Range Rover Sport 510e v katalánských horách: Nedokážu ve slovníku nemá

Nabídka výrobní řady Range Rover se nedávno rozrostla o třetí generaci modelu Sport. Ten má být dle automobilky při zachování reprezentativnosti, úžasných schopností v terénu a obláčkového komfortu nejvyššího Range Roveru jeho dravější, řidičtější alternativou schopnou zajištění zábavných jízdních zážitků. Co si budeme nalhávat, dané tvrzení zní vzhledem k tomu, že se bavíme o autě se skoro třítunovou hmotností, až trochu úsměvně.

Nicméně zástupci automobilky si na svém trvají, nový model Sport prý toto všechno opravdu bez potíží zvládá, není to jenom marketing. No a protože se tomu těžko věří, rozhodli se, že pro nás novináře uspořádají akci, na které nám své tvrzení dokážou. S kolegy z dalších médií jsme tak byli převezeni do katalánských hor, kde prý poznáme, že nelžou.

Přesněji nás vzali na místo zvané Les Comes, kterému se dá bez okolků říkat terénní ráj. Na 550 hektarech se nachází 70 kilometrů prašných lesních a horských cest s prudkými, více než třicetiprocentními stoupáními, výmoly, klopenými skalisky a úzkými zatáčkami vedoucími k vrcholu ve výšce 610 m n. m. s nádherným výhledem až na Pyreneje. Dole v údolí pak mají i šotolinový okruh na rallye. 

Na tom všem jsme si celé odpoledne mohli hrát právě s Range Roverem Sport v provedení Autobiography 510e Electric Hybrid osazeném plug-in hybridním pohonem tvořeným řadovým benzínovým šestiválcem o objemu tří litrů, elektromotorem a osmistupňovou převodovkou ve společné skříni a pohonem přední a přes kardan i zadní nápravy. Doplním, že kombinovaný výkon této soustavy je z názvu zřejmých 510 koní. Tak uvidíme, říkal jsem si.

Položku o reprezentativním designu jsem si mohl odškrtnout už při příjezdu, kde na náš čekalo deset stejných kusů zaparkovaných u krásné historické budovy. Je pravda, že oproti Range Roveru LWB, kterým nás na místo přivezl osobní řidič, je model Sport přece jen o něco menší, ale rozhodně je stále honosný, mohutný a pocitově důstojný. Navíc má po vzoru většího brášky také ty krásné detaily, jako jsou zajíždějící elektronické kliky a zapuštěná těsnění oken pro jednolitý vzhled.

Podobně vyznívá interiér, jenž je rovněž provedený ve stejném stylu jako u vlajkové lodi značky. Má tu samou vyvýšenou pozici za volantem, rozměrná a velmi pohodlná křesla a elegantní palubní desku. Je pravdou, že kůže v nedávno testovaném BMW M850i Cabrio na mě působila ještě o kapánek jemněji, ale to na exkluzivním dojmu z interiéru Range Roveru Sport nic neubírá.

Jenže pro to tady dnes nejsme, říkal jsem si. Ostatně reprezentovat svého majitele dobře zvládá i nejmenší Evoque. Já chtěl vidět, jestli se v písku a kamení opravdu vyrovná těm nejlepším z vlastní rodové linie a k tomu ještě obhájí své přízvisko Sport. Statické obhlídce jsem tedy věnoval méně času, než mám ve zvyku, a s instruktorem vyrazil vstříc dobrodružství.

Ještě před první částí výletu — překonáváním více než třistametrového převýšení, jsme ale všichni dostali trochu zvláštní úkol. Celé stoupání a následný sjezd jsme měli zkusit zvládnout jen v plně elektrickém režimu. Zprvu jsem si lámal hlavu proč, vždyť jsme tu pro zábavu a dobývání “neznámého”, ne abychom šetřili palivo a omezili lokální emise. Už na první písčito-kamenité části cesty mi to však došlo.

Řadová šestka, ač samosebou zajímavá strojovna, je spalovací motor jako každý jiný, takže má různé prodlevy a zpoždění způsobené kolísáním otáček a nutností změny převodových stupňů. Elektromotor ničím takovým netrpí, výkon dodává kontinuálně. Síla jdoucí na kola se tak podstatně přesněji a spontánněji dávkuje, což můžu potvrdit, protože právě díky tomu se mi drobné nástrahy úvodní části terénu překonávaly velmi snadno.

