5 důvodů, proč jsou flotilové emise CO2 jen další sprostou daní a přírodě nijak nepomůžou

Nářky, jak kdysi bylo lépe, a jak to v současné době stojí za prd, jsem se za svůj život naučil ignorovat. Ve většině případů totiž spíše vypovídaly o finanční situaci a přehnaném sentimentu stěžovatele, než o reálném stavu světa. V souvislosti s automobily jsem však ke konci loňského roku sám zahořkl.

Když evropský parlament odsouhlasil návrh evropské komise o flotilových emisích CO2, podvědomě jsem tušil, že to bude znamenat veliký otřes v mé oblíbené oblasti průmyslu. Po podrobnějším seznámení se se specifiky onoho nařízení mne však zahltila skepse a obávám se, že následujících nejméně 10 let, než elektromobily zlidoví a zlevní, a jejich prodeje otevřou prostor pro vyplňování okrajových částí trhu , nás nečekají zrovna světlé zítřky.

Mám tendenci naříkat na to, jak mi snaha o zelenější přepravu bere hračky (jak už před časem naznačil ve svém článku Lukáš – nové limity jsou pohromou pro dostupná zajímavá/zábavná auta a většina z nich buď znatelně zdraží, nebo rovnou zmizí, stejně jako bude významně zasažen segment levných vozů), tak už to ale občas bývá a tento způsob vyznění článku by nebyl nic než sobecká demagogie. To, na co bych rád ukázal prstem, proto bude prachbídná účinnost onoho legislativního výtvoru. O ekologickém přínosu flotilových emisí lze vysoce pochybovat a nemohu se ubránit dojmu, že celá tahle opičárna je pouze nástrojem, jak z kapes lidí vytáhnout další peníze. A tady je 5 důvodů, proč si to myslím.

Důvod první – znevýhodňuje ta opravdu ekologická auta.

Malá a lehká krabička s malým benzínovým motorem je dle mého subjektivního názoru jedním z nejekologičtějších způsobů individuální automobilové přepravy. Nároky na energetické a přírodní zdroje jsou v rámci vývoje a výroby zřejmě nejnižší ze všech kategorií vozů. Reálná spotřeba a potažmo emise (nejen CO2) malých benzínových aut jsou nízké, naopak jejich životnost bývá díky jednoduché konstrukci vysoká. Servis a údržba jsou z podstaty levné a tedy opět šetrné ke zdrojům. A právě tento segment se kvůli požadavkům na flotilové emise CO2 stane z nemalé části neprodejný, protože na něj kvůli nízké hmotnosti nesmyslně dopadnou likvidační emisní pokuty dle přepočtu, o kterém jste si mohli přečíst ve článku od Lukáše.
Jinými slovy nám EU říká, že středně velký dieselový crossover je vzhledem k udělené emisní pokutě v průměru ekologičtější, než Fiat Panda nebo VW Up. Což musí pobouřit každého, kdo má všech 5 pistolníků pohromadě.

Důvod druhý – nastavuje falešná kritéria

Co je elektrické, je čisté. Toto se nám snaží evropští představitelé namluvit již několik let a má to logiku – jde o součást motivace k přechodu na elektrický pohon a budování příslušné infrastruktury. Elektřina se ale samozřejmě nebere jen tak sama od sebe a reálné hodnoty CO2 z evropského energetického mixu nevykazují žádnou uhlíkovou nulu, jak by snad šlo vyvozovat z nuly, která bude svítit u emisní stopy každého prodaného elektromobilu.

Elektromobily (včetně výroby) dle dostupných dat skutečně za svůj životní cyklus vyprodukují méně CO2 než automobily na konvenční spalovací pohon a nemusíme teď řešit, zda o zanedbatelný kousek nebo o polovinu – není asi v silách nikoho z nás podrobovat všemožné studie kritickému zkoumání. Důležité je, že reálně bude ekologický přínos elektromobilů i hybridů (těm zase hraje do karet posuzování emisí CO2 dle nerealistické metody NEDC, zcela odtržené od  skutečných hodnot spotřeby) mnohem menší, než se nám směrnice snaží namluvit. Automobilový svět totiž reálně není černobílý.  Opravdu jej nelze paušalizovat na květinkové čisté elektromobily a hybridy zachraňující planetu a proti nim stojící zlá spalovací monstra. Z čeho a jak se vyrábí baterie, jistě všichni víme…  

