reklama
načítám data...

Alfa Romeo Giulia Super 2.2 Diesel: Italská renesance?

Svým novým sportovním sedanem se chce Alfa Romeo vrátit na výsluní. Bude to ale stačit k opravdové renesanci legendární italské značky?

zobrazit celou galeriiRecenze & testy: Alfa Romeo Giulia Super 2.2 Diesel: Italská renesance?

Žít z minulosti se za poslední jedno a půl tisíciletí stalo tak trochu italskou národní tradicí. Stačí se rozhlédnout po Florencii a zamyslet se nad důvody, proč sem tolik lidí přijíždí. Některé možná naláká zdejší kuchyně a klima, ale většina jich hledá připomínky slavných starých časů.

Přesto Itálie dokáže čas od času vzepnout síly a přesvědčit svět, že má stále co říct.

Na konci středověku celá západní Evropa stavěla v rozmáchlém, avšak strohém gotickém stylu, zatímco Italové stále tíhnuli spíše k řádové architektuře vycházejících ještě z dob antického Říma. 

reklama

Ale potom se italská kultura vzepjala, aniž by pozapomněla se na slavné antické časy, vytvořila zcela nové dechberoucí pojetí umění a architektury, dala vzniknout renesanci. Najednou celá Evropa obdivovala, co italští architekti, malíři, sochaři i spisovatelé vytvářejí a jala se to kopírovat. Itálie byla opět středem světa.

Stejně jako Itálie před mnoha sty lety si v posledních dekádách prošla odbobím života z minulosti i jedna z největších legend italského automobilového průmyslu – Alfa Romeo. Po slavných strojích, jako byla řada 105, původní Giulia nebo božské Duetto, přišlo období jistého útlumu. Stroje, nad kterými se rozplývala srdce automobilových nadšenců celého světa, vystřídaly automobily, které sice měly stále svůj charakter a kouzlo, jenže vždycky také přicházely s nějakým tím “ale”…

Alfasud byl, minimálně na poměry vozů své třídy, překrásný a skvěle jezdil. Jenže občas zrezl už u prodejce. Alfetta nabízela skvělé jízdní vlastnosti a byla nepochybně přitažlivá, ale nebyl to vůz, na který byste mohli celé hodiny se zasněným výrazem hledět a přemýšlet při tom o paralelách s největšími díly italských mistrů.

A potom přišla éra vozů s pohonem předních kol. Přestože byla 164 skvělý vůz (jak mohu potvrdit z vlastní zkušenosti), 156 jedním z nejpřitažlivějších vozů své třídy, GTV svého druhu avantgardním uměleckým dílem a o 166 Jeremy Clarkson prohlásil, že zní jako Ferrari zavřené ve skříni, nemohli jste se při jízdě kteroukoliv z nich ubránit myšlenkám na to, že je to sice skvělý vůz a nese v sobě něco z tradice legendy, ale na světovou špičku mu zkrátka něco chybí.

To však stále nebyl konec. Přišla 159, která byla vizuálně strhující, ale její platforma pocházela z neúspěšného projektu evropského Cadillacu, a u které byl nejlepší volbou motorizace bezcharakterní diesel, protože klenoty italského inženýrství byly nahrazeny upravenými motory z australského Holdenu. A Brera, která byla ještě krásnější, ale od svého sourozence přebrala dynamiku a hmotnost zaoceánského parníku. Abyste v posledních 20 letech zůstali nadšeným fanouškem Alfy, muselo ve vaší hrudi bít cuore sportivo opravdového tifosi.

Najít skutečně objektivní důvody, proč byste měli dát přednost Alfě Romeo před německou konkurencí, bylo v té době zatraceně těžké. Mnoho lidí dokonce začalo pochybovat o postavení Alfy Romeo coby přímého soupeře BMW či Audi a začalo ji řadit kamsi o třídu níž, mezi mainstreamové značky.

