Porsche s karoserií Golfa, nebo Corvette v těle Kadettu - pro Güntera Artze to byl denní chleba.

Psal se rok 1971 a v Hannoveru se jistý Günter Artz stává ředitelem automobilového dealerství Nordstadt. Pedantský obchodník je dodnes považován za mistra marketingu. Razil totiž revoluční myšlenku, že značka prodejce vozů je důležitější, než samotný výrobce auta. Všechna vozidla prodaná ve svých showroomech tak olepoval samolepkami s logem Nordstadt, zákazníkům poskytoval rozšířenou záruku a servisní plán v ceně vozidla a jako jeden z prvních začal nabízet zánovní ojeté vozy se zárukou. 

Jeho obchodní talent nesl ovoce a Nordstadt se brzy stal nejvýdělečnějším prodejcem nových vozů v Hannoveru. Artz ale mířil výše – doufal, že se stane tím nejlepším v celém západním Německu. Začal tedy vylepšovat prodávané vozy různými tuningovými díly a příslušenstvím, aby se odlišil od konkurentů. Vozy se samolepkou Nordstadt se tak brzy staly synonymem slušně vybavených a udržovaných aut.

Jenže pár doplňku a lepší výbava Günterovi nestačily a tak v roce 1974 vzniká pod jeho vedením v autodílně Hannoverského showroomu VW Beetle Carrera. Na první pohled obyčejný brouk má místo zadních sedaček šestiválcový boxer z Porsche, na zadní kola tak posílá 210 koňských sil. Kompletně přestavený je i podvozek a řízení. Automobil se účastní několika závodů kde budí zasloužený zájem a publicitu. Pro Nordstadt je to skvělá reklama a výjimečný vůz si nakonec našel svého kupce. 

Tím ale kariéra Artze jako úpravce teprve začala. Dalším vozem, jež neunikl jeho pozornosti bylo pohledné kupé Volkswagen Scirocco první generace. To se na trhu objevilo v roce 1974 a Güntera prý mrzela jeho mizerná využitelnost a málo místa na zadních sedadlech. Jinak ho totiž považoval za ideální vůz pro každý den. V jeho dílnách tak vzniká Sciwago (SCIrocco WAGOn) a jak už název napovídá, nešlo o nic jiného, než o “šíro” s karoserií kombi. Tedy správněji shooting brake, protože tento výtvor měl jen dvoje dveře. Došlo k přepracování střechy a karoserie od B-sloupku dále. Konečný výsledek dopadl…inu, zredukujme to jen na konstatování, že to původní kupé vypadalo tak nějak lépe. 

Celkem vzniklo v letech 1977 a 1978 v Hannoveru 52 kusů tohoto veskrze praktického vozu, většinou šlo o vozy na objednávku, tudíž byla i tato maloseriová výroba pro Nordstadt finančně zajímavá. Do dnešních dní přežilo jen sedm kusů a jde o poměrně ceněný sběratelský kousek. Dokonce se proslýchá, že řešení zadní části vozu okopíroval později Volkswagen pro Polo druhé generace. Kombi ale nebyla jediná praktická verze Scirocca, kterou má Artz na svědomí. Na základě “svého” kombi postavil i malou sérii pick-upů. ,

Sciwago odstartovalo Artzovo “kombíkové” období. Na sklonku sedmdesátých let představuje kombíkové Porsche 928, následované o rok později ještě modelem 924.  Zatímco první jmenované příliš mnoho krásy nepobralo a jeho záď s obrovským sklem zavazadelníku a klasickými světly působila disproporčně a křivě, pozdější 924 už lze označit za podařenější. K tomuto vozu se váže i poměrně zajímavá perlička. Artz, toho času již v důchodu, se nechal nedávno v rozhovoru pro časopis Klassik slyšet, že právě kombíkovou 924 považuje za jeden ze svých nejlepších výtvorů a proto má k němu dodnes uschované veškeré formy a dokumentaci. Teoreticky tak není problém tento vůz vyrobit i dnes.

Zatímco 924 shooting brake nelze upřít určitou eleganci, batoh na 928 vypadá přeci jen trochu neohrabaně.

