UAZ Patriot 2.7: S burlakem v Milovicích

Některá auta se mi hodnotí snáze a některá mi dají opravdu zabrat. Proto se teď rozplývám nad srpnovými fotkami UAZu Patriot a jen těžko píšu recenzi. U většiny testovaných aut totiž dokážu zachovat objektivitu a nějakým způsobem popsat jeho reálné vlastnosti. S UAZem mám tu potíž, že se mi moc líbil a vím, že většina z vás mu ani nedá šanci. Možná i kvůli zemi původu. Celý týden za volantem ruského off-roadu začal dost zvláštně. Ze všech lidí mi ho dohodil právě Matěj, který obyčejně míří do luxusních SUV a nedávno objevil svůj fetiš v podobě vy-víte-čeho. Když mi nabídl na týden Patriot, myslel jsem, že si dělá srandu z mého ne úplně tuctového vkusu. Po pár hodinách ve vlaku jsem ale skutečně stál před poctivým kusem techniky lakovaného do hnědé metalízy. Pak jsem si málem koupil Nivu, od čehož mě v poslední minutě odradila jen představa, co by mi na to má drahá asi řekla. Večer se povážlivě přiblížil, Matěj odjel v Suzuki Jimny (které je vlastně taková terénní Miata) a já mohl probudit k životu velko-objemový čtyřválec a začít obdivovat produkt ruského kapitalistického hospodářství.

Patriot díky svému hranatému střihu vypadá mohutně ale ve skutečnosti je menší než třeba Nissan Patrol GR, Mitsubishi Pajero, nebo Opel Forntera. Bavit se o designu je zbytečné, jelikož na autě se žádný nenachází. Světla jsou zhruba tam, odkud by to mělo svítit, převisy jsou takové aby nepřekážely a celý vůz je lakován odstínem, na kterém se nejlépe skryjí skvrny bahna a pouliční špíny. Celkově je vzhled zcela podřízen funkci, což mám osobně nejraději.

Jen co jsem nasedl do kabiny, zaujaly mě obrovské lány lesklého tvrdého plastu. Není sice hezký, zato je na něm vidět každý škrábanec. Na druhou stranu vám ho velmi rychle přestane být líto. I zde vítězí funkce nad formou a v tom duchu máte vždy po ruce nějaké to bytelné madlo, či kapsu na drobnosti. Sedačky byly v testované výbavě potažené koženkou, která slibovala snadnou omyvatelnost a všechna čtyři místa byla vybavena elektrickým výhřevem. Vyhřívaný pak byl i věnec volantu a tenké měděné drátky protkávaly nejen zadní ale i přední sklo. Tomu se prosím říká winter paket! Na palubě byl tempomat, klimatizace, palubní počítač, zkrátka vše, co může řidič potřebovat ať už se vydá kamkoliv. Vprostřed palubní desky, mezi výdechy klimatizace, našel své místo vestavěný tablet s operačním systémem android. Jednoduché a spolehlivé prostředí, srozumitelné mapy, fungující handsfree, vážně sedím v ruském voze? Jedinou výtku bych směřoval k pátým dveřím. Podobně jako testovaný EcoSport, i UAZ má kvůli rezervě páté dveře otevírané do boku, jen by dávalo větší smysl, kdyby umožňovaly přístup od chodníku a ne od silnice. Zavazadelník samotný spolkne nadélku kryt náhradního kola Suzuki Jimny, které jistý nešikovný redaktor prorazil.

