BMW Z4 Coupe 3.0 Si je s odstupem času parádní puristická kára

Prozradím to hned v úvodu. Koupil jsem “Zetčtyřku” v kupátku. Ten kdo si pamatuje začátky místního blogera pod nickem “Krab”, tak víte, že úplně v tom prvním jsem představoval červenou tenisku, BMW Z3 Coupe s 2.8 M52 motorem, auto které jsem si přál už jako starší teenager, když bylo nové. Měl jsem ho moc rád, ale koupit si takové auto dneska znova by znamenalo buď investovat nemalé peníze do opravdu hezky renovovaného nebo zázračně zachovalého kousku anebo koupit nějaký průměrný, ale smířit se s nekonečným bojem se rzí.

BMW Z4 je novější auto, s tou korozí už tolik problémů neměla a kupátka jsou všechna navíc pekelně vzácná. Ono není divu, protože je to pěkně ulítlé auto. Roadster, kterému nasadili střechu, dokonale ho zpevnili, ale vytvořili opravdu malou útulnou kabinu pro řidiče a jeho spolujezdce. Dětská sedačka se mi na spolujezdce do emkových sedaček vejde tak akorát, takže můj malý spolujezdec má zas novou hračku, ve které ho taťka může vozit po krajině. Roadster bychom asi tak moc neužili a hlavně, já mám prostě úchylku na automobily karosérie kupé, obvzlášť tahle malá gétéčka. Dneska v tomhle podobném konceptu můžete koupit Jaguar F-Type nebo Toyotu Supra GR, ale to jsou oboje auta, jejichž pořízení je docela drahý špás.

Proč Z4 Coupe 3.0 Si a proč ne rovnou pravé emko?

Důvod je tady v mém případě čistě prozaický. Po loňském nákupu staré vzduchem chlazené 911 mi zůstal účet suchý jak Martini a pravé emkové kupátko dneska stojí klidně až 60 tisíc eur. To jsou šílené ceny. Vyrobilo se jich ještě méně než verzí 3.0 Si a jsou dnes zkrátka dvakrát, vlastně spíš třikrát tak drahé. Byla by s emkem násobně větší zábava za volantem? Rád to někdy v budoucnu porovnám, pokud se s majitelem pravého emka potkám, ale myslím si, že úplně ne. Za ceny obecně vzato kolem 20 tis euro představují třílitry vynikající hodnotu za peníze. A na pravé emko jsem stejně na účtu požadovanou sumu neměl, takže výběr byl jednoduchý.

Při zkušební jízdě mě totiž překvapila nejen útulnost a ergonomie kabiny, ale i reakce a zvuk třílitru N52 o výkonu 195 KW při 6 600 otáčkách. Druhý údaj v technické tabulce říká 315 N.m při 2 750 otáčkách a to jsou hodně zajímavá čísla až překvapivá, že patří k jednomu motoru. A tahle N52 vážně taková je. Velmi masitě a hutně se sbírá z nižších otáček a náramně graduje až k limitu někde lehce nad sedmi tisíci. Tenhle motor se mi vážně líbí, to nelze srovnat se starou dobrou M52, samozřejmě zas není už tak jednoduchý a spolehlivý. I když i N52 patří k tomu dnes vysloveně oblíbenému a spolehlivému co z Mnichova za posledních 15 let vyšlo.

Manuál, posez na zadní nápravě

Možná se bude leckdo divit, co dělám zase zpátky v bavoráku. Ale tohle auto je hodně speciální. Vzniklo jako designové cvičení, dostalo se kupodivu do výroby a nebylo to čistě jen Z4 s pevnou střechou. Auto má dost odlišení v nastavení, jak řízení, tak odladění podvozku a vůbec. Našel jsem press kit z roku 2006, kdy se jak emko tak 3.0Si představovalo veřejnosti a jen technický popis má deset stránek. To už se dneska nevidí. Bylo vidět, že v té době ještě technika velké kluky zajímala a zákazník si chtěl přečíst něco o vychytávkách a finesách, které to auto mělo, zejména emková verze, kde bylo zcela jiné řízení, brzdy z E46 M3 CSL a spousta dalších zajímavých změn. Ale to základní zůstává u obou stejné. Sedím obklopen autem, zírám na dlouhou přední kapotu a auto vnímám přes sedačku hodně od zadní nápravy. To dodává Z4ce takový opravdu pěkný oldschoolový feeling, těch šedesátkových aut s šestiválcovým motorem vpředu. Řadový šestiválec právě tu atmosféru báječně dokresluje. A to byl vlastně důvod proč jsem si ho koupil.

Je dokonale jiné než 911tky je úplně jiný než Cayman/Boxster, je tak nějak svůj a pro mě správňácký. No, zatím jsem ujel jen něco přes sto kiláků, mám jej zatím na převozkách než se vyřídí doklady, moc jsem toho navíc dnes na tom dešti s autem nepředváděl. Na jednu stranu svezení s Porsche mi toto auto samozřejmě nenahradí, ale nabízí určitou jinakost a vůbec … prostě jsem se zase nechal unést na vlně nostalgie a koupil si jeden z mých starých snů z doby, kdy jsem o tom leda tak mohl snít na stránkách v Autocaru. Mimochodem z půdy jsem o víkend vylovil jedno číslo z roku 2006, kde Andrew Frankel (myslím, snad jsem to nepopletl) testoval Z4 M Coupe v barvě Sepang Bronze. Krásné auto a nádherný článek …

Jedno auto dovnitř, druhé ven

Abyste si nemysleli, že se snažím fakt toho Jaye Lena nakonec i trumfnout, tak vězte, že ubytovací prostory pro auta i moje peněženka mě samozřejmě dost jasně limitují v rozletu. Takže aby se mohlo realizovat BMW Z4 Coupe v zajímavé barvě Carbon Schwarz s dvoutónovým interiérem, musel jít tmavozelený Mini Cooper S, ale šel do velmi dobrých rukou kamaráda. A baví ho a to je to hlavní. A u mě to bylo tak, že ne, že bych najednou po ani ne dvou letech nad Miníkem ohrnul nos, to auto je náhodou boží a doufám, že si ho třeba jednou zase v budoucnu na chvíli zařídím, ale prostě mě zas jednou ovládly pudy a já musel … :) A jestli náhodou nějakou Z4 první generace nebo přímo kupátko máte, budu rád za postřehy a komentáře. A jestli z nostalgie toužíte po něčem podobném, jak jinak než, že pojďte do toho taky!

PS: fotky jen z dneška, z nadšeného přebrání vozu a prvního výletu po vlastech českých …

Komentáře