(Pseudo)analogové budíky patří na smetiště dějin!

Je mnoho věcí, které bychom měli na starých autech obdivovat. Třeba řízení se skutečnou zpětnou vazbou, plynový pedál fyzicky spojený se škrtící klapkou nebo možnost vidět ven. Ale analogové budíky mezi ně nepatří. A jejich digitální simulace je prostě zlo!

Vojta Dobeš
14. 1. 2016, 20:04
60

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč jsou téměř ve všech nových autech stále klasické analogové přístroje, nebo (v horším případě) jejich digitální napodobeniny? Doba, kdy budík s ručičkou byl jediným technicky možným zobrazením je už pryč dávno, a dokonce je i dlouho tomu, co naposledy nějaké běžné auto používalo skutečně mechanické přístroje. Ručičky v dnešním autě nejsou vlastně o nic víc “analogové” než displej – jde jen o mechanickou formu zobrazení digitální informace, která přichází z řídící jednotky.

Zároveň je poměrně jasné, že vyrábět mechanické budíky nemůže být levné. Potřebujete precizní mechanismy budíků, propracované osvětlení budíků i ručiček, které zajistí, že budíky budou vypadat dobře ve dne i v noci, často i různé rafinované způsoby, jak ukrýt většinu ručičky za střed budíku, aby na něm bylo možné zobrazit další údaje. Tak proč jednoduše nevzít displej a nezobrazit všecho na něm?

Mnoho automobilek už na to přišlo a i v běžných modelech je stále častější, že přístrojový štít je vlastně jeden velký převlečený displej, který jen simuluje klasické analogové budíky a doplňuje je o nejrůznější chytrá zobrazení všeho možného, co byste při řízení mohli potřebovat – od playlistu MP3 přehrávače přes navigaci až po palubní počítač.

Najdou se samozřejmě tací, kteří se jen těžko loučí s pohledem na klasické kulaté budíky a ručičky. A nelze jim to tak docela vyčítat – sada přístrojů Jaeger nebo Smith s chromovanými okraji a ručičkami vibrujícími a poskakujícími, jako by byly živé, měla rozhodně něco do sebe. Dokonce i mnohé moderní přístrojové panely byly krásnými kousky průmyslového designu. Nejvíce ze všech asi ty v Aston Martinech, tak nádherné na pohled – a tak nepoužitelné ke své primární funkci.

Což mě přivádí k tomu hlavnímu problému, který s klasickými analogovými budíky a tím spíše s jejich nápodou zobrazenou na displeji, vlastně mám. Ony totiž jednoduše nefungují zdaleka tak dobře, jak by mohlo fungovat zobrazení plně využívající možností moderního displeje.

Spousta z nás si při slovech “digitální palubka” vzpomene na osmdesátá léta a nejrůznější podivné šílenosti z LED nebo primitivních displejů, které byly tvořeny kombinací hranatých číslic a prapodivných obrazců s rozsvěcujícími se segmenty. Možná právě jejich krátký boom a rychlý úpadek popularity je důvodem, proč se dnes naprostá většina automobilek neodvažuje naplno využít možností “digitálu”. Většina řidičů si už při pouhé zmínce představí nepřehlednou změť blikajících zelených číslic jako z kalkulačky a raději zůstane u svých podsvětlených ručiček a kulatých stupnic.

To je však obrovská škoda, protože digitální zobrazení má potenciál být nejen zajímavější, ale také přehlednější a hlavně mnohem lépe přizpůsobitelné vašim osobním preferencím. Že na klasických budících vidíte všechno na první pohled? Digitální umí být lepší! Pomiňme teď fakt, že zrovna ten obvykle největší a nejdůležitější přístroj, tedy rychloměr, funguje mnohem lépe s klasickým číselným zobrazením – teorie od “zjištění informace bleskovým pohledem” přestává dávat smysl, když je rozdíl mezi 50 a 60km/h (a tudíž potenciálně mezi bezproblémovou jízdou a pokutou) podobný jako rozdíl jedné minuty na analogových hodinkách – a pojďme se podívat, co bychom mohli dělat s ostatními ukazateli, kdybychom se nemuseli držet staromódních koleček s ručičkami.

Začněme třeba tím, že bychom najednou mohli mít na palubní desce zobrazeno tolik přístrojů, kolik jen chceme. Kolik dnešních aut má alespoň teploměr vody, nebo dokonce teploměr či tlakoměr oleje? Kolik aut vám ukáže napětí v elektrické soustavě? Téměř žádné – a důvodem je to, že zájem zákazníků o takové informace není dostatečný na to, aby výrobce montoval další elektronickou ručičku s vlastním malým budíkem. Přitom ale každé moderní auto tyto informace měří a má je k dispozici. Stačí připojit se přes OBDII, nebo u moderních vozů se systémem SmartGate dokonce přes mobilní telefon, a vidíte údaje z kteréhokoliv čidla chcete. Plně digitální a individualizovatelná palubní deska by vám mohla umožnit zobrazit cokoliv chcete – ať už v libovolné grafické podobě, nebo třeba jako prostou sadu číselných údajů. Že se čísla čtou hůře než ručičky a nepoznáte tak snadno, že je něco špatně? Žádný problém, údaje mimo optimální rozsah mohou třeba zežloutnout či zčervenat.

Proplétáte se neznámým městem, máte převodovku v automatickém režiimu, ale problém najít trasu? Žádný problém, zobrazíte s mapu a otáčkoměr může zmizet. Nebo naopak upalujete po okresce a potřebujete opravdu optimálně řadit? Proč nemít otáčkoměr, jehož tvar kopíruje průběh výkonu nebo točivého momentu?

A nebo chybové hlášky. Také znáte ten odporný pocit, když se vám na palubní desce rozsvítí žlutá kontrolka “Service Engine Soon” a vy nevíte, jestli je to nějaká “pitomost” nebo zásadní problém? Proč by vám palubní diagnostika nemohla rovnou vypsat číslo chybového kódu a jeho definici? Vy tak můžete buďto sami posoudit závažnost problému, nebo se o něm poradit s asistenční službou, aniž by bylo nutné ihned volat pomoc…

Tak proč se pořád musíme dívat na simulaci budíků na barevném displeji? Není to trochu jako pouštět si doma na plazmové televizi video krbu?

Chcete se podívat, jak by taková digitální palubka mohla vypadat? Přečtěte si geniální článek od Jasona Torchinskyho z Jalopniku – tady je ukázka toho, jak si digitální přístroje představuje on…

Nelíbí se Vám reklamy, ale líbí se vám články?
Podpořte nás, pořiďte si VIP členství a užijte si autíčkáře bez reklam.