10 věcí o Corvette C5, které vám na internetu neřeknou

V červnu to bude rok, co jsem si koupil Vette. Věc, kterou jsem jako dítě znal jen z počítačových her a lesklých stránek časopisů a nikdy jsem nepředpokládal, že ji někdy budu řídit, mi teď stojí ve stodole a občas i jezdí. Vlastně mě přepaadne dosti speciální druh dojetí pokaždé, když si to uvědomím. A při každém setkání s tím placatým zvířetem, je zase pro změnu evidentní, že to je opravdu poněkud speciální záležitost a nikoli jen běžné vozidlo své doby. Nevšední přístup ke konstrukci a technologická nadřazenost nad ostatními auty koncernu GM i tehdejší doby, je evidentní pokaždé, když Corvette začnete zkoumat do hloubky… Ale specifické technické detaily dnes probírat nechci. Tohle je 10 věcí, které mě naučil necelý rok s Vette

1: This is a common problem bro…

Začal bych poněkud hořce. Corvette se po přesunu ke mě domů očividně rozhodla stát se ješitnou sviní a produkovat průměrně jednu závadu na jednu vyjížďku. Nefunkční blinkry, kuckání pod plným plynem, svítící CEL, prasklá příruba středového dílu výfuku, nefunkční palivoměr, stávkující imobilizér, prasklý kryt chladiče, nefunkční klimatizace, nefunkční přepínání adaptivních tlumičů a určitě jsem na nějaké další věci zapomněl. Bylo toho hodně. Člověk už se s tím krámem pomalu bál vyjet. Jak by řekl kamarád “Prší hovna, příteli…”

Na každý jeden z výše uvedených problémů však pan google uměl ochotně odevzdat patřičné vlákno na některém z amerických diskuzních fór a v každém vláknu stálo v jedné z prvních odpovědí něco jako: “Yeah mate, this is a common problem in C5 world…” – Corvette je studnice běžných závad a jeden by z toho usoudil, že se pravděpodobně jedná o největší klunkr ve známém vesmíru. 

Anebo ne? Ven koncem, je to hořkosladký bod. Pokud se vám něco zesloní na netypickém spolehlivém autě, stává se z vás alfa tester, který se pokouší vybádat, jak z toho ven. Naopak u největšího klunkru ve vesmíru má každý common problem a typical issue díky obrovské základně fanoušků většinou i patřičný simple fix, kterým se svět stane zase krásným a auto dokonale funkčním…  do příštího výletu :-)

PS: Všechny vyše zmíněné závady byly odstraněny buď zadarmo nebo za minimální investici. A je to prostě 22 let stará přetechnizovaná věc – má na to nárok.

2: Muffler? Netřeba…

Sériový koncový tlumič výfuku = nevýhoda. Něco takového jsem si při procesu nákupu neustále opakoval. Sériová Vette je tichá. Hřmění nebylo u tohoto automobilu obsaženo v základní výbavě. Nápisy Midamerica, Magnaflow nebo Borla na koncovkách výfuků jsem proto považoval za vysoce žádoucí a nakonec mi štěstí skutečně jednu Borlu přihrálo. Jenže pak jednoho dne nastal onen incident s prasklou přírubou na středové části výfuku, jejímž důsledkem bylo samozřejmě oddělení příslušné poloviny koncového tlumiče. Neočekávaným důsledkem byl fakt, že auto znělo jako osmiválcový komiksový hrdina…  takže jsem si s opravou dal docela na čas :-)  A upřímně se mi teď docela stýská.

3: Elementární opora ramene sedadlem je obrovsky nedoceněná věc

My Evropani rádi u sportovních aut kritizujem, jak to které sedadlo nemá žádné boční vedení a jak je ze sportovního hlediska naprosto tragické a nevhodné. Třeba základní sedadla v BMW toho bývala typickým příkladem. Jenže pak tu máme pro srovnání americkou představu o sedadlech a jejich uzpůsobení pro účelý sportovního vozu. Jasně, není to tak dávno, co byla běžnou výbavou amerického křižníku silnic prostá a maximálně pohodlná lavice a oproti ní má sedadlo ve Vette jistě navrch. Ale dám krk za to, že jakékoliv jedno dílčí sedadlo z kteréhokoli auta, které jsem kdy řídil, mělo minimálně dvojnásobnou schopnost držet řidičovo tělo v zatáčce na svém místě, oproti standardnímu (a nutno říci krásnému) koženému sedadlu v Corvette C5. 

