Jaguar XF 2.0: Kočka bez drápů

Nedlouho po uvedení modelu XE představil Jaguar i zbrusu nové XF. Přestože na první pohled by člověk snadno podlehl dojmu, že se jedná jen o decentní facelift, novinka je z drtivé většiny postavena z nových dílů, počínaje lehčí a pevnější karoserií a konče moderní generací motorů. Očekávání v redakci bylo veliké, třebaže poněkud zmatené vědomím, že ‚náš‘ vůz bude pohánět dvoulitrový naftový čtyřválec. Ale vezměme to od začátku…

Zbývá dotáhnout detaily

Design XF není prvoplánově líbivý. Na první pohled si řeknete, že vypadá prostě jako auto. Každý další pohled na něj vám ale odhalí novou elegantní křivku, ladný sklon či odvážný úhel. Po pěti dnech testování se vracím z kavárny, spatřím XF v řadě bezejmenných pleček na parkovišti a musím se na okamžik zastavit. To auto je krásné. 

Podobnost s XE je více než náhodná, jelikož auta sdílejí platformu i hromadu technologií. Nové XF je dokonce o pár čísel menší než jeho předek, na působivosti mu to však neubírá.

Britská auta jsou typická malými odlišnostmi (nechci říct přímo faily). Trochu tím připomínají auta francouzská, Britové však na rozdíl od Francouzů zvládají rozlišování levelu ‚osobitost‘ a ‚absurdita‘.
Takže se usadíte do sedanu vyšší střední třídy a jste za volantem zapasovaní jako pilot Formule 1. Není to nepříjemné a vlastně tu reálně není málo místa, architektura kabiny s širokým středovým tunelem však vytváří dojem účelného řidičského kokpitu. Někdo by řekl nuda, mně se decentní hliníkové doplňky na černém podkladu líbí. Škoda, že ve fabrice ušetřili a ponechali jako výklopné pouze postranní výdechy, ty středové jsou pevné. 

Ke zmiňovaným odlišnostem: koho propánajána napadlo, že vyhřívání sedadel se bude ovládat prostřednictvím displeje, jenže až poté, co zmáčknete čudlík pod ním? Proč musím tak samozřejmou věc jako samostmívací zrcátko dolovat z příplatkové výbavy? Proč šipkové nastavování jízdních módů funguje jenom v přímce a nikoli ve smyčce? Proč nejde podlaha v kufru jen částečně odklopit, ale musí se vytáhnout celá? A proč ‚strop‘’kufru zůstal, jak ho pánbůh stvořil, tedy s odhalenými trubkami a dráty? Vadí mi i absence bezklíčového vstupu, i když ten jde samozřejmě doobjednat. Nedá mi to a sedám ke konfigurátoru, abych si postavila auto, jaké by mi výbavově sedělo po všech stránkách. Přidávám panoramatickou střechu, audio Meridian (nepříplatkové je velmi, velmi průměrné), head-up display, adaptivní tempomat, pár asistentů, chlazení sedadel… a jsem v tom za krásných 2,2 milionu. Mimochodem, může mi někdo vysvětlit, proč se černá maska chladiče v konfiguraci nesmí sejít s adaptivním tempomatem?

Moderní, lehký… a bezzubý

Hodilo by se přiznat, že na konečnou cenu ‚mého‘ Jaguaru měla nemalý dopad i volba silného, byť konstrukčně staršího benzinového motoru. Motory nové řady Ingenium, vyvinuté přímo v Jaguaru, se poprvé představily v modelu XE a postupně obsazují další a další auta. Jejich nejvíce inzerovanou výhodou je modulární stavba, u které se dá přidávat a ubírat, řada dílů je dokonce použitelná pro benzinové i naftové motory. Ve fabrice je tedy budou sekat jako Baťa cvičky. Navíc jsou o desítky kilogramů lehčí, velmi skladné a místo čoudu vyfukují vodní páru s vůní konvalinek. Nejspíš si tedy na jejich existenci budeme muset zvyknout, ať se nám líbí, nebo ne. Nehodlám tu skučet nad downsizingem. Jeho existence je stejně nevyhnutelná jako zákaz fyzických trestů, levné párky v Kauflandu nebo skupina Mandrage. Lidi zkrátka mají, co chtějí. A když to nechtějí, dostanou to befelem od centrálního mozku v Bruselu.