Teď ale přichází nový sportovní sedan Giulia, který má tohle všechno změnit a stát se začátkem nové éry v historii značky. Šéf koncernu FCA Sergio Marchionne trval na tom, že se nový model musí vyrovnat špičce v dané třídě a oproti zavedeným zvyklostem Alfy v poslední době má přijít na trh v perfektní podobě, bez nedodělků a chyb. Proto jsme také na nový model, postavený na zbrusu nové platformě Giorgio, čekali o několik let déle, než bylo původně plánováno.

reklama

Teď je konečně tady a po brutální bestii, která pod tradičním označením Quadrifoglio Verde nabízí schopnosti zvíci BMW M3 nebo možná spíše Ferrari F40 zabaleného do karoserie čtyřdveřového sedanu, dorazila na trh i Giulia ve verzích takříkajíc ‚pro běžnou spotřebu‘. A jakkoliv to pro nadšené benzínové hlavy může být těžko skousnutelné, nejdůležitější z nich je ta s naftovým motorem – protože právě ona představuje pro Alfu Romeo šanci zakousnout se do tržního koláče, na kterém si dnes pochutnává BMW 320d nebo Audi A4 2.0 TDI, oblíbené to volby středního managementu.

Že je tady něco jinak, je jasné už ve chvíli, kdy Giulii poprvé uvidíte naživo. Na obrázcích ve vás může vyvolat dojem, že je to vlastně takové o něco přitažlivější trojkové BMW, a zvláště v nenápadných barvách, jako je šedá našeho testovacího kusu, může působit až skoro obyčejně. Jenomže Giulia patří k těm autům, na která si z fotografií skutečně nemůžete utvořit názor a jejichž vizuální vyznění navíc velmi závisí na zvoleném laku.

Design je samozřejmě věcí subjektivní a rozhodně nebude fungovat stejně na každého, ale neostýchám se říci, že když jsem při vyzvedávání testovacího vozu poprvé naživo spatřil standardní Giulii v základní jasně červené barvě, jen absence patřičné sumy na kontě mi zabránila v tom, abych vtrhnul do dealerství a dožadoval se okamžitého dodání jednoho exempláře. Bez testovací jízdy, bez zájmu o to, co má pod kapotou. Tohle auto zkrátka vypadá jako čtyřdveřové Ferrari z doby, kdy byla Ferrari doopravdy krásná.

Myší šeď sice Giulii obere o velkou část vizuálního ‚wow efektu‘ a stříbrná mnohopaprsková kola dokáží úspěšně zakrýt svůj průměr 18” a tváří se jako základní šestnáctky, ale po pár dnech soužití zjistíte, že to vlastně nevadí. Z auta, které budí rozruch a každý se za ním ohlédne, se stane ztělesnění vytříbeného vkusu a kultivované elegance. Přijeďte někam šedou Giulií a napoprvé si jí možná nikdo nevšimne. Ale na druhý nebo třetí pohled začnou lidé registrovat, že máte něco jiného než ostatní. Něco, co nepotřebuje ohromovat, ale jasně vyjadřuje sebevědomý a neobyčejně sofistikovaný vkus. Asi jako kvalitní italský oblek nebo polobotky.

Jsem si dokonce téměř jist, že kdyby dnes žil ‚král stylu‘ Steve McQueen, parkovalo by mu v garáži jedno Quadrifoglio Verde, vyvedené (jak bylo jeho dobrým zvykem) v některém z nenápadných odstínů. A ani vedle jeho legendárního 250 Lusso by se nemuselo stydět…

Jenomže jakkoliv příjemné je moci se pokaždé, kdy od auta odcházíte, zálibně ohlédnout, budete trávit čas především v kabině. A proto mě těší, že ani tady italští designéři nezaháleli. Interiér sice nezapře inspiraci konkurencí z Mnichova, ale zároveň v sobě má opět něco z Ferrari – a není to jen prďácké startovací tlačítko na volantu. Zvláště v barvě přírodní kůže, která byla s řádnou dávkou dobrého vkusu nakonfigurována do testovacího vozu, se uvnitř cítíte opravdu výjimečně. A co je ještě lepší, celé to dokonce funguje.

Samozřejmě, pokud jste zvyklí na německé sedany a očekáváte, že i vaše příští auto bude fungovat přesně jako ony, můžete tu a tam narazit na problém. Třeba na tolikrát omílanou páčku blinkrů (zde si však dovolím podotknout, že mi fungování blinkrů v Alfě připadlo přirozenější než v Audi A4, které ji jako testovací vůz nahradilo v následujícím týdnu). Notorický detailista také určitě najde některé plasty o kousek horší kvality, méně precizní zpracování tlačítek nebo méně vychytaný infotainment. Nic z toho ale není, abych použil módního anglického termínu, dealbreaker. Naopak, pokud k Giulii přistupujete s předsudky ve vztahu k italským vozům běžnými, budete nejspíše vyvedeni z míry tím, že tu vlastně úplně všechno funguje a navíc funguje tak, jak má.