Hodnocení interiéru je podružné, jelikož tento vůz je celý o technice, kterou skrývá pod relativně moderním kabátem. Samonosnou karoserii nehledejte, tohle je poctivý rámový podvozek osazený dvojicí tuhých náprav. Vzadu najdete stará dobrá listová péra, ale předek je již vybaven vinutými pružinami. Srdcem vozu je čtyřválec značky ZMZ (Zavolžskij Motorovyj Zavod) o objemu 2,7 l s výkonem 150 koní a točivým momentem 235 Nm. Projev motoru je podobný vznětovým jednotkám. Nejvíce síly má ve středních otáčkách a pro terénní zaměření vozu se perfektně hodí. Na motor navazuje pětistupňová převodovka a redukční skříň. Výkon je přenášen na zadní nápravu s uzamykatelným diferenciálem. Pohon přední nápravy lze přiřadit 'napevno' takže vůz není vybaven středovým diferenciálem. Ovládání redukční převodovky, uzávěr a systému 4x4 je soustředěno na středovém panelu. To je u testované prémiové výbavy elektronické a já bych mnohem raději klasickou dvojici pák.

Jízda po zpevněných cestách je v naprostém pořádku, dokud se nerozhodnete pokořit 90 km/h. Přeci jen jde o starosvětský off-road a rychlé silniční tempo si vyžádá jak neúměrnou spotřebu, tak značný hlukový diskomfort. Nakrátko poskládaná převodovka však umožňuje svižné proplétání se městským provozem, komfortně naladěný podvozek je ideálem pro české silnice a ve městech vybavených tramvajovými pásy zjistíte, že světlá výška 350 mm je tak akorát. V kontextu současných německých automobilů bych pak kvalitu jízdy označil za vyloženě pohodlnou. A situace se ještě zlepší, jen co opustíte asfalt. Na polňačkách, uskákaných lesních cestách i na betonové D1 se Patriot chová předvídatelně. Nejednou se přistihnete, jak po takových cestách jedete jako po okresce. Pokud by vám ani nezpevněné cesty nestačily, můžete se vydat na toulky lesem, poli či tajgou. Díky krátké jedničce a silnému motoru jsem redukci řadil jen tak ze sportu a valil jsem se kudy mě zrovna napadlo. Jediným limitem, na který budete narážet jsou vnější rozměry vozu s dlouhým rozvorem, ale to už se musíte opravdu hodně snažit. Dokonce i se 'silničníma' pneumatikama jsem se vyšplhal do svahů, do kterých bych se pěšky nepustil.

Matěj mi ale Patriot půjčil z jednoho konkrétního důvodu a tím byl výlet spolu se zmíněným Jimny, Foresterem a Land Cruiserem na tankodrom v Milovicích. Ani nevíte, jak rád bych vám teď porovnal výkony zmíněných vozů v terénu, žel já se do Milovic nepodíval. Zákeřně jsem nabušil přehrávač sovětskými pochody a ráno si ode mne přebral klíčky Jeník, načež v mlžném oparu rozespalosti zamířil kamsi za Prahu. Tak snad příště.

Pár postřehů od Kubajze

Narozdíl od Adama jsem nemusel vyrazit za kulturou a proto jsem se onoho sobotního rána vypravil do Milovic. Na místo srazu jsem dorazil s půlhodinovým zpožděním, takže stačilo jen hodinku vyčkat a do areálu tankodromu dorazil Jeník za volantem Patriota. Hned se nám jal prezentovat některá svérázná řešení ruské automobilky a klepáním na rozličné kusy plechu a plastu dokazoval předimenzovanost (nebo poddimenzovanost) konstrukce vozu.

Když jsem tedy poprvé zahlédl UAZ Patriot, neudělal na mě zrovna dojem. Nepomohl tomu ani design. Vysoká krabice bez jakékoli invence nejvíce připomíná pokusy čínských výrobců o kopie slavnějších evropských offroadů. Autu tak nějak chybí designová myšlenka, nějaký jednotný styl. Celé to působí tak, že kdosi ve vývojovém centru UAZu zkrátka nakreslil jednoduchý tvar auta a na něj se pak tak nějak lepily různé díly jako světla, kola, dveře, nebo rezerva (nepochybuji, že přesně tak to bylo – Adam). Rozhodně to není vůz, kterým uděláte dojem na sousedy v satelitním městečku.

