Citroën Grand C4 Picasso: Hlava rodiny

Velkoprostorové vozy nemají v dnešních dnech zrovna dvakrát na růžích ustláno. Jejich těžce vydobyté pozice aut pro každou rodinu pomalu, ale jistě zabírají crossovery a SUV. Minimálně v Evropě určitě. Zakladatel této kategorie, Renault Espace se přetransformoval do crossoveru, podobný osud čeká na Seat Alhambra. Nový VW Sharan je v nedohlednu a japonská Mazda zrušila svoje MPV a model 5 pro jistotu úplně a nahradila je esůvéčky CX-9 a CX-5. Korejské zástupce v kategorii velkých MPV v podobě modelů Trajet a Carnival odvál čas už dávno. Jednou z mála automobilek, které dnes v Evropě drží při životě tyhle sedmimístné vozy je Citroën. Picasso je dlouhodobě nejprodávanějším velkoprostorovým autem starého kontinentu a právě na jeho prodlouženou verzi Grand si dnes posvítíme v podrobnější recenzi. Má takové auto co nabídnout? 

Citroën Picasso se se poprvé objevil v nabídce francouzské automobilky v roce 1999. Základ tehdy poskytnul kompaktní model Xsara a pro Citroën to byl velký úspěch. Díky svému poněkud nezvyklému tvaru (předpokládám, že v Citroënu tehdy vzali dobře rostlé vajíčko od slepice odněkud z černobylské oblasti a jednoduše jej obkreslili) nabízel úžasný vnitřní prostor na poměrně malém půdorysu. Spousta chytrých úložných prostorů a úsporné pohonné jednotky, to byl hlavní tahák. Co na tom, že jízdní vlastnosti byly značně podprůměrně, v téhle kategorii to beztak málokoho zajímá. Druhá generace jakoby z pera vypadla stejnojmennému malíři. Ostré linky navazovaly na ještě ostřejší a úspěch první generace byl zopakován podruhé. Dočkali jsme se dokonce i větší varianty Grand. Francouzští inženýři zapracovali na kvalitě zpracovaní a odladili nedostatky předchůdce natolik, že se Picasso stalo téměř ideálním rodinným vozem. Jak si vede aktuálně třetí generace tohoto velkoprostorového vozu? Dokáže navázat na kvality svých starších sourozenců a rozvinout myšlenku rodinného auta ještě dál? Současná inkarnace Picassa je na trhu od roku 2013 a před nedávnem stihla projít dílčím faceliftem. Právě tento modernizovaný vůz jsme měli k dispozici. 

Co se designu týče, Citroën nikdy moc nedbal dobových módních trendů. Vždycky si jel po svém. Jeho zákazníci to dokázali ocenit. Až na pár výjimek, téměř pokaždé jasně poznáte příslušnost daného modelu k pařížské automobilce. A nové C4 Picasso není jiné. Jeho vzhled je nápaditý, extravagantní a rozhodně si jej nespletete. Je to Citroën na první pohled. Doménou jsou přední dělené světlomety, které mohou na první pohled a v zhasnutém stavu působit trochu nesourodě. Jakmile nastartujete a rozsvítíte světlomety, všechna disharmonie okamžitě zmizí. Najednou to, jako mávnutím kouzelného proutku, funguje. Denní svícení, zakomponované do znaku automobilky vypadá opravdu dobře. Dalším netradičním prvkem je rozdělený A sloupek, který přispívá ke skvělému výhledu šikmo vpřed, tohle se vážně povedlo. Z bočního pohledu se nedají očekávat žádné designové výstřelky, přece jenom se nacházíme v kategorii MPV a zde má přednost funkce před formou. Zaujme snad jenom jinak lakovaný C sloupek, jehož kontury navazují na A sloupek a střešní ližiny. Dominantou zádi jsou ohromné páté dveře s dvojitými lampami, které tvoří jedno velké C. Moc hezká je jejich 3D grafika. Přestože základní tvar Grand Picassa nikterak převratný není, dokázali francouzští kreslíři oživit jeho vzhled zajímavými detaily a jako celek to vypadá velmi vkusně. A to je hlavní. Osobně můžu říct, že krátká verze se mi líbí ještě o něco více a je taková uhlazenější. Pokud se však rozhodnete pro Grand, určitě se za jeho vzhled nebudete stydět. 