Jakkoliv je design důležitý, kupujete si Alfu hlavně kvůli tomu, jak jezdí. Nebo to tak alespoň bývalo, než vznikla vlajková loď Alfy na platformě Cadillacu. A Giulia vás vyloženě láká k tomu, vydat se na cestu. Uchopíte zvláštně tenký, delikátní volant, palcem nastartujete a zařadíte D (manuální převodovka je k dispozici jen u špičkového QV nebo nejslabších naftových variant). Ozve se typický zvuk naftového motoru a s ním první zklamání. Giulia totiž zní jako některý z produktů značky Lamborghini, než se začala věnovat sportovním autům. Radost vám ale udělá tradičně skvělý hydroměničový osmikvalt ZF, který můžete znát z konkurenčního BMW i z pekelného Challengeru Hellcat a který je nejen uhlazený a kultivovaný, jak se na klasický automat sluší, ale také dostatečně rychlý. Škoda jen, že testovaný exemplář nebyl vybaven pádly pod volantem, která se nabízejí za drobný příplatek. Naštěstí je i řazení voličem na středovém tunelu snadné a intuitivní, s podřazováním a odřazováním tak, jak má být (od sebe dolů, k sobě nahoru).

Celkový dojem z pohonného ústrojí je dost podobný jako u Jaguaru XF 20d, který jsme testovali před necelým rokem. Nejsilnější diesel v nabídce Giulie (180 k) dodává vozu solidní dynamiku a automat mu je skvělým partnerem, výsledek však drobně narušuje nepříliš dobré odlhučnění. Nízkootáčkový charakter naftového motoru navíc příliš neladí s dynamickým založením celého auta. Máte zkrátka pocit, že naftový motor sem tak docela nepatří – a tak to vlastně má být. Alfu byste měli chtít s charakterním benzínovým motorem a přeplňovaný čtyřválec o výkonu 200 k (případně 280 k u verze Veloce) nejspíše nabídne přesně to, co od italské legendy očekáváte. Pravdou ale zůstává, že by i dieselový čtyřválec mohl jít naladit o něco sportovněji a s větším charakterem než je tomu v tomto případě.

A my se opravdu těšíme na příležitost jej vyzkoušet, protože zbytek auta by pro nějaký nadšenější agregát představoval naprosto perfektního partnera. V případě Giulie totiž spojení ‚sportovní sedan‘ není jen marketingovým termínem. A nemusíte ani jezdit rychle. Alfa Romeo se rozpomněla nejen na to, jak vyrábět opravdu krásná auta, ale také na to, jak udělat auta, která se skvěle řídí. Giulia je skrznaskrz sportovní a také skrznaskrz italská.

Začíná to pekelně ostrým řízením s pouhými dvěma otáčkami od dorazu k dorazu. Než si na něj zvyknete, bude to možná až nepříjemné, zvláště vzhledem k tomu, že, stejně jako většina dnešních vozů s elektrickými posilovači zrovna nepřekypuje citem kolem středové polohy a občas tak docela nevíte, jak moc máte volant natočit. Jakmile se s ním ale sžijete, oceníte, jak živě vůz reaguje na jakýkoliv pokyn – a objevíte také požitek z toho, že můžete i po městě jezdit s rukama v ‚učebnicové‘ poloze na volantu, aniž by bylo nutné přehmatávat.

Ještě důležitější než řízení je ale podvozek a celkové fungování auta. Když jsem po týdnu s Giulií přesedl do již zmiňovaného konkurenčního Audi, naplno jsem si uvědomil, jak je Giulia z principu ‚správně‘, kdežto A4 s motorem kdesi před přední nápravou je ‚špatně‘. Nová Alfa je důkazem, že i dnes záleží na věcech, jako je rozložení hmotnosti, vyvážení a celkově správná mechanická koncepce. Její podvozek by se dal použít jako skvělá ilustrace toho, že dobře naladěný podvozek dobře vyváženého a zkonstruovaného auta může být tuhý, aniž by byl nepříjemně tvrdý. Řidič fajnšmekr, který nad takovými věci přemýšlí, se bude rozplývat nad tím, jak je Giulia skvěle vyvážená a jak díky skvělému rozložení hmotnosti může zkombinovat skvělou dynamiku se solidním komfortem jízdy. Obyčejný řidič bude vnímat, jen že to nějak hezky zatáčí a přitom to nedrncá ani na rozbitém povrchu.

