Vykradači hrobů, nechte Pumu odpočívat v pokoji

Nechápu to u lidí a nechápu to ani u aut. Pojmenovávání podle předků. Myšlenka v pozadí je jistě ušlechtilá, v praxi ji však provázejí zmatky a zklamání. Jasně že by bylo fajn, aby potomek zabodoval stejně jako jeho praděda, partyzán šířící zkázu v týle nepřítele. A aby nudný spotřební vehikl zářil na titulních stránkách lesklých magazínů stejně jako jeho jmenovec. Jenomže pár písmenek za sebou žádné kvality nezaručuje. Ono je občas těžké správně navázat i v rámci evoluce jednoho modelu – co teprve v případě, kdy jméno přiletí z dávné historie a sedne úplně jinam, než by logika napovídala.

Jména, která taháme z minulosti, jsou mnohem víc připomínka něčeho starého než příslib něčeho nového. Probouzejí vzpomínky na liduprázdné silnice nedělního rána, radostné poletování prachových částic a listí, souznění člověka se strojem. A to ani nemluvím o obohacujících rozpravách s mechanikem či hodinách povznášející meditace nad pestrými svazky kabeláže.

Zpráva, že se chystá nový Ford Puma, mi okamžitě zrychlila tep a způsobila velké těšení. Za poslední rok jsem sice na adresu svého vrtošivého minikupé nepronesla mnoho slov chvály, to však nic nemění na tom, že mu patří má náklonnost a respekt. Asi jako dědečkovi s Alzheimerem, který utíká z domova, sprostě vám nadává a vy mu stejně utíráte zadek, protože s nostalgií vzpomínáte na dny jeho příčetnosti. Takže když se pak v klanu narodí klouček, který jako by dědovi z oka vypadl, není volba stejného jména zas tak nelogická…

Jenže nová Puma bude crossover. Těšení instantně opadlo. Nemám nic proti crossoverům obecně. I tlustí, škaredí a nešikovní mají právo na život, můžou být dokonce víc fajn než ti krásní, urostlí a s nadáním na všechno. Ale kruci proč Puma? Proč se ta věc nemůže jmenovat třeba… jakkoli jinak? Kde je logika? Co mají ta auta společného? Vždyť to je, jako byste postavili šeredné SUV, vedle kterého je i Pontiac Aztek umělecká skulptura, a pojmenovali ho třeba po jednom z nejslavnějších kupé značky – oh wait!

Samozřejmě souhlasím s těmi z vás, kdo se teď ušklíbají, že Puma není žádný hrdina z plakátu. Je to celkem obyčejný malý předohrábek, co nevyniká konstrukcí ani výkonem. Chápu ale, proč dokázal chytit tolik lidí za srdce a dokáže to pořád, i když se přeživší exempláře jeden po druhém nevyhnutelně mění v hnědý prach. Má spoustu kvalit, které ocení každý, kdo se trochu vyžívá v řízení – točivý motor, motokárový podvozek, lehkost a úžasnou ovladatelnost, což dohromady tvoří malý stroj na radost. Proč se teď Ford chystá přilepit jeho jmenovku na zadek tuctového crossoveru?

V hlubinách internetu jsem narazila na zajímavou teorii. Že prý originální Puma byla malé autíčko postavené na platformě Fiesty, řidičsky zábavné, designově zajímavé, zaměřené na mladší klientelu. A že nová Puma vychází ze stejného receptu, pouze upraveného pro moderní dobu. Dnešní mladý řidič nechce malé kupé, chce malé SUV. Právě crossovery jsou dnes nejatraktivnějším lákadlem a tenhle bude stylový a svěží, navíc stejně jako předchůdce vychází z podvozku oblíbené Fiesty.

