Auto roku 2019 podle redaktorů Autíčkáře

Mainstreamové automobilové pisálkovství se nás každý rok snaží přesvědčit o tom, že auto roku může být jen jedno. To ale není pravda. Pro mnohé z nás, redaktorů autíčkáře, je těžké vybrat svého vlastního favorita ze všech aut, se kterými jsme se za rok potkali. Třeba takový Dan to přes veškerou snahu nezvládl a auta roku má nakonec dvě. A že by se všech deset z nás shodlo na jednom celkovém vítězi? Tak to už vůbec nehrozí. Takže tady máte naše auta roku. Co na tom, že většina z nich není letošní novinka, některá už mají na budících šestimístná čísla a důvody pro vítězství jsou mnohdy lecjaké, ale rozhodně ne racionální. Spotřebitelskou radu byste od nás přeci snad nečekali.

Jeník Machač | Ford Mustang Bullit

Je to jednoduché. Má to samosvor na zadní nápravě, osmicovej vydliválec, tlustý kardan a gumy a potřeba jsou jen tři rychlosti. K tomu se s tím dá jezdit denně a není to nějak přehnaně drahý. A IQ to snižuje.

Ou jé.

Jednoduše podaná ryzí sranda za volantem, která si nehraje na plaketky a každému “správnému” muži udělá radost. A v této generaci prožene taky spoustu sportovců s turbínkama.

Viola Procházková | Suzuki Jimny

Uvědomuji si, že se začínám opakovat. A říkám rovnou, že to asi ještě nějakou dobu potrvá. Nový Jimny je zatím jediné auto, které jsem po prvním svezení zatoužila vlastnit. Teď nemyslím takové to impulzivní nadšení “to chci, to chci!”, jaké mě popadá zhruba dvakrát do měsíce, ať už nad inzercí, nebo nad konkrétním fyzickým vozem. Důvod, proč ho ještě nemám, je jednoduchý – nejsou. Objednat auto a čekat na něj rok a půl neodpovídá mému naturelu. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál…

Uvést v roce 2018 na trh auto s žebřinovým rámem, tuhými nápravami a atmosférickým motorem je samo o sobě frajeřina. Jen to by ale na vítězství nestačilo. Jimny přidává design, který z něj činí jediné auto svého druhu, a rovněž bezkonkurenční funkčnost ve městě a v terénu zároveň. V pražských ulicích je srandovní autíčko jako doma, všude vymanévruje, všude zaparkuje a jeho roztomilý kukuč rozněžní srdce i toho nejzarputilejšího silničního bojovníka. Sedněte si za volant Jimnyho a všichni se na vás budou usmívat. Kdybych jela v růžovém kabrioletu, kterému z výfuku šlehají plameny, pozornosti by nemohlo být více. Navíc to byla pozornost přívětivá a laskavá. Když pak tenhle angličák opustí zpevněnou cestu, stane se z něj adrenalinová infuze a ultimátní nástroj přežití v jednom. Bahnité kaluže, potoky, strmé srázy… nic ho nezastaví, a to prosím pěkně na silničních gumách. Pak rychle na wapku a zase hezky do civilizace, stylově a nenuceně, jakoby nic. Geniální.

Lukáš Vaverka | Peugeot 208

Překvapuje mě, že navzdory neustále se zpřísňujícím homologačním požadavkům se automobilový průmysl zatím neřítí směrem k uniformitě. Letos se objevilo hned několik nových aut, které nadchnou nějakou tou výjimečnou vlastností nebo promyšleností do nejmenších detailů. Mohl bych vás šokovat chvalozpěvem na nejnovější, opravdu mimořádně povedené provedení Passatu, nebo naopak zcela předvídatelně vychválit do nebes Mazdu 3. A zrovna tak bych mohl vypíchnout Lexus UX, moc příjemný crossover, o jehož existenci má tušení jen málokdo.

Mou volbou číslo jedna je ale jiné, mnohem obyčejnější auto: Peugeot 208. Proč? Tak především se mi moc líbí, to třeba u dřívějšího Peugeotu 206 mnoha lidem jako argument bohatě stačilo. Je to od pohledu malé auto, zejména ve verzi GT Line, ale taky trochu crossover a trochu sporťák. Exteriér je výrazný a natolik rafinovaný, že se hned neokouká. Stejně povedený je i interiér, fascinuje mě svojí moderností a útulností. Rozhraní i-cockpit je po dětských nemocech předchůdce konečně doladěný do intuitivního a funkčního celku – jen musíte volant spustit nízko, tedy místo zbytečného brblání udělat to, co ergonomové zamýšleli. Je zde spousta chytrých detailů jako uzavíratelná schránka na mobil nebo čtecí LED lampičky vzadu. Sedí se příjemně nízko, výhled ven je téměř ukázkový a třešinkou na dortu je digitální přístrojový štít. Ten promítá údaje v několika rovinách a nabízí bohatý výběr různých konfigurací a barevných motivů.