Daný efekt byl znát ještě více, když se písek změnil ve skaliska, kameny velikosti mé hlavy a vodou vymleté propady. I s tím si Range Rover Sport v elektrickém režimu bez problému poradil, stačilo aktivovat terénní mód a zvednout vzduchový podvozek z jízdní výšky do terénní. Auto se poté zcela bezhlučně a nezadržitelně šinulo vpřed, aniž by jednou zaváhalo. To spíš já se občas ulekl, přes jakou díru či balvan mám jet. 

Nic na celé věci nezměnil ani opravdový terén v podobě již zmíněných prašných třicetiprocentních stoupání a nakloněných rovin. Stačilo pomocí kamer s detailním záběrem na kola namířit správně volant a zmáčknout další tlačítko s piktogramem hor, aby se vůz přenastavil do režimu ztížených podmínek. Po jeho aktivaci už auto projelo i místa, kde bych se ani sám nevyškrábal. A udělalo to zcela netečně, jakoby nic, maximálně nechalo mírně proklouznout kola, bylo-li potřeba. 

Ani prudké úzké vlásenky tuto pětimetrovou stodolu nezastavily, jelikož Range Rover Sport umí uzamknout své diferenciály a pomocí brzd vektorovat točivý moment motorů. Hlavně však disponuje řiditelnou zadní nápravou, jež se natáčí až do úhlu sedmi stupňů. Pocitově je to trochu zvláštní, jako by zadní kola předbíhala ta přední, ale funguje to. Mimochodem, instruktor se chlubil tím, že auto má stejný poloměr otáčení jako pětidvéřové Mini.

Tu největší mimosilniční vychytávku ale představuje ještě něco jiného. Je jí zařízení, které se jmenuje Adaptive Off-Road Cruise Control, sloužící jako terénní verze klasického adaptivního tempomatu. Po aktivaci stačí řidiči úplně stejně jako na dálnici jen točit volantem, auto vše ostatní udělá samo. Směrem nahoru ještě jemněji dávkuje elektrický výkon a dolů samostatně spíná sjezdového asistenta. Svou magií umí vytvořit až surreální zážitek. 

A na rozdíl od dálničních tempomatů umí jednu věc navíc. Kromě nastavitelné rychlosti je možné vybrat si i mezi čtyřmi různými úrovněmi tlumení všech těch šílených nerovností. To mě, musím říct, zajímalo opravdu hodně a hned ze dvou důvodů. Zaprvé, zrovna já jsem na jízdní komfort velký pintlich. Zadruhé, nepletu-li se, právě s ním měla minimálně první generace auta trochu problémy. 

No tak u nastupující třetí nemůžu ani já říct křivého slova. Úroveň požadovaného pohodlí má před rychlostí přednost, tudíž systém i při limitu nastaveném na 20 km/h překonává nerovnosti klidně jen tempem tří kilometrů v hodině, jelikož je to nejvyšší číslo, při kterém dokáže zajistit komfort hodný svého jména. Nepřeháním, když řeknu, že v praxi to bylo nebesky příjemné dobrodružství. Vzduchový podvozek dokázal zařídit, že se karoserie jen jemně houpala, ať jsem jel přes cokoli. 

Auto je příjemně pohodlné i při vyšším tempu, jak jsem si vyzkoušel na zpětném klesání mnohem méně náročnou cestou. Za celou dobu se mi byť jedinkrát nestalo, že by třeba zakoplo o nějakou díru nebo sebou nepříjemně trhlo. Je však pravda, že určitě pomohly i balonové terénní pneumatiky 255/60 R20, které Range Rover Sport normálně neobouvá.  

Tři ze čtyř tvrzení představitelů automobilky se tedy ukázala jako pravdivá. Ještě ale bylo potřeba otestovat to poslední a hlavní. Opravdu dokáže být Range Rover Sport 510e kromě doposud zmíněných aspektů i jízdně záživný? Vážně mě toto velké SUV svede pobavit, i když na něj budu tlačit? Vždyť je to požadavek v přímém rozporu se všemi předchozími.

Světe div se, auto mi na šotolinovém rallye okruhu v závěru výletu dokázalo, že to zvládne. Přestože má na délku přesně 4946 mm, na šířku měří 2047 mm, ční do výšky 1820 mm a váží plných 2810 kg, působí živě. Zde se musím přiznat, že jsem trochu podváděl, neboť druhým úkolem bylo i tuto část trasy projet jen na elektřinu, aby bylo vidět, jak je potentní. Ale já nemohl, chtěl jsem aspoň chvíli slyšet ten šestiválec a vidět, co dokáže. 

A jsem moc rád, že jsem to udělal. Po přepnutí do sportovního módu jsem zatlačil plyn do podlahy, na což motor reagoval okamžitým avšak prakticky neznatelným naskočením a dravým vyražením vpřed. Pak mocně táhl v celém spektru otáček a velmi pěkně zněl. Vhodně nastavené řízení a převodovka s okamžitou změnou stupňů tomu zdatně sekundovaly. Díky tomu všemu bylo auto na rovinkách opravdu rychlé.

