E-Salon 2018: Budoucnost mnoha tváří

Od čtvrtka do neděle probíhá na letňanském výstavišti veletrh E-Salon zaměřený na “čistou” mobilitu.  Pln očekávání jsem si vzal v práci den volna a vyrazil včera ráno okouknout, jak to s tou “dopravou budoucnosti” vlastně vypadá. Pět hodin ve vystavovacích halách při rozhovorech se zástupci značek uteklo jako voda a já vlastně nevím, kde začít. Následující řádky tak, prosím, neberte jako nějaký ucelený report, ale spíš jako pár postřehů, které jsem si z výstavy odnesl.

Jaguar I-Pace

Novinka od Jaguaru pro mě byla jedním z hlavních lákadel celého veletrhu a rozhodně mě nezklamal. Dojmy jsem mohl nasávat jak u statického exempláře, tak i za volantem během zhruba třicetikilometrové testovací jízdy. Technické údaje a čísla nechám do recenze, pokusím se ale v kostce shrnout, jaké jsem měl z auta pocity. 

Předně – Jaguar je konečně po mnoha letech první skutečný vyzyvatel Tesly. Ač se některým nemusí pozdávat koncepce SUV, britové se ji chopili se ctí. Díky bateriím v podlaze - z toho vyplývajícího nízkého těžiště – a sofistikovanému vzduchovému podvozku jezdi I-Pace opravdu skvěle. V městských rychlostech je měkký a tlumí nerovnosti, na dálnici či okresce “zaklekne” o několik desítek milimetrů níže a přitvrdí. Samozřejmě je možné světlou výšku regulovat i tlačítky. 

Výkon je mnohem více než dostačující. Zrychlení na plný plyn jsem si nevyzkoušel ani na dálnici, zkrátka jsem tam nestihl plynový pedál prošlápnout až na podlahu před tím, než jsem se dostal na rychlost, kterou není radno dráždit zaměstnance automobilky na sedadle spolujezdce. I tak byla ale akcelerace, troufnu si říci, až trochu nepříjemná. Při normální jízdě se ale auto chová naprosto předvídatelně, nabízí několikero režimů rekuperace, k dispozici je i nastavení, kdy se dá řídit prakticky jen plynovým pedálem.

A pak je tu interiér a zpracování. Téma, které se u Tesly dost řeší a v Jaguaru jsou si toho určitě dobře vědomi. Nenechali proto nic náhodě. Na každém detailu je vidět kus práce, vše dokonale lícuje, v interiéru najdete jen ty nejlepší materiály, displeje mají vynikající rozlišení, barvy i odezvu, palubní software je opravdu skvěle vyladěný. I-Pace je výborně postavené auto a i přes moje počáteční obavy (elektromobil a ještě k tomu SUV?) si mě získal. Teslo, třes se. 

Toyota a Lexus

Parterské automobilky z Japonska mají na letošním E-Salonu s přehledem největší stánky, přivezly nejvíce aut a dokonce si na čtvrteční dopoledne naplánovaly hned tři české premiéry důležitých modelů. Tím prvním je nová Toyota Camry. Slavnostně odhalený byl černý exemplář poháněný hybridním motorem. V přiložené fotogalerii si ho můžete prohlédnout ze všech stran, osobně si myslím, že se moc povedl. Do interiéru nás ale bohužel nepustili. Oceňuji odvahu Toyoty vyrazit v době, kdy prodejní rekordy lámají SUV a crossovery s klasickým tříprostorovým sedanem. 

U Lexusu došlo hned na dvojtou premiéru. Ukázaly se nám nové modely, sedan ES a SUV UX. Oba vozy v zaváděcí “first edition” startují se zajímavými cenovkami a nabízejí úsporné hybridní motory. Zvláště vystavený ES F Sport vypadá velmi slibně. Kromě hybridních vozů stojí na stánku Toyoty i vodíkový model Mirai. Ten jsem poprvé viděl naživo a docela mě překvapilo, o jak staré auto se vlastně jedná. Vodíková Toyota je v prodeji už od roku 2015. A nesmím zapomenout ani na kousek, který na veletrh přivezl autosalon Dajbych. Klasický Land Cruiser series 70 upravený na plně elektrický pohon určený pro provoz v hlubinných dolech na sebe strhával zaslouženou pozornost. 