No a poněkud staromódně mi záleží i na tom, jak auto jezdí. Při svých skromných rozměrech i hmotnosti je 208 obratná a i v zatáčkách mi na první dobrou sedla. Chválím také nabídku motorů, z nichž jsem vyzkoušel nejrychlejší dva. Přeplňovaný tříválec s osmistupňovým(!) automatem je tichý a svižný, diesel pak poněkud hrubší, ale taky nepochopitelně úsporný. Navíc má malý Peugeot hodnoty emisí CO2, které si v Bruselu přejí vidět – benzinové verze se motají kolem stovky a diesel vykazuje jen 85 g/km.

Na čem mi úplně nezáleží, protože se Peugeot 208 nechystám hned zítra pořídit, je cena. Kdo chce stokoňový motor, musí rozdýchat akční cenu od 345 tisíc. Mnou vyzdvihované provedení GT Line je o sto tisíc dražší a pořád je u něj potřeba doplácet ještě za vyhřívání sedadel, konektivitu nebo bezdrátovou nabíječku. Když si vzpomenu, že před šesti lety na stejné peníze přišla 308 SW s dvoulitrovým dieselem a automatem, v duchu kroutím hlavou. Ale na prahu doby elektrické se ze současné cenové politiky Peugeotu nejspíš stane norma.

František Čáslavský (a Adam Forman) | A odpověď je už zase… WTF?!

Kdykoli mám vybrat něco nejvíc, ať už nejlepší zážitek, či auto, tak se zasekávám a nevím co vybrat. Co ze všech těch aut bych chtěl mít doma? A co by mě nezačalo během pár týdnů štvát? Vybírat takhle, tak nejspíš vyberu tamten roadster. Ale co takhle to vybrat jinak, podle toho, které auto mi letos nejvíce dalo?

Pak by byla volba jasná, protože jen s jedním autem jsem toho letos zažil tolik. Nejdříve mi ukázalo, jaká sranda může být offroad, naučilo mě pořádné meziplyny, pak jsem s ním i zažil i pořádné offroudění, zjistil že do městského provozu je skoro nejlepší, a nakonec mě ještě přestěhovalo.

Co by to tak mohlo být? Adam už svěšuje ramena, protože už dobře ví, že jsem mu ve výběru auta právě vypálil rybník. Je to totiž UAZ 2206 Buchanka. A posloupnost je jasná. Moje první setkání s Buchankou proběhlo, když ji měl půjčenou Adam. Podruhé jsme se pak setkali při offroadění s Defenderem. No a když jsem se měl stěhovat a na pivu nadhodil, že si budu muset někde půjčit dodávku, bylo mi nabídnuto si ji vypůjčit ještě jednou. Při následujícím provozu prokázala svoje kvality naprosto bezchybně. Například, když se vám v IKEA na parkovišti někdo natlačí na zadek auta, tak nemusíte mít strach, že nic nenaložíte. Dveře jsou totiž výše než kapota oné oktávky, takže stačí otevřít a můžete nakládat. Prostě samá pozitiva a sociální jistoty. Navíc, po vymontování zadních sedaček zjistíte, že většina vašeho života se vejde do vzniklého nákladového prostoru. Jistě tento fakt je trochu skličující, ale alespoň nemusíte jezdit víckrát…

K této proklamaci se přidává i Adam, který tímto děkuje Františkovi za ušetřenou práci a žádné svěšování ramen nechystá. O Buchance toho totiž už napsal tolik, že by se beztak opakoval, takže se spokojí jen s větou, že Buchanka není jen auto roku 2019, ale tak nějak paušálně všech let a tím by to uzavřel.

Honza Lauer | Mercury Grand Marquis

Vybrat auto roku bylo pro mě otázkou sekundy. Protože jsem egoista, bude to moje auto. Autem roku je pro mě i přesto, že ho vlastním už třináct let. Nebo déle? Ani nevím a je to vlastně fuk, mám ho prostě dlouho. Jde o Mercury Grand Marquis z roku 1987.