Důvod třetí – nemá žádný dopad na reálný objem dopravy

Otázka pro chytré děti. Je pro planetu šetrnější BMW M2, se kterým jeho majitel za rok ujede 5000 kilometrů nebo Toyota Prius, která ročně najezdí 50 tisíc? Flotilové emise řeší následek, nikoli příčinu. Každý den se nejen v rámci EU, ale po celém světě, uskuteční obrovské množství zbytečných jízd. Důvody jsou nejrůznější a také velice komplexní. Od rozdělení bohatství ve světě, přes principy ekonomického růstu, po hypertrofované normy a legislativu západní kultury, které společně ve výsledku produkují obrovské množství nesmyslných jízd a stále rostoucí objem dopravy. Jistě, i zmírnění následků bude mít jakýsi pozitivní dopad na emise a stanovit limity na CO2 je neporovnatelně snazší a proveditelnější řešení, než se pokoušet rozmotat gordický uzel výše zmíněných příčin. Avšak ve výsledku mohou stále se nafukující příčiny tyto dílčí úspěchy hravě překonat.

Důvod čtvrtý – má potenciál způsobit neekologické chování

Elektromobilita stojí na počátku svého rozvoje a plug-in hybridní varianty svých vozů má v portfoliu jen část automobilek. Jinými slovy, trh v mnoha případech nenabízí alternativu ke klasickým autům se spalovacím motorem. Tento stav se jistě začne rychle měnit, nic to však nezmění na faktu, že elektromobilita je nyní nákladnou záležitostí pro bohaté. Lidový elektrický vůz neexistuje a ještě nějakou dobu potrvá, než nějaký vznikne. Nehledě na stav infrastruktury, která je vyloženě v plenkách. Tohle prostě není jako u vysavačů, kdy se po omezení hodnoty příkonu na trhu jednoduše začaly objevovat efektivnější modely za podobné ceny. Z hlediska zvyšování efektivity už se spalovací mtoor do značné míry vyčerpal a vývoj baterií ještě nepokročil tak, jak bychom si přáli. Pro nemalé procento kupců zkrátka trh nebude umět nabídnout adekvátní produkt za adekvátní cenu – to proto, že v mnoha případech onen adekvátní produkt bude spadat do důvodu č.1 tohoto článku a zasáhne jej neadekvátní emisní pokuta. Lze se domnívat, že takový kupec rozhodně nebude motivován pro nákup nového čistého auta, ale raději bude užívat starší a méně ekologické…  I když, není právě toto chování tou pravou ekologií?

Důvod pátý – vynakládá neúměrné prostředky na pochybné výsledky

Hned v úvodu tohoto odstavce bych vás rád odkázal na výborný článek od Jirky Červenky, který hrubě vyčíslil ekologický přínos nástupu elektromobilismu pro celosvětový boj se zlým oxidem uhličitým na 0,04%. Slovy čtyři setiny procenta.

Jenže co výstavba páteřní infrastruktury? Posílení energetických uzlů a vedení, miliony dobíjecích stanic a parkovacích kapacit v jejich okolí? To jsou všechno věci, jejichž realizace bude chrlit do atmosféry megatuny CO2. Pak se nabízí ekologické dopady. Dnešní mantrou je oteplování a CO2, jenže těžba a zpracování Lithia a jiných toxických látek nutných pro výrobu akumulátorů není pro matičku Zemi zrovna vhodnou pleťovou maskou. A v neposlední řadě zde máme dopady ekonomické. Již nějakou dobu se mluví o tom, že automotive sektor kvůli emisím zažije horší časy a bude mít potenciál vtáhnout celý region do recese. Nakolik se tyto scénáře stanou reálnými si se svými makroekonomickými neznalostmi netroufám předpovídat. Pokud však k nějakému ochlazení dojde, bdue to v konečném důsledku zase stát zdroje a přirodu, protože ekonomické intervence se samy ze vzduchu nezhmotní. To všechno kvůli čtyřem setinám procenta. Posrali jsme se?

Závěr je jediný. Všechny ekonomické dopady nakonec stejně zaplatí běžný občan zvýšením cen spotřebního života. Ať už to budou pokuty za CO2 nebo jakékoli jiné lobbingy pro méněuhlíkotvorné technologie všeho druhu. A to se vyplatí.