Yamaha ve světě aut: Když se motorkáři spojí s motoráři

Společnost Yamaha (japonsky ヤマハ株式会社) je obrovský nadnárodní koncern z Japonska. Domnívám se, že jde o jednu ze značek, kterou zná opravdu celý svět, a to hned ze dvou důvodů. Prvním z nich je skutečnost, že značka vznikla již před téměř 140 lety, konkrétně v roce 1887, což je opravdu dlouhá doba. Druhým důvodem je pak neuvěřitelně široký sortiment, který Japonci dokážou vyrábět na špičkové úrovni. Díky tomu je jméno Yamaha známé nejen v jedné úzké skupině zákazníků, ale u různorodého publika po celém světě.

Čím tedy začneme? Nejvýznamnější je (pro někoho možná překvapivě, pro jiného zcela samozřejmě) výroba klavírů a pian. Yamaha totiž začínala právě jako výrobce těchto hudebních nástrojů a dosáhla takového úspěchu, že dnes vyrábí nejvíce klavírů na světě! Později k nim přidala i další nástroje, jako kytary, bicí nástroje, dechové nástroje, ale také syntezátory, elektronické nástroje, mixážní pulty a reproduktory – zkrátka vše, co souvisí s hudbou. Jenže koho to tady zajímá, že ano.

My jsme tady kvůli druhé části společnosti – té, která nás nepohání vpřed hudebně, ale fyzicky. Té, která vyrábí motorová vozidla a vše kolem nich. Počátky této části Yamahy sahají do období druhé světové války. Piána a klavíry tehdy moc „nefrčely“ a továrny byly na základě vládních příkazů přestavěny na výrobu palivových nádrží, křídel a vrtulí pro letadla. Po válce bylo nutné zemi obnovit, a výroba skútrů a malých motocyklů byla jedním z vhodných směrů. Vždyť z původních 10 tisíc prodaných motocyklů v roce 1950 se v Japonsku už o 4 roky později prodávalo více než 750 tisíc jednostopých vozidel ročně. Proto se i Yamaha rozhodla vstoupit do tohoto průmyslu, zužitkovat své zkušenosti s přesným obráběním a v roce 1955 uvedla model YA-1.

Hudební část firmy se poté přejmenovala na Yamaha Corporation, zatímco výrobu motorových vozidel (motorky, skútry, lodní motory, sněžné skútry a další) převzala Yamaha Motor Company. Obě společnosti si šly svou vlastní cestou – někdy trnitou, někdy úspěšnou, ale každá z nich to dotáhla na absolutní špičku ve svém oboru.

Dnes Yamaha ovládá lehce pod 10 % trhu s motorkami, což z ní činí třetího největšího výrobce na světě, a to už něco znamená. V jejím portfoliu najdeme vše od nejmenších skútrů až po skutečné supersporty závodící v MotoGP. To znamená, že konstruktéři z Hamamatsu (sídlo společnosti) skutečně rozumějí jak návrhu strojů, tak i motorů. I proto si je v minulosti ke spolupráci nejednou vybrali motoroví inženýři ze světa aut, a to nejen v Japonsku. Pojďme si tedy konečně představit pár motorů, na kterých se také podílela Yamaha.

A začněme zostra. Možná tím nejlepším z nich je motor Toyota 1LR-GUE. Toyota totiž chtěla vytvořit ten nejlepší supersport své doby a výsledný Lexus LFA k tomu opravdu nemá daleko. Mimo mnoho zajímavých konstrukčních řešení v celém voze k jeho úspěchu významně přispěl právě motor. Srdce vozu bylo inspirované technologií z Formule 1 a je doslova mistrovským dílem. Má objem 4,8 litru, deset válců uspořádaných do V, kovanou klikovou hřídel i písty, titanové ojnice, kompresní poměr 12:1 a deset nezávislých škrticích klapek. Redline se nacházela až při 9 000 otáčkách za minutu, výkon dosahoval přes 550 koní, ale hlavně se vyznačoval návykovým, nádherným zvukem, který vám zaručeně zježí chlupy na těle. Není divu, když na výfukovém potrubí spolupracovala druhá divize Yamahy, která se věnuje hudebním nástrojům.

Motor pro LFA zůstává dodnes jediným sériově vyráběným motorem V10 z Japonska. O dalších jedinečných vlastnostech tohoto výjimečného vozu jste si nedávno mohli přečíst v třídílném miniseriálu od Marka zde.

I druhý motor, který jsem vybral, byl určen pro Toyotu a jedná se o agregát 2ZZ-GE. Na začátku devadesátých let Toyota potřebovala výkonově orientovanou verzi svého řadového čtyřválce ZZ. Za tímto účelem pověřila svého dlouholetého partnera – Yamahu, vývojem hlavy válců nového motoru, a tak vznikl 2ZZ-GE. Tento celohliníkový motor o zdvihovém objemu 1,8 litru se vyznačoval kovanými ocelovými ojnicemi, přepracovanými písty a pokročilým vícebodovým systémem vstřikování paliva (VVTL-i), který byl podobný systému VTEC od Hondy. Čtyřválec dokázal překročit hranici 7 500 otáček za minutu a poháněl několik výkonných verzí modelů Toyota, jako jsou Corolla a Celica, Pontiac Vibe první generace (v té době byl díky tomu nejúspornějším vozidlem celého koncernu GM) a tři modely Lotusu (Elise, Exige a 2-Eleven). V atmosférické verzi dosahoval výkonu mezi 160 a 189 koňmi. Lotus se však rozhodl přidat kompresor s mezichladičem, což zvýšilo výkon až na 256 koní.

