Renault Rafale E-Tech full hybrid: To nejlepší, co nám Francie může nabídnout

Renault nám poslední dobou přiváží jeden modernizovaný model za druhým. Marek nám popsal, jak se dá s elektromobilem Megane E-Tech cestovat po Evropě, Honza ukázal mimo jiné systém od Googlu v novém Renaultu Austral, velkou radost mi přinesla nová generace rodinného Espace, který otestoval Kuba, a vyloženě nadšený jsem z toho, co nabízí nový elektrický Scénic. Jenže nad všemi ční nový král, úplně nový model.

Upřímně musím říct, že když se nám v redakčním kalendáři objevil nápis Renault Rafale, tak jsem vůbec nevěděl o, co jde. Nevím, jestli v Renaultu trestuhodně zanedbali marketing nebo jednou dopadla na výbornou moje snaha vyhýbat se reklamně (že to zafunguje zrovna u aut, ale toho protivného zeleného Alzáka se nezbavím), ale výsledek byl zkrátka ten, že jsem musel hledat. Už první titulky ve mně vzbudily obdiv – Renault se prý staví třeba proti BMW X6? No teda, to je o dost vyšší level, než na jaký jsme u Francouzů byli zvyklý. A protože jsem shodou okolností mnichovského mastodonta na začátku roku testoval, s radostí (a teda hlavně první) jsem si tohoto ambiciózního Francouze zarezervoval. Už po pár týdnech se ale předvedl ten marketing, o kterém jsem psal před chvilkou – celý svět (dobře, pravděpodobně jen Evropu a bývalé francouzské kolonie) obletěla zpráva, že Emanuel Macron má nový služební vůz, kterým je právě Renault Rafale. To vypadá, že by to mohlo být opravdu povedené auto. No zkrátka očekávání byla veliká.

A znáte to, jak když se na něco moc těšíte, tak setkání s realitou nemusí dopadnout dobře? Tak právě to se s Rafale teda vůbec nestalo. Naopak musím říct, že je to po mnoha letech konečně Renault, který má šmrnc. Konečně má ten správný lehce nazlobený výraz, který umí třeba německá konkurence. Ač to s láskou k francouzské automobilové produkci moc nepřeháním, Rafale se mi opravdu trefilo do vkusu. Neříkám, že se musí líbit každému, je tady toho na autě klasicky po francouzku docela hodně a chvilku trvá, než objevíte všechny návaznosti jednotlivých linek a ozdobných prvků. I já nejsem nadšený úplně ze všech, ale jako celek to na mě prostě funguje. Vezměme to ale popořadě.

Začněme vpředu. Vedle dominantního znaku automobilky ve tvaru diamantu je spousta dalších malých diamantů (napočítal jsem jich 166, ale ruku do ohně bych za to nedal), kde každá z řad i sloupců má trochu jiné natočení. Dá se říct, že blíž ke znaku jsou vytočené více a čím dál jsou, tím je natočení menší. Nevím, jestli už to není trochu přehnané, ale zajímavé je to každopádně. Také se to na ruční myčce blbě myje, protože je tam tolik spár a škvír, že mi vždycky alespoň nějaká nasměruje část vody proti mně, ale to asi tak podstatná informace nebude. Nový je i styl světel a hlavně denního svícení, které také patří k těm složitějším a funguje také jako blinkr.

I na bocích je toho dost. Vykrojená část spodního oplastování, výrazný výkroj na dveřích, lomená spodní linie oken nebo zvýrazněné podběhy kol… Mimochodem jsou to dvacítky s pneu 245/45. Prostě je tu vše pro to, aby Rafale vypadalo pěkně svalnatě, a přesně to se povedlo. A vzadu? Styl SUV kupé mám rád (vím, s tím tu budu asi v menšině), a Renault už s ním má roky zkušeností třeba z menší Arkany. Rafale je ale o dost větší auto. Přesto si ale dovolím tvrdit, že alespoň v ohledu velikosti bylo srovnání s X6 asi příliš. Reálně totiž délka (4,71m) i další rozměry skoro odpovídají spíš BMW X4 nebo třeba Mercedesu GLC, Škodě Enyaq, Fordu Mustang Mach-E a podobně. A právě ta délka má ve spojení s francouzským prezidentem ještě jednu zajímavost. Rafale se totiž stalo vůbec nejkratším automobilem, který kdy ve Francii sloužil hlavě státu. OK, tato informace je pro nás asi k ničemu, ale co kdyby to byla otázka na některém z dalších Autíčkářovo Pubquizů? Poděkujete mi později.