Je sice moc hezké, že mohu titěrnou páčkou podráždit elektromotorek pozice bočnic, které mě poté sevřou v bocích pevně jako spolužačka při ploužáku na kinderparty třetí třídy. Ovšem od kříže nahoru není nic, co by tělo drželo na místě. Lopatky a ramena  bezmocně kloužou po hladké kůži v každé zatáčce. V těch levotočivých to zachrání stehno, které narazí na středový tunel, ale v těch pravotočivých mě to regulérně vyhazuje ze sedla a aktivní jízda se tak stává dosti komplikovanou. Potřeboval bych nějaké zahryzávadlo… Nebo ideálně sedadla, KTERÁ DRŽÍ RAMENA ASPOŇ TROCHU!

4: Dojem luxusní, ceny lidové

Oporu ramen možná červená Vette nenabízí, za to wow efektu má na rozdávání. Dojem exkluzivity u diváků je obrovský. Corvette naštěstí platí za provozně poměrně nenáročné auto a byl to jeden z hlavních důvodů, proč loni moje volba padla právě na tenhle americký zemědělský stroj. Realita mě ale překvapila ještě mnohem příjemněji. Sada 4 tlumičů Bilstein B6 = $396, Oba klínové řemeny i se všemi kladkami = $106, Spojkový kit = $441, brzdové destičky Hawk HP+ pro přední nápravu = $140. Samozřejmě je ke všemu nutné přičíst dopravu, clo a daň, což konečnou cenu bohužel znatelně zvedne. Pořád se ale bavíme o placatém autě, které si děti pletou s Ferrari, stovku dá pod 5 sekund a dobovou konkurencí pro něj bylo BMW M3 nebo Porsche 911 Carrera. 

Nerad bych na sebe tímhle chvástáním přivolal nějakou záludnou drahou kletbu, ale cost of ownership zatím překonává všechny představy a nebál bych se konstatovat, že pokud složíte kupní cenu, utáhne provoz Vette i průměrně vydělávající nadšenec. Úsporností provozu bych si tedy dovolil Vette označit za takovou Miatu velkých sporťáků. :D

PS: Jestli si myslíte, že problémem jsou třeba laminátové díly karoserie, tak jste ještě zřejmě neslyšeli o zemi jménem Polsko.

5: Stvořeno pro domácí servis

S nasátím téhle věci jsem se chtě nechtě dostal do nejrůznějších skupin a spolků… amerických… možná to je jen nějaká forma kognitivní disonance, ale mám dojem, že snad každý Američan s domem, má vedle domu garáž, v garáži (minimálně) křížový hydraulický zvedák, pokročilou sadu nářadí a všechno si dělá sám.

Z toho co jsem zatím stačil vidět jsem nabyl dojmu, že Corvette je navržena tak, aby se opravovala snadno. S ohledem na placatou konstrukci se samozřejmě najdou činnosti, které nejsou nejsnadnější (například olej v převodovce a diferenciálu vyměníte jedině tak, že shodíte celý transaxle), nicméně ve výsledku jsem se zatím vždycky přistihl při myšlence “ ty jo, tohle auto snad navrhoval servisní technik...”. Servisní část uživatelského manuálu je obsáhlá a nemá majitele za nekompetentní hovado, které je při každém problému nutno větou “Navštivte autorizovaný servis” poslat do patřičných mezí. Moc příjemné.

6: Sériová kola? Me gusta

Lehká kola u Miaty čeká s ohledem na zaměření auta každý. Ale lehká kola u Corvette? Jistěže. Všechny sériové disky patří k mimořádně lehkým. Přední 17x8,5 váží jen chlup přes 8 kg. Zadní 18x9,5 pak pouze 9 kg. To jen tak pro dokreslení, že ten nejlehčí osmiválec své doby pod kapotou není osamoceným vojákem v poli…

