Práce automobilového novináře je na hovno

Následující text obsahuje sprostá slova… sorryjako…

Pro začátek si to trochu vyjasněme. Tak jednak, nejsem regulérní motoristický novinář. Po světě moc necestuju a když ano, není to kvůli autům. Živí mě věci, které mne příliš nebaví a ani s těmi novými auty to není slavné, protože jezdit si pro ně do Prahy, když bydlíte u Ostravy, ve většině případů nestojí za ty peníze a čas. To jen, kdyby mi chtěl někdo závidět. :-) Přesto, že jsem jen takový falešný pisálek živící se jinde, bych zde ale rád napsal pár řádek o záležitostech, které psaní o autech přináší a většinou člověka akorát tak naserou. Než začnu plivat jedové sliny, rád bych poznamenal, jaké mám velké štěstí, že jsem jen ten falešný pisálek přispívající na provinční web s tou nejlepší čtenářskou základnou, kterou jsem kdy zažil, protože obzvláště první a poslední stesk budou spíš takovým nabobtnaným hejtem objímajícím zkušenosti mnoha kamarádů – kolegů, než že by se týkaly přímo mě. Psát o autech totiž někdy vážně stojí za hovno a já vám řeknu proč:

1. Sere mě, že nejsem google:

Když o něčem chcete psát, měli byste o tom něco vědět. Když o tom víte prd, budou vás mít lidi oprávněně za debila a ještě k tomu nesoudného. Ale teď pozor. Za debila můžete být, i když toho víte relativně dost. Jako automobilový pisálek si musíte udržovat všeobecný přehled v oblasti. Některá auta znáte lépe, některá hůře, ale alespoň trochu potřebujete znát všechna. Potřebujete se alespoň zhruba orientovat v technice a jejím fungování. Měli byste vědět, kdo s kým peče a sdílí technologie. Měl by vám docházet kontext a souvislosti napříč automobilkami a světem. Znát důležité postavy motorsportu, designu, vedení…  Zkrátka, ten všeobecný přehled. Z toho vyplývá i druhý aspekt – pouze v omezené oblasti si můžete dovolit znát detaily a mít vskutku hluboké znalosti, zkrátka není možné pojmout vše. 

Jenže pro čtenáře je někdy všeobecný přehled málo a občas žádá, abyste byl google, wikipedie a ‘vševědoucí já’ všech klubových platforem. U nás se to vyskytuje velmi okrajově, ale kolegové z větších magazínů to budou znát velmi důvěrně. Napíšete třeba, že auto 1 a auto 2 používají stejnou pohonnou jednotku, ale nějaká chodící studnice vědomostí vám přijde vysvětlit, že jste úplný debil, protože auto 1 má přece senzor polohy vačky v jiné pozici, odlišně tvarovanou olejovou vanu a co je zcela kruciální, trubka sání je o 8 mm kratší a  to by přece měl vědět každý, protože každý by měl mít 30 vraků těchto vozidel rozesetých po svém pozemku a veškerý čas trávit jejich přebíráním a hledáním rozdílů. Ve stejném duchu pak třeba zapomenete v jiném článku zmínit, že model XY byl obzvláště významný speciální 5 kusovou sérií pro trh v Laosu nebo že autu YZ cuká automat proto, že v šarži A1234 byl špatně naflashovaný firmware a je nestoudná potupa, že tento zjevný interní fakt jste jakožto novinářský odpad opomenul…