Nebyla by to však Alfa Romeo, kdyby u zbrusu nového modelu na začátku výroby, navíc postaveného na zcela nové platformě, nebylo nějaké drobné ‚ale‘. A tady přichází v podobě elektronických trpaslíků stabilizačního systému. Zdá se totiž, že jim vládne nějaký trpasličí Duce, který je odhodlán drtivě zasáhnout proti jakémukoliv pokusu řidiče o revoltu a nezvedené chování – i kdyby to bylo jen lehké protočení kol. Ještě před pár lety byly takové stabilizace standardem a proto také bývaly běžně vybaveny možností ‚vypnout úplně do vypnuta‘. Dnes jsme si zvykli, že elektronické systémy sportovně laděných vozů vám dopřejí jistou míru volnosti, aniž byste se museli úplně vzdát jejich záchranné sítě.

Giulia má však stabilizaci nejen přísnou, ale také zcela nevypínatelnou. To znamená nejen to, že si neužijete driftování (což, po pravdě řečeno, u naftového manažerského sedanu zajímá leda tak motoristické novináře a pubertální syny majitelů). V některých situacích jsou totiž zásahy ESP vyloženě nepříjemné až škodlivé – třeba když chcete ostře projet pravoúhlou zatáčku a místo abyste si plynem mírně utáhli stopu, vyvolá stabilizace nedotáčivost a vy musíte získat zpět neutralitu ťuknutím do brzdy. Nebo když vám elektronika v ostré zatáčce zkrátka ubere plyn a připraví vás o plynulost jejího průjezdu.

Tyto situace naštěstí nastávají jen velmi zřídka a obvykle jejich vyvolání vyžaduje poměrně agresivní styl jízdy. Po většinu času se s Alfou, která láká spíše k čistému a preciznímu stylu jízdy, budete pohybovat daleko od hranic jejího zásahu.

Verdikt

Pro Alfu Romeo je Giulia pravděpodobně nejdůležitějším autem za posledních minimálně 20, možná však 30 či 40 let. Na tom, jestli se dokáže stát skutečnou renesancí značky a navázat na své slavné předchůdce z let šedesátých a sedmdesátých, závisí celá budoucnost automobilky. A pro mě je velkou úlevou a potěšením napsat, že to dokázala. 

Samozřejmě, není dokonalá. U dieselové verze vás bude štvát zvuk, u dvoukolky stabilizace a nejspíše u všech verzí se vždycky najde nějaký drobný protivný detail. Ale to všechno přebije charakter. Giulia je krásná zvenčí i zevnitř (její interiér navíc nabízí bonus v podobě nízké linie oken a skvělého výhledu), jezdí s lehkonohostí, kterou byste od italského sportovního sedanu očekávali, skvěle se řídí a u toho všeho funguje víceméně na stejné úrovni jako němečtí konkurenti.

Ano, pokud chcete chladnou dokonalost, poslouží vám lépe BMW nebo Audi. Ale u německých značek je ona vychytaná ergonomie, promyšlenost a propracovanost tím hlavním, co nabízejí. U Alfy jde o charakter, zážitek a pocit výjimečnosti – bývalo zvykem, že výměnou za tyto vlastnosti občas přehlédnete nějakou tu nedokonalost. A u Giulie je toho k přehlížení méně, než byste čekali.

Jen si ji možná kupte na benzín. A ideálně v ostřejší verzi Veloce, jejíž pohon všech kol by mohl do značné míry eliminovat otravné zásahy stabilizace. Přidejte nějakou atraktivnější barvu, než je myší šeď, působivější kola, a budete mít auto, které konečně po letech naplní rčení, že každý petrolhead by měl jezdit Alfou. Protože tahle Alfa už není jen jiná než konkurence. Je především skvělá.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 2 143 cm
Výkon: 180 koní v 3 750 ot./min
Točivý moment: 450 Nm v 1 750ot./min
Převodovka: automatická osmistupňová

Pohotovostní hmotnost: 1 445 kg 
Maximální rychlost: 230 km/h
0-100 km/h: 7,1 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 4,2 l/100 km 
Cena (Super, 2.2/180 k): 1 029 000 Kč


Mohlo by Vás také zajímat

Nový komentář

Komentář úspěšně přidán.

