Petrolheadi, Autíčkáři, Nadšenci... Beztak jsme všichni divní.

A nechápejte mě teď špatně, tohle není žádný hejt, tím nechci nikoho urážet nebo zbytečně kritizovat. Přeci jen, to bych si sám podřezával větev, vždyť se mezi ty autisty sám často a rád řadím. Jen jsem se v poslední době trochu zamyslel nad tím naším koníčkem a došlo mi, že pokud tuhle zálibu fakt myslíme vážně, něco je na nás špatně. 

Úchylka první: Peníze

Znáte to, že jo, všechny ty Lamborghini, Ferrari, Porshe a podobně, ty super rychlá, super moderní, super ovladatelná… no zkrátka super auta. Superauta. Tak ty přesně řídí zpravidla pravověrní petrolheadi, kteří s nimi pravidelně vyjíždí v sobotu ve čtyři hodiny ráno na prázdné okresky za městem užít si jízdu na hranici možností, sekají meziplyny na svých manuálních převodovkách a s přesností legendárních samurajů trefují apexi ve vrocholcích zatáček, aby si pak u vycházejícího slunce a kelímku kávy z automatu před nádražím vyprávěli o nejnovějším plnokrevníkovi z Maranella. No… já bych teda možná ale řekl že… ne… Jasně že ne, když průměrný autíčkář je socka co ze svý mizerný výplaty udržuje při životě svůj zastaralý šestiválec jenom proto, že to prostě dobře jezdí… 

Jako jasně, to je trošku nadsázka, mít rád auta vás k chudobě samozřejmě nepředurčuje, vždyť i tady na autíčkáři se pár těch Porshí a dalších sporťáků najde. Nicméně odškubávat si posledních pár tisíc z výplaty na lepší olej pro svojí Alfu, platit hnusně drahý havarijko na starý BMW, nebo posílat tisíce Rumunskýmu kamioňákovi a doufat že mi ten potřebný díl na bohem zapomenutý dítě Britského autoprůmyslu fakt doveze, je prostě blbost. A beztak to všichni děláme, tak jsme asi blbý…

Úchylka druhá: Randál

Ať hodí kamenem každý, kdo už někdy četl recenzi auta, ve které se psalo “Brapapapapapa”. Počkat, radši nic, nic neházejte, to by bylo rozbitých hlav a oken. Tohleto už totiž někdy četl úplně každý, je to totiž v každé druhé recenzi čehokoli jenom trošku sportovního. Jenomže, ono se není čemu divit, ono to stupidní “brapapapapa” se nám totiž vážně líbí. My, kteří si o sobě myslíme že jsme něco víc, máme rádi krásně vyladěné pěti, šesti a více válce olizující červené pole otáčkoměru za srdcervoucího rykotu laděných výfuků v tom nejlepším kole na nejkrásnějším okruhu, ti o kterých si myslíme že jsou něco méně, zase neskutečný rámus potuněného, saze metajícího TDIčka s lešenářkou trubkou čouhající ze zadního nárazníku budící babičky na Jižním Městě kolem půl druhé ráno při cestě z hospody. Každopádně jedno máme společné, máme rádi, když auto nějak zní. A to je přece blbost. Když je v autě ticho, je to přeci oběktivně lepší. Slyším co se děje kolem. Můžu poslouchat hudbu, aniž bych si musel ničit ušní bubínky radiem na maximum. Můžu si povídat se spolujezdci. Ve skutečnosti, jeli už jste někdo elektromobilem? To ticho v něm… To je prostě fakt paráda a normální člověk to tak musí chtít. Jenže mi chceme ten zvuk. Ten randál. Jsme divní…

Úchylka třetí: Ústupky

Maličko souvisí s prvním bodem, ale nejenom. Zamyslete se. Máte auto, takzvaně jak my s oblibou říkáme, pro radost. A na tom autě je určitě něco, co vás sere. Jo, něco tam je, vsadím se že to každý z nás zná. Podvozek je tvrdý jak zámecká dlažba doma na pergole, motor je hladový jak tygr co týden nejedl, je malé, není z něj vidět, moc často nestartuje… Ale všechno je odpuštěno ve chvíli kdy projednou naskočí, rozezní se výfuk, a skrz ruce a zadek k nám proudí tolik informací, že by se z nich dala napsat divadelní hra. To je mimochodem taky moc oblíbená hláška v testech sportovních aut, to o těch rukou a zadnici. Přitom každý normální člověk ví, že ona jízda je vlastně podružná, a vlastnosti typu spolehlivost, ekonomičnost a praktičnost jsou vlastně mnohem důležitější. Jen my jsme kokoti a nechápeme to. 

Úchylka čtvrtá: Vědomosti

Kubajz, bez přemýšlení a hnedka z patra, modelová řada Volva v roce 92 a palety motorů. Věděl bys to, viď že jo! Jasně že když má člověk koníček, něco o tom ví, to je tak nějak normální. Jenomže u nás už to občas přechází trošku k maniakálnosti. Vždyť já to vidím sám u sebe. Kolik mouder, kolik praktických věcí, kolik opravdových hodnot bych v té hlavě mohl mít, nebýt tam ty auta. Možná i tu násobilku bych si pamatoval! Jenomže já namísto toho vím že Gianfranco Brancatelli a Aguri Suzuki měli velkou srážku při závodu 24hodin LeMans v devadesátém, protože jsem o tom před pár dny viděl pěkný video na youtube. A tohle nás baví. Zajímat se o každý poslední detail ze světa aut. Jenomže ono, přiznejme si s rukou na srdci, odříkat z hlavy technické parametry motoru, který se vyráběl před padesáti lety, je prostě trošku divný. Skvělý, ale divný.

Úchylka pátá: Posedlost pákou

Tak samozřejmě první co člověka napadne je ta manuální převodovka, že. Jo, i já mám radši manuální řazení. Je s tím prostě větší zábava, dává to řidiči mnohem větší pocit, že je skutečně řidičem. Netvrdím že to tak musí mít každý kdo se o auta byť jen trochu zajímá, nakonec prodeje čím dál tím více ukazují, že je nás kvedlalů méně a méně. Nicméně přesto tu pořád jsme a pořád ty svoje řadící páky vynášíme do nebes (ikdyž například třeba zrovna tu v mém MG má na svědomí nejspíše lidoop). A to i přesto, že automatické řazení, zejména to v moderních autech, je snazší, pohodlnější, dost často už i plynulejší a řekl bych, že většina řidičů bude s automatem rychlejší. Jenomže my ne, my prostě potřebujem tu svojí páku na kvedlání. A není to jen o páce řadící. Pamatujete si jak začali nastupovat elektronické brzdy místo klasické ručky? Zase stejná písnička, sebrali nám páku, vzali nám tedy možnost za ni tahat, a hned propukl mordor.. Jasně, nejde jen o to tahání za páku, on je tam i funkční rozdíl, ale chápete můj point. Prostě bysme furt kroutili, tahali a kvedlali kusem plastu a to je prostě fakt na palici… Jo a nejrůznější mačkátka, točítka, tahátka a kolíbátka, tak to máme taky rádi.

Tak, a je to venku. Možná sice trošku zbagatelizováno, možná sice napsáno trošku (hodně) v nadsázce, ale prostě nedá se svítit, jsme holt banda intošů a měli bysme se nad sebou zamyslet. 

Teď už jenom nastavit budík, trošku se prospat a ráno se jdu projet:)