Od praktických Porsche si ale Artz oskočil na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let ještě k jednomu (o poznání šílenějšímu) projektu. Na paškál si vzal nejprodávanější vůz té doby, Volkswagen Golf první generace. Ačkoli si zákazníci toužící po rychlé jízdě mohli pořídit verzi GTI, která roztáčela přední kola silou sto dvanácti koní, pro Artze byla tato varianta přeci jen trochu slabá. Mnohem více, než řadový čtyřválec se mu zamlouvala představa, že pod kapotou lidového vozítka bude burácet vidlicový osmiválec pohánějící zadní nápravu.

A protože se tou dobou Nordstadtu vedlo náramně dobře a peněz “na blbosti” bylo dost, zrodil se projekt Golf 928. Jak už název napovídá, šlo o spojení výše vzpomínaného Porsche a Golfu. Artz z Porsche odmontoval karoserii a na to, co z vozu zbylo zkrátka posadil karoserii Golfa. Tedy…tak jednoduché to nebylo. Už od pohledu je totiž jasné, že velké GT má poněkud rozdílné proporce, než malý městský hatchback. Karoserie tak musela projít poměrně svéráznou úpravou.  

Celá “skořápka” se zkrátka rozřízla přesně v polovině a do vzniklého prostoru navařili v Nordstadtu dalších 23 centimetrů materiálu. Takový skelet samozřejmě pozbýval torzní tuhost (která by ani tak nestačila na příval síly z velkého osmiválce) a tak celá stavba spočívala na trubkovém rámu. Výsledný vůz ale nebyl žádný odbytý bastl – zvenčí vypadala na první pohled podezřele (kromě úctyhodné šířky) jen větší a širší kola. Jiné to ale bylo v interiéru – ten byl převzat kompletně z Porsche, jen výplně dveří byly dodělané na zakázku. 

Není bez zajímavosti, že Golf 928 byl nakonec rychlejší, než původní Porsche. To totiž jednak vážilo o pár kilogramů víc a jednak mělo (i přes vejčitý tvar) horší součinitel odporu vzduchu, než krabicoidní Golf. Řečí čísel – maximálka vozu byla 233 km/h (oproti původním 228 km/h Porsche) a z nuly na sto vystřelil za 7,6 vteřiny. Celkem těchto Golfů postavili v Hannoveru sedm, dodnes se ale dochovaly pravděpodobně jen dva kusy.

První polovina osmdesátých let se nesla u Artze ve znamení Audi a Volkswagenu. Dalo by se říci, že se snažil vyrábět vozy, které by daná automobilka kvůli své profilaci nenabídla. Luxusní Audi tak přestavoval na kombíky (například stvořil luxusní Audi 200 kombi) a sporťáky na “civilní” konfigurace (Audi Quattro shooting brake a sedan).

Je libo rallyovou legendu ve verzi pro taxislužbu, nebo pro velmi rychlého stěhováka? U Artze to není problém.

Naopak Volkswageny dostávaly zpravidla kúru, jež z nich dělala vozy sportovnější a exkluzivnější. Ať už se bavíme o Golfu Speedster, což bylo upravené kabrio se sníženou vrchní hranou střechy o 10 cm, takže působí dynamičtěji, nebo o Jettu Cabrio. Ta mimochodem nevznikala tak, že by se z klasické Jetty uříznula střecha, ale tak, že se na stávající Golf cabrio přivařil kufr. To samozřejmě dává z hlediska konstrukce smysl, člověk se ale neubrání úsměvu, když si uvědomí, jaké svým způsobem bizarní snažení to bylo. Speedsterů vzniklo celkem šest, Jetta se pak vyrobila ve čtrnácti exemplářích.

Jetta cabriolet a Golf Speedster. Na první poheld nenápadné, ale velmi propracované vozy z pera Artze. 