Autem roku se stal proto, že se po delší než roční odstávce vrátil na silnici. Popravdě jsem už ani nevěřil, že se tahle věc ještě někdy pohne vlastní silou. Občas jsem dokonce zapomínal, že takové auto mám. Nicméně neuvěřitelné se stalo skutkem, v listopadu se opět ozvalo zlostné zachrochtání z výfuků a krabice poháněná pětlitrem o brutálním výkonu 150 koní se probudila k životu. Motor je po generálce, stejně jako podvozek a brzdy. Celé to zatím funguje. Nějak. Uvidíme jak se to bude dál vyvíjet. Pokud by někoho zajímaly podrobnosti o tom, jak celá akce probíhala a proč trvala tak dlouho, rád se o ně podělím.

S Marquisem jsem si znova připomněl, že jízda v klasickém americkém fullsize sedanu se nedá přirovnat k ničemu jinému. Sedíte skoro uprostřed délky auta, v interiéru je překvapivě málo místa a okolo vás je hromada plechu. Celé je to takové neohrabané, neotesané, ne moc dobře postavené, pomalé, vlastně se dá říct, že je to docela krám. Ovšem neuvěřitelně šarmantní krám. Tahle auta mají prostě neopakovatelný charakter, který vám buď sedne nebo ne. Mě sedí, takže Grand Marquis má v garáži místo jisté minimálně na další dekádu.

Jakub Pospíšil | BMW 735i E32 

​

Výběr auta roku pro mě letos nebyl vůbec snadný. Svezl jsem se mnoha skvělými vozy, když se ale podívám zpět, asi nejzásadnější stopu ve mně zanechala stará “sedma”, kterou ochotně k testu zapůjčil Vojta, jeden z našich čtenářů, za což mu znova moc děkuji. Jistě – nebylo to nejrychlejší, nejluxusněji vybavené ani nejdražší auto, s jakým jsem se letos projel, ale na pocitu z třicetiletého luxusního vozu, který stál ve své době stejné peníze jako pěkná vilka, bylo zkrátka něco úplně jiného a tím výjimečného.

Kvalitní materiály, jednoduché tvary, nízká silueta a úsměvně retrofuturistická elektronika tvoří dohromady zajímavý mix. A díky tomu, že v pozdních osmdesátkách šlo o jedno z nejlepších aut na světě, je sedma skvěle použitelná i dneska. Ačkoli moc na nějaké to přehnané petrolheadství a staromilectví nejsem, tohle mě dostalo. Staré bavoráky (a ne, nemyslím tím vylítaný driftovací kompost se samolepkou empire cruisers) mají zkrátka atmosféru, která se těžko vysvětluje, ale moc příjemně se na ni vzpomíná.

Dan Borský | Hot hatch podle mého gusta

Rok 2019 byl z mého pohledu poměrně bohatý na zajímavá auta. Užil jsem si víkend plný radosti s Jaguarem F-Type, znovu se dostal za volant Hyundai i30N, který mi však nepřišel už tak atraktivní, jako prve. Překvapen jsem byl neuvěřitelně schopným Volvem S60 a stejně tak pozitivní dojmy jsem měl i z nové Mazdy3. Při krátkém výletu do minulosti se starým Defenderem (vážně obdivuji lidi, co s tím zvládají běžně jezdit) jsem si uvědomil, že tohle není nic pro mě. O Kie Proceed GT jsem přesvědčen, že se jednou stane vyhledáváným vozem na poli ojetin, takhle zajímavě jezdící kombík tu dlouho nebyl. Velké rozpaky mi však připravilo auto, od kterého bych to asi nečekal. Nové BMW M850i se mi opravdu nelíbilo, byť z objektivního hlediska se mu dá máloco vytknout. Nicméně tohle pro mě není ta správná osmička. Příjemné překvapení mi však na konci roku připravil jeden hybridní Lexus, od kterého jsem po zkušenosti se spřízněnou Toyotou Camry neočekával žádné zázraky. Jenže ono to fakt funguje. A hodně dobře (recenzi očkávejte brzy). Nejvíc mi však za rok 2019 utkvěla v paměti dvě auta.

