Nejpromyšlenější malé auto pochází z Itálie. Oblíbený Fiat má na krku už čtyři křížky

Pravidelní čtenáři mých článků už nejspíš vědí, že mám rád velké sedany. Kombinace dlouhého rozvoru, silného motoru a komfortního odpružení je mi věru blízká. Nicméně nefascinují mě jenom limuzíny, v oblibě mám i chytře vymyšlená malá auta. Vím, že je to otřepané, jenže stejně si myslím, že na tvrzení vyvinout dobře velké a drahé auto je těžká věc, ale vytvořit dobrého trpaslíka je přímo umění, něco je.

Tak jsem se jal pátrat, jestli by mně některý majitel z řad našich čtenářů nebyl ochoten zapůjčit právě něco drobného a zatraceně šikovného. Během hospodském kvízu se to povedlo. Našel se vlastník auta, které dle všech legend a povídání přesně tato kritéria splňuje. Navíc mi tento člověk, jemuž děkuji, byl ochoten dané auto půjčit k důkladnému týdennímu testování. Super!

Z nadpisu už víte, o jaký vůz se jedná. Je to Fiat Panda, italská automobilové legenda. Při představení v roce 1980 měla nahradit model 126, pojmenovaná byla po Empandě, řecké bohyni dobroty, pohostinství a prostého jídla, vyrobilo se jí okolo 4.5 milionu kusů, existovala i jako čtyřkolka a říká se o ní, že je to to nejpromyšlenější malé auto, jaké kdy bylo v Itálii vyrobeno. To mě hodně zajímá. Je to pravda, nebo se to přehání?

Začnu jako vždycky vnějším vzhledem. Je potřeba říct, že zrovna testovaný kousek již v tomto směru mnoho nenabídne, jelikož jeho příslovečná patina je všudypřítomná. Jenže majitel to má takhle schválně a já ho vlastně chápu. K Pandě by se leštění a parkování ve vytápěné garáži nehodilo. Až do ukončení produkce v roce 2003 to byla vždy prostá dělnice, nikdy neměla mít přehnanou péči.

I tak jsem názoru, že pod vrstvou prachu, několika různými odstíny červené a místy už zřetelně prostupující rzi se stále nachází důvtipný italský šmrnc. Třeba zepředu se mně auto dokonce až líbí, faceliftovaný ročník 1992 se skoro vůbec neliší od svých větších bratrů. Zboku a zezadu je karoserie ryze účelná, zajímavým detailem jsou třeba roztomilé drobounké kličky dveří. Je to fajn, člověk má pocit, že se návrháři v čele se slovutným Giorgettem Giugiarem snažili i nejobyčejnějším vrstvám nadělit aspoň trochu krásy. 

Promyšlenost se jinak projevuje hlavně uvnitř. Nebavíme se o vzhledu, ten je opět funkční. Je to o prostoru a vzdušnosti interiéru. Právě tady se ukazuje um italských inženýrů. Auto na délku měří pod 3,4 metru, na šířku jen mírně přesahuje 140 centimetrů, ani na výšku nepřerůstá půldruhého metru a ještě má zcela běžnou dvouprostorovou karoserii. A stejně se do něj legálně vměstná 5(!) lidí i se zavazadly. I když se ti tři vzadu tísní, vejdou se. A pokud jsou cestující v autě jen čtyři, nechybí jim místo v žádném směru, vážně.

Na dojmu prostoru se podílí celá kabina. Všechna sedadla mají tloušťku jen pár centimetrů. Mimochodem stejně se na nich dá relativně pohodlně sedět, i když řidič musí občas trochu zkroutit nohy kvůli typicky italsky vyosené poloze pedálů. Tenčí dveře jsem snad ještě neviděl. Přesto se na ně vešla kapsa na 1,5litrovou láhev tak, že nepřekáží. Dokonce i místo pro nohy je zajištěno, vepředu vybráním do motorového prostoru a vzadu vyvýšením předních sedáků.  

Když už jsem u zadní části kabiny, další ukázkou promyšlenosti je přístup k ní, který totiž bývá u třídveřových aut častým problémem. Ne tak v Pandě, neboť její přední sedačky se odklápí úplně jinak než u jakéhokoli auta bez zadních dveří, ve kterém jsem kdy seděl. Jsou uchycené na speciálním mechanismu a pohybují se celé i se sedákem nejprve nahoru a pak dopředu a zase dolů. Díky tomu vzniká přímo královský nástupní otvor.

Tou nejšikovnější devízou vnitřku Pandy je pak zadní sedačka. Je ji možné sklápět v několika úrovních, překlápět dopředu anebo zcela vyjmout, přesně podle toho, co zrovna řidič potřebuje převézt. Jenže to nešlo u zkoušeného kusu bohužel nafotit kvůli závadě, která vznikla ještě před převzetím vozu. Tenké opěradlo sice šetří místo, ale neoplývá zrovna velkou tuhostí, takže se ho někomu povedlo ohnout a zarazit až za kotevní bod a teď se s ním nedá hýbat. Škoda.

