Peugeot 208 GT-Line: Stylový přepravník pro neřidiče

Vzpomínám si, že když jsem chodil do druhé třídy, vzal českou kotlinu útokem Peugeot 206. Moderně tvarované auto se objevovalo na billboardech (tehdy se jim ještě říkalo plakáty), v televizi (v jedné obzvláště vydařené reklamě hrál dokonce i slon), v časopisech i novinách. Našel se jen málokdo, komu by se líbivý hatchback na obrázcích nezamlouval, a narozdíl od jiných tehdy moderních vozů si získal i přízeň dam, které jinak auta moc nezajímala. Vedle soudobé produkce zkrátka vypadala dvěstěšestka jako auto z budoucnosti. Ne z té, kterou se nám snažili vnutit osmdesátkové koncepty, ale z mnohem uhlazenější a vkusnější verze. 

Jak mnoho se ale skloňoval zdařilý vzhled a moderní technologie na palubě 206, tak málo se mluvilo o jízdních vlastnostech téhle stylovky. A není divu – oproti oblíbené 205 to byl totiž trochu krok zpět. Řízení znecitlivělo, sériové brzdy byly už z výroby dost houbovité a místy pokulhávala i kvalita zpracování. Jenže pak se stačilo na auto podívat a leckdo mu tyto neduhy rád odpustil.

Poslední dobou jsme svědky toho, že se Peugeot po poněkud rozpačitých letech znovu zvedá z prachu konfekčních vozů a servíruje nám podařené a vkusné automobily, které často evokují slavné modely z historie. A stejně jako jsem za volantem 508 vzpomínal na starou dobrou 406, tak se nemůžu v recenzi dvěstěosmy nerozpomenout na sličnou 206. Mají totiž společného mnohem více než jen to, že hrají na notu estetiky.

Ale právě u onoho povrchního vzezření se sluší začít. Peugeot 208 je totiž pravděpodobně nejhezčí auto ve své třídě. Celkem vkusně adaptuje osvědčené prvky z větších modelů, přičemž to ale nepůsobí křečovitě (zdravíme Felicii s novou tváří). Vpředu zaujmou hlavně světla se “lvím tesákem” a maska s celkem nápaditou mřížkou chladiče, boční pohled ozvláštňují černě lakované lemy blatníků, které malému autu propůjčují vzhled crossoveru (ale opravdu jen vzhled, tohle je klasický kompakt). Pěkně vypadají i dvoubarevné příplatkové sedmnáctky, přestože bych případnému kupci jejich pořízení nedoporučoval. Ale o tom později.

Nejvíce kontroverze přináší asi záď vozu. Najdeme tu řadu opravdu podařených detailů, ať už to je černý kryt světel s pěknou grafikou táhnoucí se přes celou šíři vozu, vkusné křidélko, nebo dvojitá koncovka výfuku (která mimochodem navzdory dnešním zvyklostem není falešná, ale opravdu z ní vychází obláčky smrtícího CO  ₂ ). Dohromady je tu ale přeci jen trochu moc obloučků, prolisů a ploch a na leckoho může tato část auta působit už trochu přeplácaně. Přiznám se, že do tohoto tábora patřím i já sám. 

Není to ale jen líbivý exteriér, další trumfy Peugeot 208 skrývá v interiéru a objevíte je, až když se posadíte na sedadlo řidiče. Jak je teď u značky zvykem, najdeme tu uspořádání nazývané iCockpit. Narozdíl od předchozí generace už ale nepůsobí jako na poslední chvíli horkou jehlou ušitá úlitba marketingovému oddělení, ale jako vypilovaný systém, se kterým se počítalo už od od první linky na rýsovacím prkně (no dobře, tak v CADu).

Sedačka je umístěna příjemně nízko, díky tomu lze spustit dolů i nekulatý volant a ten pak nepřekáží ve výhledu na přístrojovku. A to je moc dobře, protože je na co se dívat. Malý Peugeot je historicky prvním produkčním autem s 3D zobrazením digitálního přístrojového štítu. Ano, efektní vychytávku, kterou bych očekával spíše u někoho, kdo se chlubí náskokem díky technice, přiváží francouzská nákupní taška. Trojrozměrného efektu je zde dosaženo tím, že kromě hlavního velkého displeje na pozadí je tu ještě jeden menší umístěný ve stínítku přístrojové “kapličky”. Jeho obraz se pak odráží na průhledném krytu přístrojové desky a působí tak díky tomu jako druhý poloprůhledný displej v popředí. Jednoduché, elegantní, funkční. Bližší představu o tom jak to celé funguje vám přinese mé neuměle natočené krátké video.

Tím ale stylovost interiéru nekončí. Zajímavá jsou třeba i tlačítka na středovém panelu. Sice se zde nenachází zdařílý luxusně působící hliníkový “klavír” známý z 508, novinka ve formě klapek s druhou řadou dotykových knoflíků ale také nevypadá zle. Jen zpočátku potřebuje řidič trochu více času k tomu, aby se ve čtrnácti piktogramech naskládaných bez nějaké zásadní logičnosti vyznal. 

