Toyota RAV4 2,5 Hybrid AWD: Dokáže hybrid nahradit diesel?

Pakliže chcete hybrid, musíte mít Toyotu. Pokud musíte mít Toyotu, pravděpodobně chcete hybrid. Tahle rovnice platila od roku 1997 až donedávna. Toyota byla průkopníkem v hybridních technologiích už od dob první generace Priusu. Jenže doba postupuje a hybridní vůz už dnes nabízí téměř každá větší automobilka. Jen za poslední dobu jsme měli v redakčních testech hybridy od Mini, Kie a BMW. Nutno podotknout, že všechny modely nás příjemně překvapily tím, jak dobře fungovaly. Dokáže dříve dominantní Toyota držet na poli hybridů krok, nebo zaspala dobu a nechala se konkurencí předběhnout? To jsme zjišťovali za volantem oblíbeného SUV RAV4. 

Toyota RAV4 je tu s námi již od roku 1994. Je to jeden z průkopníků cenově dostupných SUV a celosvětově jedna z nejoblíbenějších Toyot. Je proto trochu s podivem, že až dosud nebyl v nabídce Ravky hybridní pohon. Toho se dočkala až aktuální čtvrtá generace modelu, která je na trhu od roku 2013 a za tu dobu už stihla projít mírným faceliftem. Právě s modernizovaným provedením jsme měli tu čest.  

Toyota je svá a jde si vlastní cestou, nehledě doprava ani doleva. Minimálně o designu to platí stoprocentně. Musím se přiznat, že ačkoli mám rád japonské vozy a jejich design, Toyota mi nikdy k srdci nepřirostla. Za posledních dvacet let si nevzpomínám na Toyotu, která by mi utkvěla v paměti tím, jak vypadá. A ne, ani zbožňovaná GT86 se mi příliš nelíbí. Nicméně, soudě podle neustále stoupajících prodejů, je to asi čistě můj problém a většině lidí se design Toyot zamlouvá. Asi nemám to správné umělecké cítění. Z předchozích řádků jste jistě pochopili, že ani přepracovaná RAV4 není úplně šálek mé kávy. Celý týden jsem přemýšlel co mi na tom tak nesedí, až jsem na to přišel. Ravka má vcelku komplikovaný design plný originálních řešení a tvarů. Ovšem jako celek to působí opravdu nudně. Však se podívejte sami. Zvláštní tvar hlavních světlometů, navazujících na čelní masku. Dělená maska chladiče. Výrazná boční linka, která směrem k C sloupku stoupá. A krabicovitá záď s lehce odsazeným zadním oknem vůči plechové části pátých dveří. To vše jsou přece jasně identifikovatelné a výrazné detaily, které by měly pomoci pozvednout celkový vzhled. Bohužel ani jejich kombinace nedokáže tohle SUV ozvláštnit a výsledkem je prostě a jednoduše nuda. Což nemusí být nutně na škodu, někdo takový styl preferuje. Já bych ovšem uvítal trochu víc odvahy. Jediné, co mě opravdu uchvátilo na vnějším designu, byla barva. Nádherná perleťová modrá, která vypadala jak barva oceánu někde v Tichomoří. Na fotkách to bohužel tolik nevynikne, protože se mi nepodařilo zastihnout slunce, ale v reálu je to vážně pěkná barva. 

Slovíčku nuda se nevyhnu ani v interiéru. Jenže v tomto případě to vůbec není na škodu. Toyota se naštěstí nenechala zlákat moderními dotykovými displeji, které svou úhlopříčkou zdatně konkurují televizím. Ten je tu pouze jeden, vcelku malý a umístěný ideálně v zorném poli řidiče. Jinak jsou tu všude fyzická tlačítka pro klimatizaci, vyhřívání sedaček, volbu jízdních režimů. Prostě všechno důležité se nastavuje za pomoci obyčejných (a velkých) čudlíků a musím říct, že je to opravdu příjemné. Rychle se to zapamatuje a ovládání těchto základních prvku jde úplně zpaměti a samo. Za to velký palec nahoru. Je vidět, že Japonci při návrhu interiéru opravdu přemýšleli. Všude je plno odkládacích ploch (otevřenou přihrádku před spolujezdcem jsem si zamiloval), na kávu, na mobily, na peněženku, prostě na cokoli. Pochválit musím také prostornost. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem měl nad hlavou tolik místa. Největší překvapení mě ovšem čekalo na zadních sedadlech. Kombinace velkorysého prostoru na kolena a polohovatelných opěradel znamená, že ani dlouhá cesta nebude pasažérům vzadu nepříjemná. Kufr je svou velikostí spíše průměrný, ale zcela dostatečný i navzdory schůdku těsně za sedačkami, který ukrývá baterie hybridního systému. Rozložený kočárek se tam vejde bez problémů a to mi ke štěstí stačí. 

Toyota si jde svou cestou. Jestliže jsem tohle tvrdil o designu, pak dvojnásob to platí o pohonné jednotce. Japonci věří, že diesel v osobních autech je mrtvý. A věřím tomu natolik, že naftové motory začínají výrazně omezovat. Reálně to vypadá tak, že modely Yaris a C-HR s naftou vůbec nekoupíte. Auris a Corolla mají v nabídce jen slaboučkou základní naftu 1,4 l s 90 koníky a ještě se pojí jen s nižsími stupni výbavy. Jediný Avensis nabídne silnější naftový motor. A také RAV4 umí dvoulitrovou naftu. Jenže už ji nekoupíte se čtyřkolkou ani s automatickou převodovkou. Takové vymoženosti jsou vyhrazeny jen pro benzínovou variantu a především pro hybrid, s jehož propagací si Toyota opravdu dává záležet, protože je přesvědčena, že tento model ve střednědobém horizontu naftový motor zcela nahradí. A právě onu hybridní verzi jsme dostali k testu i my. 