2. Sere mě, že neumím řídit

No, takhle…  řídit asi trochu umím. U běžných aut se nebojím poslat je k limitu nebo přes něj a když jsem ještě byl šťastný muž jezdící Miata Cup, stačilo to občas v těchto kláních autíček Malibu Stacy na pódiová umístění. Jenže testovat autíčko na úrovni Malibu Stacy je strašně jednoduché a umí to skoro každý. Řidičská samozřejmost se projeví až při jinačích situacích a ta mi pořád znatelně chybí. V reálu jsem se tudíž při krocení F-Type V8 tak trochu posral…  Vyždímat nový hot hatch bez dispozice okruhu, aby se v celé nahotě projevily detailní rozdíly mezi jednotlivými modely, to asi taky neumím – rozumějte, ono to ve 160 pořád drží jako debil. No a pak je tady samostatná kapitola – čtenářská auta. Nedávno jsem se dostal za volant Lotusu Exige S. Takové to mohly být hezké jízdní dojmy. Kombinace lehké tryskomyši s motorem uprostřed a zcela neznáme technické silnice však způsobila jediné – musel jsem to úplně prodat, protože jsem si zkrátka nevěřil a vážně jsem tu bílou placatou věc nechtěl rozmazat o nějaký jihomoravský strom nebo kus svodidla… V takovém případě pak opravdu nejde napsat nic víc, než že to drnčí, kvičí a ‘jede jako po kolejích’ (vnitřně pláču). Tedy lépe řečeno je lepší nenapsat nic.

…do toho se jednou za čas potkáte s ocasem jménem Chamilla a ten s váma v Mazdě 6 lítá po okresce bokem za ukázkového používání techniky lift-off, jen tak mimochodem mele cosi o diferenciálu, když mu BMW M4 pálí zadní kola na zařazenou čtyřku anebo s naprostou samozřejmostí vodí po jakési erzetě Civic Type-R v dálničních rychlostech a pískají mu u toho gumy. To si pak vždycky říkám, že bych měl raději psát do Květů testy kyblů na dlažku (pro neostraváky – samozřejmě mám na mysli kbelíky na mytí podlahy).  

​3. Sere mě, že po mě lidé chtějí rady…

“…ty píšeš o těch autech, ty bys mi mohl poradit…”  Ach..  už jen vzdychnu pokaždé, když to slyším. Protože píšu o autech, lidé po mě někdy žádají rady, tedy lépe řečeno, chtějí mi vysvětlovat, proč je jejich volba správná… …a nutno říct, že já už na ně poslední dobou mrdám a jen přitakám “jojo, kup si to… “. Lidi totiž rady nechtějí, chtějí jen potvrdit správnost své volby a pokud jim náhodou napíšete opak, myslí si, že jste debil. A taky že jo, je to debil! Jezdí přece tím miniaturním autíčkem bez střechy a taky si kupuje ty divné staré auta (vím, adjektiva mají špatný tvar, ale my chuji tady na SM tak mluvíme), které po roce prodá, protože je s nima určitě nespokojený a serou se mu… 

Navíc je nad Slunce jasné, že Octa 2.0 TDI je nepřekonatelná, hlavně když je černá, že bawo E60 530d za 150 určitě bude blbuvzdorné a spolehlivé, že Japonci mají drahé díly a nikdo je neumí opravit, a že novou Insignii by si koupil pouze blbec, protože to je přece Opel, takže to nedává smysl, když za fleetový budget může být Octa 2.0 TDI Ambition. Černá. Tak to prostě je.

4. Sere mě, že jsem podplacený

Pravda, na Autíčkáři jsme byli podplacení jen párkrát, zatímco jiní jsou podplacení skoro furt. Ale podstatné je, že to podplacení bylo evidentní i tady. 

Podplacení jsme obzvláště když:

– pochválíme Škodu
– pochválíme Hyundai
– zhejtíme Škodu
– zhejtíme Hyundai
– testujeme Mazdu…   
– náš názor se neshoduje se čtenářovým.

Třeba ty Mazdy se nám líbí a píšem o nich hezky… A dokonce si je kupujeme. Z těch úplatků samozřejmě. Křeček dostal klíčenku Fiat! To hovado… Podhorský jel za cizí peníze na dovolenou! hajzl…  půldenní… na terénní polygon… A dostal oběd. A vůbec, prostě vždycky přijdem k importérovi, on k nám na kolenou dobelhá s klíčky od auta s plnou nádrží, my otevřeme prázdný kufr a s nasráním řeknem: “Cože? Takhle teda ne! Přes pětitisícovky nechci vidět roletku kurva, jinak napíšu, že jste nejhorší značka ve vesmíru a tady ten střep je zasyflená uskákaná mrdka…”

Takhle to je. Furt jsme podplacení. Zlatá práce…

HOWG domluvil jsem.

PS: Neberte to všecko výše moc vážně, my pořád píšem rádi :-)