Autíčkářův poslední letošní trackday 30.10.2021

Davidův trackday

Poslední letošní trackday v Mýtě byl pro mě samotného v některých ohledech mnohem jednodušší než ten předchozí. Nebyla předpárty, takže jsem neměl kocovinu, což bylo pozitivní. Dokonce se mi podařilo zlomit přítelkyni, aby jela se mnou a sama si to kroužení konečně vyzkoušela. Moc často totiž neřídí, většinou právě tehdy, když mám kocovinu. Ne snad proto, že by to neuměla, ale zas tak moc ji to nebaví, za to mě velmi, však to možná znáte sami. Navíc se na poslední chvíli rozhodl i kamarád Petr, že by si zajel ranní půlden, protože odpoledne má nějaký byznys ve Svitavách, takže by tam stejně musel jet, takhle už tam bude, win-win situace. Počasí nám docela přeje, i vzhledem ke konci října je celkem teplo, vlastně není tak úplně teplo, je okolo deseti stupňů, ale jinak je příjemně, až na ten nepříjemný silný vítr, aspoň že neprší, ne fakt neprší. Ohledně toho větru. Všechny pytle, které nejsou přivázány k zemi, moc rády cestovaly. Po chvíli nás už přestalo bavit je pořád rovnat, a tak je přivazujeme na místo. Vozte s sebou zipties, hodí se VŽDYCKY. Na ranní ježdění doráží několik známých tváří, respektive aut. Známá bavorská „trojka v trojkách“, značně upravených. Vypadají, že to nedělají poprvé, turbo zvuky a slicky budí podezření, ale časy okolo 51-52 sekund je usvědčují nade vší pochybnost. Věnuji se Petrovi, nejdřív ho svezu svým vehiklem, abych mu ukázal, jak ten okruh vlastně vypadá a kudy se má jet, je tu totiž poprvé. Poté přesedáme do jeho auta a na to jsem se docela těšil. Po pár kolech se objevují první problémy. „Ten okruh je hrozně malej a nikde nemůžu dát plnej“, hlásí Petr. Sedlá totiž C63 AMG, jehož čtyřlitrový osmiválec s dvojicí turb po “mírné” úpravě produkuje téměř sedm stovek koní. (O zapůjčení na test jednáme.) Taktéž dostáváme varování od pána s hlukoměrem, že je to tak tak na hraně limitu. Ono to moc hlasité není, hezky se to poslouchá, ale podřazuje to s automatickým meziplynem a ten je takový „ostřejší“ a nejde vypnout. Hodí se tohle do Mýta? Že ne? To ale přece neznamená, že i tak to není zábava. Po utlumení zásahů zoufalé kontroly trakce, už to lze lépěji směrovat k výjezdům z těch nejostřejších zatáček. Jenže i tak je to často hra o to, vlézt se na trať. Na to, aby to probíhalo hladce a obratce bude potřeba ještě více potrénovat, je to prostě hodně auta a koní.Odpoledne je méně aut, tudíž velice malý provoz, a tak se mi daří konečně donutit přítelkyni k jízdě po okruhu. Neskutečná radost se rozlévá po célém mém těle, když po pár kolech sama od sebe uznává, že její úchop volantu, který ji občas vyčítám, je úplně nahovno problém. Chvilku si tak hezky kroužíme s tímto novým zjištěním, ale je čas dát vehiklu menší oddych. Po zhruba půlhodince pauzy se na další stint zase trošku cuká, že zrovna teď je tam provoz moc a určitě by všem zavazela. Do konce ještě zbývá okolo dvou hodin, a tak moc netlačím na pilu, prostě se teď jednou svezu Františkovým autem a pak určitě provoz prořídne. Zašlá lentilková miata mě zajímá, ještě jsem ji s novým motorem nesedlal. On mi ji totiž Franta od jisté události, ve které figuroval jeho tehdy nový samosvor, déšť a moje přemotivování, nechce moc dávat do ruky. Dneska je ale sucho a on už se svezl, takže souhlasí. Pomalu se sunu k vjezdu na okruh, kde na nás Hamster šermuje vlajkou, chvilku čekáme až projedou auta. Poslední jede bavorské kupé. Bokem. Poměrně hezky a daleko, vlastně dost daleko, tak daleko až náhle chytá ztracený grip, ale protože má aktuálně natočeno poměrně ostré kontra, vmžiku ho to posílá na druhou stranu, (been there, done that), přímo do polštářů, skrz plot. (Tam už ne.) O kurwa, chcípám Miatu, Hamster zastavuje provoz a já běžím zkontrolovat řidiče. Řidič je ok, sám vystupuje z auta, není mu nic, omlouvá se za to, co natropil, to ale ještě netuší co ho čeká … Musím ale uznat, že Frantova snaha, nepůjčit mi auto, je čím dál spletitější.

