Čím vás může nemile překvapit Škoda Karoq?

Nejnovější přírůstek v modelové řadě tuzemské Škody je možná důležitější auto, než by se na první pohled mohlo zdát. Není to totiž jen obyčejný nástupce Yetiho. Yeti byl totiž v nabídce Škodovky jen takový doplněk, prostě pokus, jak budou reagovat lidé na SUV se znakem Škoda. Karoq je jiný, to je v současnosti páteřní model značky. Už to není jen o Fabii, Octavii a Superbu. Modelová větev SUV v podobě Kodiaqu a Karoqu je neméně důležitá (z finančního hlediska možná i důležitější než obyčejné modely) a čeká se už jen na příchod nejmenšího SUV, aby byla nabídka kompletní. Nechci tady rozebírat, jestli je to dobře, nebo špatně. Jednou je trend jasně daný a Škodovka by byla sama proti sobě, kdyby ho nenásledovala. Pojďme se tedy podívat, co může nový Karoq nabídnout potenciálním zákazníkům. 

Designově Karoq asi nikoho nepřekvapí. Je to klasická Škoda se vším všudy. Což znamená, že neurazí, ale pravděpodobně ani nenadchne. Hlavní designové prvky volně navazují na většího bratříčka Kodiaqa. Máme tu tak opět rozdvojené čelní světlomety, naprosto jednoduchý boční profil, který nemá žádnou výraznou křivku a trochu kontroverzní záď. Nejvýraznější částí je pro mé oko asi příď. Ostře řezaná světla s typickou maskou chladiče doplňuje velký nasávací otvor v nárazníku, jenž dodává trochu usměvavý výraz. Stejně jako u Kodiaqu, tak i tady považuji přední část vozu za nejzajímavější a vcelku pěknou. Bohužel dál už to taková sláva není. Boční profil je zcela bez nápadu. V podstatě se jedná o klasický hatchback s vyšší stavbou. Tady by to chtělo trochu oživit, aspoň jednu netradiční linku by si Karoq jistě zasloužil. Nejvíce ovšem bojuji se zadní částí. Absolutně netuším, co chtěl designér říct světu těmi zadními lampami. Přijde mi to jako snaha odlišit se každou cenu. Osobně mi to přijde nevyvážené a divné. Ale třeba jen nemám to správné designové cítění abych to ocenil. 

Pohled do interiéru jasně naznačuje, že se jedná o Škodovku. Není tu nic, co by vás překvapilo a naopak vše vypadá, že je na svém místě. Námi testovaný vůz bohužel neměl digitální štít, ale obyčejné analogové budíky, takže jsme si nemohli vyzkoušet, jak tento nový výbavový prvek funguje. Když se do Karoqa usadíte, rázem zjistíte, že se všechno nachází tam, kde byste to tak nějak podvědomě očekávali. Potěší panel klimatizace, který je natočený mírně vzhůru, takže na něj lépe dosáhnete, a navíc se pod ním vytvořila taková praktická a velká přihrádka na věci. Stejně tak kvituji posunutí displeje infotainmentu na horní část přístrojové desky, takže už jej nemusíte lovit někde u kolen, jako tomu bylo dříve. Tohle je rozhodně bezpečnější řešení. Pochválit musím i sedačky. Ty vypadají, že jsou převzaté z Kodiaqu, což je dobře, protože to byla asi první Škodovka, ve které se mi dobře sedělo. A to samé platí i pro menšího sourozence. Záda mě nebolela ani po několika hodinách za volantem. Interiér Karoqu je sice trochu chladné, ale celkem slušné místo k životu. Bohužel i tak má své mouchy. V některých případech spíš dokonce masařky. 

Chápu a jsem smířený s tím, že Škodovka nebude ve svých interiérech asi nikdy přehnaně kreativní. A předpokládám, že to od nich asi nikdo ani nečeká. Co však lidé očekávají a chtějí, mě nevyjímaje, je dobré dílenské zpracování. A to pro mne bylo v případě Karoqu velice nepříjemné překvapení, protože u Škody nebývá zvykem, aby nebylo bezchybné. Už když jsem poprvé otevřel dveře u řidiče, které lehce zavrzaly, jsem tušil, že něco není v pořádku. Pak jsem vzal za madlo dveří a úplně jsem se leknul, aby mi nezůstalo v ruce, jaké to vydávalo pazvuky. Dřevěná podlaha na půdě stoletého domu je tišší než madlo dveří u této Škodovky. A pazvukům nebyl konec ani při jízdě. Plastový kryt senzorů u vnitřního zpětného zrcátka se ozýval při každé jízdě po dlažebních kostkách a stejně tak nehezky povrzávala i schránka před spolujezdcem. Možná to byla jen vada tohoto konkrétního kusu, těžko říct, jestli neprodělal třeba nějakou menší nehodu, ale u auta s osmi tisíci najetými kilometry takové chování nepotěší. Rozhodně bych také zvážil, jestli nutně potřebujete příplatkové Varioflex sedačky. Dají se sice všemožně polohovat a dokonce i vyjímat, ale vejdou se do nich maximálně děti. Pro vzrostlejšího člověka jsou příliš úzké a výraznější tvarování při delší cestě tlačí do zad. Ve výsledku tak obyčejná lavice může být pohodlnější. Trochu mě zklamala také absence překvapivých řešení, jako třeba schránka v palubní desce před spolujezdcem, což umí Kodiaq. 