Komentáře

Lu
Lukas
26. prosince 2016, 09:33
0

Modu nevypinatelnych ESP nechapu. Vyrobce tim nikoho nepotesi, ale velkou cast zakazniku nastve (u sportovne ladeneho auta).
Proc to delaji? Nejake narizeni urednika zhury (EU)? Vice hvezdicek v testech bezecnosti?

reagovat
Tomáš Trýska
26. prosince 2016, 10:13
0

Mám pocit, že tomu je přesně, jak říkáš. Už jsme to probírali v práci a vypadá to na nařízení z vrchu.

BTW, kterýma kolečkama to vlastně (ne)hrabe?

David Marek
26. prosince 2016, 12:37
0

je to zadokolko :)
verze veloce je čtyřkolka
a u QV je race mode kde esp neni myslim

Vojta Dobeš
26. prosince 2016, 20:42
0

Teď budu spekulovat, ale mám pocit, že úplně "natvrdo" vypínatelné ESP už udělat ani nejde, protože ESP je spřažené se spoustou dalších systémů. Takže ta "vypínatelná" stabilizace je ve skutečnosti spíš takový "odvážnější" režim.

A vzhledem k tomu, že u QV taková možnost je, bych se skoro i vsadil, že to zkrátka nestihli vyvinout a časem taková varianta přibude. Nebo bude u Veloce.

Sklenk@
26. prosince 2016, 21:35
0

Na jednu stranu chápu nevypínatelný ESP, pokud auto nemá svor.... Na druhou stranu nechápu, proč QV ho vypínatelný má, když svor nemá :)...

Fr
Franta
26. prosince 2016, 21:56
0

Vojta Dobeš: Nevím, proč by nešlo udělat nevypínatelné ESP. Je to v podstatě jenom softwareová nadstavba ABS (no dobře, pár mech. věcí navíc tam je, ale jde o princip) a ty další systémy, které máte asi na mysli (mě napadá třeba radarový tempomat, co umí zabrzdit ( co napadlo vás?)) jsou taky jenom pár senzorů a řádků kódu v ECU navíc. Tak si myslím, že je to jen o libovůli automobilky. Nebo je tu někdo, kdo ví, zda už není nevypínatelné ESP nařízeno nějakým byrokratem jako povinnost?

Vojta Dobeš
26. prosince 2016, 22:29
0

Nařízeno rozhodně není, furt jsou auta, kde vypnout jde. Spíš si myslím, že vývojáři Alfy nestihli doprogramovat těch pár řádků kódu.

Honza 'Hamster' Křeček
27. prosince 2016, 10:06
0

QV nema klasicky samosvorny diferencial, misto toho ma vsak chytry diferencial s vektorovanim tociveho momentu. U Fordu tahle vec umi zazraky, da se tedy ocekavat, ze v rwd Alfe to bude jeste lepsi.

Skipper
26. prosince 2016, 13:26
0

Jak se mi Giulia úvodem nelíbila, tak jí začínám čím dál víc přicházet na chuť a teď bych ji moc rád mél ve své garáži. Moc hezký test!

reagovat
Liqid
26. prosince 2016, 18:14
0

Sebrat jí zadní dveře, tak by měl Mustang řádnou konkurenci :)

Dotaz na testera: kde jsou v interiéru držáky na nápoje?

reagovat
Vojta Dobeš
26. prosince 2016, 20:43
0

Pod deklíkem před voličem převodovky/ovladačem infotainmentu jsou dva držáky na hrnek/0,5 l láhev. Cokoliv většího, počínaje litrovou flaškou Coly, tam prostě není kam dát.

Bageta
26. prosince 2016, 18:38
0

V patek jsem ji poprve videl na zivo a jednoduse...tohle auto potrebuju. Tak snad treba za par let.

reagovat
VK
VK
26. prosince 2016, 20:01
0

Stran usedlosti motorů, a to nikoli jen nové Julie i nových Jaguárů etc. - kdo bude mít volné peníze na pořízení nového auta (až jen nového!), navíc tak o půl až milion navíc oproti přibližovadlu racionálně plnícímu většinu úkolů přepravy z místa A na místo B - spíš mladší, divocí, nebo spíš starší, usedlí?

reagovat
Vojta Dobeš
26. prosince 2016, 20:45
0

Tady je ale problém v tom, že ten motor neladí se zbytkem auta - ten, kdo chce úplně usedlé auto, si zkrátka koupí Volvo nebo Mercedes. Giulia má sportovní charakter, ale motor k tomu zkrátka neladí. Myslím, že s benzínem to bude mnohem sladěnější kombinace.

