Pět konceptů, které bych rád viděl ve výrobě

Mnohé koncepty jsou skutečně především kompilátem tvarů a nápadů, z nichž některé mají za úkol pouze šokovat a přilákat pozornost, zatímco jiné představují směřování značky v budoucích letech. Výsledkem je tak často podivná a v praxi zcela nepoužitelná automobilová skulptura. Jsou však případy, ve kterých je koncepční auto něčím, co bych chtěl mít doma a používat to jako .. no jako automobil. Toto je pět z nich:

2004 | Volvo YCC

Už je to dávno, psal se rok 2004. Tehdy přišla automobilka Volvo s konceptem auta pro ženy. Vážně, nedělám si legraci. Na autosalonu v Ženevě představilo Volvo vizi YCC. Samotný projekt YCC vedl tým složený z žen, které měly za úkol zmapovat potřeby něžného pohlaví a integrovat je do funkčního automobilu. Některé jejich výstupy zní natolik jako klišé, že přijít s nimi muž, dostal by od feministických hnutí co proto už tenkrát (o dnešní době radši ani nemluvě), auto mělo například odolnější nelakované nárazníky a od volantu mělo být vidět na všechny rohy vozu.

Jiné nápady by snad ani dnešní emancipované ženy neurazily. Spousta odkládacích prostor, runflat pneumatiky, výklopné dveře, které dámě usnadní řekněme společensky zvládnuté nastupování i vystupování i v kratší sukni. Trochu bizarně působí rozpůlená hlavová opěrka. Do mezery se měl vejít cop či drdol, aniž by řidičku tlačil či hrozilo narušení jeho integrity. Samozřejmostí potom byla možnost individualizace, čalounění interiéru bylo dokonce výměnné.

Ale to všechno nechme stranou, s vystupováním v sukni problém nemám a pomačkaný drdol mě též netrápí. Ostatně Volvo YCC ve svém blogu velmi detailně už představil kolega Kubajz. Ale podívejte se na to auto ještě jednou. Takové hezké kupátko! To je přesně to, co mi dnes chybí. Kam se poděla všechna ta krásná auta? Dnes, když chcete něco trochu šmrncovního, nabídnou vám hot hatch. Obyčejnou nákupní tašku s příšerným spoilerem a uřvaným výfukem. Já bych ale radši kupé. Nemusí být nutně přemotorované a polozávodní, stačí mi elegantní auto s párem dveří a hezkou siluetou. Něco jako mohlo být Volvo YCC…  

2011 | Rolls Royce Phantom 102EX

Teď se všichni praví petrolheadi chytají za hlavu. Rolls Royce, taková legenda, a na elektřinu? Nechtěl by Hamster rovnou Královně narazit kšiltovku? Ale dejte tomu šanci. Dvanáctiválec pod kapotou velkého Rolls Royce má samozřejmě své opodstatnění i kouzlo, zkusme si ale projít to, co z tohoto auta dělá onu ikonu či dokonce legendu. Je to jízda. A ne jízda sportovní, královstvím Phantomu je nenucený pohyb prostorem. Podobně jako v extrémním voze Bugatti, i tady najdete na přístrojové desce ukazatel výkonu motoru. V Bugatti vám ručička sděluje, jakých fantastických hodnot motor právě dosahuje, ne však v Rolls Roycu – tady stupnice konejšivě říká, kolik výkonu ještě zbývá v rezervě. Jsou tam jako ušlechtilí koně ve stáji, víte o nich, máte z nich radost, ale ve skutečnosti je vůbec nepotřebujete.

Hlavní devizou jízdy v Phantomu je klid, pohodlí a ticho. Sama automobilka Rolls Royce kdysi poměrně chvástavě prohlásila, že nejhlasitějším zvukem na palubě jejích aut je tikání hodin v palubní desce. Samozřejmě poté následovaly zkazky o nejhlasitějších hodinách v automobilu, ale co kdyby to měla být pravda? Co kdyby Rolls Royce dostal motor, který nebude vůbec slyšet. Zachován musí být mohutný zátah z minimálních otáček, hladkost a linearita tahu, ale bez hluku. Jak toho dosáhnout? Už chápete?

A jako bonus dostanete rovnou podlahu bez středového tunelu. Velmi luxusní….