Tím nejvíc zarážejícím zjištěním celého dne však je, že vůz v ostrém režimu i zdatně zatáčel. Opět velmi pomáhalo řízení obou náprav a ke slovu se dostala i technologie Adaptive Dynamics, jež až pěti sty zásahy za sekundu omezuje nežádoucí pohyby karoserie. Je vážně s podivem, jak nenuceně Range Rover Sport vykružoval oblouky i v poměrně vysoké rychlosti, aniž by vyvolával dojem splašené almary hrnoucí se po tečně ven. 

Spoleh byl i na brzdovou soustavu, kde jsem kupodivu ani neměl problém s u hybridů občas komplikovaným dávkováním. Jako bonus šasí na šotolině dovolilo i drobné kontrolované skluzy zadnicí. Úžasné. A pozor, takové to tvrzení, že všechno zmíněné platí jen v měřítkách takto velkých automobilů, tady neplatí. Pořád to úplně nechápu, ale auto vážně nepůsobilo těžkopádně ani v obecném srovnání. Vím o spoustě mnohem menších a lehčích vozů, které zatáčí podstatně hůř. 

Až mě mrzí, že nebyla možnost si model vyzkoušet se standardními pneumatikami na asfaltu. Zajímalo by mě, jak moc dobře tam dokáže fungovat. Nemám však důvod myslet si, že špatně. Vím, působí to přitažené za vlasy, ale při svezení s tímto Range Roverem mi přišlo, že Sport má ve svém názvu zcela oprávněně.

Našel jsem na voze vůbec nějakou chybu? Ano, jednu malou. Ještě na začátku při statické obhlídce jsem si všiml, že stropní madla se po chycení rukou vytáhnou a po puštění se místo pomalého plynulého zaklopení okamžitě vrátí se zřetelným klapnutím o čalounění stropu. Konkurenti to mívají vyřešené líp. Ale to je úplně vše, a to ještě opravdu hodně kafrám. Jinak mi nevadilo nic. Už dlouho se mi nestalo, aby se mi jízda ve velkém SUV takto komplexně líbila.

Verdikt

Když jsem do Španělska přijížděl, v hlavě mi běželo, že sem jedu za autem, jehož existenci ze všech modelů značky chápu nejméně. Obrovská těžká krabice, co chce být sportovní, komfortní a zároveň terénní – úplná blbost. Po svezení auto vnímám zcela opačně. Vážně zvládá všechno, co velký Range Rover, a ještě dokáže (minimálně na šotolině) bavit. Klidně bych si ho koupil. Ne, ani dobré jídlo a výtečné španělské víno za tímto verdiktem nestojí, poněvadž k večeři jsme se dostali, až jsem měl poznámky sepsané. 

Technické údaje

Range Rover Sport Autobiography 510e Electric Hybrid

Motor: zážehový řadový šestiválec 2996 cm3 + elektromotor
Převodovka: osmistupňová automatická
Nejvyšší výkon soustavy: 375 kW (510 k)
Nejvyšší točivý moment soustavy: 700 Nm
Provozní hmotnost: 2810 kg 
Maximální rychlost:  242 km/h
Zrychlení 0-100km/h:  5.4 s 
Spotřeba dle WLTP: 0.9 l/100 km
Spotřeba v testu: nevím, prvně dlouho nic a pak chvíli hodně 
Využitelná kapacita akumulátoru: 31.8 kWh
Doba nabíjení: 100 % za pět hodin (wallbox)/8 0 % za 40 minut (DC)/100 % za 15 hodin (230V)
Dojezd v čistě elektrickém režimu: dle WLTP 113 km, v reálných podmínkách prý běžně 88 km
Základní cena modelu: 2 458 639 Kč (Range Rover Sport SE D250)
Cena modelu s testovaným motorem: 3 661 521 Kč (Range Rover Sport Autobiography 510e Electric Hybrid) 
Cena testovaného kusu: 3 818 421 Kč

P.S.: V nejbližší době na vás čeká ještě jeden článek z této akce. Celou dobu nám totiž dělal společnost Mark Higgins, závodník rallye, dublér Daniela Craiga ve filmech o Jamesi Bondovi, profesionální řidič Top Gearu a The Grand Tour a testovací jezdec Jaguar Land Rover. Dokonce nás všechny provezl na oné šotolinové dráze a ukázal nám, že je auto ještě mnohem schopnější, než jsme si mysleli. Můžete se těšit na rozhovor s ním.