Teď se ale přesuneme do Ameriky o deset let dříve. V osmdesátkách potřeboval Ford kompaktní a výkonný šestiválec, který by bylo možné montovat příčně. Namísto toho, aby si ho navrhl sám, pověřil vývojem Yamahu. Modrý ovál v té době již pracoval na V6 s kódovým označením Vulcan, ale jeho inženýři ho nedokázali vytvořit dostatečně kompaktní a výkonný zároveň. Motor SHO (Super High Output), plně navržený a sestavený v Japonsku, vycházel volně z Vulcanu, ale díky Yamaze se stal mnohem technologicky vyspělejším. SHO se zdvihovým objemem 3,0 nebo 3,2 litru měl litinový blok, hliníkovou hlavu DOHC s 24 ventily a inovativním sacím potrubím s proměnnou délkou. Tento vysokootáčkový motor (zvládnul až 8 tisíc) s atmosférickým plněním dosahoval výkonu 220 koní a až 300 Nm. V letech 1989–1995 poháněl Ford Taurus SHO druhé generace, jeden z nejpodceňovanějších vysoce výkonných sedanů té doby. Tento úspěšný projekt vedl k vývoji dalšího motoru pro Ford ve spolupráci s Yamahou – většího V8 SHO, který měl blok od Cosworthu a hlavy od Yamahy a který se nastěhoval pod kapotou modelu Taurus SHO v jeho třetí generaci.

Pojďme se ale přesunout blíže k nám, do Švédska. I Volvo totiž spolupracovalo s Yamahou na tom nejlepším, co mohlo pro své vozy nabídnout. V letech 2005 až 2010 byl pro modely XC90 a S80 druhé generace používán celohliníkový motor V8, který byl oficiálně navržen celý ve Volvu, přičemž Yamaha byla přizvána pouze ke konzultaci. Nicméně, protože jeho vrtání, zdvih, průměry ložiskových čepů a dokonce i výška hlavy válců byly totožné s motorem Ford SHO V8, lze předpokládat, že Yamaha dělala více než jen konzultanta. Z výsledného objemu 4,4 litru dosahovaly švédské vozy pěkných 311 koní a 440 Nm. Tento motor nakonec využila i britská automobilka Noble, která jej vybavila dvěma turbodmychadly a osadila do svého sporťáku M600. Výkon motoru tak dosáhl působivých 650 koní a více než 800 Nm točivého momentu. Možná si vzpomenete, že v pořadu Top Gear neměl Richard Hammond s jeho spolehlivostí zrovna nejlepší zkušenosti.

A že je toho pořád málo? Je, ale Yamaha se podílela na tolika skvělých motorech (většinou šlo o ty nejvýkonnější verze), že to dál vezmu už už jen stručně. Patří sem například hlava válců u legendárního třílitrového šestiválce 2JZ-GTE v Toyotě Supra Mk4, který je stále modlou tunerů. Možná nejlevnější cestou, jak získat motor s přispěním Yamahy, je pořízení první generace Lexusu IS200, kde atmosférický dvoulitr dosahoval výkonu až 210 koní nebo sedmnáctistovku ve Fordu Puma. Yamaha byla také vždy blízko motorsportu, a tak spolupracovala i na vývoji dvoulitrového přeplňovaného čtyřválce pro Celicu GT-Four, která soutěžila ve WRC. Yamaha je velmi aktivní i ve Formuli 1 a v 90. letech se dokonce pokusila vytvořit vlastní superauto OX99-11, které mělo využívat techniku a hlavně 12 válec právě z královny motorsportu. Pro nás možná bližší je motor pro Opel Lotus Omega / Carlton. Tento 3,6litrový twin-turbo šestiválec v "obyčejném" rodinném sedanu poskytoval na devadesátky šílený výkon 377 koní a byl považován za nejrychlejší sériově vyráběný sedan na světě. Ale abychom je v dnešní době elektrické nebrali za zpátečníky – Yamaha umí i elektromotory, jak nám ukázala na konceptu Subaru STI E-RA EV.

Z výčtu je snad jasné, že pánové v Yamaze opravdu vědí, jak postavit pořádný motor. Mají na kontě jak malé atmosférické motory, tak dvoulitry s turbem, s dvěma nebo i bez něj, či velkoobjemové šesti, osmi, deseti i dvanáctiválce. Šířka záběru je zkrátka neskutečná a jak vidíte, právě Yamaze vděčíme za spoustu toho dobrého, na co budeme v motorismu vzpomínat.

A na jaký automobilový motor si vzpomeneš ty, když se řekne Yamaha?