2003 | Lancia Fulvia Nuova

Už jsem se toho dotknul u Volva YCC, kupé jsou pryč. Krásná auta jako Fiat Coupé, Peugeot 406 Coupé, Renault Laguna Coupé – to vše odvál čas. Přitom vozový park se rozrůstá, rodina s více auty se stává i u nás standardem, rozhodně není potřeba, aby každé prodané auto uvezlo tři dětské sedačky a příslušný počet kočárků a skákacích hradů k tomu.

V roce 2003 představila Lancia koncept malého kupé. Auta přesně podle mých představ. Karoserie odkazovala na původní kupé Fulvia, legendu rally, stejné to bylo i v interiéru, v obou případech se však retro snoubilo s novou dobou. To auto bylo prostě krásné. Jen do něj sednout a vypravit se na výlet na Sicílii. A ne po dálnici, hezky po pobřežních silničkách. Zastavit se v maličkých kavárnách, projíždět úzké dlážděné uličky, letět krajinou se staženými okny, užívat si cestu.

Interiér konceptu Fulvia Nuova mě nadchnul. Je to nejlepší retro, jaké jsem kdy viděl. Dost možná je to vůbec nejpovedenější přítrojová deska v autě. A fascinující je, že nebylo nutné nic zakrývat. Všechno je tu na očích, nic není schované za nějakými dvířky, aby to nerušilo, je tu display radiomapy, tlačítka telefonu – všechno. Je opravdu škoda, že toto auto Lancia nepustila do výroby.

2001 | Jaguar R-Coupe

Když Jaguar od základu změnil svou image a přišel v roce 2007 s modelem XF, tleskal jsem mu. Narozdíl od mnoha tradicionistů, já i přes dlouhé roky stagnace a lpění na původním stylu vnímal Jaguar jako značku pokroku a moderny. Do takového auta patří vyjíždějící otočný ovladač převodovky, ne prehistorická páka s kulisou ve tvaru ‘J’. Jaguar musí jít dopředu.  Přesto mě na rychlém, pozoruhodném a velmi úspěšném přerodu značky mrzí jedna věc. Jaguar R-Coupe.

Jaguar s ním přišel v roce 2001, je postaven na základě modelu XKR a tvarově se odkazuje na model S-Type, posledního zástupce staré doby. Do výroby se však nikdy nedostal. Některé prvky později přebral faceliftovaný S-Type, ale roli kupé hrál Jaguar XK. To bylo jistě povedené auto, ale jedna věc mi na něm vždy trochu vadila – z mnoha úhlů až příliš připomínal Aston Martin. Koncept R-Coupe byl jiný. Byl ladný, moderní a přesto tradiční, elegantní a přesto svalnatý, kompaktní a zároveň velkorysý.

Ne, nechtěl bych, aby Jaguar neudělal ten velký krok. Přesto by bylo hezké, kdyby poslední hurá staré doby stálo za to, kdyby ještě před tím, než čtyřoké kočky zmizely z nabídky, přišlo něco velikého, něco neopakovatelného, oslava toho, co bylo. A přesně tím mohl být Jaguar R-Coupe…

2010 | Alfa Romeo 2uettottanta

Psal se rok 2010, když studio Pininfarina představilo svou vizi sportovní Alfy Romeo budoucnosti. Alfa Romeo Spider k milánské značce patří, roadster od Alfy je zkrátka pojmem. Vždy trochu extravagantní, nikdy neoplývala praktičností a vlastně ani sportovními výkony, smyslem Alfy Romeo Spider je jízda po zakroucených silničkách na břehu jezera Como s větrem ve vlasech. Člověk je v kabrioletu od Alfy Romeo krásný, všechno je krásné.

A přesně taková je 2uettottanta. Když říkám, že cílem Spideru nejsou sportovní výkony, neznamená to, že je Alfa tupá a řídit ji je nuda. To rozhodně ne. Motor má pravý alfí charakter, podvozek je laděn tak, aby poskytoval dostatek zábavy i jistoty při ostřejší jízdě, přitom to však není žádný nesmyslný kostitřas určený snad jen pro pouhé kroužení po okruhu do zblbnutí. I proto se pod krásnou karoserií 2uettottanty ukrývá motor 1750TBi. Ten je spřažen s dvouspojkovou převodovkou TCT a pohání zadní kola.

Má to nějakou chybu? Bohužel ano, má. 2uettottanta vznikla pouze jako oslava spojení Pininfariny a Alfy Romeo, jako narozeninový dárek, do výroby se tato kráska nedostala. Trůn je prázdný, novou Alfu Romeo s větrem ve vlasech dnes u žádného prodejce nekoupíte. Prozatím….

To je mých pět snových konceptů, jaké jsou ty vaše?