Jenže tahle teorie je tak teoretická, že v jiném než teoretickém světě neobstojí. Navíc nikoho nezajímá. Zájemce o nový kompaktní crossover si svého favorita vybere podle designu a ceny, a půjde si ho koupit, i kdyby se jmenovat Steamingpileofhorseshit. Odkaz na doby dávno minulé ho obejde obloukem. Ten, koho obloukem neobejde, si novinku s litrovým Ecoboostem a vysokým těžištěm naopak nepořídí, i kdybyste ho tloukli zrezlým prahem. Protože malý crossover je popřením všeho, co na staré Pumě miloval. Podobnost nejspíš skončí právě u velikosti a pofidérní veličiny ‚stylovosti‘. I nová Puma bude malé auto. Těžko však bude lehoučké, obratné, zábavné a hlavně jiné. Neumím si představit větší antitezi jinakosti, než je hatchback na chůdách, postavený pro cílovku, která si už teď může vybírat z bambilionů modelů. Ano, dost možná bude prodejně úspěšný. Nepohoršuje mě, že automobilky chtějí vydělat peníze. Jen pořád nemůžu pochopit, proč exhumovat jméno apelující na pamětníky, u nichž nové auto nevzbudí zájem, ale přinejlepším smutek a leckdy znechucení. Ale to samé platí i pro Mitsubishi Eclipse Cross či třeba Mustang Mach 1, Mach E, nebo pro jaké přízvisko se nakonec ve Fordu rozhodnou. I ty odkazují na auta, jež vznikla pro nadšence. A mě napadá, co budou asi jejich jména evokovat za dvacet let.

Proč tedy automobilky vykrádají vlastní hroby? Pár důvodů mě napadá. Třeba povědomí o značce. I člověk, kterého auta nezajímají, má v nějakém zaprášeném mozkovém šupleti zasunutá slovní spojení, která patří k sobě. Ford Escort, Škoda Felicia, Toyota Corolla, naskakuje to jako básnička. Kříšení pohřbených jmen tedy rozhodně není nic nového. Občas dává větší smysl, občas menší. Výrobci dobře vědí, že člověk je tvor konzervativní a dá přednost věci, kterou zná. I kdyby to mělo znamenat, že dotyčné slovní spojení někdy zaslechl v reklamě. Důležité je, že jméno dýchá dojmem tradice. Kupující je uchlácholen vědomím, že své peníze utrácí za hodnotu s historií, za značku, která ví, co dělá.

Dále je tu problematika licencí, ochranných známek, trademarků a tak dál. Práva na exhumované jméno už společnost vlastní, nemusí tedy utrácet nemalé peníze za registraci ochranné známky. Zároveň neriskuje, že z nepozornosti přehlédne území okupované již existujícím trademarkem, což může vyústit v mnohamilionové pokuty. Dobrý důvod. Sice se mi nechce věřit, že by se automobilka řídila tak ryzím pragmatismem, ale jako maličké závaží na miskách vah asi figurovat může.

A pak je tu třetí želízko v ohni. Publicita dneska znamená všechno. Oprášením zapadlého, kdysi zvučného jména, si společnost elegantně pojistí, že se novinka dostane na stránky všech senzacechtivých periodik. Magazíny, blogy, samozvaní odborníci i profesionální hateři se budou předhánět v peprných komentářích. Média s nižší mírou nezávislosti nebudou chtít zůstat pozadu, takže budou psát alespoň o něco méně peprné komentáře. Co na tom, že nejde o oslavné články, hlavně když se dostanou k očím milionů čtenářů ještě dřív, než se proinvestuje jediná kačka v propagaci. Špatná reklama, taky reklama. Úplně vidím, jak si cyničtí markeťáci mnou ruce nad monitoringem tisku a humbukem okolo produktu, který by si jinak vysloužil asi tolik pozornosti jako ptačí trus na čelním okně. Geniální strategie. Přiznám se, že těšení možná opadlo, ale zvědavost zůstává. Novou Pumu budu chtít vidět, budu se s ní chtít svézt, budu ji chtít postavit vedle té staré. A že ji pak v recenzi rozcupuju na kusy? Nic jako špatná reklama neexistuje.