Renault Mégane GrandCoupé 1.3 TCe: Malý talisman pro štěstí

Na tomto místě jsem se původně chtěl rozčilovat, jak to jde s automobilovým světem do háje a jak mě mrzí, že kompaktní sedany mizí pomalu ze scény. Jsem v tomto ohledu tak trochu staromilec  a klasickou tříprostorovou karoserii sedan stále považuji za naprosto ideální. Jenže pak jsem si otevřel internet a zjistil jsem, že s úbytkem kompaktních sedanů to není  zdaleka tak špatné, jak by se snad mohlo na první pohled zdát. Počítejte se mnou. Audi A3, Citroen C Elysée, Fiat Tipo, Honda Civic, Mazda3, Mercedes CLA, Mitsubishi Lancer, Peugeot 301, Toyota Corolla a také dnes testovaný Renault Mégane. Karosářskou variantu sedan tak v aktuální generaci opustil v podstatě jen Ford Focus a Opel Astra. Nabídka je tedy pořád poměrně široká, a to je dobře. Jak si v této konkurenci vede francouzský zástupce z rodiny Renault, model Mégane s honosným pojmenováním GrandCoupé? To se dozvíte na následujících řádcích. 

Renault má s kompaktními sedany poměrně dost zkušeností. Vyrábí je prakticky nepřetržitě již od začátku 80. let (model 9). Když pak převzal štafetu model s označením Mégane, ani u něj se nezapomnělo na tříprostorovou karoserii a v nabídce byla v každé generaci s jednou malou výjimkou. Onou výjimkou byla třetí (předchozí generace), kde nesl sedan označení Fluence. Ten technicky vycházel ze spřízněného Méganu, ale měl trochu odlišné zaměření, především aby se vyšlo vstříc východnějším trhům, jež nedisponovaly takovou kupní silou jako trhy západní. Prostě a jednoduše, Fluence byl konstruován jako levnější auto. A snaha ušetřit na něm byla znát. Renault tuto strategii v současné generaci zavrhl a opět tu před námi stojí Mégane se vším všudy. 

Musím přiznat, že mě současný designový jazyk Renaultu docela oslovuje. Je výrazný, nechybí mu onen pověstný francouzský šarm a v šedi běžného provozu rozhodně nezapadne. Renault prostě dnes poznáte na první dobrou, a to je dobře. Nejinak je tomu samozřejmě u Méganu. Výrazná příď s charakteristickými světlomety jasně přiznává příslušnost do francouzské rodiny. Denní svícení ve tvaru velkého C je dominantou celého předku a vypadá prostě dobře. Neméně povedená je i záď vozu. Velké zadní svítilny (svítí i při denním svícení) jasně poznáte na dálku a především v noci je světelná show opravdu zajímavá. Největší výzvou pro designéry bývá u nevelkého sedanu otázka, jak vyřešit optimálně boční profil, aby auto nevypadalo, že za sebou táhne nevzhledný batoh. I tohle se však Francouzům povedlo a GrandCoupé vypadá vyváženě ze všech stran. Za design tedy rozhodně palec nahoru. 

Mégane sbírá plusové body také v interiéru. Nečekejte všude lány kůže a pravého dřeva, pořád se bavíme o cenově dostupném voze. Ale dílenské zpracování je bez připomínek a samotné ztvárnění vnitřku je taktéž velice povedené. Dominantou je centrální displej s orientací na výšku, což je správné řešení. V době, kdy většina lidí používá chytré telefony je horizontální orientace infotainmentu tak nějak logická a přirozená. V navigaci tak krásně vidíte, kam jedete, a ne co právě míjíte v okolí. Přístrojový štít je digitální s analogovými ukazateli paliva a teploty. Je přehledný, graficky jednoduchý a nabízí hned několik možností zobrazení, takže si vybere snad každý. Příplatkové kožené sedačky by mohly být trochu měkčí, ale jinak se v nich sedí velmi příjemně, pojmou i většího člověka bez potíží a ani po delší cestě nevystoupíte z auta rozlámaní. Vnitřní prostornost těží z toho, že GrandCoupé je postavené na o něco delší platformě kombíku, a tak si ani na zadních sedačkách pasažéři nebudou stěžovat na nedostatek místa. Snad jen v oblasti hlavy by mohly mít vyšší postavy trochu námitky, ale to bývá klasická bolest sedanů. Kufr pak potěší svým objemem, 550 litrů je víc než dostatečná hodnota, a to prosím ještě najdete pod podlážkou plnohodnotou rezervu. Kabina Renaultu Mégane je veskrze příjemné místo k životu. 