VK
VK
26. prosince 2016, 22:46
0

Nezaznělo tu někdy nedávno, že moderní diesely mají, vysokým točivým momentem a jeho nástupem od nízkých otáček, obdobný projev, jako dřívější benzinové víceválce?

On
OndrasF
27. prosince 2016, 08:15
0

Ani ne, drivejsi benzinovy vicevalec totiz nedostal pri 4000 otackach mrtvici :)

krab
27. prosince 2016, 11:22
1

Z těch reakcí se mi zdá, že úplně stejně jako i já, většina z nás neumí moc pochopit mainstreamovějšího zákazníka pro nové automobily střední třídy. Část si takové auto koupí jako pro propůjčení do podnikání, část ho dostane jako služební ( možná leda v Itálii u nějaké bohatší firmy) a část jej zkusí jako soukromé na operativní leasing. Pravděpodobně jen velmi malá část si jej koupí jako soukromé za cash. A to navíc jenom protože se jim líbí.
Úspěch Alfy je už to, že nějaké solidnější % výše uvedených zákazníků odláká od Audi, BMW, Volva, M-B a Volswagenu. (u nás navíc od Škody Superb). Tihle zákazníci zvolí diesel z mnoha důvodů a na domácím trhu (Italském) i pokud si dobře pamatuju mají diesely stale nějaké daňové výhody oproti benzínům. Pak tihle zákazníci asi nebudou hořekovat nad absencí vypínatelného systému stability, pokud teda opravdu nezasahuje příliš. Pár takovejch systemů jsem zažil a vadilo mi to taky. A ta hrstka co to koupí z nadšenectví asi pořídí buď základní 200k Benzín ve verzi Super v červené a připlatí za kožený černý interiér a nebo bude mít hluboko do kapsy a půjdou rovnou do QV :) Ale nakonec Vojta to velmi dobře popsal...

Pro mě je tahle Alfa jednoznačně jediným opravdu neodolatelně lákavým autem střední třídy co bych chtěl vyzkoušet v roce 2017, tak snad nějaká šance bude... Ale určitě vím, že si jí za mega nekoupim, možná za pár let, až to bude ojetina za "pár korun" jako dneska 159tky.
Určitě ale nekupujte šedou :) .....

beastar
27. prosince 2016, 15:46
0

Aspoň někdo to tady chápe správně. Tohle auto nebudou kupovat řidiči co chtějí zábavu, nebo budou to 1% co má i prachy tady jde čistě o kalkul protože to pořád není a nebude Maserati. Profil ideál klienta tady není fo 22 až 28 let a blbnutí ve víru parkoviště ale 30+ a podzemní garáž v centru a na to je ta nafta jak ušitá. Jinak auto je to pěkné ale na Miatu (i NA) to nemá bohužel.

Vojta Dobeš
27. prosince 2016, 17:28
0

Tohle auto si nejspíš koupí zákazník 40+, ale to si platí i o 911, Corvette nebo Ferrari - to ještě neznamená, že od auta nechtějí sportovnost. Nevím, kde se vzal mýtus, že úderem třicítky nebo čtyřicítky se člověk stává usedlým dědkem.

Problém motoru v Giulii není v tom, že spaluje naftu, ale že je hlučný a jeho charakter nesedí k autu - třeba 2.2d v Mazdě6 je v tomto ohledu mnohem lepší.

Vojta Dobeš
27. prosince 2016, 17:31
0

Jo a co se týče nevypínatelného ESP - kupříkladu redakční důchodce Matěj se našim steskům na to, že nejde vypnout, taky vysmíval. Když jsem mu to potom půjčil, tak se do situace, kdy ho stabilizace poprvé naštvala, dostal asi po pěti minutách. Stačilo ostřeji odbočit z hlavní na vedlejší a trpasličí Duce už zasahoval.

krab
27. prosince 2016, 18:01
0

Díky že si to takhle dovysvětlil ještě. Tak je to tím pádem ta druhá varianta. Nevhodné nastavení a příliš hlučný diesel. Tomu rozumim, i mezi naftovýma čtyřválcema dokážu najít rozdíly i já a to k nim vždycky přistupuju s prvotním despektem. Což je u Giulie škoda. Může být, že to budou postupně dolaďovat...
Přehnaný trpasličí Duce ( Yamamoto) byl v NC generaci roadsteru M... a nebo v menší míře u systému DSC u BMW. Pokud si představím, že v zimních měsících a nebo ve specifických situacích v létě ( např. úzké vracáky nahoru , nebo ostré zatáčky a odbočení vůbec) by to nešlo stiskem tlačítka vypnout, asi už bych hledal která je to pojistka :) ... Na druhou stranu i velmi staré systémy (patrně bosch) například v PSM u 911 konkrétně z roku 2000 fungují tak, že vůbec nevím že tam jsou. To je vice méně nejen moje zkušenost, ale i ta majitele jedné takové.