Co se jízdních vlastností, ani tady nemá Karoq jak překvapit. Podvozek je nastaven výrazně na komfortní notu, což je v případě středně velkého SUV mnohem rozumnější volba, než se z takového vozu snažit udělat zavodní stroj. Karoq se tak při jízdě příjemně pohupuje a svou posádku konejší. A pokud pospícháte, nemějte obavy, i tak je na něj spoleh. Jen budete muset překousnout výraznější náklony v zatáčkách. Ale netřeba se obávat, Karoq zvládne i rychlejší jízdu bez problémů, jen vám dá jasně najevo, že to není jeho parketa. Což je vlastně logické. Mnohem zvědavější jsem tak byl na zbrusu nový motor 1.5 TSI, se kterým jsem doposud neměl tu čest. A musím konstatovat, že jsem o nic nepřicházel. 

Když koncern VW oznámil, že starší 1.4 TSI bude nahrazovat motorem 1.5 TSI, mnozí nadšeně tleskali, protože v tom viděli začátek konce neoblíbeného downsizingu. Přestože jsem v tomto ohledu spíše skeptik a nevěřím v konec maloobjemových motorů, na nový agregát jsem se docela těšil. A jak už to tak bývá, čím víc člověk očekává, tím větší je zklamání. Nové jednapětce chybí chuť do života. A to zcela úplně. Odezva na plyn je natolik mdlá, že se mi po dlouhé době stalo, že mi při rozjezdu zhasnul motor. Dnešní moderní pohonné jednotky jsou spíš siláci ve středních otáčkách, nějakou výkonovou špičku aby v nich člověk pohledal. Ale 1.5 TSI pocitově nenabídne ani tu sílu ve středním otáčkovém spektru. Je absolutně plochý. Svých 110 kilowattů mistrně skrývá a až ve chvíli, kdy se snažíte procpat plynový pedál podlahou, se něco málo začne dít a celé auto se začne aspoň trochu hýbat. Maličko pomůže, když motor přepnete do sportovního režimu, pak se mírně zlepší odezva a celé to o něco víc ožije. K ideálu to však pořád má daleko. Když to srovnám s předchozím, o deci menším, motorem tak musím říct, že starší je mi milejší. O něco později jsem se svezl také s Golfem Sportsvan (recenze zde), který byl vybavený stejným motorem, jen s nižším výkonem. A jeho projev byl stejně mdlý a nevýrazný. Doufejme, že dojde brzo k nějaké dílčí úpravě, která tento agregát vylepší, bylo by to potřeba. Abych však jen nekritizoval, musím pochválit skvělou kultivovanost. Díky minimálnímu hluku i vibracím jsem dokonce vůbec nevypínal Start&Stop, což je obvykle první věc, kterou v autě dělám. A spotřeba se dá také udržet v rozumných mezích. Já se pohyboval okolo 7,5 l na 100 kilometrů, což není špatné, vzhledem k tomu, že většina cest probíhala v Praze či na dálnici. Otázkou tak jen zůstává, jestli příkladná kultivovanost a dobrá spotřeba nejsou málo. 

Verdikt 

Asi jste z předchozích řádků poznali, že jsem s Karoqem nebyl zrovna dvakrát spokojen. Na jedné straně je tu příjemně pohodlný podvozek, prostorný interiér a spousta chytrých jízdních asistentů, kteří opravdu fungují a při jízdě pomáhají. Na té druhé nedokáži překousnout nevalné dílenské zpracování interiéru a zcela mdlý motor. Zamrzí to o víc, když vím, že větší Kodiaq je dotažené a velmi povedené auto. Doufejme, že Škodovka do dalšího modelového roku udělá nějaká vylepšení, Karoq by si to jistě zasloužil. Pokud se vám i přes všechny nedostatky líbí, já vám jej rozmlouvat nebudu. Osobně bych však volil jinak. 

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1 498 cm³
Výkon: 150 koní (110 kW) v 5 000 – 6 000 ot./min.
Točivý moment: 250 Nm v 1 500 – 3500 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 204 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 8,4 s 
Průměrná spotřeba (udávaná): 5,4 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 7,7 l/100 km 
Cena s danou motorizací a výbavou: 740 400 Kč