Nejvíce mě ovšem na autě zajímal motor. Renault v rámci přechodu na nové emisní normy a způsob měření, kompletně přepracoval pohonné jednotky. Je na čase dát definitivní sbohem atmosférické jednašestce a přeplňované 1.2 TCe. Na jejich místo přichází zbrusu nový motor 1.3 TCe ze společné kooperace s Daimlerem. Tedy zbrusu nový… Technicky vychází ze starší jednadvojky, ale je natolik přepracovaný, že se prakticky jedná o nový agregát. Renault si od něj hodně slibuje, protože pověst předchozí 1.2 nebyla zrovna nejlepší. A jak se novinka povedla? Inu, byl jsem mile překvapen. K testu jsme dostali slabší variantu o síle 115 koní a s manuální převodovkou. A kdybych se nepodíval do technických údajů, asi bych býval hádal vyšší výkon. Zážehová jednatrojka je příjemně živá, neztrácí dech ani v dálničních rychlostech a její pružnost je opravdu chvályhodná. Nejlepší je však její kultivovanost. Ze začátku jsem si nebyl jistý, jestli vůbec motor běží, když jsem zastavil třeba na semaforech. Žádné vibrace, žádný velký hluk, tohle se povedlo. Spotřeba také potěší šetřílkovu kapsu, protože týdenní test jsem zakončil s výslednou spotřebou 7,4 litrů a to jsem víc než polovinu kilometrů najel po německé dálnici cestou do Berlína. A tam jsem motor opravdu nešetřil. Bez započítání autobahnu se nároky na palivo pohybovaly zhruba o litr níže. Jediným slabším místem jsou rozjezdy, ve kterých motor působí velmi udušeným dojmem a chvíli tak trvá, než se naučíte pracovat s plynem a rozjíždět se plynule. Ale tohle je bolest všech nových motorů, se kterými jsem měl tu čest od zavedení nových emisních norem. Jinak klobouk dolů před konstruktéry, tahle pohonná jednotka se povedla.

Podvozkově se jedná o klasického Francouze. Výchozí nastavení podvozku je zaměřené na komfort, takže auto se při jízdě příjemně pohupuje a svou posádku hýčká přirozeným pohodlím. Není to jízda jako na obláčku, ale nenechá se rozhodit nerovnostmi ani všelijakými výtluky či propadlými kanály. Snad jen od kol se občas ozve větší rána, ale to se dá vyřešit menšími koly. Na našem novinářském kousku byly trochu zbytečné osmnáctky. A jak si vede GrandCoupé při rychlejší jízdě na okreskách. Ani tam neztrácí kompaktní Renault jistotu, ale nečekejte žádnou velkou zábavu. Lehké řízení a citelnější náklony karoserie do karet příliš nehrají. Můžete se sice pohybovat velmi rychle, ale bude to spíš zbytečný stres než cokoli jiného. Mnohem lepší než tlačit na pilu, je plynulá jízda, klidně i nad rychlostními limity, ale hrubé zacházení není v jeho repetoáru.

Verdikt 

Týdenní soužití s Renaultem Mégane GrandCoupé pro mě bylo příjemným překvapením. Výrazný design, příjemný interiér, komfortní podvozek a potentní pohonná jednotka, to všechno jsou trumfy, které francouzská automobilka drží v ruce. Když tento mix vlastností vydělíme veskrze sympatickou pořizovací cenou, vyjde nám až lákavě výhodná nabídka. Skoro si troufám říct, že by mi tento Mégane naprosto stačil a asi bych ani nepotřeboval větší Talisman. Otázkou jen zůstává, opravdu potřebujete k životu kombík? 

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný čtyřválec 1 333 cm³
Výkon: 115 koní (85 kW) v 4 500 ot./min.
Točivý moment: 220 Nm v 1 500 ot./min
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 190 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10,9 s
Objem zavazadlového prostoru: 550 l 
Provozní hmotnost: 1320 kg 
Průměrná spotřeba (udávaná): 5,7 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 7,4 l/100 km
Cena od (s danou motorizací): 354 900 Kč (výbava Life)
Cena s danou motorizací a výbavou: 557 900 Kč (výbava Intens)