Pak mám zkušenosti (dvouleté) s nevypinátelným systémem Volvo DSTC systémem co se montoval ca před 8 lety a ten funguje zrovna tak. Nevěděl jsem o něm. A to šlo udělat na sněhu atd občas půl otočku na ručku, dotočit si zadek trošku na kluzku atd. Mělo to ideální tolerance.

No, rád bych tu Alfu vyzkoušel na vlastní kůži, co budu povídat :)

Vojta Dobeš
27. prosince 2016, 18:37
0

Problém je, že Duce je fašista a nenechá ani trošku protočit kolo v situaci, kdy by protočení vnitřního kola bylo lepší než zaseknutí výkonu.

A ten motor není blbej, jen je mizerně odhlučněnej, kdyby byl tišší, tak ať si je nízkootáčkovej. Když se honí, tak jede příjemně a chvílema má i hezkej zvuk, nicméně v určitých režimech (hodně plynu/málo otáček) to občas trochu zní jako rozbitý.

beastar
27. prosince 2016, 19:21
0

Tak ona je sportovnost jedna věc a druhá věc snaha o sportovnost alá BMW a jeho běžné modely jako třeba 318d design a možná i některé prvky působí sportovně ale to auto není sportovní ani náhodou a nezabíjí to jenom ten motor a jejich dvoulitr taky není žádný sportsman jinak samozřejmě dneska jede v téhle třídě tak nějak pro běžného člověka všechno. U toho Porsche zákazníka neurčuje charakter auta ale konečná cena a jelikož tak nějak 20 letí kluci většinou nevlastní firmy a nedělají ředitele (většinou) tak se tam vyprofiluje ten padesátník jako třeba u dovolených v karibiku. V Alfě sem nejel tak to nechci víc hodnotit ale i kdyby šlo jenom o zvukovou kulisu tak i ta dělá trochu tu sportovnost nebo ne ?

Matěj Podhorský
27. prosince 2016, 19:57
0

No, jak říká Vojta. Smál jsem se všem těm steskům ohledně nevypinatelné stabilizace. Navíc když jsem do toho sedl poprvé, tak to pri výjezdu z ulice vnitřní kolo trochu protočit nechalo. Tak jsem si myslel, že to bude OK. Jenomže potom jsem odbočil z hlavní na vedlejší, asi ve 40, klasické téčko v lese... byl tam na cestě nějaký bordel asi, nebo jsem to říznul více, než jsem chtěl, a totálně to na sekundu sebralo výkon. Přitom bylo hezky cítit, které kolo má problém, a Vojta potvrdí, že to nebyl nijak razantní manévr. To mě zklamalo, protože potom si nechala líbit daleko ostřejší jízdu bez jediného zaváhání. Problém je že v té chvilce bez výkonu se auto původně řízené pod plynem stává poněkud nedotáčivým.

Zvuková kulisa... pamatujete hranaté mondeo s motorem TDDi? Hranaté mondeo jezdilo jako sen a zatáčky s ním bylo možno opanovat jako s trojkovým BMW. Ale vedle ostatních, kultivovaných motorů existovala ještě ta varianta TDDi. Velice odolná a bez problémů se vstřiky, ale zněla jako pumpa na sračky. To ten alfí diesel má v určitých režimech nad 3.5 tisíce zvuk i docela zajímavý, ale dole to zní vážně blbě. Ostatně to je psáno už výše. Tož ale neházejme Alfu do žita, trochu odhlučnění v rámci faceliftu to spraví a bude i dieselový život s alfou pěkný.

beastar
27. prosince 2016, 20:29
0

A ona je to vlastně pravda proč si nekoupit trojkové Bmw od Alfy a užívat si a když budou zákazníci hodně kňučet tak to odhluční a bude zase chvíli v Imofě veselo.