A interiér? Ač to zvenku není poznat, protože se Rafale svým sourozencům vlastně v ničem příliš nepodobá, tak právě uvnitř vozu vidíme, že vyjíždí na stejných základech jako Espace nebo Austral. Máme tu tedy spojení horizontálního displeje před řidičem s tím vertikálním uprostřed vozu, který je lehce natočený k řidiči a celé je to zasazené do masivní přístrojové desky. Volant není úplně kulatý, ale drží se pěkně. Hlavně ale oceňuji, že se Renault nevydal cestou dotykových plošek a zachoval si normální tlačítka, kterých není zrovna málo. Přesto na přepínání jízdních režimu bylo třeba dodělat „bradavici“ pod pravé rameno a také ovládání multimédií pod volant na sloupek řizení. Vpravo pod volantem je to pak pěkně nahuštěné a společně s pádlem řazení jsou tu 4 různé páčky. Tvarem i pozicemi jsou od sebe výrazně odlišné, ale přesto jsem občas chyboval. Bude to ale asi jen o tom si pořádně zvyknout. Někdo může také ocenit zachování fyzických tlačítek pod displejem pro ovládání ventilace. Já jsem byl rád, že se jízdní a bezpečností asistenti nastaví podle mojí volby dvojitým stisknutím tlačítka vlevo pod volantem. Jednoduché a intuitivní.

A ač má interiér mnoho milých a užitečných drobností (třeba posuvnou „poličku“ na  středovém tunelu, která slouží jako bezdrátová nabíječka, kryt schránky a opěrka pod ruku při ovládání displeje zároveň), pojďme na to nejlepší, a tím je prostor. Rafale má stejný rozvor 2738 mm jako Espace a stejně jako Kuba u testu tohoto rodinného dostavníku, jsem i já unešený z toho, kolik je všude místa. Už na předních sedadlech je to příjemné, ale to už bývá v této kategorii spíš standardem. To hlavní se ale odehrává vzadu. Tam kde se Espace snažil vecpat tři místa a reálně se tam pohodlně vejdou i 3 dětské sedačky, tam inženýři v Rafale tak prakticky přemýšlet nemuseli. Auto je samozřejmě v technickém průkazu stále pětimístné, ale v reálu se tu s tím pátým vůbec nepočítá. Jsou tu teda hlavně dvě velmi pohodlná a výrazně tvarovaná sedadla. Dlouhý sedák krásně podepře celá stehna a dokonce si dám i nohu přes nohu. Pak už se teda trochu dotýkám opěradla před sebou, ale tohle v moc autech udělat nemůžu. K dokonalému pohodlí pak slouží i velmi promyšlená středová opěrka, která má otočné držáky na pití, ve kterých jde v mnoha polohách uchytit i mobil nebo třeba tablet. Zároveň v sobě ukrývá i přihrádku a další USB-C porty pro nabíjení, kdyby ty za předními sedadly nestačily. Určitě jste si taky na fotkách všimli těch výrazně modrých koberečků a vnitřků kapes ve dveřích – to je díky výbavě Esprit Alpine, tedy té vyšší ze dvou nabízených. Pro úplnost ještě zmiňme zavazadlový prostor – 530 litrů. Za mě více než dostatečné.

V interiéru mi také nejednou přišla na mysl zkušenost z BMW X6 a když to svými rozměry Rafale z exteriéru projel, tady je to jiná písnička. Ano, materiálově je na tom BMW ještě trochu dál, ale zpracování v Rafale vůbec není špatné, design proti současným BMW je snad i lepší a hlavně ten prostor… Řekněme si, že X6 je na tom navzdory svým rozměrům s místem opravdu bídně.

Techniku Rafale také podědilo po spřízněném Espace, a tak se tu můžeme těšit na 200 koní z full hybridu (bez externího dobíjení), které ze sebe kombinovaně vydá tříválec 1,2 TCe, elektromotor s 50 kW a ještě startérgenerátor svými 18 kW. Asi to zní složitě, ale ve skutečnosti… to taky složité bude. Přesto se to ve Francii povedlo všechno skloubit dohromady a výsledek je nad očekávání pozitivní. Rovnou se přiznám, že tohle byla oblast, kde jsem se bál asi nejvíce. Přece jen je Rafale kus auta a 200 koní už dnes není nic, nad čím bychom zvedali obočí. Hlavně mi ale šlo o to, abych se nedočkal lehkého elektrického turbokopance na začátku, ale vadnutí ve chvíli, kdy by měl hlavní část převzít malý tříválec.

Nyní můžu s nadšením konstatovat, že obavy byly zbytečné. Co mě ze začátku dost trápilo, bylo, že v žádném zobrazení nemůžu vidět otáčky motoru. Po pár dnech ježdění mi to ale došlo – ono by to asi dost lidí vystrašilo a vlastně tu nejsou potřeba. Hlavní porci výkonu si totiž auto vždy bere z 2 kWh baterie a spalovák funguje spíš jako nabíječka. Často tak motor běží v situacích, kdy se zdá, že by nemusel. To vás ale trápit nemusí, protože Rafale je skvěle odhlučněno. Ještě lépe, než Espace a pokud jezdíte normálně, tak motor není prakticky slyšet. Vše spolupracuje v dokonalé harmonii a opravdu se daří dosahovat především nízké spotřeby.