7: Palubní počítač a chytré hinty

Tohle trochu souvisí s bodem 5, palubní počítač ve Vette a možnosti nastavení všeho jsou skoro nekonečné a sám stále objevuji nové a nové věci. Už základní menu poskytuje spoustu provozních údajů, tlaků a teplot. Že lze přes počítač nastavovat či měnit funkci tlačítek, osvětlení a (de)aktivovat různé komfortní funkce v roce 2022 asi nikoho nepřekvapí, ale v roce 2000 to bylo rozhodně milé. Jenže palubní počítač umí sloužit i jako jednoduchá “vyblikávací” diagnostika - vyvoláte menu, procházíte systém, můžete zobrazovat i mazat chybové kódy. Jak aktuální, tak historické. A pak je tady spousta užitečných maličkostí. Pro výčet všech položek výbavy, paketů a typů komponent nemusíte dekódovat VIN, Amíci nalepili chytrý seznam do gloveboxu. Servisní interval výměny oleje lze resetovat mačkáním spojky a určitě mě spousta dalších objevů ještě čeká.

8: Pocity static tunera i jižanského rednecka

Jak by řekl zasložilý návštěvník tuning fóra: “Tou mezerou mezi kolem a blatníkem by ti proběhnul německý ovčák…”. A při pohledu na auto mu člověk musí dát za pravdu. Být mezery trochu větší, jsou jako na starém Fordu F-100 nějkaého Hillbillyho z Alabamy. Ještě že se světlost dá velice jednoduše snižovat čtveřicí šroubů na listových perech…

…což nenávratně vyústí ve škody, protože auto je proklatě blízko silnici už v pozici “německý ovčák”. Sešroubováním dolů budete velmi blízko nějaké žehličce na vzduchu (nebo seřezaných pružinách) tuningového stylu static. Já jsem na šroubech někde v půli cesty (snižováno bylo primárně kvůli zisku odklonu) a gumovým “naháněčem vzduchu” pod předním nárazníkem škrtám na každém příčném prahu… Některé zatáčky s prudkým elevačním zlomem bývají taky problém. Děsím se okamžiku, kdy narazím na nějaký nehezký okreskový hrb a auto mi třeba ve 120 km/h propruží… A “svleče” si nýtky na spodní straně blatníků, popřípadě jich kus rovnou urve… Nebo si brnkne o těch několik příčných výztuh vespod…

9: Pouze pozitivní reakce

Na Miatu mávají děti, protože je roztomilá. A někteří lidé se na ni smějou… proto, že je roztomilá… A vypadá jako napodobenina auta, takže nevzbuzuje dojem ekonomického rozdílu. Corvette je široká, placatá, agresivní a silně ostentativní věc. A ještě k tomu červená. Ostentativní věci lidi často serou… Ještě k tomu červené. Bývají takovým katalyzátorem sociálního rozdílu. Říkají prostému lidu: “podívej se nulo, já si zde dovoluji prezentovat svou bonitu, a ty zdechni bídou ve své Fabii…”. Takhle, ona vlastně Vette stojí podobně, jako nová Fabia, ale to je vedlejší, protože celkový efekt je o několik levelů rozmařilejší.

Upřímně jsem z tohoto měl v prvních měsících trochu obavy, jenže se to ukázalo jako totálně lichý předsudek. Pokaždé, co Vette vytáhnu na projížďku, zvedá množství palců nahoru a vyvolává úsměvy. V poměru asi 100:1 vůči zahořklým reakcím typu “Kde sis na to nakrad, cype, co? ”, a to mě upřímně překvapilo.

10: Neadekvátní ekonomika jízdy

“5.7 V8? Ty vole, to žere tak 20, ne? ” je typický odhad pozorovatele v taktéž docela typické diskuzi. Můj prozatimní rekord ověřený tankováním je 8,6l/100 km. Motor se sice skoro nepodíval přes 2000 otáček a byla to kombinace pohodové dálnice na 130 tempomat a plachtění po okreskách, avšak vnímám tento výsledek jako velice impresivní. Jízda po dálnici Corvette obecně svědčí, díky předlouhému šestému stupni si LS při dálničním limitu brouká okolo 1700 otáček a nízké spotřebě napomáhá i nízká čelní plocha. Ani divočina ale není žádá divočina. Vette jsem zatím nikdy nepoužíval v módu nějakého souvislého dlouhodobého attacku, ale velice svižná jízda po okreskách s častou akcelerací většinou na palubním počítači vykouzlí něco mezi 14 a 15 litry na 100 km. Dlouhodobý průměr se mi pak daří držet pod 12 litry na 100 km. Moc hezký výsledek na pravěký osmiválec.