6 mýtů, kvůli kterým se (možná) bojíte jet na okruh

Chcete si vyzkoušet jízdu na okruhu, ale nemáte k tomu odvahu? Máte pocit, že na to nemáte vhodné auto či schopnosti? Nebo jste si to vždycky chtěli vyzkoušet, ale nakonec tuto kratochvíli zhodnotili jako zbytečnou? Pak právě pro vás jsou určeny následující řádky. Pokud jste někdy uvažovali či uvažujete, že by výlet na okruh stál za otestování, ale racionálně jste nakonec onen nápad zavrhli, možná zjistíte, že vaše obavy jsou jen mýty. A že výlet na trackday je třeba ten nejlepší způsob, jak ukončit sezonu.

Moje auto okruhovou jízdu nevydrží – zničím si jej

Tohle je asi nejčastější argument, který od lidí běžně slýchávám. O peníze jde vždy až v první řadě, takže představa rozbitého a unaveného auta smutně stojícího na parkovišti u okruhu hravě přebije myšlenky na nějakou zábavu a řízení na dráze. Většině lidí zkrátka takové riziko nestojí za to. Přitom jen málo mýtů je vzdálenějších realitě, než tento. Je-li auto nové, či zánovní, zvládne pár jízd s prstem v nose a ani se u toho nezapotí. U starších aut už je samozřejmě žádoucí, aby byla udržována v kondici, ale pokud si troufnete ujet s nimi 300 kilometrů, pak pravděpodobně neexistuje důvod, proč byste se měli bát vjet na okruh. Ostatně, náš závodní seriál PlechCup zvládají s trochou servisu i auta za 15 tisíc, takže není důvod se obávat, že zrovna vaše vozidlo by po dvou kolech vyvrhlo vnitřnosti a zemřelo. Samozřejmě nechceme tvrdit, že rychlá jízda v zatáčkách, brzdění a akcelerace na plný plyn je to samé, jako výletit si v neděli pohodovým tempem, ale zkazky o zničení auta jsou realitě vzdáleny minimálně stejně. Podrobnější informace najdete v našem článku 5 věcí, které potřebujete vědět, před první jízdou na okruhu.

Nemám sportovní auto, co bych tam dělal?

K jízdě na okruhu se samozřejmě nejvíce hodí sporťák nebo třeba hot hatch, avšak ani obyčejné vozidlo nemusí být překážkou. Nechcete-li lámat traťové rekordy, ale spíše poznat chování vašeho čtyřkolového přepravníku v mezních situacích, není druh auta zase tak důležitý. Ostatně za dobu, kdy okruhové dny pořádáme, už se nám po trati proháněl Mercedes třídy S nebo rozložité MPV. Na malých tratích typu Vysoké Mýto navíc ani není třeba závratných výkonů, abyste měli pocit akce – zatáčky vám dají zabrat i se skromnou porcí koní. No a třeba nakonec zjistíte, že je vaše běžné auto (a nebo vy sami) mnohem schopnější, než jste si mysleli.

Nevěřím si, budu dělat ostudu a budu pomalý

Žádný učený z nebe nespadl. Všichni jsme někdy poprvé zkoušeli bruslit nebo jezdit na kole a s autem je to vlastně úplně stejné. Kdo nic nezkusí, nic nepokazí. Obezřetní nováčci jsou přítomni téměř na každé akci a ostatní s tím počítají. Pokud nebudete ostatní blokovat a sem tam kouknete do zrcátka, téměř jistě nikomu vadit nebudete. No a že to napoprvé nebude nijak rychlé? Málo kdo přijede a drtí soupeře i rekordy na kolo. Ale pokud se budete snažit (a nebo si třeba necháte od někoho poradit), budete se rychle zlepšovat. Navíc volné okruhové dny nejsou žádný závod. Nejedná se o čas (byť mnozí se samozřejmě snaží zajet co nejlepší), ale o zábavu anebo třeba nabytí nových zkušeností. A začít na malém okruhu jako Mýto je vlastně úplně ideální – díky členitosti tratě se nejezdí závratnou rychlostí, takže nehrozí žádný velký průšvih. Navíc si vše osaháte a dostanete do sebe správné návyky, takže se pak budete cítit daleko komfortněji, když se třeba vydáte na návštěvu velkého okruhu jako Brno nebo Most.

Jezdit pořád dokola musí být nuda

Z hlediska běžného člověka samozřejmě ano. Ale běžný člověk by takovýto článek otevřel leda omylem. Pokud vás ježdění baví, bude vás na sto procent bavit i okruh. I když dráhu obkroužíte 100x dokola, na jeden den a první pokus toho budete mít tolik k naučení a pilování, že se nebudete mít kdy nudit. Je samozřejmě pravda, že ostřílení matadoři mají své oblíbené a neoblíbené okruhy a některé je dokonce nebaví, ale to je způsobeno právě tím, že jsou už ošlehaní matadoři. Učení správné stopy a brzdných bodů, snaha zlepšit čas nebo poznat chování auta na limitu vás na první pokus zahltí natolik, že si ani nevzpomenete, že dané míst projíždíte třeba potřicáté.

Můžu se projet po okresce anebo smykovat na parkovišti – co mi okruh přinese navíc?

Také tento názor jsem zaslechl už několikrát a ze své vlastní zkušenosti a také zkušeností kamarádů můžu jednoznačně prohlásit, že pokud se chcete naučit auto pořádně ovládat, je malý okruh ideální řešení. Pokud nemáte vypínací mozek a pud sebezáchovy, jen stěží se na veřejné silnici uvolníte natolik, abyste se pokoušeli balancovat na hraně přilnavosti, zjistit, co se stane při prudkém brzdění do zatáčky anebo třeba naučit vodit auto bokem. Na okruhu to jde velmi rychle. S vědomím, že je kolem dost místa pro chybu a nikdo vám nevyletí ze zatáčky v protisměru, najednou nebudete limitování strachem nebo opatrností. Dovolíte si víc a budete se učit mnohem rychleji. Myslím, že už po prvním okruhovém dni pocítíte hmatatelná zlepšení. A to i v činnostech, která na zasněženém parkovišti nikdy natrénovat nemůžete.

Stojí to moc peněz

Nebudeme si lhát. Nic není zadarmo a každá sranda něco stojí. Ale okruhové ježdění rozhodně není nějakou nedosažitelnou záležitostí pro horních deset tisíc. Na nejbližším trackdayi si můžete zajezdit už za 2000 Kč. Tedy za třetinu toho, co stojí průměrná škola smyku. Připočíst je nutno i nějakých pár stovek za proježděný benzín a nepřímé náklady vzniklé opotřebením pneumatik a brzd. Ty je však možné minimalizovat, pokud si přečtete našich 5 rad, před první návštěvou na okruhu. Tak co, uvidíme se v Mýtě?