Goldies
27. prosince 2016, 22:03
0

Tak ono to pujde odtlumit i v ramci aftermarket (napr. Www.ahifi.cz se na tohle specializuji) takze v tom bych i zasadni problem nevidel (snad jen u OL kdy se na to sahat nesmi). Vetsi problem bych videl v panu Duce :-( designove je to dle meho velmi povedene a dokonce ani tahle tm. seda me nijak neurazi.

beastar
28. prosince 2016, 00:31
0

Jo jo s barvou bych problém neměl přece jen tomu sedanu to celkem sluší ale uznávám že červená nebo černá asi bude hezčí. Co se týká veškeré elektroniky co bdí nad autem tak já mám pocit že se to dnes dělá hlavně kvůli tomu že za posledních 15 let lidi zapomněli řídit a pomalu ale jistě i dávat pozor. Děláme co si trh žádá to sem někde četl rozhovor s někým s top managementu Škodovky a tak prostá byla odpověď .... mám pocit že už to takhle musí dnes dělat všichni.

krab
26. prosince 2016, 20:31
1

Moc fajn počtení, Alfě moc fandím, platforma Giulietta , nyní Giulia a nově Stelvio budou snad generovat zisk. A projekt 4C je famózní si myslím. A jsou momenty, kdy usilovně hledám použité 4C na mobile a pak přemítám sem a tam jak to udělat abych si jednu mohl dovolit koupit :)

Dobrej Vlog ohledně této verze Giulie nedávno udělal :

reagovat
On
OndrasF
26. prosince 2016, 20:35
0

U Giulie mi zatim schazi opravdu silny diesel - 210 nebo kolik koni je proste malo. Jinak to auto je super (jel jsem 180k a pak QV), pokud Alfa prijde s necim silnejsim a leasingovka se ukaze se zajimavou nabidkou, beru ho.
Nejaky nedostatky v ergonomii nebo zpracovani me nemuzou rozhazet, to proste k AR patri :)

reagovat
Ronin
26. prosince 2016, 23:12
0

Výborne napísané,Giulia je fakt lahoda.Možno časom ,keď odíde Mondeo,by mohla prísť,ale to by musela oslovanciť! Kde je ten Wagon?!.Ale nie vôbec nemusí byť.Keby vznikol Wagon prišla by o ten jedinečný šarm,respektive Kombík by to boľ veľmi pekný,ale tak nejak by ztuctovel,už by to nebola Giulia,výnimočná,pretože je len ako limuzína.Stal by sa z nej len pekný kombík pre Taťku.Videl som len jednu,na českej dialnici a to auto na fotke pôsobí o dosť užšie a vyššie.

reagovat
PeterLuk
27. prosince 2016, 00:19
0

Asi som sám, ale mne aj po stretnutí s týmto autom naživo (síce, len v protismere) stále chýba, prinajmenšom v dizajne - pričom práve ten k talianskym autám patrí - ten tradičný taliansky charakter a cit. Vôbec to na mňa nepôsobí ako staršie Alfy, skôr ako nejaké anonymné banglove BMW. Hoc ako auto to je sympatické... Vôbec to na mňa nepôsobí ako Alfa. Ajkeď, to môže prekvapivo byť dobre. Veľmi totiž Alfe fandím, nech sa už konečne vschopí. Len dúfam, že kvôli tomu nestratí to čo ju robí Alfou...

reagovat
beastar
27. prosince 2016, 15:39
1

Jinými slovy Italové konečně pochopili že jediná cesta jak udělat prodejné auto pro více zákazníků je zkopírovat část BMW ( ano to mě skutečně napadlo hned u první fotky než to je v článku zmíněno ) a něco málo od Audi hodit k tomu vlastní paletu laků a tovární masku a je to tady. On to tak dnes dělá skoro každý a určitě se jich něco prodá ale českém trhu to je stejně okrajová věc a stálicim trhu bude koukat na záda hodně s dálky. Auto je to ale pěkné ještě sem to nikde neviděl snad bude i technicky tak dokonalé jak si výrobce maluje to ukáže čas v tomhle případě pár měsíců. Stejně by si lidi měli raději koupit Miatu než nějaký Italský sedan pro neřidiče;)

reagovat


reklama

Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Lexus LS 400  1998
Lexus LS 400

1998 rok výroby
285 koní výkon
3 969 ccm objem

Mercedes-Benz Vito  Mercedes-Benz Vito 2004
Mercedes-Benz Vito Mercedes-Benz Vito

2004 rok výroby
80 koní výkon
2 148 ccm objem

Pontiac Firebird V6  1991
Pontiac Firebird V6

1991 rok výroby
140 koní výkon
3 200 ccm objem