Důvtipná technika se nachází i pod kapotou. V průběhu produkce tento malý fiat pohánělo několik jednotek, od malých dvouválců pamatujících ještě Nuova 500 až po legendární čtyřválce řady FIRE. Ve mnou testované Pandě vrčí něco mezi tím. Je to motor, který taky pamatuje ještě šedesátá léta (s “ohniváky” tak nemá nic společného), ale je to vodou chlazený čtyřválec o obsahu 0.9 litru původem z modelu 127.

Znalce možná překvapí fakt, že tato jednotka nemá obligátních 903 ccm. Ne, tady je speciální provedení upravené na 899 ccm s tehdy pokrokovým jednobodovým vstřikováním a katalyzátorem. Tento pohon se nabízel jen na několika trzích, které byly už v devadesátých letech citlivější na životní prostředí, včetně Německa, kde se testovaný kus prodal jako nový. Na fotkách tím pádem vlastně vidíte ekologickou verzi. 

Její jízdní dynamika je taky taková ekologická a silně závisí na obsazení vozu. Pokud jede řidič sám, vlastně je to celkem v pohodě. Ano, motor je potřeba často vytáčet, jenže to nevadí, zvuk vyluzuje sice intenzivní, ale tónem snesitelným. Dva pasažéři už však znamenají schopnost aktivně zrychlit pouze v městských rychlostech a kompletní obsazení vytvoří z Pandy učiněnou brzdu provozu. Já jí to každopádně za zlé nemám, vždyť je auto 30 let staré a má jen 29 kW.

Na druhou stranu jeho ekologicky orientovaná důmyslná technika se velmi pozitivně odráží ve spotřebě. Majitel jezdí dlouhodobě odhadem za něco přes pět litrů benzínu (přesné číslo neznáme, auto nemá palubní počítač). Já mu nemám důvod nevěřit, sám jsem po přepočítání jezdil asi za 6.5 litru a to o sobě vím, že ekonomicky jezdit neumím.

Inženýrům se povedlo vytvořit i slušný podvozek. Je jako celé auto primárně určen na italský venkov a zdejší úzké silničky a polní cesty s velmi nerovným povrchem. Přední zavěšení McPherson a od roku 1986 speciální zadní náprava Omega s vinutými pružinami - děkuji za objasnění PepoviSFI (první modely a všechny čtyřkolky měly vzadu obyčejnou tuhou a listová péra) právě tady fungují nejlépe.  

Auto má světlost, kterou by mu mohlo lecjaké dnešní SUV závidět, a jeho pružiny i tlumiče jsou nastaveny spíše do měkka, tedy aspoň v mezích takto malých aut. Fiat díky tomu na nerovnostech poskakuje podstatně míň, než bych čekal. Dobře, něco z měkkosti už je nejspíš dáno únavou materiálu, ale stejně, překonávání prachu, štěrku a kamení jakož i děr libovolné velikosti mu nečiní nejmenší problémy. Mnohem víc jsem je vnímal lomozem vnitřku. 

Samozřejmě je to vykoupeno chováním na silnici. Vysoká a úzká karoserie ve spojení s poddajným odpružením má v zatáčkách za následek velké náklony karoserie. Dochází k nim už ve zcela legálních rychlostech. Zadní náprava má k tomu při zatáčení tendence se nějak rozplavávat. Panda prostě nejlépe jede na rovince okolo 70 km/h a do zatáček spíš do padesátky i míň, záleží na poloměru oblouku. Je potřeba s tím počítat. 

Ještě zmíním spolehlivost, níž Panda přímo předčila mé očekávání. Za celý týden s ní, až na jedno zapískání klínového řemene, nebyl problém, vždycky mě dovezla, kam jsem potřeboval. Jen jí občas trochu činilo potíže udržet volnoběh, ale měl jsem pokaždé čas zatáhnout ruční brzdu a mírně přidat plyn. A kupodivu z ní ani přes vyloženě tristní slícování dílů nic neupadlo. Akorát jednou se při zavírání dveří, se kterými se musí praštit, odporoučel kousek plechu tohoto malého fiátku, jinak zůstal celý. 

Verdikt

Jak je to s tím nejpromyšlenějším italským autem? Je jím skutečně Fiat Panda? No, takhle, s jistotou na sto procent vám to říct nemůžu, neseděl jsem ve všech. Co vám ale na sto procent říct můžu je, že tomu věřím. Vytvořit na necelých 3.4 metrech auto s tolik prostorným interiérem, úsporným motorem a poddajným podvozkem hraničí až s genialitou. Jistě, není perfektní, ale bez okolků poslouží jako důkaz, že italští inženýři opravdu zvládají umění návrhu malých vozů.   

Technické parametry

Fiat Panda 900 0.9 Dance

Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 899 cm3
Výkon: 29 kW (40 k) v 5500 ot./min
Točivý moment: 66 Nm ve 3000 ot./min
Převodovka: pětistupňová manuální
Provozní hmotnost: 715 kg 
Maximální rychlost: 135 km/h
0-100 km/h: 19,5 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 5,9 l/100 km
Spotřeba majitele: okolo 5 l/100 km