Náskok díky technice

Dalším z lákadel pro mě byl vystavený exeplář Audi E-Tron. Blankytně modré SUV od Audi na sebe strhávalo pozornost a bylo neustále v obležení zvědavých novinářů a zástupců ostatních značek. Není se čemu divit – první produkční vůz bez konvenčních zpětných zrcátek míří do prodeje se sebevědomou cenovkou, i tak ale, dle zástupců značky, poptávka značně převyšuje nabídku. Konstruktérům se povedlo vytvořit auto, které rozumně balancuje mezi decentním vzhledem a inovacemi. Interiér je, až na ony displeje zrcátek, vlastně docela normální, ani zvenku E-Tron nekřičí do světa, že by snad byl kdovíjak výjimečný. Tohle je zkrátka Audi se vším všudy. Konzervativní, ale vycizelované. 

Velké ryby, malé rybky

Ale nebyly to jen velké značky, kdo bojoval o pozornost návštěvníků. V hale se prezentovala i celá řada méně známých výrobců a dovozců, kteří si z lákavého koláče “čisté mobility” také chtějí ukousnout alespoň malou část. Ve třídě luxusních elektromobilů je už docela plno, proto většinou cílí na opačný konec nabídky. V druhé polovině haly tak najdete pestrou směsici nejrůznějších nízkonákladových elektročtyřkolkek, motorek a utilitárních vozítek. Potěšila mě nabídka StreetScooteru – odvážného projektu Cášské univerzity a německé pošty, který zamotal hlavu i inženýrům z Daimleru, mile mě překvapil i projekt StudentCar SCX – třísetkoňové dvoumístné lehké kupé vyvinuté studenty z Technické univerzity v Ostravě. 

A pak jsou tu spousty dalších pokusů. Od levných elektromobilů z číny, dokonce se tu objevil i mnou nedávno “testovaný” JinYuan City Spirit, přes vozítka pro teenagery od patnácti let, utilitární elektrické náklaďáčky určené pro městské služby a údržbu zeleně, až po seniorské a invalidní vozíky. A kdyby vám snad nestačily silnice, najde se i elektrické letadlo, nebo vírník. 

Je to i o infrastruktuře

Jasně – elektromobily jsou fajn, ale co takhle nabíječky? Na první pohled veskrze nudné a nezajímavé téma, na ten druhý poměrně fascinující koktejl konektorů, nabíjecího napětí a proudů, zásuvek, stojanů… Právě nedostatečná síť nabíjecích stanic je téma, které s oblibou motorističtí novináři skloňují v testech elektromobilů jako jednu ze zásadních nevýhod. A nutno říci, že zatím právem. Jenže není nabíječka, jako nabíječka. Nikdy bych netušil, jak zajímavá může být debata o různých způsobech nabíjení elektromobilů. Ať už ve stylovém elektrickém VW T2 od společnosti Siemens, nebo u malého stánku českého start-upu party studentů. Na vlně elektromobility se chce zkrátka svézt každý. Všudypřítomné logo generálního partnera akce ale přeci jen nenápadně naznačovalo, že hlavní slovo při “tankování budoucnosti” budou mít velcí hráči. A šuškanda o zvláštní sazbě pro energii na nabíjení vozidel se v debatách objevovala z nepříjemnou pravidelností. 

“Čistá mobilita” na rozcestí

Z veletrhu jsem odcházel plný dojmů. To, co jsem na začátku považoval za jednotvárnou přehlídku mnohdy zbytečných elektrických vozidel se nakonec ukázalo jako různorodá směsice inovativních přístupů k tomu, jak vyjít vstříc stále se zvyšujícím nárokům na ekologický provoz. Někteří se vydali cestou luxusních a velmi drahých elektromobilů s vysokou kapacitou baterií, jiní se drží osvědčených hybridů nebo prošlapávají cestu vodíkovému pohonu, a další se snaží za cenu kompromisů tlačit cenu aut na elektřinu co nejníž. A ani jedno není nutně špatně. Hon za snižováním flotilových emisí a tlak na co nejekologičtější provoz jsou tu s námi, ať se nám to líbí, nebo ne. Je ale fajn vidět, že se k téhle problematice dá přistupovat tak, aby si každý našel to svoje. 

Pokud máte čas, klidně se na E-Salonu zastavte. Volné vstupenky se rozdávají různě po internetu, stačí trochu googlit. Třeba budete také mile překvapeni.