává za místo pod přední kapotou. Minimálně kabely se do toho 45 l boxu vejdou.

U Ioniqu 6 máte na výběr hned z několika možností elektrického pohonu. My jsme k testu měli k dispozici model s větším akumulátorem, pohonem pouze zadních kol a výkonem 229 koní. Tato kombinace by měla dosáhnout těch nejvyšších hodnot dojezdu. Dokáže naplnit papírové předpoklady dojezdu? Na to si ještě chvilku počkejme, nejdřív si pojďme říct, jak Ioniq jezdí. Tento prostřední výkonový stupeň je naprosto dostačující pro běžné ježdění. Nečekejte od něj takový ten typický elektrokopanec, jakým se prezentují například Tesly. Tady je nárůst výkonu příjemně lineární, chtělo by se říct až jemný, přesto dostatečně důrazný, aby bylo poznat, že máte tu čest s elektromobilem. Osobně jsem za takové nastavení velmi rád. Je to velmi příjemné na takové to plynulé poskakování městem a zároveň cítíte, že máte pod pravou nohou dostatečnou výkonovou rezervu pro případnou krizovou situaci. Nedostatkem výkonu Ioniq 6 rozhodně netrpí. Samozřejmostí je nastavení rekuperace hned v několika krocích, přičemž nechybí ani možnost ovládání pomocí jednoho pedálu až do zastavení, což je naprosto správně.

Primárně je Ioniq 6 nastavený velmi do komfortna, což u tohoto typu vozu rozhodně kvituji. Vůbec se nesnaží o prvoplánovou sportovnost a to je vážně milé. Odpružení funguje na výbornou a svou posádku si Ioniq pěkně rozmazluje. A to i v případě akustického komfortu. Elektromobily občas mívají s okolním hlukem problém, tady je však vše v naprostém pořádku i při vyšších rychlostech. Nicméně pokud by to někdo z jakéhokoli důvodu vyžadoval, Umí pohodit i zadkem. Instantních 350 Nm na zadních kolech umí ty eko pneumatiky přemoci vcelku bez větší námahy, když na to přijde. Ale kdo by to dělal, že? A teď už k tomu slibovanému dojezdu a provozní efektivitě jako takové.

Hyundai u této konkrétní verze slibuje papírový dojezd až 614 km (pro menší 18 palcová kola, dvacítky jsou na tom zhruba o 10 % hůř). Toho skutečně lze dosáhnout, byť se jedná především o městkou a příměstskou jízdu. Ve městě jsem totiž byl schopen dosáhnout až 12,5 kWh/100 km což je skvělé a při využitelné kapacitě baterie 77,4 kWh, to skutečně znamená dojezd nějakých 620 km. Nejrychleji ukazatel dojezdu klesá samozřejmě na dálnici. Byť Ioniq 6 těží z velmi propracované aerodynamiky, stále je třeba počítat s odběrem nějakých 19-20 kWh/100 km, což stlačí využitelný dojezd někam na hranici 400 km. Nicméně pokud, se častěji pohybujete například u našich západních sousedů po Autobahnu, je třeba podotknout, že zvýšení cestovní rychlosti na příjemných 150-160 km/h zvýší spotřebu už je relativně málo (cca 22 kWh) a i v tomto režimu dojedete přibližně 350 km, což není špatný výsledek. Já osobně jsem zakončil testovací týden se spotřebou 16,5 kWh/100 km příčemž většinu času jsem strávil na dálnicích. Tady se provozní efektivita povedla na výbornou a to jsem ještě nezmínil hlavní trumf auta. Tím je bezesporu rychlé dobíjení. Ioniq 6 je samozřejmě postavený na 800V architektuře a umožňuje opravdu rychlé dobíjení. A tím rychlým myslím opravdu bleskové. Špičkový výkon činí 232 kW, důležitější je ale fakt, že nabíjecí křivka se drží na vysokých hodnotách až překvapivě dlouho. Nějakých 300 km dojezdu skutečně přibude dřív, než si nakoupíte v obchodě (50 kWh za 15 minut). Za tohle velká pochvala.

Verdikt

Pokud překousnete lehce diskutabilní design, minimalistický interiér a nevelký zavazadlový prostor, pak dostanete skvěle použitelný elektromobil, který zvládne hravě uspokojit drtivou většinu uživatelů. Ne, běžný uživatel skutečně nejezdí obden do Frankfurtu, Amsterdamu či do Curychu, na to si pořád raději kupte nějaký ten diesel, ale to si tady už nemusíme vysvětlovat, že? Na pohyb po naší nevelké zemičce stačí Ioniq 6 naprosto bez problémů. Já jsem rád, že se Hyundai vrátil tak trochu k základům a udělal auto se skvělou aerodynamikou a velmi dobrou provozní efektivitou. Problémem tak může být snad jen cena. Ne, Ioniq 6 není nějak zásadně dražší než například takový Superb. Potíž je v tom, že nejbližší elektrický konkurent z USA je citelně levnější. Ale to už je samozřejmě otázka priorit každého zájemce. Na výběr je a Ioniq 6 se rozhodně nemá zač stydět. Je to velmi povedený vůz.

Technické údaje

Motor: synchronní elektromotor s permanentním magnetem
Výkon: 168 kW (229 koní)
Točivý moment: 350 Nm 
Kapacita baterie: 77,4 kWh
Maximální rychlost: 185 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 7,4 s 
Provozní hmotnost: 1 985 kg 
Průměrná spotřeba: 14,3 kWh/100 km dle WLTP
Spotřeba v testu: 16,5 kWh
Dojezd: až 614 km kombinovaný cyklus
Cena již od (Smart, Eko, 58 kWh): 1 159 990 Kč
Cena testovaného modelu (Style, Power, 77 kWh): 1 479 990 Kč