Druhá tvář auta je, když už někam spěcháte. V tu chvíli není nejlepší volbou klasický režim Comfort, protože systému pak občas chvíli trvá, než pochopí, že se musí zapojit i spalovák. Mnohem lepší volbou je tak režim Sport. Ten nechá motor běžet po většinu času. Chvíli jen tak potichu, jindy ho zas docela vytočí, aby pokryl spotřebu elektromotorů. Zrychlení na stovku za 8,6 vteřiny přesně vystihnuje, čeho je Rafale schopno. Prostě takové svižnější každodenní SUV.

To co mě ale při jízdě bavilo nejvíc je natáčení zadní nápravy. Ta to při pomalém tempu umí až do 5 ^o  opačně než ta přední nebo se natáčí o 1 ^o  ve shodném směru při vyšších rychlostech pro větší stabilitu. Obzlášť ve městě je to velmi příjemné, ale je to cítit i na oreskách. Po přesednutí zpět do auta bez tohoto systému mám najednou pocit, že si snad v křižovatkách musím najíždět, abych nevzal obrubník. Podvozek celkově patří k velkým kvalitám vozu a to i díky skvělé hmotnosti kolem 1650 kg. Proti Espace má jinak naladěné a tužší tlumiče, ale shodné pružiny, tužší stabilizátory a jinou kalibraci posilovače. Volantu tak stačí pouze 2,33 otáčky mezi dorazy. A ač se auto snaží o lehkou sportovnost, stále zde převládá spíš ta komfortní stránka a podle mě je to u SUV dobře.

A jak je to s tou spotřebou, kterou full hybrid slibuje? Výborně. Renault slibuje pouze 4,7 litru benzínu na sto kilometrů a při klidném kochání krajinou jsou čísla pod pět opravdu dosažitelná. Celkový průměr 5,5 litru v kombinaci všech typů silnic je za mě číslo, o kterém si mohly nechat benzínové motory s 200 koňmi zdát i v mnohem menších autech. Díky nádrži na 55 litrů pak není zvláštností, že vám počítač po dotankování ukáže dojezd přes tisíc kilometrů a to je v dnešní elektromobilní době pro někoho silný argument

A nakonec ceny. Rafale se nabízí ve dvou verzích. Základní je Techno za milion a vyšší je esprite Alpine za 1,1. Pozitivem je, že už v základu je hromada výbavy a připlácet lze už jen za ty největší vymoženosti jako active driver assist, Harman Kardon audiosoustavu nebo panoramatické střešní okno Solarbay, které umí elektricky měnit propustnost světla. Dokonce můžete mít klasické rezervní kolo, což už dnes také není úplně obvyklé. Všechno to jsou navíc částky poměrně rozumné, a tak i nejlépe vybavené auto, které vidíte na fotkách nepřekročí 1,3 milionu. Při dnešní úrovni cen konkurentů, a hlavně při pocitu z auta mi to vůbec nepřijde jako hodně.

Závěr

Pro francouzkou hlavu státu bych na různé přehlídky asi zvolil jiný vůz, ale pokud by ho chtěl jako soukromé auto, úplně bych to pochopil. Renaultu se podvedlo vytvořit pocitově docela prémiový produkt, který ale nestojí tolik. Zaujme vzhledem, nádhernou červenou (v nabídce je podobně hezká modrá) a především pohodlím a prostorem. Espace myslí prakticky. Rafale na stejných základech míří trochu víc na luxus a daří se mu to. Motor je takovým ideálním středem pro většinu majitelů. Díky elektromotoru umí vystřelit, i když se spalovák ještě neroztočil, ale hlavní devizou je výborná spotřeba při běžné jízdě. A to se později dočkáme ještě PHEV verze s 300 koňmi. Takže za mě Reanulte výborně, jen tak dál.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný tříválec 1,2 TCe + elektromotor 50 kW + startérgenerátor 18 kW
Výkon soustavy: 200 koní (150 kW)  
Točivý moment: 410 Nm (205 TCe + 205 elektro)
Převodovka: šestistupňová automatická multimodální – 1,3 elektromotor, zbytek spalovák
Maximální rychlost: 175 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 8,9 s 
Pohotovostní hmotnost: 1,66 t 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 4,7 l/100 km
Kombinovaná spotřeba (v testu): 5,5 /100 km 
Základní cena (Techno): 990 000 Kč
Cena testované verze (esprit Alpine + všechny příplatky): 1 289 000 Kč