Dvoulitrový naftový čtyřválec v testovaném XF není vyloženě hrozný. V Mondeu by potěšil. V Oktávce možná i nadchnul. Ale když sednete do Jaguaru a po zmáčknutí startovacího tlačítka slyšíte jen vyhýbavé klapání a šepotání, první očekávání dostává řádsky na prdel. Podobné je to s výkonem a jízdním projevem. Akcelerace je obstojná i ve vyšších dálničních rychlostech a ani ve městě nebudete zdržovat drožky a žebřiňáky, jenže tomu jaksi chybí charakter. Na pořádné sešlápnutí plynu motor reaguje spíš podrážděně než nadšeně, nejspíš očekává, že chcete jezdit jen a pouze plynule. Potvrzuje to i osmistupňový automat, který řadí za všech okolností hladce a logicky. 

Zkusme se však na věc podívat jako člověk, který není štěstím bez sebe, když může pravou nohou prokopnout podlahu a za spotřeby dvacet litrů na sto ujíždět do dáli. V jaguařích sedanech vídám nejčastěji důstojné dámy a pány, kteří již mají krizi středního věku za sebou, dovedou ocenit pohodlí i slušnou výbavu a rádi si připlatí za jemný dotek tradice. V tomhle světě je všechno v nejlepším pořádku a těžko můžete kárat automobilku za to, že chce přilákat i usedlé zákazníky a dát na výběr širší paletu motorů. Euro normy jsou navíc stále přísnější. Nízké emise v naší rozvojové zemi zatím sice nikoho netrápí, ale kdo ví, kdy přijde zmíněný befel? 

Shrnutí je zřejmé: na řidičské zážitky si dvoulitrový diesel nekupujte (i když… pokud padne sníh, pořád ještě je to zadokolka). Jako společensky odpovědný gentleman, jenž nechce být stomiliontým řidičem Superbu, si ho s radostí pořiďte. Jen sem pak nechoďte brečet, že to nejede.

Jízdní vlastnosti jsou očividně laděné na vyšší rychlost a větší výkon, než jaké může downsizovaná nafta nabídnout. Tužší nastavení ubírá z komfortu tak malý ždibec, že si toho důstojné dámy a pánové ani nevšimnou, v zatáčkách se podvozek chová sebejistě a čitelně, a to i na roztřískaných silničkách českých regionů. Pokud nehodláte jezdit rally, nejspíš si nebudete stěžovat.

Kam kráčíš, kočko?

Nové XF je jednoznačně dobré auto. Pořád je ještě možné si do něj poručit plnokorevný šestiválec. Dokud tato možnost trvá, beru downsizing jen jako rozšíření současné nabídky, a to nikdy není na škodu. Sto lidí, sto chutí. V mém vesmíru je ale Jaguar auto, které musí umět zařvat a opískovat všechny nabušené škodovky v okolí.

Mám ráda kočky se vším všudy. Po většinu času jsou hebké, přítulné a vrnivé, jejich osobnost by ale nebyla kompletní bez výbavy, která není mazlivá a přítulná ani trochu. Štěstí milovníka koček je úplné jen v bytě s rozsápaným gaučem a s rukama poznamenanýma krvavými šrámy. Nesmíme zapomínat na šplhání po nábytku a tiché útoky ze zálohy. Nic z toho by bez drápů nešlo. Proto prosím, gentlemani, neměňte šelmy v bezmocné králíčky, neberte nám jejich bolestivou lásku. Nechte kočkám drápy!  

Technické údaje:

Motor: vznětový čtyřválec 1 999 ccm

Výkon: 132 kW (180 koní) při 4000 ot./min

Točivý moment: 430 Nm při 1 750 – 2 500 ot./min

Převodovka: osmistupňový automat

Maximální rychlost: 229 km/h

0-100 km/h: 8,1 s 

Provozní hmotnost: 1 470 kg 

Průměrná spotřeba (údaj výrobce): 4,3 l/100 km

Cena testovaného vozu: 1 552 031 Kč

Očima milovníka klasických koček

Vojtův druhý pohled

Klasické Jaguary jsem odjakživa miloval. Možná to souvisí s mou hluboce zakořeněnou anglofilií, která mě nutí pobíhat i po lesích v rádoby tvídovém saku, na nohou semišové boty od britských ševců a v hlavě sny o panském sídle kdesi ve vřesovištích. Původní XJ z roku 1968 dodnes považuji za nejkrásnější sedan všech dob a vlastně i za nejvýznamnější designový počin Sira Williama Lyonse. Ano, větší než slavný E-type. Nakreslit placaté auto s proporcemi pánského přirození tak, aby vypadalo sexy a maskulinně, to dokáže každý. Ale vtisknout sportovní eleganci pohodlnému cestovnímu vozu pro čtveřici cestujících, to je tvrdší oříšek. Obdivoval jsem i Jaguary z 90. let. XK8, kterou osobně považuji ze nejhezčí Jaguar ze všech, i sedany řady X300 a X308, které zvláštním způsobem kombinovaly důstojnou eleganci a dravou sportovnost.

A kvůli lásce k jaguařím tradicím jsem byl nadšený, když se ke konci minulého desetiletí na trhu objevilo nové XF a po něm štíhlé XJ. Přicházely totiž po temné éře, kdy vedení koncernu Ford vnutilo tradiční britské značce image ‚auta pro dědky‘ a její auta vypadala, jako když jaguára stáhnete z kůže a navléknete ji na medvěda. Nová auta začala být opět sportovní a dynamická, tak jako Jaguary ze 60. let. Stejně jako XJ6 Series I vypadala vedle soudobého Mercedesu jako placatý sporťák, působí podobným dojmem dnešní XJ vedle snad libovolného německého übersedanu.

Druhá generace XF jde k mé velké radosti ještě dál stejným směrem. Vedle svého předchůdce působí opticky delší a nižší – přestože ve skutečnosti tomu tak není. To samé v kabině. Zatímco minulé XF působilo vzdušně a futuristicky, nová generace dělá dojem stísněného sporťáku, i když místa máte ve skutečnosti vlastně dost. Ubylo také techno-hračiček, jako jsou převracející se výdechy ventilace nebo čidla pohybu ruky, rozsvěcející stropní osvětlení. Celé to trošku připomíná právě klasické XJ z 90. let. Žádná přehlídka technologií pro geeky, ale štíhlá šelma pro řidiče.

Stejný dojem přetrvává, i když se s XF vydáte na cestu. Je sice vidět, že britská silniční síť nejspíše udělala velké pokroky a tak už podvozek není laděn s typicky jaguaří kombinací obláčkové poddajnosti a kočičí agility, ale pořád není nepohodlný a s rozbitou českou okreskou si poradí velice schopně i ve vyšším tempu. A především má Jaguar onu vzácnou schopnost, že se kolem vás při ostré jízdě zmenší a vy máte najednou pocit, že místo rozměrného manažerského sedanu řídíte obratný sporťák. V kombinaci s rykem šestiválcového motoru osazeného kompresorem je to přesně ten typ auta, se kterým se cestou ze svého venkovského sídla (nebo příměstského satelitu) do kanceláře budete cítit, jako byste závodili s Modrým vlakem. S lakem odstínu British Racing Green a bez zbytečných chromů by bylo kompresorové XF něčím, za co by se určitě ani milovník Bentleyů Woolf Barnato nestyděl.

Pod kapotou našeho testovacího exempláře se ale nenacházel šestiválec s kompresorem. A bohužel ani jeho silnější naftový kolega. Museli jsme se spokojit se základní čtyřválcovým dieselem, prvním z řady Ingenium. Jak už poznamenala Zlokočka, není to špatný motor. Kdyby byl ve Fordu Mondeo. Nebo kdyby byl alespoň o něco lépe odhlučněný. Ve své stávající podobě je ale vhodnou volbou jen pro poklidné řidiče, kteří rádi poslouchají hlasitou hudbu. Utopen v italských áriích nebo přehlušen jekotem Freddieho Mercuryho je to naprosto dostačující motor, pokud tedy nechcete využívat kvalt sportovního podvozku XF na zakroucené silnici.

Pro ty z nás, kteří Jaguary milují nejen pro jejich ladnost a styl, ale i pro jejich dynamické kvality, však bude každodenní připomínkou, že jsme si sice koupili Jaguara, ale už jsme neměli na pořádný motor. Takže verdikt zní – pokud toužíte po XF, ale můžete si dovolit jen diesel, ještě to zvažte. Kupte si raději XE s větším motorem, místo vzadu stejně nepotřebujete. Nebo obětujte příplatkovou výbavu a investujte do pořádného motoru. Nebo si prostě připlaťte. Velká kočka potřebuje nažrat!