Místem, kde francouzští inženýři popustili uzdu své fantazii, je nepochybně interiér. První věcí, která vás praští do očí, jsou asymetrické sedačky. A nejenom do očí, celou dobu jsem měl takový zvláštní pocit, že se mi na nich podivně sedí. Asi nemám asymetricky tvarované půlky. Hodně se mi líbí opravdu dlouhá palubní deska, díky které může být čelní sklo příjemně skloněné. Jen dopředu upozorňuji, že si musíte objednat vestavěnou navigaci. Pokud totiž nemáte ruce jak čarodějka Saxána, na sklo nedosáhnete, abyste ji přilepili. Marně budete hledat volič řazení na podlaze. Ten je umístěný nad volantem, což velmi oceňuji, ušetří to hodně místa. Akorát bych si dokázal představit trochu masivnější provedení voliče, takhle to vypadá, jako kdyby tam někdo zapíchnul propisku. Měl jsem mírné obavy, abych jej při neopatrném pohybu nezlomil. V rodinném autě rozhodně potěší také velká prostornost a optická vzdušnost. Tu umocňuje ohromné čelní sklo, které si můžete ještě zvětšit posunutím slunečních clon. Takové řešení má bohužel za následek, že kosmetická zrcátka ve stínítkách nejsou osvětlená a chybí stropní madlo nad dveřmi spolujezdce. Něco za něco. S velkým čelním sklem se pojí ještě jedna nepříjemnost. Ostřikovače nejsou příliš silné, takže se k dlouhým stěračům nedostává dostatek vody. Je škoda, že Citroën neintegroval trysky ostřikovačů přímo do stěračů, rozhodně by to pomohlo. Co se variability interiéru týče, nemohu mít výtky. Tři samostatné sedačky vzadu můžete dle libosti posunovat a sklápět a manipulace s nimi je velmi jednoduchá. Spousta odkládacích míst a schránek je samozřejmostí. Výborný nápad je vyjímatelný středový box, jenž svou hloubkou připomíná doly na Karvinsku. Bez problémů pojme dvě velké PET flašky. K dokonalosti chybí Picassu snad jen posuvné boční dveře. 

Samostatnou kategorií je ergonomie. Bohužel, dalo by se říct. Občas mi připadá, že francouzští inženýři vymýšlejí jednoduché věci jinak jen kvůli tomu, aby mohli tvrdit, že jsou originální. Ano, narážím na centrální mozek auta, infotainment ovládaný skrze dotykový displej. Osobně proti takovému řešení nemívám větších námitek, pokud vše funguje jak má. To se ovšem o Citroënu říct nedá. Jejich systém je nepřehledný, pomalý a neintuitivní. Jakákoli činnost, kterou přes integrovaný systém děláte, odvádí pozornost od samotné jízdy. Změna teploty klimatizace, nastavení rádiové stanice, to jsou základní funkce, které by měl řidič ovládat poslepu. V Citroënu to nelze. A to nemluvím o situaci, kdy ráno vlezete do prochladlého auta a displej nereaguje na dotyk. Takhle tedy ne pánové. Chválu naopak zaslouží druhý displej uprostřed, na vrcholu palubní desky. Ten nahrazuje klasické budíky přístrojů a je skvělý. Krásně přehledný s velkými možnostmi personalizace. Chcete, vidět otáčkoměr, teploty provozních kapalin, nebo navigační mapu? Není problém, všechno lze jednoduše nastavit. Tohle se vážně povedlo. 

Stejné nadšení ovšem nevzbuzují palubní asistenti a moderní technologie všeho druhu, kterými může být C4 Picasso doslova prošpikované. Přijde mi, že jejich realizace zůstala vždy někde na půl cesty. První věcí, která mě rozpálila do běla, bylo elektrické otevírání pátých dveří. Sám o sobě je to skvělý pomocník, tím spíš, když má funkci otevření pomocí kopu pod zadní nárazník. Bohužel ve Francii asi nemají výkonné elektromotorky, protože otevření víka kufru je strašlivě pomalé. Takže nechápu, proč v interiéru není tlačítko na otevření zavazadlového prostoru, které by člověk zmáčknul při vystupování z auta, aby to bylo otevřené až dojde dozadu. Takhle musíte dát povel tlačítkem na pátých dveřích a vystát důlek než bude zpřístupněn kufr. Nemilé překvapení mě čekalo ve chvíli, kdy jsem se rozhodl vyzkoušet systém pro udržování v jízdních pruzích. Trochu jsem se divil, že při převzetí vozu byl daný pomocník vypnutý, protože většinou bývají tyhle věci aktivní. Brzy jsem pochopil proč. Není plně samostatný, jako například podobný systém v dříve testované Optimě. V Citroënu funguje tak, že pokud se blížíte ke krajnici, auto by vám mělo mírně naznačit pohybem volantu do protisměru, že byste měli upravit stopu. Jenže C4 Picasso to naznačí natolik důrazným způsobem, že jsem po jeho zásahu skončil ve vedlejším jízdním pruhu. Štěstí, že vedle mně v danou chvíli nic nejelo, tohle by byl kolosální karambol. Podobně vtipný je tempomat, honosící se přídomkem aktivní. Čekali byste od něj, že dokáže i sám brzdit, že? Omyl v Picassu to vypadá tak, že aktivně sundá imaginární nohu z plynu, ale dobrzdit musíte sami (pozn. autora – Citroën nabízí za příplatek i systém, který zvládne auto zcela zastavit. Přesto se mi zdá označení zkoušené verze tempomatu slovem aktivní jako poněkud matoucí). Podobně smíšené dojmy mám také z parkovací kamery, která má funkci 360°. Ta umí složit obraz tak, že umožní pohled z ptačí perspektivy a vy máte dokonalý přehled o okolním prostoru. Háček je v tom, že kamera funguje jen když na voliči převodovky máte zařazené R a ve chvíli jej přesunete na D, tak se vypne. Přijde mi, že přední kamera tím pádem trochu postrádá svůj smysl. Malou náplastí je aktivní parkovací asistent, který dokáže zaparkovat vůz do poměrně úzké mezery a funguje na výbornou. Pokud máte s parkováním problémy, za tohle si rozhodně připlaťte.