Jak se s takovým hybridem žije? Inu, vcelku příjemně. Pod kapotou RAV4 se nachází pohonné ústrojí z Lexusu NX300h. To znamená v součtu všech motorů zhruba dvě stovky koní, pohon všech kol, z nuly na sto za něco málo přes osm sekund. Normovaná spotřeba 5,2l. Čísla to jsou hezká, že? Jaká je však realita? Je opravdu vše tak růžové jako na papíře? Jako první se zastavím u výkonu. 197 koňských sil. To je hezké stádečko. Tím spíš, pokud je podpořené elektromotorem, který pomáhá v nízkých otáčkách. V praxi to vypadá, že ve městě budete patřit k nejrychlejším. Každý start ze semaforu, akcelerace abyste stihli zelenou, v tom všem RAV4 exceluje. Skoro bych řekl, že oficiální údaj pro zrychlení z 0-100 km/h za 8,3s je dokonce podhodnocený, reálně to bude ještě rychlejší. Do nějakých 120 km/h je hybridní RAV4 opravdu svižné auto, takže i po okreskách se zvládnete pohybovat ve slušném tempu a brzdit okolní provoz rozhodně nebudete. Ve městě mi ani nevadila převodovka e-CVT, která mi obvykle příliš po chuti není. Uvnitř velkoměsta funguje příkladně. Z podstaty věci je prostá škubání a vždy vybere správný převod pro aktuální situaci. Neobtěžuje a to je hlavní. Potěšující je spotřeba, pakliže se pohybujete uvnitř města či v jeho blízkém okolí. V tomto režimu si středně velká Toyota žádá jen asi 6,5l každých 100 km. A to je vskutku impozantní vezmeme-li v potaz sílu motoru, pohon všech kol a hmotnost blížící se k 1800 kg. Takže hybrid funguje, nahradí diesel a hotovo? No tak snadné to zase není. Jak jistě tušíte, problémem je dálnice. Tam má Toyota velké potíže. Začíná to již u převodovky. Pokud se rozhodnete držet nějaký rozumný cestovní průměr na hranici dovolené rychlosti, počítejte s tím, že motor bude slyšet víc, než je zdrávo. E-CVT drží vyšší otáčky a každé mírné stoupání vyžene ručičku výkonoměru do zóny Power, což znamená monotónní a otravný zvuk vytočeného benzínového agregátu. V takovém režimu již odteče každých sto kilometrů celých 10,5 litrů benzínu a to není zrovna málo. Ještě horší situace nastává pokud opravdu spěcháte. Když se rozhodnete držet ručičku rychloměru přilepenou na 160 km/h, začnete si shánět špunty do uší. A spotřeba v tu chvíli překročí hranici 12,5 l na sto. Což je asi tak o litr více, než kolik si ve stejnou chvíli bude žádat třeba takový benzinový osmiválec v nové pětce od BMW. Pokud jezdíte hodně po dálnici, asi to pro vás nebude to pravé ořechové. Celková spotřeba se po týdnu ježdění ustálila na 8,5l, což není špatné. Na druhou stranu to ovšem není žádná zázračná hodnota, kterou by konkurenční esuvéčka nesvedla také.

Podvozkově nemá Toyota čím překvapit. Chová se přesně tak, jak se od podobného typu vozu čeká. Je pohodlná a příjemně plavná. Jediné, co jí dělá trochu potíže, jsou ostré příčné nerovnosti. Tam znejistí a od kol se ozve nepěkná rána. Ale jinak si nemohu na nic stěžovat. I řízení je v pořádku. Nečekejte v něm žádný cit, ale je přesné. Tady problémy nečekejte, tohle si Toyota ohlídala. Na poměry středně velkých je tento podvozek nadprůměrný. 

Verdikt 

Vynést definitivní rozsudek nad Toyotou RAV4 je mnohem těžší, než jsem původně očekával. Ani po týdenním soužití nevím, co si přesně si mám myslet. Když jsem do ní prvně usedl, připadalo mi to jako slušný devadesátkový retro. Po ujetí prvních dvaceti kilometrů, jsem to chtěl jet vrátit, protože jsem nevěřil, že v tom vydržím celý týden. Jenže pak se něco změnilo. Já si zvyknul na auto a jeho specifické chování, nebo možná si auto zvyklo na mě a mé potřeby. Každopádně celý týden co jsem se pohyboval v Praze a okolí, mě to auto bavilo. Snažil jsem se rekuperovat, co to šlo. V kolonách jsem zkoušel kolik kilometrů ujedu čistě na elektřinu a musím říct, že jsem si to celkem užíval. Ano, i tohle může být jistá forma zábavy za volantem. Bohužel o víkendu jsem se vydal na dlouhou cestu po dálnici a veškeré mé nadšení zase opadlo. Toyota RAV4 funguje. Ale musíte přesně vědět k jakému účelu si ji pořizujete. Pokud splňuje vaše požadavky a vy se pohybujete především ve městě a jeho okolí, pak budete navýsost spokojeni. 

Technické údaje

Motor: řadový zážehový čtyřválec 2 494 cm3 + synchronní motor s permanentním magnetem
Výkon: 145 kW (197 koní) v 5 700 ot./min
Točivý moment spalovací/elektromotor/ el. zadní: 206 Nm v 4 400 – 4 800 ot./min / 105 / 50 Nm
Převodovka: e-CVT
Provozní hmotnost: 1 690 kg 
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 8,3 s 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 5,1 l/100 km 
Kombinovaná spotřeba (dosažená): 8,5 l/100 km 
Cena s testovanou výbavou Selection od 889 900 Kč Kč