Jeníkův trackday

Probudil jsem se v Liberci v pět ráno. Vyrazil jsem pro ředitele časomíry a zjistil, že jeho telefon není schopen pracovat s časem a on stále spí. Naložil jsem jej tedy spícího a s brbláním, kterého jsou schopni jen dva pivaři brzy ráno, jsme se vydali do Mejta. Bez podpory zbytku redakce ve formě povzbuzování a tahání za nohu z postele jsme dorazili na místo včas, což tedy nikdo nečekal.

První účastníci se začali rojit, my nainstalovali časomíru a já s výmluvou, že musím nabíjet jsem odjel pryč a hodinu a půl spal v autě. Když jsem se vrátil, časomíra už nebyla. Silný vítr vzal Jindrovu telku a hodil ji na zem. Také nám začaly pochodovat pytle. Ty pytle s molitanem, co váží desítky kilo a jsou kolem celého okruhu. Inu, větru a dešti jsme zatím neporučili.

Ale kromě malých zádrhelečků se všichni bavili a jezdili a já si udělal pár fotek z dráhy, aby bylo čím vylepit tento report. Když pole prořídlo, dokonce jsme vytáhli dva elektromobily na trať, abychom si je porovnali. Ioniq 5 je skvělý a Audi Q4 E-tron nikoli. Ale to bylo jasné už předem. Jen velikost propasti mezi snaživou Koreou a zaslepeným Německem nás překvapila, psát o těchto vozech srovnávací článek vůbec nedává smysl.

To už ale bylo odpoledne, já si pořídil nějakou tu bagetu a zalezl do boudy, kde probíhala administrace a jal se krmit. Jenže pak se ozvalo "ježiši", já se podíval ven a tam uprostřed plotu mezi areálem a silnicí 35 bylo zabodnuté BMW. Několik polí bylo vyvrácených, molitan všude… Zařval jsem něco nehezkého a sprintil na místo. Přiběhl jsem k nešťastníkovi s tím, že mu budu muset říct, že jedno pole plotu je za tisíce a že to bude drahé. On už se soukal z vozu a já se jen rozhodl podívat kolem, jestli je vše OK. Za pravým předním kolem jsem našel sytě oranžový plamen. S řevem "hoříme, hoříme!!" jsem tedy zase sprintoval zpět. Naivně jsme si mysleli, že nějaké hasicí přístroje zde něco pomůžou, ale starý ostřílený závodník Jindra jen vzal telefon a volal rovnou hasiče. 

Jako jedinému mu došlo, že to auto už nezachráníme a že začíná jít v tomhle velkém větru už spíše o okolní stromy. Já běžel za vedením okruhu, informoval je o tom, že jedou hasiči a že máme i viníka, který dokonce přežil. Samozřejmě z toho nikdo nebyl veselý. 

Pak dorazili hasiči. A klobouk dolů. Nejen, že tam byli prakticky hned, ale jejich profesionalita, rychlost a odvaha mi vzala dech. Deset metrů ode mne hořelo třímetrovým plamenem auto, tavily se mu hliníkový disky, já se bál jít blíž, přiběhli hasiči, vzali si hadice a ze vzdálenosti asi půl metru od těch plamenů to začali řešit. Buďme na tyhle chlapce hrdí!

Ale zpátky k vedení okruhu: Takovýhle požár prý ještě neměli a kromě pocuchaného plotu a pytlů přehořela i startovní signalizace. Takže místo toho, aby se pánové v neděli věnovali buřtům a pivu, museli nastoupit do práce a alespoň trošku zasanovat škody.

Nevím, jestli si z celé věci vzít ponaučení a pokud, tak jaké, ale doufám, že se vše vyřeší ke spokojenosti zejména lidí z okruhu a že se ukáže, že i Autíčkář – řízeně neřízené médium – je spolehlivým partnerem, který když už se něco nepovede, situaci alespoň dodatečně vyřeší.

Závěrem

Tak, tímto bychom prohlásili letošní sezónu za ukončenou. Stejně už máte ty svoje leštěnky zazimovaný. Přál bych si, aby ta příští byla s menšími “ztrátami”. Na druhou stranu, pokusme se v tom vidět to pozitivní, je mu hodně, ale k fyzické újmě nikdo nepřišel. Je čas nad tím mávnout rukou a jít dál, je to jen auto.

Letní aktivity jako okruhování nebo Kafe a káry v zimě (nejspíš) provozovat nebudeme. Nicméně se pokusíme oživit Autíčkářův Pubquiz, již za týden ve vašem Brně. Snad nám to teda nikdo nezakáže. Odkaz na událost