Francouzské vozy vždy oslňovaly komfortem jízdy. Tím spíš Citroëny. A nové Grand Picasso není výjimkou. Jízda v něm je opravdu pohodlná a příjemná. Auto netrpí přehnanými náklony karoserie a zároveň filtruje naprostou většinu nerovností českých silnic. Není rozměklé, ale rozhodně z vás nevytřepe duši. Je to hotový balzám na záda. Jediný zádrhel přichází v podobě krátkých příčných nerovností, na kterých si nehezky poskočí, to však přičítám větším kolům. Na dálnici a ve městě si vás bude Picasso hýčkat. Jak si vede Picasso na běžné silnici první třídy? Abych to zjistil, vzal jsem Grand C4 na svou oblíbenou okresku a tam… no vlastně kecám, co bych dělal s rodinným MPV na okresce, že? Ano, tohle auto umí jet adekvátně rychle i na točité silnici, ostatně jako každé moderní auto, není to však jeho teritorium. Pokud sháníte velkoprostorový autobus, za jehož volantem se trochu pobavíte, musíte se poohlédnout jinde, tohle velký Citroën neumí a je to tak dobře. 

Radost vám ovšem bude dělat povedený motor. Jedná se o klasický vznětový dvoulitr o výkonu 150 koní. Musím říct, že pohonná jednotka byla pro mě jedním z největších překvapení na celém autě. Nejsem zrovna velký příznivec naftových motorů, přestože ročně najezdím okolo 70 tisíc kilometrů, všechny mé soukromé vozy spalují benzín. Proto jsem byl zaskočen, jak uživatelsky příjemný je tento agregát. Neduní, je dobře odhlučněný, velmi pružný a Picasso je díky němu opravdu svižné. Ve srovnání se stejně objemnou německou konkurencí, je francouzský zástupce mnohem kultivovanější. Grand Picasso nemá nejmenší problém s udržením dálniční rychlosti ani při plném obsazení, naopak bezproblémově sprintuje až někam ke hranici 180 km/h. Že to není nic světoborného? Nezapomeňme, že se stále bavíme o autě s ohromnou čelní plochou a velkou přepravní kapacitou. Brzdou provozu rozhodně nebudete. Ideálním partnerem tohoto motoru, je také sametová automatická převodovka. Ta je řešena klasickým hydrodynamickým měničem a je výborná. Řadí naprosto hladce, dostatečně rychle a dokonale ladí s pohodovým a klidným nastavením celého auta. Důležitý údaj u rodinného přibližovadla je spotřeba paliva. Ani tady dvoulitrové HDi nezklame. Já jsem s autem jezdil zhruba za 7,7 l/100 km. Tady se ovšem sluší říct, že nepatřím mezi nejúspornější řidiče a když si ode mě odečtete litr na sto dolů, pak dostanete reálnou spotřebu v běžném režimu. Největší nafta Grand Picassu opravdu velmi sluší. Nabízí kombinaci příjemného motoru a ještě lepší převodovky a pokud bych se rozhodl pro koupi Picassa, byla by to právě tahle verze. 

Verdikt

Jak zní resumé? Předpokládám, že jste z předchozích řádku jistě pochopili, že Grand C4 Picasso se mi docela zamlouvá. Boduje skvělým motorem a převodovkou, příkladnou variabilitou a spoustou chytrých řešení v interiéru. Jenom vám doporučím, abyste se vyhnuli příplatkům za asistenční systémy. Jejich přínos je diskutabilní a vy ušetříte jejich nepořízením dost peněz. A když jsem u té ceny, musím podotknout, že Picasso není zrovna z nejlevnějšího kraje. V testované konfiguraci atakovala cenovka hranici 960 tisíc korun. To není málo, že? Pokud se však vyhneme položkám výbavy typu prémiová kůže Nappa a nepotřebným jízdním asistentům, dostáváme se k částce 750 tisíc. To už je rozhodně stravitelnější. Citroën Grand C4 Picasso je velmi povedený a zajímavý vůz. Jestli máte vyšší nároky na přepravní kapacitu, tohle auto vás nezklame. 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1 997 cm3
Výkon: 110 kW (150 koní) v 4 000 ot./min
Točivý moment: 370 Nm v 2000 ot./min
Převodovka: automatická šestistupňová
Maximální rychlost: 207 km/h
0-100 km/h: 10,2 s 
Průměrná spotřeba v testu: 7,7 l/100 km 
Cena od: 534 900 Kč
Cena s testovanou motorizací a výbavou: 955 900 Kč