Hned pod tímto knoflíkovým panelem se nachází další zajímavá věc – uzavíratelná schránka na mobilní telefon. Disponuje bezdrátovým nabíjením i praktickým otvorem na prostrčení nabíjecího kabelu. Po otevření navíc její víko funguje jako praktický stojan na telefon. V ideálním případě má ale samozřejmě zůstat telefon zavřený za lesklými dvířky a neodvádět řidičovu pozornost od dění na silnici. Jako by nestačilo, že dvojici (občas rozptylujících) displejů už nabízí automobil samotný.

Až na místy poněkud francouzskou ergonomii jsou zkrátka přední sedačky dvěstěosmy moc příjemné místo k životu (ozvláštněné, jen tak mimochodem, mnoha nastavitelnými odstíny ambientního osvětlení). Vzadu je to ale trochu složitější. Totiž – kvůli iCockpitu nejde za volantem zaujmout tzv. záchodovou pozici, která se v rámci šetření vnitřním prostorem v malých autech často užívá. Řidič sedící vzpřímeně s koleny ve skoropravém úhlu zabere sice trochu více místa na výšku, na délku je ale skladnější. Peugeotí rozložení s volantem v klíně ale vyžaduje, aby si šofér vyšší postavy “vytáhl” volant co nejvíce k sobě, sedačku posunul dozadu a trochu položil opěradlo (trochu, ne jako městský závodník v kšiltovce, jen abychom si rozuměli). No a s vysokým člověkem na pozici řidiče se z 208 stává vůz s konfigurací tři plus jeden bez nohou. Nebo dítě.

Jeník glosoval situaci lakonickým konstatováním, že zadní dveře jsou na voze trochu zbytečně. Když jsem později konfrontoval s touto situací Lukáše Vaverku (který prohlásil dvěstěosmu svým autem roku), začal mě přesvědčovat o opaku a svou tezi podpořil tím, že se hned nasoukal na zadní lavici. Povšimněte si tedy jeho nadšeného výrazu, kterak si užívá královskou porci prostoru. A prosím omluvte kvalitu fotografie, vznikala v polních podmínkách, ale byla by škoda vás o tento výjev ze života s 208 připravit.

Jak už jsem zmiňoval v úvodu testu, stejně jako Peugeot 206 zaujme i 208 hlavně vzhledem. Co se jízdních vlastností a pohonu týče, testovaná verze “dejte mi to nejlepší, co máte, se všemi příplatky” je vybavena nejsilnějším nabízeným spalovacím motorem – přeplňovaným tříválcem o objemu 1,2 litru a výkonu 130 koní. Přes osmistupňový automat roztáčí přední kola a s autem hýbe sice svižně, ale nikterak sportovně. Plyn je (jak už je dnes bohužel zvykem) jako na gumě, řízení necitlivé a velká kola se snadno nechají stáhnout do vyjetých kolejí a různých spár na silnici. Automobil může jezdit svižně, jen k tomu řidiče nijak nevybízí. Je ale poměrně “blbuvzdorný”, a pokud za volantem nehledáte zábavu, ale potřebujete se autem prostě jen přepravovat, budete pravděpodobně spokojení.

Jízdní komfort je uspokojivý, podvozek se líně pohupuje a jen větší díry o sobě dají vědět nepříjemným cuknutím z podvozku. To je ale, myslím si, vina těch nepřirozeně velkých kol. S vyšším profilem pneumatiky a menším ráfkem by zkrátka 208 fungovala lépe. 

Verdikt

Stejně jako legendární předchůdce hraje i nový Peugeot 208 hravně na notu francouzského šarmu , stylového vzhledu a vychytávek. Technicky jde o poměrně slušné, ale nikterak vyčnívající auto, problémem pro rodinně zaměřené zákazníky (a hlavně zákaznice) může být nedostatek místa na zadních sedadlech. Dalším úskalím pohledného hatchbacku je pak cena. Údaj “již od 295 000 Kč” vypadá sice lákavě, za pohledný červený vůz z testu ale zaplatí případný zákazník nemalých 630 000,-. Peugeot 208 nebude autem, které si zákazníci vyberou po dlouhém porovnávání tabulek, grafů a cenových nabídek. Je tu pro ty, kteří se na něj podívají a řeknou si “Tak tohle chci”. A díky podařenému zevnějšku by jich mohlo být docela dost. Konec konců – s “dvěstěšestkou” to fungovalo úplně stejně.

Technické údaje

Motor: zážehový přeplňovaný tříválec 1199 ccm
Výkon: 96 kW (130 koní)
Točivý moment: 230 Nm 
Převodovka: osmistupňová automatická
Maximální rychlost: 208 km/h (kdo by to byl čekal…)
Zrychlení 0–100 km/h: 8,7 s 
Provozní hmotnost: 1233 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 4,4 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 8,1 l/100 km kombinovaná
Cena testované verze: 630 000 Kč