Nějaká ta ozdobná lišta v interiéru nebo ledkové denní svícení působí spíše jako úlitba marketingovému oddělení značky, než reálný záměr konstruktérů. Celý vnitřek je tak bizarní směsicí luxusních prvků (vyhřívaný volant, sedadla, radiomapa) které jako by namontoval nadšený kutil s vteřinovým lepidlem a samořeznými vruty na utilitární plastový základ.

Kdyby moje setkání s Patriotem skončilo na parkovišti, brzy bych na něj zapomněl a považoval ho za trapný pokus ruské automobilky, který nestojí za bližší zkoumání. To bych ale udělal velkou chybu.

Stačilo prvních pár metrů na sedadle spolujezdce, prvních pár překážek na offroadovém hřišti a byo jasné, že tenhle behemót na rámu bude sbírat body někde úplně jinde, než v oblasti měkčených plastů. S klidem si poradil s prudkým stoupáním i klesáním, hluboké jámy projížděl jako by se nechumelilo. A to všechno prosím bez zařazené čtyřkolky. Se zapnutou redukcí a offroadovým asistentem byl jedinou překážkou řidičův strach o půjčené auto.

A potom jsem přesedl na sedadlo řidiče a zkusil si Patriota sám. Jako offroadový laik jsem nejprve vybíral jen mírně zvlněné cesty, ale díky Jeníkovu hecování jsem si časem troufl i na hřiště pro nazvedaná monstra s drapáky. Nebudu lhát, párkrát to úplně nevyšlo, delší rozvor občas způsobil, že se UAZ pověsil někde na břicho, ale stačilo zařadit zpátečku a zkusit vyjet překážku jinak, nebo rychleji a bylo po problému. A celou tu dobu jsem se královsky bavil.

Ještě si dovolím malou vsuvku k radiomapě. Již při letmém pohledu je jasné, že je to prostě jen čínský tablet s androidem zastavěný do palubní desky. Zdá se to sice jako amatérské řešení, ale dává to dokonalý smysl. Odladěný systém funguje s okamžitou odezvou, ovládání je dokonale plynulé, vše se dá do detailu nastavit a když Vám náhodou nějaká funkce chybí, stačí ji jednoduše doinstalovat. Nelíbí se Vám základní hudební přehravač? Není problém, stačí si stáhnout z Google Play jiný. Stejně tak můžete původní navigaci vyměnit za Waze, nebo případně celé zařízení flashnout a nahrát si svůj systém. Zkrátka geniální. Oproti radiomapě v nedávno předtím testované Navaře, kde byly možnosti přizpůsobení téměř nulové je tohle o sto procent lepší řešení.

Uplynulo asi pět hodin a já musel UAZe vrátit. A vůbec se mi nechtělo. Nechápejte mě špatně – pořád to byl místy dost diskutabilně zpracovaný, nepříliš hezký, hlasitý a žíznivý povoz, který občas vydával víc pazvuků, než moje dvacetileté Volvo, ale všechno jsem mu to rád odpustil. Na cestách, kam je Patriot určen, na tom totiž vůbec nezáleží.

Verdikt

Patriot je poctivý kus techniky překvapující nečekaným komfortem. Tohle auto skutečně není pro každého a pokud denně nevyužijete odolné rámové konstrukce, nejspíš jej nikdy nedoceníte. Na volném trhu pak jako hlavní argument přednáší nízkou cenu, servisní nenáročnost a levné náhradní díly. Kdybych měl někdy vyrazit na pořádnou expedici a svěřit svůj osud do rukou techniky, byl by Patriot první volbou.

Technické údaje

Motor: atmosférický zážehový řadový čtyřválec  2 693 cm3 
Výkon: 105 kW (143 koní) v 4 400 ot./min
Točivý moment: 235 Nm v 3 700 – 4 100 ot./min 
Převodovka: manuální pětistupňová
Maximální rychlost: 150 km/h
Pohon: poháněná zadní náprava s možností připojení přední
Cena testovaného vozu: 635 000 Kč