Tou dobou ale již několik měsíců zuří celkem vyhrocený spor mezi Artzem a jeho nadřízenými z konsorcia Bischof&Hammel, pod nějž spadá i Nordstadt. Čím dál častější hádky na téma “dealerství není tuningová dílna” vrcholí v roce 1985 odchodem Güntera ze společnosti. Spolu s několika přeběhlými zaměstnanci si zakládá na dohled od Nordstadtu (ve stejné ulici) vlastní firmu, jež se specializuje na přestavby vozidel. Cílem jeho úprav se stávají vozy značky Opel. 

První vlaštovkou je luxusní kombi postavené za bázi modelu Senator, následuje Opel Corsa Caravan, dokonce ve dvou verzích, tří a pětidveřové. Prodeje jsou sice poměrně nízké, Artz ale stále staví i kombíková Porsche, která mu takovéto experimenty vydělávají. Výroba je ale postupně utlumována a je jasné, že zlaté časy Artzových vozů se pomalu chýlí ke konci. Zmínku si zaslouží ještě skoro zapomenutý Mercedes 500TE, což nebylo nic jiného, než technika Mercedesu 500E nacpadná do karoserie kombi. Vznikly dva kusy. Ještě před tím, než se ale jeho výrobna v Hannoveru definitivně uzavřela, představil světu dva modely, které se nezdráhám označit jako vrchol jeho kariéry úpravce.

Kombíkový Senator a Corsa vypadají jako produkční modely Opelu. V porovnání s prvními pokusy, jakými bylo třeba nevzhledné SciWago je znatelný velký posun vpřed. 

Prvním z oněch vrcholných vozů je bezpochyby Cordette. Jak název (a ikonické hliníkové disky) napovídá, jde o techniku z Chevroletu Corvette C4 napasovanou do nenápadného těla Opelu Kadett GSI. Recept byl veskrze podobný, jako u Porsche-Golfa. Odstrojená Corvetta dostala trubkový rám, na kterém sedí rozšířená (o 25 cm) a prodloužená (o 15 cm) karoserie Kadettu. 

Aby toho nebylo málo, nešlo jen tak o ledajakou Corvette C4. Rozhodně to nebyla základní verze, kde byl osmiválec o objemu 5,7 litru naladěn na mrzkých 208 koní. Tahle šílenost posílala na zadní kola bezmála dvojnásobek – 381 koňských sil. Vůz dosahuje rychlosti 245 km/h, z nuly na stovku zrychlí za 6,5 vteřiny a  nějakým zázrakem se ho povedlo schválit pro silniční provoz. Artz Cordette nikdy neprodal – půjčil jí několikrát různým závodním jezdcům, unikátní vůz ale dodnes zůstává jeho vlastnictvím. 

Se světem úpravců se Artz rozloučil stylově. V roce 1992, těsně před odchodem z branže, představil Lotus Calibra. Tím dle svých slov napravil chybu Opelu, který tento vůz nikdy nevyrobil, ačkoli by k tomu elegantní karoserie kupé sváděla. Opět stačí jen letmý pohled a znalec odtuší, že s touhle Calibrou je něco v nepořádku. Rozvor i rozchod kol je o poznání větší, trénované oko navíc pozná disky z Lotusu Omega. Dle Artzova oblíbeného receptu jde o unikátní supersedan, jež vzešel ze spolupráce Lotusu a Opelu, ale převlečený do slušivějšího žlutého kabátu. 

Stejně jako Cordette, ani tahle speciální Calibra si majitele bezprostředně po stvoření nenašla. V minulosti se sice objevily na internetu inzeráty, kdy někdo oba tyto exkluzivní vozy nabízel, Artz se ale nechal nedávno slyšet, ze mu stále oba patří a jejich prodej neplánuje. I díky tomu se poměrně často objevují na různých výstavách a srazech. 

Pokud vás Artzovy vývory zaujaly, máte jedinečnou možnost si je prohlédnout naživo a to relativně nedaleko od našich hranic. Technické muzeum v Německém Speyeru (které mimochodem rozhodně stojí za návštěvu, mají tam třeba raketoplán) pořádá každý rok druhý víkend v květnu setkání vozů z pera Güntera Artze. Na výstavu pravidelně přijíždí i mistr samotný a rozhodně je na co se dívat.