Tím první je elektrický Jaguar I-Pace, který každého okouzlí neuvěřitelnou silou a výbušností a zároveň je až nepochopitelné, jak dobře může jezdit takový velký a těžký crossover. Je o mně známo, že nejsem zrovna velký příznivce elektromobility, protože na mé používání obvykle žádný elektromobil není vhodný. Ale tahle věc je prostě strašně dobrá a umím si představit, že bych v ní zcela dobrovolně absolvoval všech 60 až 70 tisíc kilometrů, které ročně najedu. Vůbec nejlepším autem upynulého roku, je však pro mě vcelku obyčejný hatchback s neobyčejnou barvou a naprosto kouzelným podvozkem a pohonným ústrojím. Tohle je numero uno. Nový Ford Focus ST skvěle kombinuje každodenní použitelnost a perfektní zážitky za volantem. Jeho motor je trochu stará škola a možná právě tím je tak podmanivý. Fordu se to znovu povedlo. Opět postavil ten nejlepší hot hatch pro každý den a kdybych osobně nepotřeboval velký rodinný kombík, snad bych si ho i rovnou obejdnal. Klobouk dolů za tento počin.

Honza Křecek | Volvo V60 Cross Country

Ne, letos to není žádný sporťák. Žádné nekompromisní okreskové náčinní. Není to ani drsný offroad, ani exklusivní značka se zvučným italským jménem (u kterého vůbec nevadí, že v překladu znamená něco nudného a nenápaditého jako ‘Jůlinka’ nebo ‘Čtyřidveře’, protože v italštině zní všechno skvěle). Je to Volvo. A je to auto. A jako auto funguje bezkonkurenčně.

Umí jezdit rychle? Ano, to umí, dokonce ani zatáčky neodmítá stylem některých svých předchůdců. Umí jezdit komfortně? No to si pište! V Cross Country neřešíte kvalitu asfaltu, spáry panelových cest či nějaký ten kanál nacházející se z nepochopitelných důvodů o patro níž, než zbytek pražské ulice. Podvozek si s tím vším poradí. Umí vozit lidi a věci? Ano, umí, oproti minulé ‘šedesátce’ je vnitřní prostor na zcela jiné úrovni, samo Volvo tu mluví spíše o nástupci V70. A nadto je tu kabina nesmírně vkusná a tak nějak útulná. 

A protože otázka zněla, jaké je pro mě nejlepší auto, jaké jsem letos řídil, moje auto roku 2019 prostě musí být V60 CC. Protože pokud mám vybrat nejuniverzálnější a nejpřívětivější věc, kterou bych chtěl používat každý den k přepravě z A do B, potom Volvo nemá konkurenci.

Radek Chlud | Hyundai i30n fasback

Jak bych měl vůbec hodnotit auto roku? Podle výkonu motoru, spotřeby paliva, pohodlí při cestování, velikosti kufru nebo třeba podle zvuku cvakání směrovky při zapnutí blinkru (pozn. V téhle disciplíně by jednoznačně zvítězila nová Mazda 3)? Ani jedno. Jsi přece super-profesionální novinář, Radku, takže jediná možnost je komplexnost a objektivnost.

Auto roku musí být všestranné a výborné ve všech disciplínách. Proto volím Hyundai i30N. Jde s ním jezdit hodně rychle a do kufru se vejde hodně nákupu a ten pak taky může jezdit hodně rychle. A navíc hodně žere, což je taky dobrá věc, protože čím více, tím lépe. Častěji budete s autem stavět na benzínkách, a tak je větší pravděpodobnost, že si najdete třeba víc kamarádů. Jediný problém tohoto vozu shledávám v jeho původu. Je to Hyundai a nikdo vlastně neví, jak dlouho takové ostré Nko vydrží jezdit. Ale to nevadí, určitě to bude ve finále hodně drahé, a to je taky dobře. Alespoň vám nezbyde na blbosti.

Největší přínos ostrého hatchbacku tkví v posouvání řidičských schopností. A nejen těch. Podobná věc se může týkat i vašich spolujezdců, kupříkladu manželky. Když pojedete do obchodu, určitě nepojedete přes město nejkratší trasou, vezmete to přes les a oblíbené okresky, aby z toho i žena něco měla. Bude se moct kochat přírodou. Teda vlastně nebude. Na první křižovatce na ní z přihrádky vypadne popsaný blok s poznámkami ‚… Pravá 3 400 brzda brzda levá 9 odboč Kaufland‘ a ať chcete nebo ne tohle musí manželské soužití bezpodmínečně utužit.

A to je za redakci letos vše. Děkujeme vám za přízeň a těšíme se v dalším roce plném zážitků za volantem a lehkého automobilového čtení. 

PF 2020